Přejít k článku

Přejít na obsah

Jak nám Ježíš Kristus může pomáhat

Jak nám Ježíš Kristus může pomáhat

 Jak nám Ježíš Kristus může pomáhat

KDYŽ byl Ježíš Kristus na zemi, podivuhodným způsobem lidem pomáhal. Dělal takové věci, že jeden očitý svědek, který podrobně popsal mnoho událostí z Ježíšova života, řekl: „Vskutku je také mnoho jiných věcí, které Ježíš učinil, které kdyby byly někdy dopodrobna vypsány, domnívám se, že by sám svět nemohl ty napsané svitky obsáhnout.“ (Jan 21:25) Jestliže Ježíš vykonal tolik skutků na zemi, mohla by nás napadnout otázka: Jak může být naším pomocníkem v nebi? Můžeme mít z Ježíšova něžného soucitu nějaký užitek?

Odpověď je velice potěšující a povzbuzující. Bible nám říká, že Kristus vstoupil „do samotného nebe, aby se nyní za nás objevil před osobou Boha“. (Hebrejcům 9:24) Co pro nás udělal? Apoštol Pavel vysvětluje: „[Kristus] nevstoupil s krví kozlů a mladých býků, nýbrž se svou vlastní krví jednou provždy do svatého místa [do „samotného nebe“] a obdržel pro nás věčné osvobození.“ (Hebrejcům 9:12; 1. Jana 2:2)

To je skutečně dobrá zpráva! Tím, že Ježíš vystoupil do nebe, jeho podivuhodná činnost ve prospěch lidstva neskončila, ale naopak mu to umožnilo dělat pro lidi ještě víc. Bůh totiž ve své nezasloužené laskavosti Ježíše pověřil, aby sloužil jako „veřejný služebník“ — jako velekněz — „po pravici trůnu Majestátu v nebesích“. (Hebrejcům 8:1, 2)

„Veřejný služebník“

V nebesích tedy měl Ježíš být pro lidstvo veřejným služebníkem. Jeho činnost se měla podobat činnosti, kterou ve starých dobách vykonával izraelský velekněz ve prospěch Božích ctitelů. Pavel vysvětluje: „Každý velekněz je ustanoven, aby obětoval dary i oběti; a proto bylo nutné, aby také on [Ježíš Kristus, když vystoupil do nebe] měl co obětovat.“ (Hebrejcům 8:3)

Ježíš měl co obětovat, a bylo to daleko cennější než oběti, které přinášel starověký velekněz. „Jestliže . . . krev kozlů a býků“ mohla do jisté míry poskytnout duchovní čistotu starověkému Izraeli, „oč více krev Krista . . . očistí naše svědomí od mrtvých skutků, abychom prokazovali posvátnou službu živému Bohu?“ (Hebrejcům 9:13, 14)

Ježíš je vynikajícím veřejným služebníkem také proto, že mu byla dána nesmrtelnost. Ve starověkém Izraeli se „mnozí . . . museli stát kněžími po sobě, protože jim smrt bránila, aby jimi zůstávali“. Ale co Ježíš? Pavel píše: „Má své kněžství bez jakýchkoli nástupců. Je tedy také schopen úplně zachránit ty, kdo se skrze něho přibližují k Bohu, protože je vždy živý, aby za ně naléhavě prosil.“ (Hebrejcům 7:23–25; Římanům 6:9) Ano, po Boží pravici v nebi máme veřejného služebníka, který ‚je vždy živý, aby za nás naléhavě prosil‘. Jen si představte, co to pro nás dnes znamená!

 Když byl Ježíš na zemi, lidé ho vyhledávali, aby jim pomohl. A jestliže chtěli využít jeho pomoci, někdy to pro ně znamenalo daleko cestovat. (Matouš 4:24, 25) Když je Ježíš v nebi, mohou se k němu snadno obracet lidé ze všech národů. Ze svého výhodného místa v nebi je jako veřejný služebník vždy dosažitelný.

Jakým veleknězem je Ježíš?

