Přejít k článku

Přejít na obsah

 7. STUDIJNÍ ČLÁNEK

Buď mírný, a Jehova z tebe bude mít radost

Buď mírný, a Jehova z tebe bude mít radost

„Hledejte Jehovu, všichni mírní země. ... Hledejte mírnost.“ (SEF. 2:3)

PÍSEŇ Č. 95 „Ochutnejte a vizte, že Jehova je dobrý“

CO SE DOZVÍŠ *

1., 2. a) Co Bible říká o Mojžíšovi a co všechno dokázal? b) Co nás motivuje mírnost rozvíjet?

V BIBLI se píše, že Mojžíš byl „daleko nejmírnější ze všech lidí, kteří byli na povrchu zemské půdy“. (4. Mojž. 12:3) Znamená to snad, že byl slabý, nerozhodný a bál se konfliktů? Tak by možná někdo mírného člověka popsal. Ale taková představa je daleko od pravdy. Mojžíš byl silný, rozhodný a odvážný Boží služebník. S Jehovovou pomocí se postavil mocnému egyptskému panovníkovi, vedl asi třímilionový národ pouští a pomáhal Izraelitům zvítězit nad jejich nepřáteli.

2 My nezažíváme takové náročné situace jako Mojžíš. Každý den ale musíme jednat s lidmi, se kterými není snadné vyjít, nebo se dostáváme do situací, ve kterých je těžké zůstat mírní. Máme ale silnou motivaci tuto vlastnost rozvíjet. Jehova totiž slibuje, že „mírní, ti budou vlastnit zemi“. (Žalm 37:11) Řekl bys o sobě, že jsi mírný? Řekli by to o tobě druzí? Než si na tyto důležité otázky odpovíš, potřebuješ vědět, co to mírnost vlastně je.

CO JE MÍRNOST?

3., 4. a) K čemu můžeme přirovnat mírnost? b) Které čtyři vlastnosti potřebujeme, abychom byli mírní, a proč?

3 Mírnost * je jako nádherný obraz. V jakém smyslu? Podobně jako malíř kombinuje několik krásných barev,  aby namaloval obraz, my musíme kombinovat několik krásných vlastností, abychom byli mírní. Těmi hlavními jsou pokora, podřízenost, laskavost a odvaha. Proč potřebujeme právě tyto vlastnosti, pokud se chceme líbit Jehovovi?

4 Jenom pokorní lidé se podřizují Boží vůli. Bůh si mimo jiné přeje, abychom byli laskaví. (Gal. 5:22) Pokud se Boží vůli podřizujeme, Satan zuří. Proto i když jsme pokorní a laskaví, hodně lidí, kteří jsou částí světa ovládaného Satanem, nás nenávidí. (Jan 15:18, 19) Postavit se Satanovi tedy chce odvahu.

5., 6. a) Proč Satan mírné lidi nenávidí? b) Na které otázky si odpovíme?

5 Opakem mírného člověka je někdo, kdo je pyšný, neovládá svůj hněv a neposlouchá Jehovu. To dokonale charakterizuje Satana. Není divu, že mírné lidi nenávidí. Ti totiž odhalují nedostatky jeho osobnosti. A co je pro Satana ještě horší, dokazují, že je lhář. Jak? Ať už Satan říká, nebo dělá cokoli, nemůže jim zabránit, aby sloužili Jehovovi. (Job 2:3–5)

6 Kdy může být těžké zůstat mírný? A proč bychom měli mírnost dál rozvíjet? Abychom si na tyto otázky odpověděli, zamyslíme se nad příkladem, který nám dali Mojžíš, tři židovští zajatci v Babyloně a Ježíš.

KDY JE TĚŽKÉ ZŮSTAT MÍRNÝ?

7., 8. Jak Mojžíš reagoval, když s ním druzí jednali bez úcty?

7 Když máme pravomoc. Zůstat mírný může být těžké pro lidi, kteří mají nějakou pravomoc, a to zvlášť tehdy, když s nimi někdo podřízený jedná bez úcty nebo zpochybňuje jejich rozhodnutí. Zažil jsi to někdy? Co kdyby se tak choval někdo z rodiny? Jak bys reagoval? Všimni si, co v takové situaci udělal Mojžíš.

