Přejít k článku

Přejít na obsah

Projevujte postoj očekávání

Projevujte postoj očekávání

 Projevujte postoj očekávání

„Budu projevovat postoj očekávání vůči Bohu své záchrany. Můj Bůh mě uslyší.“ (MICHEÁŠ 7:7)

1, 2. (a) Jaký nesprávný postoj uškodil Izraelitům v pustině? (b) Co by se mohlo stát křesťanovi, který nepěstuje správný postoj?

NA MNOHO věcí v životě je možné se dívat buď pozitivně, nebo negativně, podle toho, jaký k nim máme postoj. Když byli Izraelité v pustině, byla jim zázračným způsobem opatřena manna. Měli se rozhlédnout po nehostinné krajině a být hluboce vděční Jehovovi za to, že jim opatřil potravu. Tím by dali najevo pozitivní postoj. Místo toho však vzpomínali na velmi rozmanité jídlo, které měli v Egyptě, a stěžovali si, že manna je mdlé chuti. To byl opravdu negativní postoj. (4. Mojžíšova 11:4–6)

2 Podobně i dnes může postoj křesťana ovlivnit to, zda se mu určité věci jeví buď jako slibné, nebo jako chmurné. Bez správného postoje by křesťan snadno mohl ztratit radost a to by bylo nebezpečné, protože Nehemjáš řekl: „Jehovova radost je [naše] pevnost.“ (Nehemjáš 8:10) Pozitivní, radostný postoj nám pomáhá, abychom zůstali silní, a podporuje pokoj a jednotu ve sboru. (Římanům 15:13; Filipanům 1:25)

3. Jaký správný postoj pomáhal v obtížné době Jeremjášovi?

3 Jeremjáš projevoval pozitivní postoj navzdory tomu, že žil v obtížné době. I když byl svědkem hrozného pádu Jeruzaléma v roce 607 př. n. l., dokázal se na věci dívat pozitivně. Jehova na Izrael nezapomněl a národ tuto pohromu přežil. Jeremjáš v knize Nářky napsal: „Jsou to skutky Jehovovy milující laskavosti, že jsme nedospěli ke konci, protože projevy jeho milosrdenství jistě ke konci nedospějí. Jsou nové každé ráno. Tvá věrnost je hojná.“ (Nářky 3:22, 23) Boží služebníci se v průběhu  dějin i za těch nejobtížnějších okolností snažili zachovat si pozitivní, a dokonce radostný postoj. (2. Korinťanům 7:4; 1. Tesaloničanům 1:6; Jakub 1:2)

4. Jaký postoj si zachovával Ježíš a jak mu to pomohlo?

4 Šest set let po Jeremjášovi žil Ježíš, jehož pozitivní postoj mu pomohl vytrvat. Čteme: „Pro radost, jež [Ježíšovi] byla předložena, snesl mučednický kůl, pohrdl hanbou a posadil se po pravici Božího trůnu.“ (Hebrejcům 12:2) Ať musel Ježíš čelit jakémukoli odporu či pronásledování — dokonce nesnesitelné bolesti na mučednickém kůlu —, stále svou mysl zaměřoval na „radost, jež mu byla předložena“. Touto radostí byla výsada, že může ospravedlnit Jehovovu svrchovanost a posvětit jeho jméno, a také vyhlídka, že může poslušnému lidstvu přinést velké požehnání v budoucnosti.

Osvojte si postoj očekávání

5. V jaké typické situaci nám postoj očekávání pomůže, abychom si udrželi správný náhled na věci?

5 Jestliže pěstujeme podobný myšlenkový postoj, jako měl Ježíš, neztratíme Jehovovu radost, dokonce ani když se věci vždy nedějí tak, jak očekáváme, nebo tehdy, kdy je očekáváme. Prorok Micheáš řekl: „Pokud jde o mne, já budu stále vyhlížet Jehovu. Budu projevovat postoj očekávání vůči Bohu své záchrany.“ (Micheáš 7:7; Nářky 3:21) I my můžeme projevovat postoj očekávání. Jak? Mnoha způsoby. Například se možná domníváme, že se nějaký bratr, který má postavení spojené s určitou autoritou, dopustil omylu a že je zapotřebí okamžitá náprava. Postoj očekávání nám umožní, abychom uvažovali: ‚Opravdu udělal chybu, nebo se mýlím já? Pokud se mýlil on, mohlo by to být tak, že Jehova připouští, aby věci běžely dál, protože je přesvědčen, že se ten člověk polepší a že drastické nápravné opatření nebude nutné?‘

