Přejít k článku

Přejít na obsah

Proč máme být obětaví?

Proč máme být obětaví?

 Proč máme být obětaví?

Bill je otec rodiny, je mu kolem padesáti let a je učitelem stavební technologie. Mnoho týdnů v roce na vlastní náklady pomáhá při plánování a výstavbě sálů Království, v nichž se konají shromáždění svědků Jehovových. Emma je vzdělaná, svobodná dvaadvacetiletá mladá žena s odbornou kvalifikací. Neusiluje však o čistě osobní cíle a zábavy, ale každý měsíc věnuje víc než sedmdesát hodin náboženské službě, při které pomáhá lidem, aby porozuměli Bibli. Maurice a Betty jsou v důchodu. Mohli by si nyní udělat větší pohodlí, ale místo toho se odstěhovali do jiné země, aby tamějším obyvatelům pomáhali poznat Boží záměr se zemí.

TITO lidé si o sobě nemyslí, že jsou v nějakém směru zvláštní nebo mimořádní. Jsou to obyčejní lidé, kteří dělají to, co považují za správné. Proč používají svůj čas, své síly, schopnosti a hmotné prostředky v zájmu druhých? Jsou podněcováni hlubokou láskou k Bohu a k bližním. Tato láska vzbudila v každém z nich pravou obětavost.

Co máme na mysli, jestliže mluvíme o obětavosti? Být obětavý neznamená, že bychom museli žít přísným nebo asketickým životem. Nemusí to znamenat mimořádné sebezapření, které by nás ochuzovalo o radost nebo uspokojení. Dílo The Shorter Oxford English Dictionary uvádí, že být obětavý jednoduše znamená „vzdát se vlastních zájmů, štěstí a tužeb, buď kvůli nějaké povinnosti, nebo ve prospěch druhých“.

Ježíš Kristus — nejlepší příklad

Boží jediný zplozený Syn Ježíš Kristus poskytl nejlepší příklad obětavosti. V době jeho předlidské existence musel být jeho život nanejvýš bohatý a musel mu přinášet nezměrné uspokojení. Boží Syn byl v blízkém, důvěrném společenství se svým Otcem a s duchovními tvory. Navíc používal své schopnosti při náročné a vzrušující činnosti, kterou konal jako ‚mistr v díle‘. (Přísloví 8:30, 31) Prostředí, v němž žil, jistě svou vznešeností daleko předčilo všechno, z čeho se kdy mohl radovat i ten nejbohatší  člověk na zemi. Měl hned po Jehovovi Bohu vyvýšené a významné postavení v nebi.

Boží Syn se však „zřekl ... sám sebe, přijal podobu otroka a stal se podobným lidem“. (Filipanům 2:7) Ochotně se vzdal všech svých osobních výhod, když se stal člověkem a obětoval svůj život jako výkupné, aby odčinil škodu, kterou způsobil Satan. (1. Mojžíšova 3:1–7; Marek 10:45) To znamenalo, že přišel, aby žil mezi hříšnými lidmi ve světě, který je v moci Satana Ďábla. (1. Jana 5:19) Také to znamenalo, že bude muset snášet osobní nepohodlí a nesnáze. Ježíš Kristus však byl rozhodnut za každou cenu splnit vůli svého Otce. (Matouš 26:39; Jan 5:30; 6:38) Tím byla až do krajnosti vyzkoušena jeho láska a věrná oddanost. Jak daleko byl ochoten jít? „Pokořil se,“ řekl apoštol Pavel, „a stal se poslušným až do smrti, ano, smrti na mučednickém kůlu.“ (Filipanům 2:8)

„Zachovejte si takový myšlenkový postoj“

Jsme vybízeni, abychom napodobovali Ježíšův příklad. „Zachovejte si takový myšlenkový postoj, jaký měl i Kristus Ježíš,“ nabádal Pavel. (Filipanům 2:5) Jak to můžeme dělat? Například tím, že ‚neupíráme s osobním zájmem oči jen na své vlastní záležitosti, ale s osobním zájmem je upíráme i na záležitosti ostatních‘. (Filipanům 2:4) Pravá láska „nevyhledává své vlastní zájmy“. (1. Korinťanům 13:5)

Ti, kdo mají o lidi ve svém okolí láskyplný zájem, se často nesobecky věnují službě pro druhé. V dnešní době však má mnoho lidí sklon k sobectví. Ve světě převládá postoj „nejdříve já“. Před duchem světa se musíme chránit, protože pokud se mu podaří ovlivnit naše názory a postoje, pravděpodobně budeme považovat za nejdůležitější své vlastní žádosti. Pak se bude veškerá naše činnost — způsob, jak využíváme svůj čas, energii a finanční prostředky — soustřeďovat především na naše sobecké zájmy. Proti tomuto vlivu tedy musíme tvrdě bojovat.

Někdy nás může od obětavosti odrazovat i dobře míněná rada. Když si Petr uvědomil, k čemu Ježíšova obětavost povede, řekl: „Buď k sobě laskavý, Pane.“ (Matouš 16:22) Zřejmě pro něho bylo obtížné přijmout skutečnost, že Ježíš je ochoten v zájmu svrchovanosti svého Otce a v zájmu záchrany lidí dokonce i zemřít. Snažil se tedy Ježíše od této životní dráhy odradit.