8 Jehova určil, aby byl Mojžíš vůdcem izraelského národa, a dovolil mu pro tento národ zapsat zákony. Nebylo pochyb o tom, že Jehova Mojžíše podporuje. Přesto ho vlastní sestra a bratr,  Miriam a Áron, kritizovali a říkali, že si neměl brát ženu, se kterou se oženil. Někdo, kdo by měl pravomoc jako Mojžíš, by se možná rozčílil a chtěl by se pomstít. Mojžíš ale takový nebyl. Jen tak se neurazil. Dokonce snažně prosil Jehovu, aby Miriam dál netrestal. (4. Mojž. 12:1–13) Proč tak reagoval?

Mojžíš snažně prosí Jehovu, aby Miriam dál netrestal (8. odstavec)

9., 10. a) Co Jehova Mojžíšovi pomohl pochopit? b) Co se můžou od Mojžíše naučit hlavy rodin a sboroví starší?

9 Mojžíš se nechal Jehovou školit. Asi o 40 let dřív, kdy patřil do egyptské královské rodiny, mírný nebyl. Vlastně byl tak výbušný, že zabil muže, který podle něho jednal nespravedlivě. Myslel si, že Jehova bude s jeho jednáním souhlasit. Ten mu 40 let pomáhal pochopit, že k tomu, aby mohl vést Izraelity, potřebuje víc než jenom odvahu. Potřeboval být mírný. A aby byl mírný, musel být také pokorný, podřízený a laskavý. To všechno se naučil a stal se z něho skvělý vůdce. (2. Mojž. 2:11, 12; Sk. 7:21–30, 36)

10 Mojžíš je dobrým příkladem pro hlavy rodin a sborové starší. Když s tebou někdo jedná neuctivě, hned se neurážej. Pokorně uznej svoje chyby. (Kaz. 7:9, 20) Řiď se Jehovovými radami, jak řešit problémy. A vždycky reaguj mírně. (Přísl. 15:1) Hlavy rodin a starší, kteří jednají tímto způsobem, dělají radost Jehovovi, přispívají k pokoji a jsou dobrým příkladem mírnosti.

11.–13. Jaký příklad nám dali Chananjáš, Mišael a Azarjáš?

11 Když jsme pronásledovaní. Lidské vlády v průběhu dějin pronásledovaly Boží služebníky a je to tak i v dnešní době. Možná nás obviňují z různých zločinů, ale ve skutečnosti jim vadí, že jsme se rozhodli „poslouchat Boha jako panovníka spíše než lidi“. (Sk. 5:29) Můžou se nám vysmívat, uvěznit nás, nebo nás dokonce fyzicky týrat. Spoléháme se ale, že nám Jehova bude pomáhat, a tak jim to nebudeme oplácet a zůstaneme mírní.

12 Zamysli se nad příkladem tří židovských zajatců – Chananjáše, Mišaela a Azarjáše. * Babylonský král jim přikázal, aby se klaněli velké zlaté soše.  S mírností mu vysvětlili, proč sochu uctívat nebudou. I když jim vyhrožoval, že všichni tři skončí v rozžhavené peci, zůstali poslušní Jehovovi. Ten se okamžitě rozhodl, že je zachrání. To oni ale nemohli vědět. Byli ochotní podstoupit cokoli, co Jehova připustí. (Dan. 3:1, 8–28) Dokázali, že mírní lidé jsou skutečně odvážní – žádný král, žádná hrozba ani žádný trest nás nemůžou přinutit, abychom ustoupili ve svém rozhodnutí uctívat výhradně Jehovu. (2. Mojž. 20:4, 5)

13 Jak můžeme ty tři mladé muže napodobit, když je zkoušena naše věrnost Bohu? Pokorně důvěřujme, že Jehova se o nás postará. (Žalm 118:6, 7) K těm, kdo nás obviňují z něčeho špatného, se chovejme mírně a uctivě. (1. Petra 3:15) Odmítejme udělat cokoli, co by poškodilo naše přátelství s naším milujícím Otcem.

Když se nám druzí staví na odpor, reagujeme uctivě (13. odstavec)

14., 15. a) Co se může stát, když jsme ve stresu? b) Proč můžeme na základě Izajáše 53:7 a 10 říct, že Ježíš je tím nejlepším příkladem člověka, který ve stresu jednal mírně?