6. Jak postoj očekávání pomůže tomu, kdo bojuje s nějakým osobním problémem?

6 Postoj očekávání může být zapotřebí tehdy, jestliže nás trápí nějaký osobní problém nebo jestliže bojujeme s nějakou slabostí. Dejme tomu, že Jehovu prosíme o pomoc, ale problém přetrvává. Co potom? Musíme stále dělat všechno, co je v našich silách, abychom problém vyřešili, a mít víru v Ježíšova slova: „Neustále proste, a bude vám dáno; neustále hledejte, a naleznete; neustále klepejte, a bude vám otevřeno.“ (Lukáš 11:9) Stále se modlete a čekejte na Jehovu. Jehova na vaše modlitby v patřičný čas a svým vlastním způsobem odpoví. (1. Tesaloničanům 5:17)

7. Jakým způsobem nám postoj očekávání pomůže, abychom měli správný náhled na postupně objasňované porozumění Bibli?

7 Ruku v ruce s tím, jak se splňují biblická proroctví, se vyjasňuje naše porozumění Písmu. Nicméně někdy si možná myslíme, že  určité objasnění je opožděné. Jestliže není k dispozici v době, kdy bychom si přáli, jsme ochotni čekat? Vzpomeňme si, že Jehova považoval za vhodné zjevovat „Kristovo posvátné tajemství“ postupně, a to během období dlouhého přibližně 4 000 let. (Efezanům 3:3–6) Máme tedy nějaký důvod být netrpěliví? Pochybujeme snad o tom, že „věrný a rozvážný otrok“ je ustanoven, aby Jehovovým ctitelům dával „jejich pokrm v pravý čas“? (Matouš 24:45) Proč bychom se připravovali o bohulibou radost kvůli tomu, že ne všemu plně rozumíme? Pamatujme, že o tom, kdy a jak Jehova zjeví své ‚důvěrné záležitosti‘, rozhoduje on sám. (Amos 3:7)

8. Jak se Jehovova trpělivost prokázala jako užitečná pro mnoho lidí?

8 Někteří křesťané jsou snad sklíčení, protože se domnívají, že po mnoha letech věrné služby se možná nedožijí „velkého a bázeň vzbuzujícího Jehovova dne“. (Joel 2:30, 31) Přesto je může povzbudit, když se podívají na pozitivní stránku věci. Petr radil: „Považujte trpělivost našeho Pána za záchranu.“ (2. Petra 3:15) Jehovova trpělivost umožňuje milionům dalších lidí s upřímným srdcem, aby poznali pravdu. Není to snad úžasné? Kromě toho, čím déle Jehova projevuje trpělivost, tím více času máme ‚pracovat stále na své vlastní záchraně s bázní a chvěním‘. (Filipanům 2:12; 2. Petra 3:11, 12)

9. Jestliže jsme omezeni v tom, co můžeme v Jehovově službě dělat, jak nám postoj očekávání pomůže, abychom tuto situaci zvládli?

9 Postoj očekávání nám pomáhá, abychom nebyli sklíčení, když nám ve službě pro Království brání odpor některých lidí, nemoc, pokročilý věk či jiné problémy. Jehova od nás očekává, že mu budeme sloužit celým srdcem. (Římanům 12:1) Avšak Boží Syn, který ‚lituje poníženého a chudého‘, nevyžaduje víc, než můžeme v rozumné míře poskytnout, a totéž platí i o Jehovovi. (Žalm 72:13) Jsme tedy vybízeni, abychom dělali to, co můžeme, a trpělivě čekali, dokud se nezmění okolnosti — buď v tomto systému věcí, nebo v tom, který má přijít. Pamatujte, že „Bůh ... není nespravedlivý, aby zapomněl na vaši práci a na lásku, kterou jste projevovali k jeho jménu tím, že jste sloužili svatým a dále sloužíte“. (Hebrejcům 6:10)

