Přejít k článku

Přejít na obsah

„Bedlivě střež své srdce“

„Bedlivě střež své srdce“

 „Bedlivě střež své srdce“

JEHOVA řekl proroku Samuelovi: „Bůh vidí ne jako vidí člověk, protože pouhý člověk vidí, co se jeví očím; ale pokud jde o Jehovu, ten vidí, jaké je srdce.“ (1. Samuelova 16:7) Na obrazné srdce zaměřil pozornost také žalmista David, když zpíval: „Vyzkoušel jsi mé srdce [Jehovo], v noci jsi provedl prohlídku, přečistil jsi mě; zjistíš, že jsem neplánoval úklady.“ (Žalm 17:3)

Ano, Jehova se nám dívá do srdce, aby zjistil, jací opravdu jsme. (Přísloví 17:3) Je tedy zcela na místě, že Šalomoun, král starověkého Izraele, radí: „Více než všechno ostatní, co má být střeženo, bedlivě střež své srdce, neboť z něho jsou zdroje života.“ (Přísloví 4:23) Jak můžeme své obrazné srdce bedlivě střežit? Na tuto otázku odpovídá 4. kapitola knihy Přísloví.

Naslouchejte ukázňování od otce

Čtvrtá kapitola Přísloví začíná slovy: „Naslouchejte, synové, ukázňování od otce a dávejte pozor, abyste poznali, co je porozumění. Vždyť to, co vám jistě dám, je dobré poučení. Můj zákon neopouštějte.“ (Přísloví 4:1, 2)

Mladí lidé dostávají radu, aby naslouchali užitečnému poučování od svých zbožných rodičů, zejména poučování od otce. Ten má biblickou odpovědnost starat se o tělesné i duchovní potřeby své rodiny. (5. Mojžíšova 6:6, 7; 1. Timoteovi 5:8) Bez takového vedení je pro mladého člověka mnohem obtížnější, aby dosáhl zralosti. Nemělo by tedy dítě uctivě přijímat ukázňování od svého otce?

Jak je to však v případě, kdy mladý člověk nemá žádného otce, který by jej poučoval? Například Jason, kterému je nyní jedenáct, přišel o otce v době, kdy mu byly čtyři roky. * Když se ho jeden křesťanský starší zeptal, co ho v životě nejvíce trápí, Jason pohotově odpověděl: „Chybí mi táta. Někdy mě to opravdu skličuje.“ Přesto však mladí lidé, kteří nemají rodičovské vedení, mohou dostávat utěšující rady. Jason a další mladí, kteří jsou v podobné situaci jako on, mohou vyhledávat a přijímat otcovské rady od starších a od dalších zralých lidí v křesťanském sboru. (Jakub 1:27)

Šalomoun pokračuje tím, že vzpomíná na dobu, kdy byl on sám vychováván: „Prokázal jsem se . . . být skutečným synem svému otci, něžným a jediným před svou matkou.“ (Přísloví 4:3) Král zjevně vzpomínal na svou výchovu rád. Jakožto ‚skutečný syn‘, který si bral otcovské rady k srdci, mladý Šalomoun musel mít ke svému otci Davidovi vřelý a důvěrný vztah. Šalomoun byl navíc „jediným“ neboli velmi milovaným synem. Pro dítě je skutečně důležité, aby vyrůstalo v domácnosti, kde panuje vřelá atmosféra a otevřená komunikace s rodiči.

