Přejít k článku

Přejít na obsah

 33. STUDIJNÍ ČLÁNEK

„Zachráníš ... ty, kdo ti naslouchají“

„Zachráníš ... ty, kdo ti naslouchají“

„Dávej neustále pozor na sebe a na své vyučování. Zůstaň u těch věcí, neboť takovým jednáním zachráníš sebe i ty, kdo ti naslouchají.“ (1. TIM. 4:16)

PÍSEŇ Č. 92 „Kaž slovo“

CO SE DOZVÍŠ *

1. Co bychom všichni přáli našim příbuzným?

„OD CHVÍLE, kdy jsem poznala pravdu, jsem chtěla, aby se mnou byla celá moje rodina v ráji,“ říká sestra, která se jmenuje Pauline. * „Zvlášť jsem si přála, aby se mnou začal sloužit Jehovovi můj manžel Wayne a náš syn.“ Také máš ve své rodině příbuzné, kteří ještě Jehovu nepoznali a nezamilovali si ho? Pak to asi cítíš podobně jako Pauline.

2. Jaké otázky budeme v tomto článku rozebírat?

2 Naše příbuzné nemůžeme nutit, aby přijali dobrou zprávu. Ale můžeme udělat něco pro to, aby o tom, co je v Bibli, chtěli přemýšlet. (2. Tim. 3:14, 15) Proč bychom s nimi měli o Bohu mluvit? Proč je potřeba vžít se do jejich situace? Jak konkrétně jim můžeme pomoct, aby si Jehovu zamilovali tak jako my? A jak nám v tom můžou pomoct všichni bratři a sestry ze sboru?

PROČ S PŘÍBUZNÝMI MLUVIT O BOHU?

3. Proč bychom podle 2. Petra 3:9 měli o Bohu mluvit s našimi příbuznými?

3 Jehova brzy současný systém zničí. Budou zachráněni jenom ti, kdo jsou „správně nakloněni k věčnému životu“. (Sk. 13:48) Věnujeme hodně času a energie tomu, že o Bohu mluvíme s cizími lidmi, a tak v tom nechceme  zanedbat ani své příbuzné. Náš milující Otec Jehova „netouží, aby byl někdo zahuben, ale touží, aby všichni dosáhli pokání“. (Přečti 2. Petra 3:9.)

4. Jakou chybu bychom mohli udělat, když mluvíme o dobré zprávě s příbuznými?

4 Je důležité si uvědomit jednu věc: Mohlo by se stát, že budeme předávat dobrou zprávu způsobem, který není zrovna šťastný. S cizími lidmi sice ve službě mluvíme mile a taktně, ale když mluvíme o Bohu se svými příbuznými, možná říkáme věci natvrdo a bez obalu.

5. Na co bychom měli pamatovat, než začneme s příbuznými mluvit o Bohu?

5 Hodně z nás nemá dobrý pocit z toho, jak ze začátku zkoušeli mluvit s rodinou o Jehovovi. Nejraději bychom vrátili čas a udělali to úplně jinak. Apoštol Pavel křesťanům radil: „Ať je váš výrok vždy s milostivostí, okořeněný solí, abyste věděli, jak byste měli každému odpovědět.“ (Kol. 4:5, 6) Je dobré na tuto radu pamatovat, když s našimi příbuznými mluvíme o Bohu. Jinak by se mohlo stát, že místo abychom příbuzným pomohli, spíš si je znepřátelíme.

JAK MŮŽEME PŘÍBUZNÝM POMÁHAT?

Když bereš ohled na pocity toho druhého a hezky se chováš, může to na něj zapůsobit ze všeho nejvíc (6. až 8. odstavec) *

6., 7. Uveď příklad, ze kterého je vidět, jak je důležité brát ohled na svého nevěřícího partnera.

6 Vžij se do jejich situace. Pauline, o které jsme se už zmínili, vzpomíná: „Ze začátku jsem chtěla s manželem mluvit jenom o duchovních věcech. Přestali jsme si povídat normálně.“ Její manžel Wayne ale Bibli moc neznal a nerozuměl, o čem Pauline mluví. Zdálo se mu, že jediné, na co myslí, je její nové náboženství. Bál se, že se dostala  do nebezpečné sekty a někdo jí popletl hlavu.

7 Pauline přiznává, že nějakou dobu trávila hodně času večer a o víkendech s lidmi ze sboru, ať už na shromážděních, ve službě, nebo na různých návštěvách. „Wayne se občas vracel do prázdného domu a připadal si opuštěný,“ říká Pauline. Wayne si pochopitelně přál, aby jeho žena a syn trávili čas s ním. Lidi, se kterými se scházeli, neznal a zdálo se, že pro Pauline jsou důležitější než on. Wayne jí začal vyhrožovat, že se s ní rozvede. Napadá tě, jak mohla Pauline brát na Wayna větší ohled?

