Přejít k článku

Přejít na obsah

„Půjdeme s vámi“

„Půjdeme s vámi“

„Půjdeme s vámi, neboť jsme slyšeli, že je s vámi Bůh.“ (ZECH. 8:23)

PÍSNĚ: 65, 122

1., 2. a) Co Jehova předpověděl prostřednictvím Zecharjáše? b) Nad kterými otázkami se zamyslíme v tomto článku? (Viz úvodní obrázek.)

JEHOVA předpověděl, že v naší době se „deset mužů ze všech řečí národů chopí, ano, opravdu se chopí suknice muže, který je Žid, a řeknou: ‚Půjdeme s vámi, neboť jsme slyšeli, že je s vámi Bůh.‘“ (Zech. 8:23) Toto proroctví se splňuje tak, že mnoho lidí, kteří mají pozemskou naději, se s radostí přidává ke skupině pomazaných křesťanů, označené jako „Boží Izrael“. (Gal. 6:16) Uvědomují si totiž, že tito pomazaní mají Jehovovu přízeň.

2 Na to, že Bohu budou společně sloužit dvě skupiny lidí, poukázal i Ježíš. První skupinu, kterou tvoří pomazaní křesťané, označil jako „malé stádo“. Pro ostatní křesťany, kteří pomazaní nejsou, použil výraz „jiné ovce“. Řekl také, že mezi těmito dvěma skupinami bude panovat jednota, takže budou „jedním stádem jednoho pastýře“. (Luk. 12:32; Jan 10:16) V tomto článku se zaměříme na několik otázek, které se týkají vztahu mezi členy těchto dvou skupin: 1. Potřebují ti, kdo patří k jiným ovcím, znát jména všech dnes žijících pomazaných? 2. Jaký názor  sami na sebe by měli pomazaní křesťané mít? 3. Jak bychom se měli chovat k těm, kdo začnou přijímat symboly na Památné slavnosti? 4. Mělo by nás znepokojovat, že počet těch, kdo přijímají symboly, v posledních letech roste?

POTŘEBUJEME VĚDĚT, KDO VŠECHNO DNES PATŘÍ K POMAZANÝM?

3. Proč není možné zjistit, kdo všechno bude patřit ke 144 000?

3 Potřebují jiné ovce vědět, kdo patří k pomazaným? Ne, protože to, jestli pomazaní křesťané nebeskou odměnu opravdu získají, ještě není jisté. Zatím dostali teprve pozvání. To je také důvod, proč se Satan snaží, aby „falešní proroci . . . zavedli na scestí, pokud možno, i vyvolené“. (Mat. 24:24) Nikdo nemůže s jistotou říct, jestli pomazaný křesťan obdrží nebeskou odměnu, dokud Jehova nerozhodne, že je jí hoden. Rozhodnutí o něčím zapečetění Jehova provede buď krátce před tím, než věrný pomazaný křesťan zemře, nebo před začátkem „velkého soužení“. (Zjev. 2:10; 7:3, 14) Bylo by proto zbytečné, kdyby se někdo snažil dopátrat, kdo všechno bude ke 144 000 patřit. [1]

4. Jak můžeme „jít“ s Božím Izraelem, když nevíme, kdo všechno k němu dnes patří?

4 Jak ale můžou jiné ovce „jít“ s Božím Izraelem, když nevědí, kdo všechno k němu dnes patří? Zecharjáš napsal, že těch deset mužů se „chopí suknice muže, který je Žid, a řeknou: ‚Půjdeme s vámi, neboť jsme slyšeli, že je s vámi Bůh.‘“ Sice se tady mluví o suknici jednoho Žida, ale ze slov „půjdeme s vámi“ vyplývá, že musí jít o skupinu lidí. Proto není třeba rozpoznat totožnost každého jednotlivého duchovního Izraelity a „jít“ s ním. Důležité je zjistit, kterou skupinu tento Žid představuje, a podporovat ji. Bible jasně ukazuje, že bychom neměli následovat nějakého člověka. Naším Vůdcem je Ježíš. (Mat. 23:10)

JAKÝ NÁZOR SAMI NA SEBE BY MĚLI POMAZANÍ KŘESŤANÉ MÍT?

5. Které varování by měli pomazaní křesťané brát vážně?

5 Ti, kdo přijímají symboly na Památné slavnosti, by měli brát vážně varování 1. Korinťanům 11:27–29. (Přečti.) Co měl apoštol Pavel na mysli? Pomazaný křesťan by symboly přijímal nehodně v případě, že by neměl dobrý vztah s Jehovou. (Hebr. 6:4–6; 10:26–29) Toto varování pomazaným křesťanům připomíná, že svoji odměnu ještě nemají jistou. Musí i nadále usilovat „o cíl, o cenu Božího povolání vzhůru prostřednictvím Krista Ježíše“. (Fil. 3:13–16)

