Přejít k článku

Přejít na obsah

Evangelia — Dějiny, nebo mýtus?

Evangelia — Dějiny, nebo mýtus?

 Evangelia — Dějiny, nebo mýtus?

PŘÍBĚH o Ježíšovi z Nazaretu — mladém muži, který změnil běh lidských dějin — se prolíná životem společnosti po celém světě. Je součástí školního i všeobecného vzdělání. Mnozí lidé považují evangelia za studnici nadčasových pravd a průpovědí, jako například: „Ať vaše slovo Ano znamená ano, vaše Ne ne.“ (Matouš 5:37) Opravdu, na zprávách v evangeliích jsou možná založena poučení, která vám jako dětem vštěpovali rodiče, ať už jsou, nebo nejsou křesťany.

Evangelia předkládají milionům upřímných následovníků Krista popis člověka, pro něhož jsou ochotni trpět a zemřít. Evangelia rovněž poskytují základ a inspiraci pro odvahu, vytrvalost, víru a naději. Nesouhlasíte snad tedy s tím, že mají-li být evangelia odmítnuta jako pouhá smyšlenka, vyžaduje to nějaký nevyvratitelný doklad? Vezmeme-li v úvahu, jaký ohromný vliv mají zprávy zapsané v evangeliích na mysl a chování lidí, nevyžadovali byste nějaký přesvědčivý důkaz, pokud by někdo chtěl vrhnout stín pochybností na jejich autentičnost?

Zveme vás, abyste uvažovali o několika podnětných otázkách, které se týkají evangelií. Sami si udělejte obrázek o tom, co si někteří badatelé evangelií myslí o těchto věcech, přestože někteří z nich se neprohlašují za křesťany. Na základě těchto informací potom budete moci dojít k vlastním závěrům.

OTÁZKY, O NICHŽ MŮŽEME UVAŽOVAT

◆ Mohla by být evangelia mistrovským výmyslem?

Robert Funk, zakladatel Semináře o Ježíšovi, říká: „Matouš, Marek, Lukáš a Jan ‚představili Mesiáše‘ tak, aby odpovídal křesťanské nauce, která se vyvinula po Ježíšově smrti.“ Avšak v době, kdy byla evangelia napsána, bylo stále ještě naživu mnoho lidí, kteří slyšeli výroky Ježíše a sledovali jeho skutky a kteří jej viděli po jeho vzkříšení. Ti pisatele evangelií z žádného podvodu neobvinili.

Uvažujme o Kristově smrti a vzkříšení. Spolehlivé zprávy o Ježíšově smrti a vzkříšení obsahují nejen evangelia, ale také první kanonický dopis apoštola Pavla křesťanům ve starověkém Korintu. Pavel napsal: „Mezi prvními věcmi jsem vám . . . předal, co jsem i já přijal, že Kristus zemřel podle Písem za naše hříchy; a že byl pohřben, ano, že byl třetí den vzbuzen podle Písem; a že se objevil Kéfovi, potom dvanácti. Pak se objevil více než pěti stům bratrů najednou, z nichž většina zůstává do nynějška, ale někteří usnuli ve smrti. Potom se objevil Jakubovi, pak všem apoštolům, ale poslednímu ze všech se objevil také mně, jakoby předčasně narozenému.“ (1. Korinťanům 15:3–8) Tito očití svědkové byli opatrovníky historických skutečností týkajících se Ježíšova života.

Údajná vynalézavost, kterou pisatelům evangelií připisují novodobí kritikové, se v Křesťanských řeckých písmech nenachází. Naopak, objevuje se až ve spisech z druhého století n. l. Jisté nebiblické příběhy o Kristu vznikly až v době, kdy se mezi společenstvími odcizenými apoštolskému sboru rozvinulo odpadnutí od pravého křesťanství. (Skutky 20:28–30)

 ◆ Mohla by být evangelia legendami?