8. Co bude mít podle 1. Petra 3:1 a 2 na naše příbuzné zřejmě největší vliv?

8 Nech za sebe mluvit svoje chování. Na naše příbuzné většinou víc zapůsobí to, co děláme, než to, co říkáme. (Přečti 1. Petra 3:1, 2.) Pauline si to nakonec také uvědomila. Říká: „Věděla jsem, že Wayne nás miluje a ve skutečnosti rozvod nechce. Ale když o něm začal mluvit, došlo mi, že musím věci dělat tak, jak nás to učí Jehova. Důležitější než toho co nejvíc říct je hezky se chovat.“ Pauline přestala Wayna nutit do rozhovorů o Bibli a začala s ním zase mluvit o běžných věcech. Wayne si všiml, že je milejší a laskavější a že jejich syn je poslušnější. (Přísl. 31:18, 27, 28) Když viděl, jaký dobrý vliv má Bible na jejich rodinu, začal o tom přemýšlet a na poselství z Božího Slova reagovat. (1. Kor. 7:12–14, 16)

9. Proč bychom měli vytrvat?

 9 Vytrvej. Jehova nám jde příkladem. „Znovu a znovu“ dává lidem možnost, aby přijali dobrou zprávu a získali život. (2. Par. 36:15) A apoštol Pavel řekl Timoteovi, aby druhým nepřestával pomáhat. Protože když to bude dělat, zachrání sebe i ty, kdo mu naslouchají. (1. Tim. 4:16) Svoji rodinu milujeme, a proto chceme, aby se dozvěděli o úžasných věcech z Božího Slova. To, co Pauline říkala a dělala, nakonec vedlo ke krásným výsledkům – Jehovovi teď slouží spolu se svým manželem. Oba dva jsou průkopníci a Wayne je sborovým starším.

10. Proč je potřeba být trpělivý?

10 Buď trpělivý. Když se začínáme řídit Božími měřítky, pro naše příbuzné může být těžké si na všechny ty změny v našem životě zvyknout. Jako první si často všimnou toho, že s nimi už neslavíme náboženské svátky a nechceme mít nic společného s politikou. Někteří příbuzní na nás možná budou nejdřív naštvaní. (Mat. 10:35, 36) Ale neměli bychom si začít myslet, že se nikdy nezmění. Pokud jim přestaneme pomáhat, aby pochopili, čemu věříme, tak tím v podstatě dáváme najevo, že si nezaslouží získat věčný život. Jehova nám ale nedal za úkol lidi soudit – tím pověřil Ježíše. (Jan 5:22) Když jsme trpěliví, postoj našich příbuzných se nakonec možná změní. (Viz rámeček „ Využij naše webové stránky“.)

11.–13. Co se učíme z toho, jak Alice jednala se svými rodiči?

11 Buď pevný, ale laskavý. (Přísl. 15:2) Podívejme se, co zažila Alice. O Jehovovi se začala dozvídat v době, kdy bydlela daleko od rodičů. Ti byli politicky aktivní a v Boha nevěřili. Alice si uvědomila, že o tom, co se učí, je potřeba jim říct co nejdřív. Říká: „Když budete čekat moc dlouho, než své rodině povíte o změnách ve svém životě, bude to pro ně akorát větší šok.“ A tak jim psala dopisy na různá biblická témata, o kterých doufala, že je budou zajímat, a ptala se na jejich názor. Jedním takovým tématem byla láska. (1. Kor. 13:1–13) Napsala jim, že je jim vděčná, jak se o ni starali a vychovali ji. Také jim posílala dárky. Když byla u rodičů na návštěvě, snažila se mamince co nejvíc pomáhat s domácími pracemi. Ale když jim říkala o své nové víře, nebyli z toho vůbec nadšení.

12 Alice si i na návštěvě u svých rodičů četla Bibli každý den, jak byla zvyklá. Vzpomíná: „Mojí mamince to pomohlo pochopit, jak moc je pro mě Bible důležitá.“ Tatínek Alice se rozhodl, že se o Bibli něco dozví. Chtěl pochopit, proč se jeho dcera změnila, ale také chtěl na Bibli najít nějaké chyby. Alice mu Bibli věnovala a napsala mu do ní pár vět. Jak to dopadlo? Místo aby její tatínek na Bibli našel chyby, to, co si v ní četl, ho hluboce zasáhlo.

