1., 2. a) Co nespravedlivého potkalo Nabota? b) O kterých dvou vlastnostech teď budeme přemýšlet?

PŘEDSTAV SI následující situaci. Jistý muž je na základě falešných výpovědí místních budižkničemů usvědčen z hrdelního zločinu. Jeho rodina a přátelé jsou šokovaní. Lidé, kteří mají smysl pro spravedlnost, zdrceně přihlížejí tomu, jak jsou on i jeho synové popraveni. Tento příběh není smyšlený. Stalo se to Božímu věrnému služebníku Nabotovi, který žil v době vlády izraelského krále Achaba. (1. Král. 21:11–13; 2. Král. 9:26)

² Při rozboru tohoto článku se zamyslíme nejen nad tím, co potkalo Nabota, ale také nad tím, jakou chybu v úsudku udělal jeden věrný starší v prvním století. Na těchto příkladech si ukážeme, že pokud chceme napodobovat Jehovův smysl pro spravedlnost, musíme být pokorní a ochotní odpouštět.

3., 4. a) Jakým člověkem byl Nabot? b) Proč odmítl prodat svoji vinici králi Achabovi?

³ Nabot byl věrný Jehovovi v době, kdy většina Izraelitů následovala špatný příklad krále Achaba a jeho manželky, zlé královny Jezábel. Tito Baalovi ctitelé neměli žádnou úctu k Jehovovi ani k jeho měřítkům. Nabot si ale vážil svého vztahu s Jehovou, a to dokonce víc než vlastního života.

⁴ Přečti 1. Královskou 21:1–3. Když Achab Nabotovi nabídl, že koupí jeho vinici nebo mu za ni dá lepší, Nabot to odmítl. Proč? Uctivě to vysvětlil: „Z Jehovova stanoviska je pro mne nemyslitelné, abych ti dal dědičné vlastnictví svých praotců.“ Svá slova založil na Jehovově zákoně, který Izraelitům zakazoval natrvalo prodat dědictví nějakého kmene. (3. Mojž. 25:23; 4. Mojž. 36:7) Je vidět, že Nabot poslouchal Jehovu.

5. Co udělala Jezábel, aby získala Nabotovu vinici?

⁵ Když se Nabot s králem odmítl dohodnout, spustilo to ze strany Achaba a jeho manželky sérii trestuhodných činů. Aby Jezábel vinici pro svého manžela získala, zinscenovala proces, ve kterém byl Nabot falešně obviněn a spolu se svými syny odsouzen k trestu smrti. Jak se Jehova k takovému hrubému bezpráví postaví?

6., 7. Jak dal Jehova najevo, že miluje spravedlnost, a proč to bylo pro Nabotovu rodinu a přátele útěchou?

⁶ Jehova k Achabovi okamžitě poslal Elijáše, aby poukázal na královu chybu. Elijáš právem označil Achaba za vraha a zloděje. Jaký rozsudek nad ním Jehova vynesl? Achaba a jeho manželku a syny potká stejný osud jako Nabota a jeho syny. (1. Král. 21:17–25)

⁷ Nabotova rodina a přátelé truchlili nad tím, co Achabovo vražedné jednání způsobilo. Bezpochyby ale nalezli určitou útěchu v tom, že Jehova tu nespravedlnost viděl a rychle na ni zareagoval. Nicméně jejich pokora a víra v Jehovu byla pravděpodobně vyzkoušena tím, co následovalo.

8. Jak Achab reagoval na Jehovův nepříznivý rozsudek a k čemu to vedlo?

⁸ Když Achab slyšel Jehovův nepříznivý rozsudek, „roztrhl své roucho, vzal na sebe pytlovinu, postil se, spával v pytlovině a choval se pokorně“. Achab se pokořil! K čemu to vedlo? Jehova řekl Elijášovi: „Protože se přede mnou tak pokořil, nepřivedu to neštěstí na jeho dům už za jeho dnů, ale až za dnů jeho syna.“ (1. Král. 21:27–29, Bible21; 2. Král. 10:10, 11, 17) Bůh, který vidí do srdce, projevil Achabovi milosrdenství. (Přísl. 17:3)

