Přejít k článku

Přejít na obsah

Chraňte své jméno

Chraňte své jméno

 Chraňte své jméno

MUŽ, který projektuje nádherné stavby, získává jméno jako vynikající architekt. Mladá žena, která studuje s výbornými výsledky, bude známa jako vynikající studentka. Dokonce i ten, kdo nedělá vůbec nic, může získat jméno, totiž jako lenoch. Cenu dobrého jména zdůrazňuje Bible těmito slovy: „Vzácnější jest jméno dobré než bohatství veliké, a přízeň lepší než stříbro a zlato.“ (Přísloví 22:1, Kralická bible)

Dobrého jména člověk dosahuje během doby, a to mnoha malými skutky. Ale jediný nerozumný skutek stačí k tomu, aby se dobré jméno pokazilo. Znamenitou pověst může například pokazit jediný případ sexuální nemravnosti. Šalomoun, král starověkého Izraele, v šesté kapitole biblické knihy Přísloví varuje před postoji a skutky, které mohou pokazit naši pověst a mohou také poškodit náš vztah k Jehovovi Bohu. Je to například nerozumné ručení za někoho, lenost, podvádění a sexuální nemravnost — což jsou v podstatě věci, které Jehova nenávidí. Budeme-li se těmito radami řídit, pomůže nám to uchovat si dobré jméno.

Osvoboďte se od nerozumného ručení

Šestá kapitola knihy Přísloví začíná slovy: „Můj synu, jestliže ses zaručil za svého bližního, jestliže jsi potřásl rukou dokonce cizímu člověku, jestliže jsi byl lapen do léčky řečmi svých úst, jestliže jsi byl chycen řečmi svých úst, jednej tedy tak, můj synu, a osvoboď se, vždyť ses dostal do dlaně svého bližního: Jdi, pokoř se a neodbytně na svého bližního útoč.“ (Přísloví 6:1–3)

Toto přísloví radí, abychom se nedali vtáhnout do obchodních záležitostí druhých lidí, zejména lidí, které neznáme. Je pravda, že Izraelité měli ‚podporovat svého bratra, který zchudl a finančně zeslábl‘. (3. Mojžíšova 25:35–38) Někteří podnikaví Izraelité se však zapletli do spekulativního, riskantního obchodního podnikání a finanční podporu získali tím, že přesvědčili druhé, aby se za ně ‚zaručili‘, a tak zodpovědnost za dluh spočívala na ručitelích. Podobné situace mohou nastat dnes. Před tím, než finanční ústavy schválí například nějakou půjčku, kterou považují za riskantní, mohou vyžadovat spoluvýstavce úpisu. Je opravdu nemoudré ukvapeně přijmout za druhé takový závazek. Finančně bychom se tím mohli dostat do pasti a navíc bychom získali špatné jméno u bank a jiných věřitelů.

 Co kdybychom se ocitli v nepříjemné situaci, když jsme se pustili do něčeho, co se zpočátku zdálo moudré, ale co se pak při hlubším zkoumání jeví jako nerozumné? Dostáváme radu, abychom odložili pýchu a ‚neodbytně na svého bližního útočili‘— a to vytrvalými žádostmi. Musíme udělat všechno, co je v našich silách, abychom věci urovnali. Jedna příručka uvádí: „Snažte se ze všech sil tak dlouho, dokud se nedohodnete se svým protivníkem a věc neurovnáte, aby se váš závazek neobrátil proti vám nebo proti vaší rodině.“ A je to třeba udělat bez odkladu; král totiž dodává: „Nedopřej svým očím spánku ani zdřímnutí svým zářícím očím. Osvoboď se z té ruky jako gazela, a jako pták z ruky ptáčníka.“ (Přísloví 6:4, 5) Lepší je od nemoudrého závazku ustoupit, pokud to je možné, než v něm zůstat jako v pasti.