6. Jaký pohled sami na sebe by měli pomazaní křesťané mít?

6 Pavel pomazané křesťany vybízel, aby „chodili hodni [svého] povolání“. Jak to měli dělat? Pavel je prosil, aby jednali „s úplnou ponížeností mysli a mírností, s trpělivostí, [aby] se navzájem snášeli v lásce, s opravdovostí usilovali o zachování jednoty ducha ve sjednocujícím svazku pokoje“. (Ef. 4:1–3) Jehovův duch vede křesťana k pokoře, ne k pýše. (Kol. 3:12) Pomazaní pokorně uznávají, že Jehova jim nedává automaticky víc svatého ducha  než ostatním křesťanům. Nemají pocit, že rozumí biblickým pravdám lépe než kdokoli jiný. Ani se nesnaží působit dojmem, že jsou v nějakém ohledu nadřazení. Také by nikdy jinému křesťanovi neříkali, že i on je určitě pomazaný a že by měl začít přijímat symboly. Naopak pokorně uznávají, že je to Jehova, kdo pomazané vybírá.

7., 8. Co pomazaní křesťané nedělají a proč?

7 Přestože mají pomazaní křesťané tuto nádhernou vyhlídku, neočekávají, že jim druzí budou projevovat nějakou zvláštní úctu. (Ef. 1:18, 19; přečti Filipanům 2:2, 3) Vědí, že když je Jehova pomazal, nikomu jinému to neoznámil. Proto nejsou překvapení, když je pro někoho těžké tomu uvěřit. Uvědomují si, že i samotná Bible doporučuje, aby byl člověk opatrný, když někdo tvrdí, že má zvláštní pověření od Boha. (Zjev. 2:2) Rozhodně proto necítí potřebu druhým na potkání sdělovat, že jsou pomazaní. V naprosté většině případů se o tom nezmíní vůbec, aby na sebe nepoutali pozornost. Svojí budoucí odměnou se nechlubí. (1. Kor. 1:28, 29; přečti 1. Korinťanům 4:6–8)

8 Pomazaní křesťané se necítí být součástí nějakého klubu vyvolených. Nesnaží se cíleně pátrat po dalších pomazaných, aby s nimi diskutovali o svojí nebeské naději nebo vytvářeli skupinky pro samostatné studium Bible. (Gal. 1:15–17) Takové aktivity by mohly sbor rozdělovat a bránit působení svatého ducha, který křesťany vede k pokoji a jednotě. (Přečti Římanům 16:17, 18.)

JAK BYCHOM SE MĚLI K POMAZANÝM CHOVAT?

9. Proč si musíme dávat pozor na to, jak se chováme ke křesťanům, kteří přijímají symboly? (Viz rámeček „ Láska se ‚nechová . . . neslušně‘“.)

9 Jak by ses měl chovat k někomu, kdo přijímá symboly? Ježíš svým učedníkům řekl: „Vy všichni jste bratři.“ A dodal: „Kdokoli se vyvyšuje, bude pokořen, a kdokoli se pokořuje, bude vyvýšen.“ (Mat. 23:8–12) Vyvyšovat jednotlivce je tedy špatné, a to i v případě, že jde o jednoho z Kristových pomazaných bratrů. Například když Bible mluví o starších, vybízí nás, abychom napodobovali jejich víru – ne abychom k nim vzhlíželi jako ke svým vůdcům. (Hebr. 13:7) A přestože mají být starší „považováni za hodné dvojnásobné cti“, není to proto, že by byli pomazaní, ale proto, že „tvrdě pracují slovem a vyučováním“. (1. Tim. 5:17) Pomazanému křesťanovi by bylo nepříjemné, kdyby mu někdo projevoval nepatřičnou úctu nebo pozornost. A co je ještě horší, mohlo by pak pro něj být těžší zůstat pokorný. (Řím. 12:3) Nikdo z nás by určitě nechtěl žít s pocitem, že „přivedl ke klopýtání“ jednoho z Kristových bratrů. (Luk. 17:2)

Jaký postoj bys měl mít k těm, kdo přijímají symboly? (9. až 11. odstavec)

10. Jak můžeme pomazaným projevovat úctu?

10 Jak tedy můžeme pomazaným křesťanům projevovat úctu? Třeba tím, že jim nebudeme klást zvědavé otázky ohledně jejich pomazání. Bible totiž říká, že bychom se neměli plést do věcí, které se nás netýkají. (1. Tes. 4:11; 2. Tes. 3:11) Také bychom neměli předpokládat,  že nebeskou naději musí mít i rodiče, manželský partner nebo jiní příbuzní pomazaného. Geny ani rodinné vztahy nehrají v této otázce žádnou roli. (1. Tes. 2:12) Úctu bychom měli projevovat i jejich manželským partnerům. Neměli bychom například vyzvídat, jaké má manželka pomazaného bratra pocity, když ví, že v ráji už spolu žít nebudou. Takové otázky by ji mohly zraňovat. Měli bychom důvěřovat, že Jehova otevře svou ruku a uspokojí „touhu všeho živého“. (Žalm 145:16)

11. Před jakým nebezpečím nás chrání to, když neobdivujeme osobnosti?

11 Když máme k pomazaným křesťanům správný postoj, chráníme tím i sami sebe. Bible nás varuje před „falešnými bratry“, kteří můžou proniknout do sboru. Tito podvodníci někdy dokonce tvrdí, že jsou pomazaní. (Gal. 2:4, 5; 1. Jana 2:19) A i křesťan, který opravdu pomazaný je, může odpadnout. (Mat. 25:10–12; 2. Petra 2:20, 21) Proto je tak důležité, abychom neobdivovali osobnosti a nenásledovali žádného člověka – ani když je pomazaný, má velmi odpovědné postavení nebo je už dlouho v pravdě. Pak se totiž nestane, že kdyby takový křesťan přestal sloužit Jehovovi, zlomilo by to naši víru. (Juda 16)

MĚLO BY NÁS ZNEPOKOJOVAT, KOLIK KŘESŤANŮ PŘIJÍMÁ SYMBOLY?