10. Jakého bezbožného povahového rysu se může vyvarovat člověk, který má postoj očekávání? Vysvětlete to.

10 Postoj očekávání nám také pomáhá, abychom se vyvarovali opovážlivosti. Někteří z těch, kdo se stali odpadlíky, nebyli ochotni čekat. Možná se domnívali, že jsou zapotřebí určité úpravy — ať už v porozumění Bibli nebo v organizačních záležitostech. Nicméně neuznali, že Jehovův duch podněcuje věrného a rozvážného otroka, aby dělal úpravy v Božím patřičném čase, ne tehdy, kdy se snad my domníváme, že je to zapotřebí. A veškeré úpravy musí být v souladu s Jehovovou vůlí, ne s našimi osobními představami. Odpadlíci připustili, aby opovážlivý postoj pokřivil jejich myšlení a přivedl je ke klopýtání. Kdyby si však osvojili Kristův myšlenkový postoj, mohli si udržet radost a zůstat mezi Jehovovým lidem. (Filipanům 2:5–8)

11. Jak můžeme dobře využít čas čekání a čí příklad tak můžeme napodobovat?

11 Samozřejmě, že zachovávat postoj očekávání neznamená být líný nebo zahálet. Máme dělat řadu věcí. Musíme se například věnovat osobnímu studiu Bible a tak projevovat stejný dychtivý zájem o duchovní věci, jaký projevovali věrní proroci, a dokonce i andělé. Petr o tomto zájmu říká:  „Právě na tuto záchranu se pilně dotazovali a pečlivě po ní pátrali proroci... Právě do těch věcí touží nahlédnout andělé.“ (1. Petra 1:10–12) Nezbytné je nejen osobně studovat, ale také se pravidelně účastnit shromáždění a modlit se. (Jakub 4:8) Ti, kdo si uvědomují svou duchovní potřebu, a proto pravidelně přijímají duchovní pokrm a pěstují společenství se spolukřesťany, ukazují, že si osvojili Kristův myšlenkový postoj. (Matouš 5:3)

Mějte realistický náhled

12. (a) O jakou nezávislost usilovali Adam a Eva? (b) K čemu vede to, že lidstvo jedná stejně jako Adam a Eva?

12 Když Bůh stvořil první lidskou dvojici, vyhradil si právo stanovit měřítka toho, co je správné a co nesprávné. (1. Mojžíšova 2:16, 17) Adam a Eva chtěli být nezávislí na Božím vedení a výsledkem je svět, který kolem sebe dnes vidíme. Apoštol Pavel řekl: „Skrze jednoho člověka vstoupil do světa hřích a skrze hřích smrt, a tak se smrt rozšířila na všechny lidi, protože všichni zhřešili.“ (Římanům 5:12) Šest tisíc let lidských dějin, jež uplynulo od doby, kdy žil Adam, ukázalo, jak pravdivá jsou Jeremjášova slova: „Dobře vím, Jehovo, že pozemskému člověku nepatří jeho cesta. Muži, který kráčí, ani nepatří, aby řídil svůj krok.“ (Jeremjáš 10:23) Uznat, že Jeremjášova slova jsou pravdivá, to není poraženecký postoj. To je realistické. Tato slova jsou totiž vysvětlením všech těch dlouhých staletí, kdy „člověk panuje nad člověkem k jeho škodě“, protože lidé vládnou nezávisle na Bohu. (Kazatel 8:9)

13. Jaký realistický náhled mají svědkové Jehovovi na to, čeho mohou lidé dosáhnout?

13 Vzhledem k situaci, v níž se lidstvo nachází, si svědkové Jehovovi uvědomují, že existují určité meze toho, čeho je v současném systému věcí možné dosáhnout. Pozitivní postoj nám sice může pomoci, abychom si zachovali radost, ale neřeší všechno. Krátce po roce 1950 jeden americký duchovní vydal jistý bestseller nazvaný The Power of Positive Thinking (Moc pozitivního myšlení). Kniha naznačovala, že většinu překážek je možné překonat, jestliže k nim člověk přistupuje s pozitivním postojem. Pozitivní smýšlení je jistě chvályhodné. Ale zkušenost ukazuje, že poznání, zručnost, hmotné prostředky a spousta dalších činitelů omezuje to, čeho jsme jako jednotlivci schopni dosáhnout. A v celosvětovém měřítku jsou problémy příliš velké na to, aby je lidé úspěšně vyřešili — bez ohledu na to, jak pozitivní je jejich myšlení.