Buďte pracovití jako mravenci

„Jdi k mravenci, lenochu; pohleď na jeho cesty a zmoudři,“ radí Šalomoun. Jakou moudrost můžeme získat, pozorujeme-li cesty mravenečka? Král odpovídá: „Ačkoli nemá velitele, důstojníka ani panovníka, připravuje si jídlo dokonce v létě; nasbíral si zásoby potravy dokonce o žni.“ (Přísloví 6:6–8)

Mravenci mají úžasnou organizaci a pozoruhodně spolupracují. Instinktivně si shromažďují zásoby potravy pro budoucnost. Nemají „velitele, důstojníka ani panovníka“. Mají sice mezi sebou mravenčí královnu, ale ta je královnou jen v tom smyslu, že klade vajíčka a je matkou kolonie. Nedává žádné příkazy. Mravenci nemají žádného předáka, který by je poháněl do práce, ani žádného dozorce, který by je kontroloval, a přece neúnavně pokračují v práci.

Neměli bychom být také tak pracovití jako mravenci? Jestliže pilně pracujeme a snažíme se svou práci zlepšovat, je to pro nás dobré bez ohledu na to, zda nás někdo pozoruje, nebo ne. Ve škole, v zaměstnání i při naší duchovní činnosti bychom skutečně měli pracovat co nejlépe. Mravenec má ze své pracovitosti užitek, a Bůh si přeje, abychom také my ‚viděli dobré za všechnu svou tvrdou práci‘. (Kazatel 3:13, 22; 5:18) A takovou odměnou za tvrdou práci je čisté svědomí a osobní uspokojení. (Kazatel 5:12)

Lenivého člověka se Šalomoun snaží vyburcovat z jeho netečnosti dvěma řečnickými otázkami: „Jak dlouho budeš vylehávat, lenochu? Kdy vstaneš ze svého spánku?“ Král napodobuje lenochovu řeč, když dodává: „Ještě trochu spánku, ještě trochu dřímoty, ještě trochu poležení se složenýma rukama a jistě přijde tvá chudoba právě jako nějaký tulák, a tvá nouze jako ozbrojenec.“ (Přísloví 6:9–11) Líný člověk si hoví, a náhle ho přepadne chudoba tak rychle jako by ho přepadl bandita, a nedostatek ho přepadne jako ozbrojenec. Lenochovo pole rychle zaroste plevelem a kopřivami. (Přísloví 24:30, 31) Takový člověk co nevidět utrpí ztráty ve svém obchodním podnikání. Jak dlouho totiž bude zaměstnavatel trpět lenocha? A jestliže je nějaký student příliš líný, než aby se učil, jak si může myslet, že bude ve škole dobře prospívat?

Buďte poctiví

Šalomoun pokračuje a poukazuje na další způsob jednání, kterým člověk poškozuje nejen svou pověst ve svém okolí, ale také svůj vztah k Bohu: „Neužitečný člověk, škodlivý muž, chodí s pokřivenou řečí, mrká okem, dělá znamení nohou, dělá náznaky svými prsty. V srdci má zvrácenost. Celý čas vymýšlí něco špatného. Stále vyvolává jen sváry.“ (Přísloví 6:12–14)

 Zde je popisován podvodník. Lhář se obvykle pokouší zakrýt to, že nemluví pravdu. Jak to dělá? Nejen „pokřivenou řečí“, ale také gesty a mimikou. Jeden odborník o tom říká: „Gesta, tón hlasu, a dokonce i výraz obličeje jsou prostředky záměrně používané ke klamání; za zdánlivou upřímností se skrývají zvrácené myšlenky a svárlivost.“ Takový neužitečný člověk vymýšlí ničemné plány a stále vyvolává sváry. Jak to s ním dopadne?

„Proto přijde náhle jeho pohroma,“ odpovídá izraelský král. „Bude v mžiku zlomen a nebude žádné uzdravení.“ (Přísloví 6:15) Jakmile je lhář odhalen, jeho pověst je okamžitě zničena. Kdo mu ještě bude věřit? Skončí opravdu katastrofálně, protože mezi těmi, kdo utrpí věčnou smrt, jsou uvedeni „všichni lháři“. (Zjevení 21:8) Za všech okolností se ‚chovejme ve všem poctivě‘. (Hebrejcům 13:18)