Spisovatel a kritik C. S. Lewis zjistil, že je obtížné považovat evangelia za pouhé legendy. Napsal: „Jako literární historik jsem zcela přesvědčen, že ať jsou evangelia čímkoli, rozhodně to nejsou legendy. Na to, aby byla legendami, nejsou dost umělecká. . . . Většina Ježíšova života nám zůstává neznámá a to by nikdo, kdo tvoří legendu, nepřipustil.“ Je také zajímavé, že významný historik H. G. Wells, ačkoli se neprohlašuje za křesťana, uznal: ‚Všichni čtyři pisatelé evangelií nám souhlasně líčí zcela konkrétní osobnost; předkládají přesvědčivý doklad skutečnosti.‘

Uvažujme o jedné situaci, kdy se vzkříšený Ježíš objevil svým učedníkům. Schopný tvůrce legendy by pravděpodobně Ježíše uvedl opět na scénu nějakým okázalým způsobem, nechal by ho pronést nějakou významnou řeč nebo ho zalil světlem a zářivou krásou. Pisatelé evangelií jej však místo toho jednoduše popisují, jak stál před svými učedníky. Potom se jich zeptal: „Děti, že nemáte nic k jídlu?“ (Jan 21:5) Učenec Gregg Easterbrook tedy dochází k závěru: „To jsou charakteristické rysy, jimiž se vyznačuje autentická zpráva, ne mýtus.“

Obvinění, že evangelia jsou legendami, naráží rovněž na překážku v podobě přesně stanovené rabínské metody vyučování, která byla v době psaní evangelií v módě. Tato metoda se přísně držela „biflování“ — tedy postupu, kdy se člověk něco učil zpaměti pomocí odříkávání frází nebo mechanického opakování. To podporuje myšlenku, že Ježíšovy výroky a skutky byly reprodukovány přesně a pečlivě, ne se snahou vymyslet si nějaké přikrášlené podání.

◆ Kdyby evangelia byla legendami, mohla by být sestavena tak brzy po Ježíšově smrti?

Podle dostupných dokladů byla evangelia napsána v době od roku 41 do roku 98 n. l. Ježíš zemřel v roce 33 n. l. To znamená, že zprávy o jeho životě byly sestaveny poměrně brzy po skončení jeho služby. To představuje ohromnou překážku pro tvrzení, že vyprávění zapsaná v evangeliích jsou pouhými legendami. K tomu, aby se vytvořila nějaká legenda, je třeba čas. Vezměme jako příklad Ilias Odysseu, díla starověkého řeckého básníka Homéra. Někteří odborníci zastávají názor, že text těchto dvou epických legend vznikl a ustálil se v průběhu několika staletí. A jak to bylo v případě evangelií?

Historik Will Durant ve své knize Caesar and Christ (César a Kristus) píše: „Kdyby několik prostých mužů . . . vymyslelo tak silnou a přitažlivou osobnost s tak vysokou etikou a natolik podněcující představu o lidském bratrství, byl by to mnohem neuvěřitelnější zázrak než všechny ty, které jsou zaznamenány v evangeliích. Po dvou staletích vyšší kritiky zůstávají hlavní rysy života, povahy a učení Ježíše Krista logické a jasné a tvoří nejúžasnější postavu v dějinách západního člověka.“

◆ Byla evangelia později upravena, aby vyhovovala potřebám společenství prvních křesťanů?

Někteří kritikové tvrdí, že zájmy společenství tvořeného prvními křesťany přiměly pisatele evangelií k tomu, aby Ježíšův příběh upravili nebo k němu něco přidali. Avšak důkladné studium evangelií ukazuje, že k žádnému takovému zfalšování nedošlo. Jestliže zprávy o Ježíšovi zapsané v evangeliích byly kvůli podvodu křesťanů žijících v prvním století změněny, proč se potom v textu objevují negativní poznámky jak o Židech, tak o pohanech?

