Přejít k článku

Přejít na obsah

„Plačte s těmi, kdo pláčou“

„Plačte s těmi, kdo pláčou“

„Utěšujte ... jeden druhého a jeden druhého budujte.“ (1. TES. 5:11)

PÍSNĚ: 121, 75

1., 2. Proč je dobré zamyslet se nad tím, jak utěšit pozůstalé? (Viz úvodní obrázek.)

„JE TO skoro rok, co nám zemřel syn, ale pořád cítíme hlubokou a nesnesitelnou bolest,“ říká Susi. A bratr, kterému náhle zemřela manželka, řekl, že zažívá „nepopsatelnou fyzickou bolest“. Je smutné, že něčím podobným prochází hodně bratrů a sester. Mnozí si nemysleli, že před Armagedonem o blízkého člověka přijdou. Ať už jsi to zažil ty, nebo někdo, koho znáš, možná se ptáš: Kde může člověk, který prožívá tak obrovskou bolest, najít útěchu?

2 Říká se, že čas zahojí všechny rány. Ale je to vždycky tak? Jedna sestra, které zemřel manžel, k tomu dodala: „Podle mě je přesnější říct, že důležité je, čím ten čas člověk vyplní.“ Je to podobné jako s tělesným zraněním. Citová bolest časem poleví, pokud jí věnujeme láskyplnou péči. Co konkrétně může pozůstalým pomoct zahojit bolavé citové rány?

 JEHOVA – „BŮH VEŠKERÉ ÚTĚCHY“

3., 4. Proč si můžeme být jistí, že Jehova chápe bolest pozůstalých?

3 Útěchu, kterou tolik potřebujeme, nacházíme především u našeho soucitného nebeského Otce, Jehovy. (Přečti 2. Korinťanům 1:3, 4.) On je tím nejlepším příkladem empatie. Svým služebníkům říká: „Já jsem Ten, kdo vás utěšuje.“ (Iz. 51:12; Žalm 119:50, 52, 76)

4 I náš soucitný Otec zažil ztrátu svých služebníků, které miloval, například Abrahama, Izáka, Jákoba, Mojžíše a krále Davida. (4. Mojž. 12:6–8; Mat. 22:31, 32; Sk. 13:22) Z Bible se dozvídáme, že Jehova se nemůže dočkat, až tyto věrné muže vzkřísí. (Job 14:14, 15) Budou šťastní a plní života. Jehovovi také zemřel jeho milovaný Syn – ten, kterého měl „zvláště rád“. (Přísl. 8:22, 30) Slova nedokážou vyjádřit bolest, jakou cítil, když jeho Syn umíral krutou smrtí. (Jan 5:20; 10:17)

5., 6. Jak nás Jehova utěšuje?

5 Můžeme mít pevnou důvěru, že Jehova nás podpoří. Neměli bychom se proto zdráhat se k němu modlit a říkat mu, jak moc nás ta ztráta bolí a jak se cítíme. Je utěšující vědět, že chápe, co prožíváme, a že je nablízku, aby nám dal potřebnou sílu. Ale jak to dělá?

6 Utěšuje nás například prostřednictvím svého svatého ducha. (Sk. 9:31) Ježíš slíbil, že náš Otec ochotně dá svého mocného „svatého ducha těm, kdo ho prosí“. (Luk. 11:13) Susi, kterou jsme už citovali, říká: „Častokrát jsme prostě klekli na kolena a úpěnlivě Jehovu prosili, aby nás utěšil. V každé takové situaci jeho pokoj opravdu střežil naše srdce a mysl.“ (Přečti Filipanům 4:6, 7.)

JEŽÍŠ – SOUCITNÝ VELEKNĚZ

7., 8. Proč si můžeme být jistí, že nás Ježíš utěší?

7 Když byl Ježíš na zemi, svými slovy i skutky dokonale napodoboval krásné vlastnosti svého Otce. (Jan 5:19) Jehova ho poslal na zem, aby utěšoval „lidi se zlomeným srdcem“ a „všechny truchlící“. (Iz. 61:1, 2; Luk. 4:17–21) Ježíš byl známý tím, že s druhými soucítil – hluboce si uvědomoval, co lidé prožívají, a upřímně se snažil jim jejich trápení ulehčit. (Hebr. 2:17)

8 Když vyrůstal, bezpochyby se musel vyrovnat se smrtí některých svých příbuzných a známých. Zdá se, že jeho nevlastní otec Josef zemřel, když byl Ježíš ještě docela mladý. * Představ si, jak těžké muselo být pro tohoto citlivého asi dvacetiletého muže vypořádat se s vlastním zármutkem a zároveň sledovat, jakou bolest prožívá jeho matka, bratři a sestry.