Mějte v nenávisti to, co nenávidí Jehova

Nenávist k tomu, co je špatné — to je skutečně mocná zábrana, abychom se nedopustili něčeho, co by zkazilo naši pověst. Neměli bychom tedy pěstovat odpor k tomu, co je špatné? Ale co přesně bychom měli nenávidět? Šalomoun říká: „Je šest věcí, které Jehova skutečně nenávidí; ano, je sedm věcí odporných jeho duši: povýšené oči, falešný jazyk a ruce prolévající nevinnou krev, srdce, které vymýšlí plány, jež ubližují, nohy, které spěšně běží ke špatnému, falešný svědek, který šíří lži, a každý, kdo vyvolává sváry mezi bratry.“ (Přísloví 6:16–19)

Sedm věcí, o nichž se toto přísloví zmiňuje, je sedm základních kategorií, v nichž jsou obsaženy vlastně všechny druhy nesprávného jednání. „Povýšené oči“ a „srdce, které vymýšlí plány, jež ubližují“, jsou hříchy, kterých se člověk dopouští ve své mysli. „Falešný jazyk“ a „falešný svědek, který šíří lži“, jsou hříšná slova. „Ruce prolévající nevinnou krev“ a „nohy, které spěšně běží ke špatnému“, jsou ničemné skutky. A Jehova pociťuje mimořádně silnou nenávist k člověku, jenž s velkým potěšením rozdmychává spory mezi lidmi, kteří by spolu jinak vycházeli pokojně. To, že počet těchto věcí je zvýšen ze šesti na sedm naznačuje, že tento výčet se nepovažuje za úplný, protože lidé stále zvětšují počet svých špatných činů.

Musíme si skutečně vypěstovat odpor k tomu, co Bůh nenávidí. Musíme například dávat pozor, abychom neměli „povýšené oči“ nebo abychom neprojevovali pýchu nějakým jiným způsobem. Rozhodně se musíme vyvarovat škodlivého tlachání, protože tlacháním se mohou snadno vyvolat „sváry mezi bratry“. Kdybychom o někom rozšiřovali nelaskavé pověsti, neodůvodněnou kritiku nebo lži, sice bychom snad neprolévali „nevinnou krev“, ale jistě bychom mohli zkazit něčí dobrou pověst.

Netuž po její kráse‘

Další část svých rad uvádí Šalomoun slovy: „Zachovávej, můj synu, přikázání svého otce a neopouštěj zákon své matky. Stále si je přivazuj ke svému srdci; uvaž si je kolem hrdla.“ Proč? „Když se budeš procházet, povede tě; když ulehneš, bude stát nad tebou stráž; a až se probudíš, bude mít o tebe zájem.“ (Přísloví 6:20–22)

Může nás biblická výchova opravdu chránit před léčkou v podobě sexuální nemravnosti? Může. Dostáváme ujištění: „Přikázání je lampa, a zákon je světlo, a kárání ukázňováním jsou cestou života, aby tě střežily před špatnou ženou, před hladkostí jazyka cizinky.“ (Přísloví 6:23, 24) Jestliže budeme pamatovat na rady Božího slova a budeme je používat jako ‚lampu své noze a světlo své vozové cestě‘,  pomůže nám to odolávat hladkým vyzývavým slovům špatné ženy, popřípadě špatného muže. (Žalm 119:105)

„Netuž ve svém srdci po její kráse,“ radí moudrý král, „a kéž se tě nezmocní svýma jiskrnýma očima.“ Proč? „Protože kvůli prostitutce člověk klesne ke kulatému chlebu; ale pokud jde o manželku jiného muže, ta loví dokonce drahocennou duši.“ (Přísloví 6:25, 26)

Označuje zde Šalomoun cizoložnou ženu jako prostitutku? Snad. Ale je také možné, že rozlišuje mezi následky nemravnosti, které se někdo dopustí s prostitutkou, a následky cizoložství s manželkou jiného muže. Tomu, kdo má styky s prostitutkou, zbude možná jen ‚kulatý chléb‘ — ocitne se v krajní bídě. Je možné, že ho dokonce postihnou bolestivé a ochromující sexuálně přenášené nemoci, k nimž patří i smrtelná nemoc AIDS. Naproti tomu pod Zákonem byl bezprostředně ve větším nebezpečí ten, kdo vyhledával důvěrné styky s cizím manželským partnerem. Cizoložná manželka ohrožuje „drahocennou duši“ svého nezákonného partnera. „Jde o víc než jen o to, že zpustlostí se zkracuje život,“ uvádí jedna biblická příručka. „Hříšník podléhá trestu smrti.“ (3. Mojžíšova 20:10; 5. Mojžíšova 22:22) I kdyby taková žena byla tělesně sebekrásnější, v žádném případě se po ní nemá toužit.