14 Když jsme ve stresu. Do stresu se můžeme dostat z nejrůznějších důvodů. Může to být kvůli testu ve škole nebo nějakému důležitému úkolu v práci. Může nás vystresovat už jenom to, když pomyslíme na lékařské vyšetření nebo operaci, které možná musíme podstoupit. Když se dostaneme do stresu, není snadné zůstat mírní. Situace, které za normálních okolností zvládáme, nás můžou najednou vytáčet. Můžeme začít mluvit hrubě a chladným tónem. Pokud jsi někdy ve stresu, přemýšlej o příkladu, který dal Ježíš.

15 Během posledních měsíců svého života na zemi byl pod obrovským tlakem. Věděl, že bude popraven a že bude strašně trpět. (Jan 3:14, 15; Gal. 3:13) Několik měsíců před svou smrtí řekl, že je stísněný. (Luk. 12:50) A jenom pár dní předtím, než zemřel, řekl: „Má duše je nyní znepokojená.“ Z pocitů, které Bohu vyjádřil v modlitbě, vidíme jeho pokoru a podřízenost. Řekl: „Otče, zachraň mě od této hodiny. A přece, proto jsem přišel k této hodině. Otče, oslav své jméno.“ (Jan 12:27, 28) Když přišla ta chvíle, Ježíš se odvážně odevzdal Božím nepřátelům, kteří ho popravili tím nejmučivějším a nejpotupnějším způsobem. Navzdory stresu a utrpení zůstal mírný a vykonal Boží vůli. S jistotou můžeme říct, že Ježíš je tím nejlepším příkladem člověka, který ve stresu jednal mírně. (Přečti Izajáše 53:7, 10.)

Ježíš je tím nejlepším příkladem mírnosti (16. a 17. odstavec) *

16., 17. a) Jak Ježíšovu mírnost vyzkoušeli apoštolové? b) Jak můžeme Ježíše napodobovat?

16 Ježíšovu mírnost vyzkoušeli během jeho posledního večera na zemi jeho nejbližší přátelé. Představ si, v jakém stresu Ježíš musel být. Zůstane Bohu naprosto věrný až do smrti? Závisel na tom život miliard lidí. (Řím. 5:18, 19) A co víc, ve hře byla pověst jeho Otce. (Job 2:4) Když naposledy večeřel se svými nejbližšími přáteli, rozhovor apoštolů se zvrhl v „prudký spor o to, který z nich se zdá být největší“. Ježíš je v této věci usměrnil  už několikrát, dokonce ten stejný večer! Je obdivuhodné, že Ježíš se nenechal vyprovokovat. Reagoval mírně. Laskavě, ale pevně apoštolům znovu vysvětlil, jaký postoj by měli mít. Pak je pochválil za to, že věrně zůstali s ním. (Luk. 22:24–28; Jan 13:1–5, 12–15)

17 Jak bys reagoval, kdybys byl v podobné situaci? I když jsme vystresovaní, můžeme jako Ježíš zůstat mírní. Ochotně poslouchej Boží příkaz „snášejte dále jeden druhého“. (Kol. 3:13) To se ti podaří, když budeš pamatovat, že všichni říkáme a děláme věci, které druhé dráždí. (Přísl. 12:18; Jak. 3:2, 5) A snaž se druhé chválit za to dobré, čeho si u nich všimneš. (Ef. 4:29)

PROČ MÍRNOST DÁL ROZVÍJET?

18. Jak Jehova mírným lidem pomáhá dobře se rozhodovat, ale co musíme dělat my?

18 Budeme se lépe rozhodovat. Když stojíme před vážným životním rozhodnutím, Jehova nám pomůže rozhodnout se dobře, ale jenom pokud jsme mírní. Slibuje, že „touhu mírných“ vyslyší. (Žalm 10:17) A udělá ještě víc. V Bibli se píše: „Způsobí, že mírní budou chodit v jeho soudcovském rozhodnutí, a bude vyučovat mírné své cestě.“ (Žalm 25:9) Jehova nás vyučuje prostřednictvím svého Slova a prostřednictvím publikací * a shromáždění, které připravuje „věrný a rozvážný otrok“. (Mat. 24:45–47) Na nás je, abychom pokorně uznali, že pomoc potřebujeme, studovali materiál, který nám Jehova dává, a to, co se učíme, ochotně uplatňovali.