Jeden příklad nacházíme u Matouše 6:5–7, kde je uveden Ježíšův výrok: „Když se modlíte, nebudete jako pokrytci; protože ti se rádi modlí, když stojí v synagógách a na rozích širokých cest, aby je lidé viděli. Vpravdě vám říkám: Mají svou plnou odměnu.“ Je zřejmé, že to bylo odsouzení židovských náboženských vůdců. Ježíš dále řekl: „Když se . . . modlíte, neříkejte znovu a znovu totéž, právě jak to dělají  lidé z národů [neboli pohané], neboť ti si představují, že budou vyslyšeni, protože používají mnoho slov.“ Tím, že pisatelé evangelií takto citovali Ježíšova slova, se nesnažili získat konvertity. Pouze zaznamenali výroky, které Ježíš Kristus skutečně pronesl.

Uvažujme také o zprávách zapsaných v evangeliích, které se týkají žen, jež navštívily Ježíšovu hrobku a zjistily, že je prázdná. (Marek 16:1–8) Podle Gregga Easterbrooka „bylo svědectví žen ve starověké společnosti na Středním východě samo o sobě považováno za nespolehlivé: například k tomu, aby nějaká žena byla usvědčena z cizoložství, stačili dva svědkové, kteří byli muži, kdežto svědectví žádné ženy nemohlo usvědčit nějakého muže“. Vždyť ani sami Ježíšovi učedníci těm ženám nevěřili. (Lukáš 24:11) Je tedy nanejvýš nepravděpodobné, že by takový příběh byl záměrně vymyšlen.

Skutečnost, že epištoly ani kniha Skutků neobsahují podobenství, je silným argumentem pro to, že podobenství obsažená v evangeliích do nich nebyla vložena prvními křesťany, ale že je skutečně řekl sám Ježíš. Kromě toho, pečlivé srovnání evangelií s epištolami odhaluje, že ani Pavlova slova, ani slova žádného jiného pisatele Řeckých písem nebyla rafinovaně přeformulována a připsána Ježíšovi. Kdyby společenství prvních křesťanů takovou věc udělalo, měli bychom očekávat, že v evangeliích najdeme alespoň část látky obsažené v epištolách. Avšak vzhledem k tomu, že tam nic takového nenacházíme, můžeme s jistotou dospět k závěru, že látka zapsaná v evangeliích je původní a autentická.

◆ A co zdánlivé rozpory v evangeliích?

Kritikové již dlouho prohlašují, že evangelia jsou plná rozporů. Historik Durant se snažil zprávy zapsané v evangeliích prozkoumat z čistě objektivního hlediska — tedy jako historické dokumenty. Přestože připouští, že v nich jsou zdánlivé rozpory, dochází k závěru: „Rozpory jsou nepatrné [nezávažné podrobnosti], nepodstatné; synoptická evangelia si v důležitých věcech pozoruhodně odpovídají a vytvářejí souhlasný portrét Krista.“

Zdánlivé rozpory v evangeliích lze často snadno vysvětlit. Ukažme si to na příkladu: U Matouše 8:5 je řečeno, že k Ježíšovi „přišel . . . jeden důstojník [a] snažně ho prosil“, aby uzdravil jeho sluhu. U Lukáše 7:3 čteme, že ten důstojník „vyslal k [Ježíšovi] židovské starší muže, aby ho poprosili, aby přišel a zachránil [toho] otroka“. Důstojník tedy vyslal starší muže jako své zástupce. Matouš říká, že důstojník sám snažně prosil Ježíše, protože ten muž předložil svou žádost prostřednictvím  starších, kteří sloužili jako jeho mluvčí. To je pouze jeden příklad, který ukazuje, že údajné nesrovnalosti v evangeliích lze vysvětlit.

A co tvrzení zastánců vyšší kritiky, že evangelia neodpovídají kritériím skutečné historie? Historik Durant k tomu napsal: „Vyšší kritika byla natolik nadšená svými objevy, že uplatnila na Nový zákon tak přísné zkoušky pravosti, že by podle nich muselo být kvalifikováno jako legendární na sto starověkých uznávaných osobností — např. Chammurabi, David nebo Sokrates. Ačkoli evangelisté projevovali předpojatost a měli své teologické předsudky, zaznamenávají mnohé události, které by autoři smyšlenek zakryli — soupeření apoštolů o vyšší místo v Království, jejich útěk po Ježíšově zatčení, Petrovo zapírání . . . Žádný čtenář těchto záznamů nemůže pochybovat o pravosti osoby, o níž se pojednává.“

◆ Reprezentuje novodobé křesťanství Ježíše, o němž se píše v evangeliích?

