„LASKAVOST bratrů a sester ve sboru mě úplně dostala,“ popisuje Lisa, a co ji na začátku přitáhlo k pravdě. Podobně to vnímala i Anne, která říká: „Laskavost pro mě byla víc než nauky.“ Obě sestry si teď rády čtou Bibli a přemýšlí o ní, ale to, co na ně zapůsobilo nejvíc, byla právě laskavost.

Svojí laskavostí chceme působit na srdce lidí kolem nás. Jak to můžeme dělat? Podíváme se na dva způsoby: na naše slova a naše jednání. Pak se zamyslíme nad tím, ke komu bychom měli být laskaví.

Dobrá manželka, o které se píše v Příslovích 31. kapitole, má na jazyku „zákon laskavosti“. (Přísl. 31:26) Tenhle zákon ovlivňuje to, jak mluví, a taky to, co říká. Stejným „zákonem laskavosti“ by se měli řídit i tátové. Většina rodičů ví, že když budou s dětmi mluvit drsně a chladně, ublíží jim to a nejspíš na to nebudou dobře reagovat. Takže aby rodiče zapůsobili na srdce svých dětí, musí s nimi mluvit hezky.

Ať už jsi rodič, nebo ne, co ti pomůže, abys mluvil laskavě? Klíč je v první části Přísloví 31:26: „Když otevře ústa, mluví moudře.“ To znamená dobře zvažovat, co řekneme a jak to řekneme. Většinou pomůže, když se sami sebe zeptáme: Jak moje slova zapůsobí na druhé? Naštvou je, nebo situaci uklidní? (Přísl. 15:1) Je to tak. Je lepší nejdřív myslet a až pak mluvit.

Jiné přísloví říká: „Bezmyšlenkovitá řeč je jako bodání mečem.“ (Přísl. 12:18) Musíme proto přemýšlet, jak naše slova a tón, jakým mluvíme, zapůsobí na druhé. Když se řídíme „zákonem laskavosti“, pomůže nám to, abychom měli víc pod kontrolou to, co z pusy vypustíme, a nemluvili s druhými hrubě a drsně. (Ef. 4:31, 32) Negativní myšlenky a slova nahradíme těmi pozitivními. Jehova nám dal krásný příklad, když prostřednictvím anděla mluvil se svým vystrašeným služebníkem Elijášem. Ten anděl s ním mluvil klidným, tlumeným hlasem. (1. Král. 19:12) Ale laskavost by se neměla projevovat jenom v tom, jak s druhými mluvíme, ale i v tom, jak se k nim chováme.

Jehovu napodobujeme tím, že laskavě nejenom mluvíme, ale i jednáme. (Ef. 4:32; 5:1, 2) Lisa, o které už jsme mluvili, popisuje, co pro ni svědkové udělali: „Když se naše rodina musela narychlo přestěhovat, dva páry ze sboru si vzaly v práci volno, aby nám pomohly se sbalit. A to jsem tehdy ani nestudovala Bibli!“ To, jak laskavě s ní jednali, Lise pomohlo, aby se začala o pravdu víc zajímat.

Laskavé jednání svědků zapůsobilo i na Anne, o které už jsme se taky zmínili. Vypráví: „Kvůli tomu, jak se chovají lidé ve světě, jsem byla hodně podezíravá  a bylo pro mě těžké jim důvěřovat.“ A pokračuje: „Když jsem se setkala se svědky, zpochybňovala jsem jejich pohnutky. Říkala jsem si, proč se o mě zajímají. Ale cítila jsem, že sestra, která se mnou studovala Bibli, svoji laskavost nehraje, a tak jsem jí věřila.“ K čemu to vedlo? „Začala jsem pak víc přemýšlet o tom, co se dozvídám.“

Všimni si, že na Lisu a Anne hluboce zapůsobilo, jak laskavě s nimi jednali bratři a sestry. A díky tomu se chtěly o pravdě dozvídat víc. Laskavost, kterou ve sboru zažily, otevřela cestu k jejich srdci.

Někdo možná pochází z prostředí, kde lidé běžně mluvili laskavě a usmívali se na druhé, a tak je to pro něj přirozené. A je hezké, když mají lidé ve zvyku být laskaví nebo mají takovou povahu. Ale pokud nás k laskavosti vedou jenom tyhle věci, nemusí to ještě znamenat, že v tom napodobujeme Boha. (Srovnej se Skutky 28:2.)

 Laskavost patří k ovoci Božího ducha. (Gal. 5:22, 23) Takže pokud chceme v jejím projevování napodobovat Jehovu a taky Ježíše, musíme na sebe Božího ducha nechat působit. Naší hlavní pohnutkou by měla být láska k Jehovovi a láska k lidem. A to nás povede k tomu, že se budeme o druhé upřímně zajímat. Díky tomu všemu se laskavost stane nedílnou součástí naší osobnosti a Bůh z nás bude mít radost.

Je přirozené, že jsme laskaví k těm, koho známe, nebo k těm, kdo jsou laskaví k nám. (2. Sam. 2:6) Řídíme se vybídkou: „Dávejte najevo, že jste vděční.“ (Kol. 3:15) Ale co když máš pocit, že si někdo laskavé jednání nezaslouží?

Přemýšlej nad tímhle: Ten nejlepší příklad v tom, jak projevovat laskavost někomu, kdo si to nezaslouží, nám dává Jehova. O nezasloužené laskavosti se dozvídáme něco důležitého z jeho Slova. V Křesťanských řeckých písmech je tenhle výraz použitý na mnoha místech. Jak nám Jehova nezaslouženou laskavost projevuje?

Milionům a milionům lidí Jehova laskavě dává to, co potřebují k životu. (Mat. 5:45) Vlastně k nám byl laskavý ještě předtím, než jsme ho poznali. (Ef. 2:4, 5, 8) Za celé lidstvo dal to nejlepší, co měl – svého jediného Syna. Apoštol Pavel napsal, že z výkupného je vidět „bohatství Boží nezasloužené laskavosti“. (Ef. 1:7) A i když hřešíme a někdy tím Jehovu hodně zraníme, dál nás vede a vyučuje. Poučení od něj a jeho slova jsou jako „jemný déšť“. (5. Mojž. 32:2) Za všechnu jeho laskavost se mu nikdy nedokážeme odvděčit. A závisí na ní i naše budoucnost. (Srovnej s 1. Petra 1:13.)

Když o tom všem přemýšlíme, přitahuje nás to k němu a motivuje nás to, abychom ho napodobovali. Takže si pak nevybíráme, komu laskavost projevíme a komu ne. Stane se naším životním stylem. (1. Tes. 5:15) Když se snažíme být laskaví za všech okolností, jsme pro členy naší rodiny, spoluvěřící, spolupracovníky, spolužáky i další lidi kolem nás, jako plamen ohně, který je zahřeje za chladného dne.

Napadá tě někdo z tvých blízkých, koho by tvoje laskavá slova a skutky mohly zvlášť potěšit? Někdo ze sboru možná potřebuje pomoct s prací kolem domu, na zahradě nebo s nakupováním. A mohl bys nabídnout pomoc někomu, s kým ses potkal ve službě a kdo ji potřebuje?

Napodobuj Jehovu a v tom, co říkáš a děláš, se vždycky nech vést „zákonem laskavosti“.