Z toho, jaký obraz o Ježíši Kristu poskytují evangelia, je nám naprosto jasné, že byl ochotný pomáhat a projevoval něžný soucit. A jak byl obětavý! Nejednou se stalo, že někdo narušil jejich soukromí, právě když chtěl dopřát sobě a svým učedníkům odpočinek, který tolik potřebovali. Ježíš si však nemyslel, že by tím byl ochuzen o drahocenné okamžiky odpočinku, ale byl naopak „pohnut lítostí“ nad lidmi, kteří u něho hledali pomoc. I když byl unavený, hladový a žíznivý, „přijal je laskavě“ a byl ochoten vzdát se jídla, jestliže mohl upřímným hříšným lidem pomoci. (Marek 6:31–34; Lukáš 9:11–17; Jan 4:4–6, 31–34)

Ježíš byl pohnut lítostí a poskytl lidem praktickou pomoc, aby se jim dostalo toho, co v tělesném, citovém a duchovním ohledu potřebovali. (Matouš 9:35–38; Marek 6:35–44) Kromě toho je učil, aby našli úlevu a útěchu navždy. (Jan 4:7–30, 39–42) Jak přitažlivé je například jeho osobní pozvání: „Pojďte ke mně všichni, kdo se lopotíte a jste obtíženi, a já vás občerstvím. Vezměte na sebe mé jho a učte se ode mne, neboť jsem mírné povahy a ponížený v srdci, a naleznete občerstvení pro své duše.“ (Matouš 11:28, 29)

Ježíš pociťoval k lidem tak velkou lásku, že nakonec dal za hříšné lidstvo svůj život. (Římanům 5:6–8) V souvislosti s tím apoštol Pavel uvažoval: „[Jehova Bůh] neušetřil ani svého vlastního Syna, ale vydal ho za nás všechny, proč by nám s ním také laskavě nedal všechno ostatní? . . . Kristus Ježíš je ten, kdo zemřel, ano, spíše ten, kdo byl vzbuzen z mrtvých, kdo je po Boží pravici, kdo za nás také naléhavě prosí.“ (Římanům 8:32–34)

Velekněz, který může projevovat účast

Jako člověk zakusil Ježíš hlad, žízeň, únavu, úzkost, bolest i smrt. Vydržel vypětí a nepodlehl tlakům, a to vše pro něj bylo jedinečnou přípravou na jeho službu v postavení velekněze ve prospěch trpícího lidstva. Pavel napsal: „[Ježíš] byl zavázán stát se ve všech ohledech podobným svým ‚bratrům‘, aby se ve věcech, jež se týkají Boha, stal milosrdným a věrným veleknězem, aby obětoval usmiřující oběť za hříchy lidu. V tom, v čem sám trpěl, když byl zkoušen, je totiž schopen přijít na pomoc těm, kdo jsou zkoušeni.“ (Hebrejcům 2:17, 18; 13:8)

Ježíš ukázal, že je způsobilý a ochotný pomáhat lidem, aby se přiblížili k Bohu. Znamená to však, že Bůh je tvrdý a nemilosrdný, že není ochoten odpouštět a že ho Ježíš k tomu musí přemlouvat? To rozhodně ne. V Bibli totiž máme ujištění, že ‚Jehova je dobrý a přichystaný odpouštět‘. Také je v ní řečeno: „Jestliže vyznáváme své hříchy, on je věrný a spravedlivý, aby nám odpustil naše hříchy a očistil nás od veškeré nespravedlnosti.“ (Žalm 86:5; 1. Jana 1:9) Ve skutečnosti se v Ježíšových něžných slovech a skutcích zrcadlí soucit, milosrdenství a láska, které projevuje Otec. (Jan 5:19; 8:28; 14:9, 10)

Jak přináší Ježíš kajícným hříšníkům úlevu? Tím, že jim pomáhá najít radost  a uspokojení, jestliže se tito lidé upřímně snaží líbit se Bohu. Pavel shrnul tyto skutečnosti v dopise, který napsal pomazaným spolukřesťanům. Uvedl v něm: „Když tedy máme velkého velekněze, který prošel nebesy, Ježíše, Božího Syna, držme se svého vyznání o něm. Jako velekněze totiž nemáme někoho, kdo nemůže projevovat účast s našimi slabostmi, ale toho, kdo byl zkoušen ve všech ohledech jako my, ale bez hříchu. Přibližujme se tedy s volností řeči k trůnu nezasloužené laskavosti, abychom obdrželi milosrdenství a nalezli nezaslouženou laskavost jako pomoc v pravý čas.“ (Hebrejcům 4:14–16)