‚Neshrabuj si do náruče oheň‘

Šalomoun chce ještě více zdůraznit, jak nebezpečné je cizoložství, a proto se ptá: „Může si muž shrabat do náruče oheň, aniž se propálí samotné jeho oděvy? Anebo může muž chodit po uhlech, a neožehnout si nohy?“ Dále pak vysvětluje, co toto přirovnání znamená: „Podobně je tomu s každým, kdo má poměr s manželkou svého bližního, žádný, kdo se jí dotýká, nezůstane bez trestu.“ (Přísloví 6:27–29) Takový hříšník bude zcela jistě potrestán.

„Lidé neopovrhují zlodějem jen proto, jestliže krade, aby naplnil svou duši, když je hladový,“ připomíná se nám. Ovšem i v takovém případě, „je-li ... přistižen, vynahradí to sedminásobně; dá všechny hodnotné věci svého domu“. (Přísloví 6:30, 31) Ve starověkém Izraeli se vyžadovalo, aby zloděj zaplatil pokutu, i kdyby ho to stálo všechno, co má. * Oč větší trest by si zasloužil cizoložník, jehož čin je neomluvitelný!

„Každému, kdo cizoloží se ženou, se nedostává srdce,“ říká Šalomoun. Muž, kterému se nedostává srdce, nemá dobrou soudnost, neboť „ničí svou vlastní duši“. (Přísloví 6:32) Navenek sice může budit dojem úctyhodného člověka, ale jeho vnitřní člověk má vážné nedostatky, protože není správně vyvinut.

Cizoložník sklízí ještě další ovoce. „Najde ránu a zneuctění, a jeho pohana nebude smazána. Vždyť vztek zdatného muže je žárlivost, a v den pomsty neprojeví soucit. Nebude mít ohled na žádný druh výkupného ani neprojeví ochotu, ať učiníš svůj dar jakkoli velký.“ (Přísloví 6:33–35)

Zloděj může nahradit to, co ukradl, ale cizoložník žádné odškodné dát nemůže. Jakou náhradu by mohl nabídnout rozzlobenému manželovi? Ať provinilec prosí sebevíc, soucitu se pravděpodobně nedoprosí. Cizoložník nemůže za svůj hřích poskytnout žádnou náhradu. Ostuda a hanba bude na jeho jménu lpět natrvalo. Ze zaslouženého trestu se nemůže nijak vykoupit, nemůže si tedy koupit osvobození od takového trestu.

Je opravdu moudré vyhýbat se cizoložství i jinému chování či postojům, jež mohou poškodit naše dobré jméno a uvést pohanu na Boha. Buďme tedy opatrní, abychom se nerozumně za nikoho nezaručovali. Ať naši dobrou pověst zdobí pracovitost a pravdomluvnost. A vynasnažme se mít v nenávisti to, co nenávidí Jehova, a přitom si dělejme dobré jméno u něj i u lidí v našem okolí.

[Poznámka pod čarou]

^ 28. odst. Podle mojžíšského Zákona se vyžadovalo, aby zloděj dal dvojnásobnou, čtyřnásobnou nebo pětinásobnou náhradu. (2. Mojžíšova 22:1–4) Výraz „sedminásobně“ patrně označuje pokutu v plném rozsahu, což by mohlo znamenat mnohonásobně víc, než je cena toho, co ukradl.

[Obrázek na straně 25]

Buďte opatrní, když se zaručujete svým podpisem za něčí půjčku

[Obrázek na straně 26]

Buďte pracovití jako mravenci

[Obrázek na straně 27]

Chraňte se před škodlivým tlacháním