13 Musíme zůstat pevní a laskaví i v náročných situacích. (1. Kor. 4:12b) To zažila ze strany maminky i Alice. Říká: „Když jsem se dala pokřtít, maminka mi řekla, že ji nemám ráda.“ Co Alice udělala? „Nechtěla jsem se tomu tématu vyhýbat, a tak jsem mamince vysvětlila, že jsem se rozhodla být svědek Jehovův a myslím to vážně. Snažila jsem se ji ujistit, že ji mám z celého srdce ráda. Obě jsme se rozplakaly. Taky jsem mamince uvařila dobré jídlo. Od té doby  si maminka začala uvědomovat, že díky Bibli jsem lepší člověk.“

14. Proč nesmíme ani pod nátlakem slevit z toho, co považujeme za správné?

14 Možná bude nějakou dobu trvat, než naši příbuzní pochopí, jak moc je pro nás Jehova důležitý. Když se například Alice rozhodla pro průkopnickou službu, a ne pro kariéru, kterou si pro ni představovali rodiče, její maminku to znovu rozplakalo. Ale Alice byla pevně rozhodnutá. Říká: „Když pod nátlakem slevíte v jedné věci, vaše rodina pravděpodobně zkusí změnit váš názor i v jiných oblastech. Ale když budete pevní a zároveň laskaví, někteří členové rodiny vám možná budou naslouchat.“ To zažila i Alice. Oba její rodiče jsou teď průkopníci a tatínek slouží jako sborový starší.

JAK NÁM MŮŽOU POMOCT OSTATNÍ ZE SBORU?

Jak můžou našim příbuzným, kteří nejsou svědkové, pomoct ostatní ze sboru? (15. a 16. odstavec) *

15. Jak podle Matouše 5:14–16 a 1. Petra 2:12 můžou našim příbuzným pomoct dobré skutky ostatních křesťanů?

15 Jehova k sobě přitahuje lidi pomocí dobrých skutků svých služebníků. (Přečti Matouše 5:14–16; 1. Petra 2:12.) Pokud tvůj manžel nebo manželka není svědek, zná se už s lidmi, kteří s tebou chodí do sboru? Pauline, o které jsme už mluvili, zvala bratry a sestry na návštěvu, aby je její manžel Wayne mohl poznat. Wayne vzpomíná, jak mu jeden bratr pomohl překonat předsudky: „Vzal si v práci volno a sledovali jsme spolu jeden  sportovní zápas. A já jsem si uvědomil, že je to úplně normální chlap.“

16. Proč bychom měli naše příbuzné zvát na shromáždění?

16 Skvělý způsob, jak pomoct našim příbuzným, je pozvat je, aby šli s námi na naše shromáždění. (1. Kor. 14:24, 25) Waynovo první shromáždění byla Památná slavnost, protože se konala po práci a netrvala moc dlouho. Wayne říká: „Nechápal jsem, o čem se tam mluví, ale to, co na mě zapůsobilo, byli lidé. Přicházeli za mnou, vítali mě a podávali mi ruku. Cítil jsem, že jsou upřímní.“ Jedni manželé byli už předtím k Pauline moc laskaví a pomáhali jí s jejím synem na shromáždění i ve službě. Takže když se Wayne nakonec rozhodl, že by se chtěl dozvědět víc o tom, čemu jeho manželka věří, poprosil právě toho bratra, aby s ním Bibli studoval.

17. a) Co bychom si neměli dávat za vinu? b) Proč bychom to s našimi příbuznými nikdy neměli vzdávat?

17 Chtěli bychom, aby s námi začala sloužit Jehovovi celá naše rodina. I když ale děláme všechno, co můžeme, abychom svým příbuzným pomohli stát se Božími služebníky, možná přesto pravdu nepřijmou. Pokud to tak je, neměli bychom si myslet, že je to naše vina. Vždyť nemůžeme nikoho přinutit, aby věřil tomu, čemu věříme my. I tak ale nepodceňuj, jaký vliv na tvé příbuzné může mít, když vidí, kolik radosti ti služba Jehovovi přináší. Modli se za ně. Mluv s nimi o Bohu laskavě. A nevzdávej to! (Sk. 20:20) Buď si jistý, že tomu, co děláš, Jehova požehná. A když se příbuzní rozhodnou, že ti budou naslouchat, budou zachráněni.

PÍSEŇ Č. 142 Kážeme lidem všeho druhu

^ 5. odst. Přejeme si, aby naši příbuzní poznali Jehovu a začali mu sloužit, ale rozhodnout se musí sami. Tento článek rozebírá, co můžeme udělat, aby bylo pro naše příbuzné jednodušší nám naslouchat.

^ 1. odst. Některá jména byla změněna. Když se v tomto článku mluví o příbuzných nebo členech rodiny, myslí se tím ti, kdo zatím neslouží Jehovovi.

^ 53. odst. POPIS OBRÁZKU: Mladý bratr pomáhá svému tatínkovi, který není svědek, opravovat auto. Když se to hodí, pustí mu video na jw.org®.

^ 55. odst. POPIS OBRÁZKŮ: Sestra poslouchá, když jí manžel, který není svědek, vypráví, že měl náročný den. Později si s manželem a synem užívá hezký večer.

^ 57. odst. POPIS OBRÁZKŮ: Sestra pozvala bratry a sestry ze sboru na návštěvu. Ti si s manželem povídají a snaží se ho poznat. Později jde manžel na Památnou slavnost.