14. Mají svědkové Jehovovi negativní postoj? Vysvětlete to.

14 Svědkové Jehovovi jsou kvůli svému realistickému náhledu na tyto záležitosti někdy obviňováni, že mají negativní postoj. Oni ale naopak dychtivě lidem vyprávějí právě o tom, kdo může úděl lidstva trvale zlepšit. I v tom napodobují Kristův myšlenkový postoj. (Římanům 15:2) A pilně pomáhají lidem, aby si vytvořili dobrý vztah k Bohu. Vědí, že to nakonec přinese ten nejlepší výsledek. (Matouš 28:19, 20; 1. Timoteovi 4:16)

15. Jak činnost svědků Jehovových pomáhá lidem, aby zlepšili svůj způsob života?

15 Svědkové Jehovovi nepřehlížejí společenské problémy — zvláště znečišťující nebiblické zvyklosti —, které je obklopují. Dříve než se zájemce stane svědkem Jehovovým, udělá změny a při tom často musí opustit určité zlozvyky, které se Bohu nelíbí. (1. Korinťanům 6:9–11) Svědkové Jehovovi tak zájemcům pomáhají,  aby překonali opilství, drogovou závislost, nemravnost a hráčskou posedlost. Takoví lidé, kteří napravili svůj způsob života, se naučili odpovědně a poctivě pečovat o svou rodinu. (1. Timoteovi 5:8) Když je jednotlivcům i rodinám poskytována tato pomoc, zmírňuje to problémy ve společnosti — je méně lidí závislých na drogách, snižuje se počet případů násilí v rodině a tak dále. Svědkové Jehovovi tím, že jsou sami občany, kteří dodržují zákony, a tím, že pomáhají druhým, aby změnili svůj život k lepšímu, zmírňují břemeno, jež leží na institucích, které se zabývají společenskými problémy.

16. Proč se svědkové Jehovovi nepodílejí na světských reformních hnutích?

16 Změnili tedy svědkové Jehovovi morální klima ve světě? V minulém desetiletí vzrostl počet činných svědků z méně než 3 800 000 na téměř 6 000 000. To je vzrůst o přibližně 2 200 000 lidí, z nichž mnozí opustili své hříšné zvyklosti, aby se mohli stát křesťany. Život mnoha lidí se tím změnil k lepšímu. Nicméně ve srovnání se vzrůstem světové populace za totéž období — tedy se vzrůstem o 875 000 000 lidí — je tento počet velmi malý. Svědkové Jehovovi se radují z toho, že pomáhají vnímavým lidem, přestože si uvědomují, že z celého lidstva se jich na cestu k životu nevydá mnoho. (Matouš 7:13, 14) Přestože svědkové očekávají celosvětové změny k lepšímu, jež může provést pouze Bůh, nepodílejí se na světských reformních hnutích, která často začínají dobrými úmysly, ale končí rozčarováním, či dokonce násilím. (2. Petra 3:13)

17. Co dělal Ježíš, aby pomohl lidem ve svém okolí, ale co nedělal?

17 Při svém očekávání celosvětových změn svědkové Jehovovi projevují stejnou důvěru v Jehovu, jakou projevoval Ježíš, když byl na zemi. Ježíš v prvním století zázračně uzdravoval. (Lukáš 6:17–19) Dokonce křísil mrtvé.  (Lukáš 7:11–15; 8:49–56) Problém nemocí však neodstranil ani nezvítězil nad nepřítelem v podobě smrti. Věděl, že k tomu ještě nenastal Boží patřičný čas. Jakožto dokonalý člověk měl Ježíš větší schopnosti, a proto pravděpodobně mohl udělat mnoho pro řešení závažných politických a společenských problémů. Někteří z jeho současníků zřejmě chtěli, aby se ujal moci a řešil jejich situaci, ale Ježíš to odmítl. Čteme: „Když lidé viděli znamení, která prováděl, začali říkat: ‚To je určitě ten prorok, který měl přijít na svět.‘ Proto Ježíš, když poznal, že hodlají přijít a zmocnit se ho, aby ho udělali králem, odebral se opět zcela sám na horu.“ (Jan 6:14, 15)