12., 13. Proč by nás nemělo znepokojovat, že počet těch, kdo přijímají symboly, v posledních letech vzrostl?

12 V posledních letech vzrostl počet těch, kdo na Památné slavnosti přijímají symboly. Několik desetiletí jsme přitom byli zvyklí, že jejich počet klesal. Mělo by nás to znepokojovat? Ne. Pojďme si ukázat proč.

13 „Jehova zná ty, kdo mu patří.“ (2. Tim. 2:19) Bratři, kteří na Památné slavnosti zaznamenávají, kolik lidí přijímalo ze symbolů, nemůžou posoudit, kdo z nich opravdu má nebeskou naději. Do celkového součtu jsou proto zahrnuti i ti, kdo symboly sice přijímali, ale pomazaní ve skutečnosti nejsou.  Patří k nim třeba lidé s duševními problémy. Někteří z těch, kdo symboly přijímali, s tím později přestali. Z toho vyplývá, že celkový počet těch, kdo přijímají symboly, neodpovídá přesně tomu, kolik pomazaných je ještě na zemi.

14. Co z Bible vyplývá ohledně počtu pomazaných, kteří budou na zemi, až začne velké soužení?

14 Až Ježíš přijde shromáždit pomazané do nebe, budou žít ještě v mnoha zemích. O tom, co v té době Ježíš udělá, čteme: „Vyšle své anděly se silným zvukem trubky, a ti shromáždí jeho vyvolené od čtyř větrů, od jednoho nejzazšího konce nebes k jejich druhému nejzazšímu konci.“ (Mat. 24:31) Z Bible vyplývá, že v posledních dnech bude na zemi jen ostatek pomazaných. (Zjev. 12:17) Neodhaluje ale nic o tom, kolik jich tu bude, až začne velké soužení.

15., 16. Co si musíme uvědomovat, pokud jde o ty, které Jehova pomazal?

15 Jehova sám rozhoduje, ve kterém časovém období jednotlivé pomazané křesťany vybere. (Řím. 8:28–30) Jehova začal vybírat pomazané po Ježíšově vzkříšení a zdá se, že v prvním století patřili k pomazaným všichni křesťané. V následujících stoletích byla většina lidí, kteří se prohlašovali za Kristovy následovníky, falešnými křesťany, tedy obrazným plevelem. Jehova ale přesto pomazával věrné jednotlivce, které Ježíš označil jako pšenici. (Mat. 13:24–30) A ty, kdo budou patřit ke 144 000, vybírá i v posledních dnech. [2] I kdyby se Jehova rozhodl vybrat některé pomazané až těsně před koncem, nemáme právo proti tomu nic namítat. (Iz. 45:9; Dan. 4:35; přečti Římanům 9:11, 16) [3] Nebuďme jako nespokojení dělníci, kteří si stěžovali na to, jak jejich pán odměnil ty, které najal až v jedenáct hodin. (Přečti Matouše 20:8–15.)

16 Ne všichni pomazaní tvoří „věrného a rozvážného otroka“. (Mat. 24:45–47) Tak jako v prvním století i dnes Jehova a Ježíš sytí mnohé prostřednictvím několika. K sepsání Křesťanských řeckých písem Bůh použil jen několik pomazaných křesťanů. Podobně dnes pověřil jen malou skupinu pomazaných, aby poskytovali „pokrm v pravý čas“.

17. Co jsme se v tomto článku naučili?

17 Co jsme se v tomto článku naučili? Jehova se rozhodl většinu svých služebníků – obrazných deset mužů – odměnit věčným životem na zemi. Malé skupině křesťanů – obraznému Židovi – se ale rozhodl darovat život v nebi. Od členů obou skupin očekává, že budou pokorní a jednotní a že budou přispívat k pokoji ve sboru. Poslední dny se blíží ke konci. Buďme proto rozhodnutí, že budeme dál sloužit jako členové jednoho stáda pod Kristovým vedením.

^ [1] (3. odstavec) Žalm 87:5, 6 naznačuje, že v budoucnu se jména Ježíšových spoluvládců možná dozvíme. (Řím. 8:19)

^ [2] (15. odstavec) Skutky 2:33 sice ukazují, že do tohoto procesu je určitým způsobem zapojen i Ježíš, ale samotné pozvání pochází od Jehovy.

^ [3] (15. odstavec) Další informace najdeš v „Otázkách čtenářů“ ve Strážné věži z 1. května 2007, na stranách 30 a 31.