9. Jak Ježíš projevil empatii, když zemřel Lazar?

9 V době své služby Ježíš ukázal, že lidem opravdu rozumí a soucítí s nimi. Uveďme si například situaci, kdy zemřel jeho blízký přítel Lazar. Věděl sice, že ho brzy vzkřísí, ale když viděl, jak obrovský smutek přemohl Marii  a Martu, v srdci ho zabolelo. Hluboce s nimi soucítil a rozplakal se. (Jan 11:33–36)

10. Proč si můžeme být jistí, že Ježíš rozumí našim pocitům?

10 Ukázali jsme si, že Ježíš s lidmi soucítil a byl empatický. Ale jak to může pomoct nám? Bible říká, že „Ježíš Kristus je týž včera a dnes a navždy“. (Hebr. 13:8) Jelikož jako „Hlavní zprostředkovatel života“ sám dobře ví, co to znamená cítit zármutek, je „schopen přijít na pomoc těm, kdo jsou zkoušeni“. (Sk. 3:15; Hebr. 2:10, 18) Můžeme si tedy být jistí, že když druzí zakoušejí bolest, dotýká se to jeho srdce, chápe jejich zármutek a „v pravý čas“ je utěší. (Přečti Hebrejcům 4:15, 16.)

ÚTĚCHA Z PÍSMA

11. Které verše tě zvlášť utěšují?

11 Zpráva o tom, jak hluboký zármutek Ježíš cítil, když zemřel Lazar, je jenom jednou z mnoha utěšujících biblických pasáží. A není divu, protože „všechno, co bylo napsáno dříve, bylo ... napsáno pro naše poučení, abychom měli naději prostřednictvím své vytrvalosti a prostřednictvím útěchy z Písem“. (Řím. 15:4) Pokud ti zemřel někdo blízký, můžou tě utěšit například tyto verše:

  • „Jehova je blízko těm, kdo mají zlomené srdce, a ty, kdo jsou zdrcení na duchu, zachraňuje.“ (Žalm 34:18, 19)

  • „Když mi v nitru přibylo mých zneklidňujících myšlenek, projevy tvé vlastní útěchy začaly laskat mou duši.“ (Žalm 94:19)

  • „Kéž ... náš Pán Ježíš Kristus a Bůh, náš Otec, který nás miloval a dal nám věčnou útěchu a dobrou naději prostřednictvím nezasloužené laskavosti, utěší vaše srdce a upevní vás.“ (2. Tes. 2:16, 17) *

VELKOU POMOCÍ JE SBOR

12. Jak můžeme druhé utěšit?

12 Toho, kdo prožívá hlubokou bolest, můžou utěšit také bratři a sestry ze sboru. (Přísl. 17:22; přečti 1. Tesaloničanům 5:11) Ale jak na to? Pamatuj, že je „čas být zticha a čas mluvit“. (Kaz. 3:7) Dalene, které zemřel manžel, vypráví: „Pozůstalí potřebují mluvit o svých myšlenkách a pocitech. To nejdůležitější, co pro ně člověk může udělat, je naslouchat jim a nepřerušovat je.“ Junia, jejíž bratr si vzal život, říká: „I když druzí nemůžou úplně pochopit, jak se pozůstalí cítí, podstatné je, že to chtějí pochopit.“

13. Na co je dobré pamatovat, když někdo prožívá zármutek?

13 Je dobré mít na mysli i to, že ne každý prožívá a vyjadřuje zármutek stejně. Jen člověk sám ví, jakou bolest prožívá, a někdy pro něj může být těžké o svých nejhlubších pocitech mluvit. Boží Slovo říká: „Jen srdce člověka zná vlastní hořkost, podobně jeho radost druhý necítí.“ (Přísl. 14:10, Bible21) A i když někdo o svých pocitech mluví, pro druhé není vždycky jednoduché pochopit, co se snaží říct.

14. Co můžeme říct těm, kdo truchlí?

 14 Možná nevíme, co říct někomu, kdo je zdrcený zármutkem. V Bibli se ale píše, že „jazyk moudrých je uzdravení“. (Přísl. 12:18) Mnozí druhé potěšili myšlenkami z brožury Když zemře někdo z vašich milovaných. * Často ale nejvíc můžeš pomoct tím, že budeš plakat „s těmi, kdo pláčou“. (Řím. 12:15) „Slzami říkám to, co cítím v srdci,“ vysvětluje Gaby, které zemřel manžel. „Právě proto mě utěší, když se mnou přátelé pláčou. Tehdy na svůj smutek nejsem tak sama.“