Získejme moudrost a porozumění

Šalomoun dále vzpomíná na láskyplné rady svého otce: „Poučoval mě a říkal mi: ‚Kéž se tvé srdce pevně drží mých slov. Dodržuj má přikázání a stále žij. Získej moudrost, získej porozumění. Nezapomínej a neodbočuj od řečí mých úst. Neopouštěj [moudrost], a zachová tě. Miluj ji, a bude tě bedlivě střežit. Moudrost je prvořadá věc. Získej  moudrost; a se vším, co získáš, získej porozumění.‘ “ (Přísloví 4:4–7)

Proč je moudrost ‚prvořadou věcí‘? Moudrost znamená uplatňovat poznání a porozumění způsobem, který přináší dobré výsledky. Poznání — znalost skutečností získaná pozorováním, osobní zkušeností nebo čtením a studiem — je základem moudrosti. Pokud bychom však své poznání nebyli schopni dobře využít, bylo by nám málo platné. Musíme nejen pravidelně číst Bibli a publikace založené na Bibli, které poskytuje „věrný a rozvážný otrok“, ale také se snažit uplatňovat to, co se z nich dozvídáme. (Matouš 24:45)

Získat porozumění je rovněž nezbytné. Vždyť mohli bychom snad bez něj vidět, jak spolu souvisejí určité skutečnosti, a udělat si úplný obrázek o nějaké záležitosti, o níž uvažujeme? Kdyby nám chybělo porozumění, jak bychom mohli chápat příčiny a důvody určitých věcí a jak bychom získali pochopení a rozlišovací schopnost? Ano, abychom si dokázali spojit známé skutečnosti a dospět ke správnému závěru, potřebujeme k tomu porozumění. (Daniel 9:22, 23)

Šalomoun dále připomíná slova svého otce: „Velmi si [moudrosti] važ, a ona tě vyvýší. Oslaví tě, protože ji objímáš. Na hlavu ti dá věnec půvabu; udělí ti korunu krásy.“ (Přísloví 4:8, 9) Zbožná moudrost chrání toho, kdo ji ‚objímá‘. Přináší mu navíc čest a zkrášluje ho. Rozhodně tedy moudrost získejme.

‚Chopme se ukázňování‘

Izraelský král pokračuje tím, že opakuje poučení, které dostal od svého otce: „Slyš, můj synu, a přijmi mé řeči. Let života potom pro tebe přibude. Budu tě poučovat i o cestě moudrosti; způsobím, abys šlapal ve stopách přímosti. Když půjdeš, tvůj krok nebude tísněn; poběžíš-li, neklopýtneš. Chop se ukázňování; nepolevuj. Bedlivě je střež, vždyť ono samo je tvůj život.“ (Přísloví 4:10–13)

Šalomoun jistě jako ‚skutečný syn‘ svého otce oceňoval hodnotu láskyplného ukázňování, které člověka poučuje a napravuje. Vždyť jak bychom bez vyrovnaného ukázňování mohli očekávat, že budeme postupovat k duchovní zralosti, nebo doufat, že zlepšíme svůj život? Jestliže se nepoučíme ze svých chyb nebo nenapravíme své nesprávné myšlenky, náš duchovní pokrok bude opravdu zanedbatelný. Přiměřené  ukázňování vede k bohulibému chování a tak nám pomáhá, abychom ‚šlapali ve stopách přímosti‘.

K tomu, že ‚let našeho života přibude‘, přispívá rovněž další druh ukázňování. Jaký? Ježíš Kristus řekl: „Kdo je věrný v nejmenším, je věrný i v mnohém, a kdo je nespravedlivý v nejmenším, je nespravedlivý i v mnohém.“ (Lukáš 16:10) Jsme-li ukázňováni v malých věcech, neusnadňuje nám to snad, abychom jednali správně i ve věcech velkých, na nichž možná závisí samotný náš život? Jestliže například vedeme své oči k tomu, aby ‚se stále nedívaly na nějakou ženu tak, že k ní budeme mít vášeň‘, potom pravděpodobně nepodlehneme nemravnosti. (Matouš 5:28) Tato zásada se pochopitelně vztahuje jak na muže, tak na ženy. Jestliže tedy ukázňujeme svou mysl, abychom ‚přivedli každou myšlenku do zajetí‘, hrozí jen malé nebezpečí, že se slovem či skutkem dopustíme vážného přestupku. (2. Korinťanům 10:5)

Je pravda, že ukázňování se obvykle obtížně přijímá a může se zdát omezující. (Hebrejcům 12:11) Nicméně moudrý král nás ujišťuje, že když se ukázňování chopíme, naše cesta povede k našemu pokroku. Stejně jako náležitý trénink umožňuje běžci, aby bez přestání a bez zranění dál běžel optimální rychlostí, i my — pokud se chopíme ukázňování — budeme moci bez klopýtnutí pokračovat stálým tempem po cestě života. Musíme samozřejmě dbát také na to, jakou cestu si zvolíme.