„Pomoc v pravý čas“

Co však můžeme dělat, stojíme-li před problémy, které nám připadají nad naše síly — jako je například těžká nemoc, zdrcující břemeno viny, nepřekonatelná sklíčenost a deprese? Můžeme využít téhož opatření, na které se pravidelně spoléhal sám Ježíš — modlitby. Ta je pro nás vzácnou výsadou. Například v noci před tím, než za nás dal svůj život, se Ježíš dále „modlil . . . s ještě větší opravdovostí; a jeho pot se stal jakoby kapkami krve, které padaly na zem“. (Lukáš 22:44) Ano, Ježíš ví, jaké to je modlit se k Bohu velmi usilovně. „Předkládal úpěnlivé prosby a také prosebné žádosti se silnými výkřiky a slzami Tomu, kdo byl schopen ho zachránit ze smrti, a pro svou zbožnou bázeň byl příznivě vyslyšen.“ (Hebrejcům 5:7)

Ježíš ví, co to pro lidi znamená být „příznivě vyslyšen“ a posílen. (Lukáš 22:43) Kromě toho slíbil: „Jestliže Otce o něco poprosíte, dá vám to v mém jménu. . . . Proste a obdržíte, aby vaše radost byla naplněna.“ (Jan 16:23, 24) Můžeme tedy vznášet k Bohu prosebné žádosti s důvěrou, že dovolí, aby jeho Syn uplatnil v náš prospěch svou autoritu a hodnotu své výkupní oběti. (Matouš 28:18)

Můžeme si být jisti, že ve svém nebeském postavení nám Ježíš poskytne pomoc pravého druhu a v pravý čas. Jestliže jsme se například dopustili hříchu, kterého ze srdce litujeme, můžeme čerpat útěchu z ujištění, že „máme u Otce pomocníka, Ježíše Krista, spravedlivého“. (1. Jana 2:1, 2) Náš Pomocník a Utěšitel, který je v nebi, za nás bude naléhavě prosit, a tak naše modlitby pronášené v jeho jménu budou vyslyšeny, jak je to slíbeno v Písmu. (Jan 14:13, 14; 1. Jana 5:14, 15)

 Projevujme vděčnost za Kristovu pomoc

Jde o víc než jen o to, že své prosebné žádosti předkládáme Bohu prostřednictvím jeho Syna. Díky hodnotě své výkupní oběti se „Kristus . . . koupí“ stal jakoby ‚majitelem, který . . . koupil‘ lidský rod. (Galaťanům 3:13; 4:5; 2. Petra 2:1) Vděčnost za všechno, co pro nás Kristus dělá, můžeme projevovat tím, že ho uznáváme za svého majitele a že s radostí přijímáme jeho pozvání: „Jestliže chce někdo jít za mnou, ať zapře sám sebe a zvedá den co den svůj mučednický kůl a neustále mě následuje.“ (Lukáš 9:23) ‚Zapřít sám sebe‘ — to není jen ústní prohlášení o změně vlastnictví. Vždyť přece Kristus „zemřel za všechny, aby ti, kdo žijí, již nežili pro sebe, ale pro toho, kdo za ně zemřel“. (2. Korinťanům 5:14, 15) Naše vděčnost za výkupné tedy bude pronikavě ovlivňovat naše názory, cíle i náš způsob života. Skutečnost, že jsme navěky zavázáni ‚Kristu Ježíši, jenž dal sám sebe za nás‘, by nás měla podněcovat k tomu, abychom se o něm a o jeho milujícím Otci, Jehovovi Bohu, dozvěděli víc. Měli bychom také chtít růst ve víře, žít podle Božích užitečných měřítek a být ‚horliví pro znamenité skutky‘. (Titovi 2:13, 14; Jan 17:3)