9. Jak Nabotovým příbuzným a přátelům pomohla pokora?

⁹ Když Nabotovi příbuzní a přátelé slyšeli, že Achabova rodina nebude do královy smrti potrestána, mohla to být zkouška jejich víry. Pokud to tak bylo, pomohla jim pokora. Díky ní totiž nepřestali uctívat Jehovu a důvěřovat, že je nemožné, aby jednal  nespravedlivě. (Přečti 5. Mojžíšovu 32:3, 4.) Nabot, jeho synové a příbuzní budou plně odškodněni, až Jehova vzkřísí spravedlivé lidi. (Job 14:14, 15; Jan 5:28, 29) Pokorný člověk si uvědomuje, že „pravý Bůh sám přivede dílo každého druhu na soud, pokud jde o každou utajenou věc, ať je dobrá, nebo špatná“. (Kaz. 12:14) Je to skutečně tak. Když Jehova vynáší soud, bere v úvahu skutečnosti, které neznáme. Pokora proto nevinné lidi chrání před tím, že by duchovně ztroskotali.

10., 11. a) Které situace můžou vyzkoušet naši víru? b) Jak nás ochrání pokora?

¹⁰ Jak zareaguješ, když starší udělají rozhodnutí, kterému nerozumíš nebo se kterým snad nesouhlasíš? Co uděláš, pokud ty nebo někdo, koho máš rád, musíte přestat vykonávat nějaký odpovědný úkol? Co když je tvůj manželský partner, syn, dcera nebo kamarád vyloučený a ty s tím nesouhlasíš? Nebo co když si myslíš, že nějakému provinilci bylo nezaslouženě projeveno milosrdenství? Takové situace můžou vyzkoušet tvoji víru v Jehovu  a v jeho organizační uspořádání. Jak tě ochrání pokora? Zamysleme se nad dvěma oblastmi.

¹¹ Zaprvé, pokud jsme pokorní, připustíme, že neznáme všechny skutečnosti. Bez ohledu na to, kolik toho o dané situaci víme, jenom Jehova vidí do obrazného lidského srdce. (1. Sam. 16:7) Když budeme na tuto nepopiratelnou pravdu pamatovat, pomůže nám to uvědomovat si, že máme určitá omezení, a upravit svůj pohled na věc. Zadruhé, pokora nám pomůže být poddajní a trpělivě čekat, až Jehova nějakou skutečnou nespravedlnost napraví. V Bibli čteme: „Dobře [to] dopadne s těmi, kdo se bojí pravého Boha... S ničemným to však vůbec nedopadne dobře, ani neprodlouží své dny.“ (Kaz. 8:12, 13) Pokud reagujeme pokorně, určitě to prospěje nám i všem ostatním, kterých se záležitost týká. (Přečti 1. Petra 5:5.)

12. O jakém příběhu teď budeme uvažovat a proč?

¹² V prvním století se křesťané v syrské Antiochii ocitli v situaci, která vyzkoušela nejen jejich pokoru, ale i ochotu odpouštět. Zamysleme se teď nad tímto příběhem s cílem prozkoumat svůj postoj k odpouštění. Pomůže nám to také lépe pochopit, jak odpouštění souvisí s Jehovovým pohledem na právo.

13., 14. a) Jaké mimořádné úkoly byly svěřeny apoštolu Petrovi? b) Jak Petr projevil odvahu?

¹³ Apoštol Petr byl mezi křesťany v prvním století dobře známý starší. Měl blízký vztah s Ježíšem a byly mu svěřeny důležité úkoly. (Mat. 16:19) Například v roce 36 mohl předat dobrou zprávu Kornéliovi a jeho domácnosti. To bylo něco pozoruhodného, protože Kornélius nepocházel ze židovského národa a nebyl obřezaný. Když on i jeho domácnost obdrželi svatého ducha, Petr řekl: „Může někdo zakázat vodu, aby nebyli pokřtěni ti, kdo přijali svatého ducha právě jako my?“ (Sk. 10:47)

¹⁴ V roce 49 se sešli apoštolové a starší sboru v Jeruzalémě, aby se zamysleli nad tím, jestli od lidí z národů, kteří přijmou křesťanství, bude vyžadována obřízka. Tehdy Petr bratrům odvážně připomenul, že o několik let dřív obdrželi neobřezaní lidé z národů svatého ducha. Jeho očité svědectví vedoucímu sboru při rozhodování hodně pomohlo. (Sk. 15:6–11, 13, 14, 28, 29) To, s jakou nebojácností předložil fakta, určitě ocenili křesťané židovského i nežidovského původu. Důvěřovat takovému duchovně zkušenému muži pro ně určitě nebylo těžké. (Hebr. 13:7)