Vyhýbejme se ‚stezce ničemných‘

Šalomoun naléhavě varuje: „Na stezku ničemných nevstupuj a nechoď přímo dál na cestu špatných. Vyhýbej se jí, neprojdi po ní; odboč z ní a jdi dál. Vždyť oni nespí, pokud neudělají špatnost, a spánek je jim uchvácen, pokud někoho nepřivedou ke klopýtnutí. Živili se totiž chlebem ničemnosti a to, co pijí, je víno násilných skutků.“ (Přísloví 4:14–17)

Ničemní, jejichž cestě se podle Šalomounových slov máme vyhýbat, žijí ze svých hanebných skutků. Páchat to, co je špatné, je pro ně jako jídlo a pití. Nemohou usnout, dokud neprovedou nějaký násilný skutek. Celá jejich osobnost je zkažená. Mohli bychom skutečně bedlivě střežit své srdce, kdybychom se s nimi stýkali? Bylo by opravdu pošetilé, kdybychom ‚šli přímo dál na cestu špatných‘ tím, že bychom se vystavovali vlivu násilí, jímž se v dnešním světě vyznačuje mnoho druhů zábavy. Snaha o to, abychom byli něžně soucitní, se zkrátka neslučuje s tím, že bychom po kapkách přijímali špatnost, která se objevuje na televizní obrazovce nebo ve filmech, a tak snižovali citlivost svého svědomí.

Zůstaňme ve světle

Šalomoun pokračuje v přirovnání o stezce a prohlašuje: „Ale stezka spravedlivých je jako jasné světlo, které svítí více a více, dokud  nebude pevně založen den.“ (Přísloví 4:18) Pustit se do studia Bible a snažit se uplatňovat v životě to, co říká — to je možné přirovnat k situaci, kdy se člověk brzy ráno ještě za tmy vydá na nějakou cestu. Když se černé zbarvení noční oblohy mění v tmavě modrý odstín, stěží něco vidíme. Ale jak postupně svítá, pomalu rozeznáváme stále více věcí kolem sebe. Nakonec se objeví slunce a my vidíme všechno jasně a ostře. Ano, jestliže jsme vytrvalí, trpěliví a pilní ve studiu Písma, postupně chápeme pravdu stále jasněji. Máme-li bedlivě střežit své srdce před falešným uvažováním, je nezbytné, abychom je sytili duchovním pokrmem.

Rovněž smysl nebo význam biblických proroctví se odhaluje postupně. Když Jehovův svatý duch vrhá na tato proroctví světlo a když se splňují prostřednictvím světových událostí nebo prostřednictvím zkušeností Božího lidu, chápeme tato proroctví stále jasněji. Místo toho, abychom se netrpělivě uchýlili ke spekulacím o jejich splnění, musíme čekat na ‚světlo, které bude svítit více a více‘.

A co ti, kdo odmítají Boží vedení tím, že nechtějí chodit ve světle? O nich Šalomoun říká: „Cesta ničemných je jako temnota; nepoznali, oč stále klopýtají.“ (Přísloví 4:19) Ničemní jsou jako člověk, který ve tmě klopýtá a neví, o co. I když se zdá, že bezbožným lidem se díky jejich nespravedlnosti dobře daří, jejich zdánlivý úspěch je jen dočasný. Žalmista o takových lidech zpíval: „Jistě je stavíš na kluzkou zemskou půdu. Nechal jsi je [Jehovo] rozpadnout v trosky.“ (Žalm 73:18)