Křesťanský sbor je nástroj, jehož prostřednictvím dostáváme aktuální duchovní pokrm, povzbuzení a vedení. (Matouš 24:45–47; Hebrejcům 10:21–25) Jsou-li například někteří křesťané duchovně nemocní, mohou ‚k sobě zavolat starší muže [jmenované starší] sboru‘. Jakub připojuje ujištění: „A modlitba víry prospěje churavému a Jehova ho pozvedne. Také když hřešil, bude mu odpuštěno.“ (Jakub 5:13–15)

Můžeme si uvést příklad: Jeden muž, který si odpykával trest ve vězení v Jižní Africe, napsal staršímu jednoho sboru dopis, v němž vyjadřoval, jak velice si váží „všech svědků Jehovových, kteří vykonávají dobré dílo zahájené Ježíšem Kristem a pomáhají lidem usilovat o Boží Království“. Potom pokračoval:  „Měl jsem nesmírnou radost, když jsem dostal váš dopis. Vaše starost o mé duchovní vykoupení na mě hluboce zapůsobila. Mám tím více důvodů, abych začal dbát na Jehovovu výzvu k pokání. Už dvacet sedm let klopýtám a bloudím v temnotě hříchu, podvádění, milostných pletek, nemravných zvyklostí a pochybných náboženství. Když jsem se seznámil se svědky Jehovovými, myslím, že jsem konečně našel cestu — správnou cestu! Teď je na mně, abych po ní šel.“

Ještě rozsáhlejší pomoc v blízké budoucnosti

Zhoršující se poměry na světě zřetelně ukazují, že žijeme v kritickém období, které má nastat před vypuknutím „velkého soužení“. V dnešní době velký zástup ze všech národů a kmenů a lidí a jazyků ‚pere svá roucha a bílí je v Beránkově krvi‘. (Zjevení 7:9, 13, 14; 2. Timoteovi 3:1–5) Díky tomu, že projevují víru v Ježíšovu výkupní oběť, jsou jim odpouštěny jejich hříchy a dostávají pomoc, aby mohli získat blízký vztah k Bohu — aby se totiž mohli stát jeho přáteli. (Jakub 2:23)

Ty, kdo přežijí velké soužení, bude Beránek, Ježíš Kristus, „pást a povede je k pramenům vod života. A Bůh setře každou slzu z jejich očí.“ (Zjevení 7:17) Potom Kristus plně dostojí svým velekněžským povinnostem. Bude všem Božím přátelům pomáhat, aby měli plný užitek z ‚pramenů vod života‘ — duchovně, tělesně, duševně i citově. Činnost, kterou Ježíš začal v roce 33 n. l. a ve které od té doby stále pokračuje, bude pak dovršena.

Nikdy proto nepřestávejme projevovat hlubokou vděčnost za všechno, co Bůh a Kristus pro nás vykonali a co pro nás stále konají. Apoštol Pavel nás vybídl: „Vždy se radujte v Pánu. . . . O nic nebuďte úzkostliví, ale ve všem dávejte své prosebné žádosti na vědomí Bohu modlitbou a úpěnlivou prosbou spolu s díkůvzdáním, a Boží pokoj, který převyšuje všechno myšlení, bude střežit vaše srdce a vaše myšlenkové síly prostřednictvím Krista Ježíše.“ (Filipanům 4:4, 6, 7)

Své ocenění pro Ježíše Krista, našeho nebeského Pomocníka, můžete projevit jedním významným způsobem. Ve středu 19. dubna 2000 po západu slunce se svědkové Jehovovi po celém světě shromáždí ke Slavnosti na památku Kristovy smrti. (Lukáš 22:19) Při této příležitosti můžete prohloubit své ocenění pro Kristovu výkupní oběť. Velice vřele vás zveme, abyste se této slavnosti účastnili a vyslechli si, jak vám Boží podivuhodné opatření pro záchranu skrze Krista může přinést užitek navěky. Zjistěte si laskavě u svědků Jehovových ve vašem okolí přesnou dobu a místo, kde se bude konat toto mimořádné shromáždění.

[Obrázek na straně 7]

Ježíš ví, jaké to je usilovně se modlit k Bohu

[Obrázky na straně 8]

Kristus nám pomůže vyrovnat se s problémy, na které bychom sami nestačili

[Obrázek na straně 9]

Kristus nám pomáhá prostřednictvím láskyplných starších