‚Zapřete sami sebe‘

Jak Ježíš reagoval? Zpráva říká: „Obrátil se, podíval se na své učedníky, přísně Petra napomenul a řekl: ‚Kliď se za mne, Satane, protože nemyslíš myšlením Božím, ale lidským.‘“ Potom k sobě Ježíš zavolal zástup se svými učedníky a řekl jim: „Jestliže chce někdo jít za mnou, ať zapře sám sebe, vezme svůj mučednický kůl a stále mě následuje.“ (Marek 8:33, 34)

Od chvíle, kdy Petr dal Ježíšovi výše uvedenou radu, uplynulo asi třicet let, a tehdy Petr ukázal, že už pochopil, co znamená obětavost. Své spoluvěřící nevybízel, aby žili bezstarostně a byli sami k sobě laskaví. Vybízel je naopak k tomu, aby přepásali svou mysl k činnosti a přestali se utvářet podle svých dřívějších světských žádostí. Bez ohledu na zkoušky měli považovat činění Boží vůle za hlavní smysl svého života. (1. Petra 1:6, 13, 14; 4:1, 2)

To nejprospěšnější, co můžeme v životě udělat, je dát najevo, že patříme Jehovovi, věrně následovat Ježíše Krista a podvolit se tomu, aby naši činnost řídil Bůh. V tomto  směru dal znamenitý příklad Pavel. S vědomím naléhavosti a z vděčnosti k Jehovovi se vzdal světských cílů nebo vyhlídek, které by jeho pozornost mohly odvádět od plnění Boží vůle. „Já, já se velmi rád vydám,“ řekl, „a budu úplně vydán“ v zájmu druhých. (2. Korinťanům 12:15) Pavel nevěnoval své schopnosti svým vlastním zájmům, ale používal je k podporování zájmů Božích. (Skutky 20:24; Filipanům 3:8)

Jak bychom se mohli zkoumat, abychom se přesvědčili, zda se díváme na věci stejně jako apoštol Pavel? Mohli bychom se například zeptat sami sebe: Jak používám svůj čas, schopnosti a finanční prostředky? Používám tyto a jiné vzácné dary jen pro své vlastní zájmy, nebo jimi pomáhám druhým? Uvažoval jsem o tom, že bych se mohl na životodárném díle vydávání svědectví podílet více, snad jako celodobý hlasatel Království? Mohl bych se větší měrou podílet na takových činnostech, jako je výstavba nebo údržba sálů Království? Využívám příležitostí, abych pomáhal těm, kdo jsou v nouzi? Dávám Jehovovi to nejlepší, co mám? (Přísloví 3:9)

„Více štěstí je v dávání“

Je však opravdu moudré být obětavý? Rozhodně ano. Pavel věděl z vlastní zkušenosti, že obětavý duch přináší bohatou odměnu. Přinesl mu velké štěstí a nesmírné osobní uspokojení. Když se v Milétu sešel se staršími muži z Efezu, tuto věc jim vysvětlil. Pavel řekl: „Ve všem jsem vám předvedl, že takovou [obětavou] usilovnou prací máte pomáhat těm, kdo jsou slabí, a mít na mysli slova Pána Ježíše, který sám řekl: ‚Více štěstí je v dávání než v přijímání.‘“ (Skutky 20:35) Miliony lidí se přesvědčily, že taková obětavost přináší velké štěstí již dnes. Přinese radost i v budoucnosti, až Jehova odmění ty, kdo nesledovali především své vlastní cíle, ale na první místo postavili zájmy jeho a zájmy druhých. (1. Timoteovi 4:8–10)

Když se Billa někdo zeptal, proč se tak snažil pomáhat druhým při stavění sálů Království, vysvětlil to: „Pokud mohu tímto způsobem pomáhat sborům, z nichž mnohé jsou považovány za menší, přináší mi to velké osobní uspokojení. Velmi mě těší, když mohu své  znalosti a zkušenosti využívat ve prospěch druhých.“ Proč se Emma rozhodla věnovat své síly a schopnosti tomu, aby pomáhala druhým poznat biblickou pravdu? „Neumím si představit, že bych dělala něco jiného. Jsem mladá a okolnosti mi to dovolují, a tak zkrátka chci dělat co nejvíc, abych se líbila Jehovovi a pomáhala jiným. Jestliže obětuji něco z hmotných výhod, není to nic velkého. Vzhledem k tomu, co Jehova udělal pro mě, je to, co dělám já, jen mou povinností.“

Maurice a Betty vůbec nelitují toho, že po letech tvrdé práce spojené s tím, že měli rodinu a museli se o ni starat, si nezařídili pohodlný život. Nyní, když jsou v důchodu, chtějí dále věnovat svůj život činnosti, která má význam a smysl. „Nechceme teď jen sedět a odpočívat,“ říkají. „Když v cizí zemi pomáháme lidem, aby se učili o Jehovovi, máme tak příležitost stále se zabývat něčím, co má smysl.“

Rozhodli jste se být obětaví? Nebude to snadné. Proti našemu upřímnému přání líbit se Bohu bojují stále naše nedokonalé lidské touhy. (Římanům 7:21–23) Je to však bitva, ve které můžeme zvítězit, jestliže dovolíme, aby našemu životu udával směr Jehova. (Galaťanům 5:16, 17) Jistě bude pamatovat na naši obětavou práci v jeho službě a bohatě nám požehná. Jehova Bůh rozhodně ‚otevře nebeské propusti a opravdu na nás vyleje požehnání, až již nebude nedostatek‘. (Malachiáš 3:10; Hebrejcům 6:10)

[Obrázek na straně 23]

Ježíš byl obětavý. A co vy?

[Obrázky na straně 24]

Pavel soustředil své úsilí na dílo kázání o Království