Udržujme si bdělost

Izraelský král pokračuje a říká: „Můj synu, věnuj přece pozornost mým slovům, nakloň ucho k mým řečem: Kéž ti nesejdou z očí. Uchovávej je uprostřed svého srdce. Jsou totiž životem pro ty, kdo je nalézají, a zdravím pro celé jejich tělo. Více než všechno ostatní, co má být střeženo, bedlivě střež své srdce, neboť z něho jsou zdroje života.“ (Přísloví 4:20–23)

Šalomounův vlastní příklad svědčí o tom, jak cenná je rada, abychom bedlivě střežili své srdce. Je pravda, že Šalomoun se v mládí ‚prokázal být skutečným synem‘ vůči svému otci a řadu let zůstával věrný  Jehovovi i v dospělosti. Nicméně Bible říká: „V čase, kdy Šalomoun zestárl, se stalo, že jeho [cizozemské] manželky naklonily jeho srdce, aby následovalo jiné bohy; a jeho srdce se neprokázalo být úplné s Jehovou, jeho Bohem, jako srdce jeho otce Davida.“ (1. Královská 11:4) Bez neustálé bdělosti může být i to nejlepší srdce zlákáno, aby dělalo to, co je špatné. (Jeremjáš 17:9) Připomínky z Božího slova proto musíme mít stále na srdci — neboli „uprostřed svého srdce“. To zahrnuje i rady, které nacházíme ve 4. kapitole Přísloví.

Prozkoumejme stav svého srdce

Střežíme úspěšně své obrazné srdce? Jak můžeme poznat, jaký je stav naší vnitřní osobnosti? Ježíš Kristus řekl: „Z hojnosti srdce mluví ústa.“ (Matouš 12:34) Také prohlásil: „Ze srdce . . . vycházejí ničemná uvažování, vraždy, cizoložství, smilstva, krádeže, falešná svědectví, rouhání.“ (Matouš 15:19, 20) Ano, naše slova a skutky do značné míry vypovídají o tom, jací jsme v srdci.

Šalomoun nás tedy vhodně vybízí: „Odstraň od sebe pokřivenou řeč; a vzdal od sebe scestnost rtů. Pokud jde o tvé oči, ty by měly hledět přímo vpřed, ano, tvé vlastní zářící oči by měly upřeně hledět přímo před tebe. Uhlaď dráhu pro svou nohu a všechny tvé vlastní cesty kéž jsou pevně založeny. Neodkláněj se ani doprava, ani doleva. Vzdal svou nohu od toho, co je špatné.“ (Přísloví 4:24–27)

Vzhledem k Šalomounově vybídce musíme prozkoumat svou řeč a své jednání. Máme-li bedlivě střežit své srdce a líbit se Bohu, musíme se vyvarovat pokřivené řeči a scestnosti. (Přísloví 3:32) Proto bychom měli s modlitbou přemýšlet o tom, co o nás odhalují naše slova a skutky. Potom prosme Jehovu o pomoc, abychom napravili jakoukoli slabost, kterou objevíme. (Žalm 139:23, 24)

Především však kéž ‚naše oči hledí přímo vpřed‘. Upírejme je stále na cíl, kterým je služba celou duší našemu nebeskému Otci. (Kolosanům 3:23) A zatímco dále pokračujete tímto přímým směrem, kéž vám Jehova dá úspěch na ‚všech vašich vlastních cestách‘ a kéž vám bohatě požehná za to, že se řídíte inspirovanou radou, abyste ‚bedlivě střežili své srdce‘.

[Poznámka pod čarou]

^ 7. odst. Jméno bylo změněno.

[Praporek na straně 22]

Vyhýbáte se zábavě, která se vyznačuje násilím?

[Obrázek na straně 21]

Mějte užitek z rad zkušených spolukřesťanů

[Obrázek na straně 23]

Ukázňování nezpomaluje vaše tempo

[Obrázek na straně 24]

Buďte vytrvalí ve svém studiu Bible