19.–21. a) Jakou chybu udělal Mojžíš v Kadeši? b) Jak se z toho, co Mojžíš zažil, můžeme poučit?

19 Vyvarujeme se chyb. Přemýšlej ještě jednou o Mojžíšovi. Desítky let zůstával mírný a dělal radost Jehovovi. Potom, před koncem náročného čtyřicetiletého putování pustinou, v tom ale selhal. Jeho sestra, která v Egyptě nejspíš pomohla zachránit jeho život, právě zemřela a byla pohřbena v Kadeši. Tehdy si Izraelité znovu stěžovali, že nemají všechno, co potřebují. Hádali se  s Mojžíšem, že nemají vodu. Stěžovali si navzdory všem zázrakům, které Jehova prostřednictvím něj vykonal, i navzdory tomu, že Mojžíš lid nesobecky vedl tak dlouhou dobu. Nestěžovali si jenom na nedostatek vody, ale také na Mojžíše, jako by to byla jeho chyba, že mají žízeň. (4. Mojž. 20:1–5, 9–11)

20 V návalu vzteku Mojžíš přestal být mírný. Přestože mu Jehova přikázal, aby promluvil ke skále, rozzlobeně se obrátil k lidem a řekl, že vykoná zázrak. Potom do skály dvakrát udeřil a z ní vytryskla voda. Nechal se ovládnout pýchou a hněvem a udělal vážnou chybu. (Žalm 106:32, 33) Na chvíli ztratil mírnost a kvůli tomu přišel o možnost vejít do Zaslíbené země. (4. Mojž. 20:12)

21 Z této události vyplývají důležitá poučení. Za prvé, musíme neustále pracovat na tom, abychom zůstali mírní. Když to chvíli zanedbáme, může se znovu projevit pýcha a způsobit, že budeme mluvit a jednat hloupě. Za druhé, stres nás může oslabovat, takže když jsme pod tlakem, musíme se hodně snažit zůstat mírní.

22., 23. a) Proč bychom měli mírnost dál rozvíjet? b) Co naznačují slova v Sefanjášovi 2:3?

22 Bude nás to chránit. Jehova brzy odstraní všechny špatné lidi a zůstanou tady jenom ti mírní. Na zemi pak budou skutečně pokojné podmínky. (Žalm 37:10, 11) Budeš mezi těmi mírnými lidmi i ty? Můžeš mezi nimi být, pokud budeš dělat to, k čemu tě Jehova s láskou vybízí Sefanjášovi 2:3. (Přečti.)

23 Proč se zde říká „pravděpodobně se budete moci skrýt“? Neznamená to, že Jehova není schopný ochránit ty, kdo se mu chtějí líbit a které miluje. Znamená to, že výsledek zčásti závisí na nás. „Den Jehovova hněvu“ můžeme přežít a žít věčně, pokud se už teď snažíme být mírní a dělat radost Jehovovi.

PÍSEŇ Č. 82 Napodobuj Kristovu mírnost

^ 5. odst. Nikdo z nás se mírný nenarodil. Na této vlastnosti musíme pracovat. Možná dokážeme být mírní, když jednáme s pokojnými lidmi, ale když jednáme s někým pyšným, může to být těžké. Při rozboru tohoto článku se zamyslíme nad tím, kdy nemusí být snadné zůstat mírný a jak to zvládnout.

^ 3. odst. VYSVĚTLENÍ VÝRAZŮ: Mírnost – mírný člověk jedná s druhými laskavě a nenechá se vyprovokovat. Pokora – pokorný člověk není pyšný ani arogantní. Ostatní považuje za důležitější. Jehova je pokorný v tom smyslu, že s těmi, kdo mu jsou podřízení, jedná laskavě a soucitně.

^ 12. odst. Babyloňané dali těmto třem Židům jména Šadrak, Mešak a Abednego. (Dan. 1:7)

^ 18. odst. Viz například článek „Přinášíš svými rozhodnutími chválu Bohu?“, který vyšel ve Strážné věži z 15. dubna 2011.

^ 59. odst. POPIS OBRÁZKU: Ježíš s mírností usměrňuje svoje učedníky po tom, co se dohadovali, kdo z nich je důležitější.