18. Jak Ježíš vždy projevoval postoj očekávání? (b) Jak se Ježíšova činnost změnila od roku 1914?

18 Ježíš odmítl věnovat se politice nebo výhradně sociální činnosti, protože věděl, že čas, aby přijal královskou moc a uzdravil všechny a všude, ještě nepřišel. Dokonce i potom, co vystoupil do nebe, aby tam žil jako nesmrtelný duchovní tvor, byl ochoten čekat na Jehovův ustanovený čas, než podnikl určité kroky. (Žalm 110:1; Skutky 2:34, 35) Avšak od té doby, kdy byl v roce 1914 dosazen na trůn jako Král Božího Království, vyjíždí „vítězící a aby dokončil své vítězství“. (Zjevení 6:2; 12:10) Jsme opravdu vděčni, že se můžeme podřizovat jeho kralování, kdežto ostatní lidé, kteří se prohlašují za křesťany, raději zůstávají v nevědomosti o biblickém učení týkajícím se tohoto Království.

Čekání — Zdroj zklamání, nebo radosti?

19. Kdy se stává, že očekáváním „onemocní srdce“, a kdy je čekání zdrojem radosti?

19 Šalomoun věděl, že čekání může být skličující. Napsal: „Odkládaným očekáváním onemocní srdce.“ (Přísloví 13:12) Jistě, pokud člověk chová nepodložené naděje, srdce může onemocnět zklamáním. Avšak očekávání radostných událostí — například svatby, narození dítěte nebo opětovného setkání s lidmi, které máme rádi — nás může předem naplňovat radostí dlouho před tím, než ten den nastane. Tato radost je umocněna, jestliže čas čekání moudře využíváme a jestliže se na nadcházející událost připravujeme.

20. (a) Jaké úžasné události s důvěrou očekáváme? (b) Jak můžeme najít radost, zatímco čekáme na splnění Jehovova záměru?

20 Pokud plně důvěřujeme, že se naše očekávání naplní — i když možná nevíme, kdy to bude —, naše srdce nemusí během období očekávání ‚onemocnět‘. Boží věrní ctitelé vědí, že Kristova Tisíciletá vláda je bezprostředně před námi. Jsou přesvědčeni, že zažijí odstranění smrti a nemocí. S dychtivým očekáváním radostně vyhlížejí dobu, kdy přivítají zpět miliardy mrtvých, k nimž budou patřit i jejich milovaní, kteří zemřeli. (Zjevení 20:1–3, 6; 21:3, 4) V této době ekologické krize se těší z jisté vyhlídky, že uvidí ráj, který bude na zemi vytvořen. (Izajáš 35:1, 2, 7) Je tedy opravdu moudré, abychom čas čekání rozumně využili tak, že ‚vždy budeme mít hojnost práce v Pánově díle‘. (1. Korinťanům 15:58) Stále přijímejte duchovní pokrm. Vytvářejte si stále bližší vztah k Jehovovi. Vyhledávejte společnost těch, jejichž srdce je podněcuje, aby sloužili Jehovovi. Povzbuzujte své spoluvěřící. Co nejlépe využívejte veškerý čas, který Jehova ještě poskytne. Potom vaše srdce nikdy ‚neonemocní‘ čekáním na Jehovu. Naopak, čekání na Jehovu vás naplní radostí.

Umíte to vysvětlit?

• Jak projevoval Ježíš postoj očekávání?

• V jakých situacích musí křesťané projevovat postoj očekávání?

• Proč jsou svědkové Jehovovi ochotni čekat na Jehovu?

• Jak se může čekání na Jehovu stát zdrojem radosti?

[Studijní otázky]

[Obrázky na straně 12]

Ježíš vytrval pro radost, jež mu byla předložena

[Obrázek na straně 13]

I po letech služby si můžeme zachovat radost

[Obrázky na straně 15]

Miliony lidí změnily svůj život k lepšímu, když se stali svědky Jehovovými