15. Jak můžeme někoho utěšit, když je pro nás těžké mluvit s ním osobně? (Viz také rámeček „ Slova útěchy“.)

15 Pokud je pro tebe těžké říct pozůstalému něco osobně, můžeš ho utěšit tím, že mu napíšeš nějakou kartičku, e-mail, esemesku nebo dopis. Můžeš jednoduše citovat povzbudivý biblický verš, zmínit se o nějaké pěkné vlastnosti toho, kdo zemřel, nebo zavzpomínat na něco hezkého, co jste spolu prožili. „Když mi někdo ze sboru napíše pár povzbudivých slov nebo mi nabídne, že spolu strávíme nějaký čas, znamená to pro mě víc, než dokážu vyjádřit,“ říká Junia. „Cítím z toho, že mě druzí mají rádi a zajímají se o mě.“

16. Jakým zvlášť účinným způsobem můžeme utěšit druhé?

16 Obrovskou sílu mají modlitby s pozůstalým křesťanem a za něj. I když může být těžké vyjádřit své  myšlenky v takové citově vypjaté situaci, tvá upřímná úpěnlivá modlitba, během které ti možná dokonce tečou slzy a chvěje se ti hlas, může být opravdovou útěchou. Dalene vzpomíná: „Když mě sestry přišly utěšit, někdy jsem se jich zeptala, jestli by se se mnou mohly pomodlit. Když se sestra začala modlit, často se jí třásl hlas, ale po několika větách se uklidnila a vyjádřila nádhernou upřímnou modlitbu. Pevná víra, láska a osobní zájem těchto sester byly pro mě ohromnou posilou.“

DÁL DRUHÉ UTĚŠUJ

17.–19. Proč nestačí být pozůstalému nablízku jen prvních pár dnů?

17 Každý překonává zármutek různě dlouhou dobu. Prvních pár dnů bývá pozůstalému nablízku mnoho přátel a příbuzných, kteří se ale časem vrátí ke své každodenní rutině. Nicméně pozůstalý potřebuje útěchu i dál. Pamatuj, že „pravý druh miluje celou dobu a je bratrem, který se narodil pro čas tísně“. (Přísl. 17:17) Pro toho, kdo truchlí, by bratři a sestry měli být zdrojem opravdové útěchy tak dlouho, dokud se jeho bolest nezmírní. (Přečti 1. Tesaloničanům 3:7.)

18 Nezapomeň, že pozůstalého může někdy smutek přemoct náhle. Může ho vyvolat den výročí svatby, nějaká hudba, fotografie, činnost, nebo dokonce určitá vůně, zvuk nebo roční období. Citově náročné může být také to, když vdova nebo vdovec dělají poprvé něco sami, třeba když jedou na sjezd nebo jdou na Památnou slavnost. Jeden bratr vypráví: „Čekal jsem, že první výročí naší svatby po smrti manželky bude pro mě hodně bolestné, a snadné to opravdu nebylo. Ale několik bratrů a sester zorganizovalo malé setkání, abych nebyl sám.“

19 Pamatuj ale na to, že pozůstalý potřebuje povzbuzení i jindy, než jen při nějakých zvláštních příležitostech. Junia říká: „Když mi někdo nabídl pomoc nebo svou společnost v den, na který nepřipadalo žádné výročí, hodně to pro mě znamenalo. Takové spontánní chvíle byly pro mě velkou útěchou.“ Je pravda, že nemůžeme zmírnit veškerý zármutek nebo úplně vyplnit prázdnotu, která zůstala po smrti blízkého člověka, ale můžeme pozůstalého utěšit a projevit mu soucit, když pro něj něco uděláme. (1. Jana 3:18) Gaby vzpomíná: „Jsem opravdu vděčná Jehovovi za milující starší, kteří se mnou prošli každým náročným úsekem té těžké cesty. Skutečně jsem díky nim cítila, že mě Jehova nese v náruči.“

20. Které Jehovovy sliby jsou pro nás velkou útěchou?

20 Je pro nás velkou útěchou, když si uvědomíme, že Jehova, Bůh veškeré útěchy, natrvalo odstraní příčinu zármutku a utiší jakoukoli bolest. Způsobí, že „všichni v pamětních hrobkách uslyší [Kristův] hlas a vyjdou“. (Jan 5:28, 29) Jehova slibuje, že „navždy pohltí smrt a ... setře slzy ze všech obličejů“. (Iz. 25:8) Potom už nebudeme plakat „s těmi, kdo pláčou“, ale budeme se radovat „s těmi, kdo se radují“. (Řím. 12:15)

^ 8. odst. O Josefovi se Bible naposledy zmiňuje, když bylo Ježíšovi 12 let. Ve zprávě o Ježíšově prvním zázraku, kdy přeměnil vodu ve víno, se o něm už nemluví. Když Ježíš visel na mučednickém kůlu, poprosil apoštola Jana, aby se postaral o jeho matku Marii. To by pravděpodobně neudělal, kdyby byl Josef ještě naživu. (Jan 19:26, 27)

^ 14. odst. Další užitečné informace můžeš najít v článku „Utěšujte pozůstalé, jako to dělal Ježíš“, který vyšel ve Strážné věži z 1. listopadu 2010.