Seminář o Ježíšovi v souvislosti se svým výzkumem evangelií prohlašuje, že ten „není vázán diktátem církevních koncilů“. Avšak historik Wells si uvědomoval, že mezi Ježíšovými naukami, jak jsou předloženy v evangeliích, a naukami křesťanstva je propastný rozdíl. Napsal totiž: „Neexistuje žádný doklad o tom, že by Ježíšovi apoštolové kdy slyšeli o Trojici — a už vůbec ne od něj. . . . [Ježíš] také nikdy neřekl ani slovo o uctívání své matky Marie v podobě převlečené Isis, královny nebes. Všechno, co je pro křesťanské uctívání a zvyklosti nejcharakterističtější, ignoroval.“ Člověk tedy nemůže posuzovat hodnotu evangelií na základě nauk křesťanstva.

 JAKÝ ZÁVĚR UČINÍTE?

K jakému názoru jste dospěli vy sami po úvaze o předchozích bodech? Existuje nějaký skutečný, přesvědčivý důkaz o tom, že evangelia jsou pouhým mýtem? Mnozí lidé považují námitky a pochybnosti vznesené ohledně autentičnosti evangelií za sporné a nepřesvědčivé. Máte-li si udělat svůj vlastní názor, musíte evangelia číst s otevřenou myslí. (Skutky 17:11) Když vezmete v úvahu důslednost, poctivost a přesnost, s nimiž evangelia líčí Ježíšovu osobnost, zjistíte, že tyto zprávy rozhodně nejsou jen sbírkou bájí. *

Budete-li Bibli pečlivě zkoumat a uplatňovat její rady, zjistíte, že to může změnit váš život k lepšímu. (Jan 6:68) To platí zejména o Ježíšových výrocích zaznamenaných v evangeliích. A co víc, z evangelií se můžete dozvědět o úžasné budoucnosti, která čeká poslušné lidstvo. (Jan 3:16; 17:3, 17)

[Poznámka pod čarou]

^ 29. odst. Viz 5. až 7. kapitolu knihy Bible — Slovo Boží, nebo lidské? a brožuru Kniha pro všechny lidi. Obě publikace vydala Watchtower Bible and Tract Society of New York, Inc.

[Rámeček na straně 7]

Doklady o autentické reportáži

JEDEN australský scénárista a bývalý kritik Bible před několika lety přiznal: „Poprvé v životě jsem udělal to, co je normální povinností reportéra: ověřil jsem si fakta . . . A byl jsem otřesen, protože to, co jsem četl [v evangeliích], nebyla legenda ani naturalistická próza. Byla to reportáž. Zprávy z první a druhé ruky o neobyčejných událostech . . . Reportáž má svou příchuť, a tuto příchuť mají i evangelia.“

Podobný názor vyjádřil také E. M. Blaiklock, profesor klasické literatury na Aucklandské univerzitě: „Tvrdím o sobě, že jsem historik. Ke klasické literatuře přistupuji z historického hlediska. A říkám vám, že doklady o životě, smrti a vzkříšení Krista jsou prokázány lépe než většina faktů starověkých dějin.“

[Mapa a obrázky na straně 8 a 9]

(Úplný, upravený text — viz publikaci)

FÉNICIE

GALILEA

Jordán

JUDEA

[Obrázky]

„Doklady o životě, smrti a vzkříšení Krista jsou prokázány lépe než většina faktů starověkých dějin.“ — PROFESOR E. M. BLAIKLOCK

[Podpisek]

Mapy na pozadí: Založeny na mapě chráněné autorským právem Pictorial Archive (Near Eastern History) Est. and Survey of Israel