MOJŽÍŠŮV ZÁKON umožňoval, aby Izraelité předkládali jako oběť Jehovovi hrdličky i holuby. Tito ptáci byli v zákonech o obětech vždycky uváděni společně a Izraelité si mohli libovolně vybrat, kterého z nich použijí. (3. Mojž. 1:14; 12:8; 14:30) Proč to bylo praktické? Mimo jiné proto, že hrdličky nebyly vždycky snadno k dostání. Jak to?

Hrdličky jsou stěhovaví ptáci, kteří se na území Izraele vyskytují v teplých měsících. V říjnu odlétají na jih do teplejších krajin a do Izraele se vrací na jaře. (Pís. 2:11, 12; Jer. 8:7) V zimním období by proto pro Izraelity bylo složité hrdličky sehnat.

Naopak holubi většinou stěhovaví nejsou, takže na území Izraele zůstávali celý rok. Navíc je Izraelité běžně chovali. (Srovnej s Janem 2:14, 16.) Jak uvádí kniha Bible Plants and Animals, „ve všech vesnicích a městech v Palestině byli domácí holubi. Každý majitel domu měl holubník, což byl otvor ve zdi, kde tito ptáci žili“. (Srovnej s Izajášem 60:8.)

Tím, že Jehova přijímal jako oběť ptáky, které měli Izraelité k dispozici po celý rok, ukázal, že je laskavý a zároveň rozumný.