15. Jakou chybu udělal Petr v syrské Antiochii? (Viz úvodní obrázek.)

¹⁵ Krátce po schůzce v Jeruzalémě Petr navštívil syrskou Antiochii, kde s bratry nežidovského původu strávil nějaký čas. Není pochyb, že z jeho znalostí a zkušeností hodně načerpali. Dokážeme si tedy představit, jak byli překvapení a zklamaní, když s nimi najednou nechtěl jíst. Negativně ovlivnil i jiné židovské bratry, včetně Barnabáše, takže se chovali stejně. Jak mohl  moudrý starší udělat takovou chybu v úsudku – chybu, která mohla rozdělit sbor? A co je důležitější, co se z toho můžeme naučit pro případ, že nám nějaký starší slovy nebo skutky ublíží?

16. Jak byl Petr usměrněn a jaké vznikají otázky?

¹⁶ Přečti Galaťanům 2:11–14. Petr se chytil do pasti v podobě strachu z člověka. (Přísl. 29:25) Přestože přímo od Jehovy věděl, jaký je jeho názor na lidi z jiných národů, bál se, co si pomyslí obřezaní židovští křesťané ve sboru v Jeruzalémě. Apoštol Pavel, který se setkání v roce 49 také zúčastnil, Petra v Antiochii veřejně napomenul a odhalil jeho pokrytectví. (Sk. 15:12; Gal. 2:13, ppč.) Jak křesťané nežidovského původu, kterých se Petrova chyba osobně dotkla, na tu nespravedlnost zareagují? Dovolí, aby to oslabilo jejich víru? A co Petr? Bude moct i dál vykonávat svěřené úkoly?

17. Jaký měl Petr užitek z toho, že mu Jehova odpustil?

¹⁷ Petr zjevně pokárání od Pavla pokorně přijal. Z Bible se nedozvídáme, že by o svěřené úkoly přišel. Ve skutečnosti ho Jehova později vedl při psaní dvou dopisů, které se staly součástí Bible. Ve svém druhém dopise se dokonce o Pavlovi zmínil jako o milovaném bratrovi. (2. Petra 3:15) I když Petrova chyba v úsudku možná nežidovské křesťany zranila, Ježíš, který je hlavou sboru, Petra dál používal. (Ef. 1:22) Křesťané tedy mohli napodobit Ježíše a jeho Otce a Petrovi odpustit. Snad nikdo z nich nedovolil, aby chyba nedokonalého člověka podkopala jeho víru.

18. Kdy možná budeš muset napodobit Jehovův smysl pro spravedlnost?

¹⁸ V křesťanském sboru v prvním století nebyl žádný dokonalý starší a žádného nenajdeme ve sboru ani dnes. Bible říká, že „všichni ... mnohokrát klopýtáme“. (Jak. 3:2) Možná tuto skutečnost dobře chápeme, ale když projevy nedokonalosti nějakého bratra pocítíme sami na sobě, může to být těžké. Napodobíš v takové situaci Jehovův smysl pro spravedlnost? Například jak zareaguješ, když nějaký starší utrousí poznámku, která se zdá být předpojatá? Dovolíš, aby oslabilo tvoji víru to, když nějaký starší bez rozmyslu řekne něco, co tě urazí nebo zraní? Místo abys hned došel k závěru, že by ten bratr dál neměl být starším, budeš trpělivě čekat na Ježíše, hlavu sboru? Zaměříš se na bratrovu chybu, nebo si připomeneš, že už řadu let věrně slouží Jehovovi? Pokud nějaký bratr, který ti ublíží, bude dál starším, nebo mu dokonce budou svěřeny další úkoly, budeš se s ním radovat? Pokud budeš ochotný odpouštět, napodobíš tím Jehovův smysl pro spravedlnost. (Přečti Matouše 6:14, 15.)

19. K čemu bychom měli být odhodlaní?

¹⁹ Lidé, kteří milují spravedlnost, vyhlížejí den, kdy Jehova úplně odstraní všechno bezpráví, za které může Satan a jeho zkažený svět. (Iz. 65:17) Do té doby buďme odhodlaní napodobovat Jehovův smysl pro spravedlnost tak, že budeme pokorně uznávat svá omezení a velkoryse odpouštět druhým.