Přejít k článku

Přejít na obsah

 13. STUDIJNÍ ČLÁNEK

Milujme jeden druhého

Milujme jeden druhého

„Milujte jeden druhého vřele ze srdce.“ (1. PETRA 1:22)

PÍSEŇ Č. 73 Milujme jeden druhého vřele ze srdce

CO SE DOZVÍŠ *

Když Ježíš trávil s apoštoly poslední večer, vyzdvihl, jak je důležitá láska (1. a 2. odstavec)

1. Jaký příkaz dal Ježíš svým učedníkům? (Viz obrázek na titulní straně.)

VEČER před svou smrtí dal Ježíš svým učedníkům jasný příkaz: „Jako jsem miloval já vás, tak i vy milujte jeden druhého.“ A dodal: „Podle toho všichni poznají, že jste moji učedníci – když budete mít mezi sebou lásku.“ (Jan 13:34, 35)

2. Proč je důležité milovat jeden druhého?

2 Ježíš řekl, že jeho učedníky bude možné jednoznačně poznat podle toho, že budou mít mezi sebou stejnou lásku, jakou měl on k nim. Platilo to v prvním století a platí to i dnes. Proto je moc důležité, abychom za všech okolností milovali jeden druhého.

3. Co si rozebereme v tomto článku?

3 Jsme nedokonalí, a proto milovat jeden druhého nám někdy dělá problémy. I tak se ale musíme snažit, abychom se v tom řídili Ježíšovým příkladem. V tomto článku si rozebereme, jak nám láska pomáhá, abychom měli s druhými dobré vztahy a byli nestranní a pohostinní. Při studiu článku přemýšlej o otázce: Co se můžu naučit od bratrů a sester, kterým se i přes různé překážky daří milovat své spolukřesťany?

SNAŽ SE O DOBRÉ VZTAHY

4. Proč bychom se podle Matouše 5:23 a 24 měli usmířit s bratrem nebo sestrou, kteří proti nám něco mají?

4 Ježíš jasně ukázal, jak je důležité usmířit se s bratrem,  který proti nám něco má. (Přečti Matouše 5:23, 24.) Zdůraznil, že pokud se chceme líbit Bohu, musíme mít s druhými dobré vztahy. Jehova je rád, když děláme maximum pro to, abychom se s našimi bratry a sestrami udobřili. Kdybychom se o to ani nepokusili a zůstali naštvaní, Jehova by naši službu neschvaloval. (1. Jana 4:20)

5. Proč pro Marka nebylo lehké se usmířit?

5 Udobřit se s někým pro nás nemusí být vůbec lehké. Jak to? Dobře je to vidět na tom, co zažil Mark. * Jeden bratr ho ve sboru kritizoval a pomlouval, a to se ho dost dotklo. Jak zareagoval? „Neovládl jsem se a vybuchl,“ vzpomíná Mark. Pak mu to ale přišlo líto a za tím bratrem zašel. Snažil se mu omluvit a dát zase věci do pořádku. Bratr se ale usmířit nechtěl. Nejdřív si Mark říkal: Když se on nechce usmířit, tak proč bych se měl snažit ? Krajský dozorce ale Marka povzbuzoval, aby to nevzdával. Co Mark udělal?

6. a) Co všechno Mark udělal, aby se s bratrem usmířil? b) Jak se Mark řídil tím, co se píše v Kolosanům 3:13 a 14?

6 Když se Mark zamyslel sám nad sebou, uvědomil si, že má problém s pokorou a často je přesvědčený o svojí pravdě. Pochopil, že se v tom potřebuje změnit. (Kol. 3:8, 9, 12) Pokorně za druhým bratrem znovu zašel a za svoje chování se mu omluvil. Také mu v několika dopisech napsal, jak moc je mu to všechno líto a že by si přál, aby byli zase přátelé. Dokonce mu dal dárek, o kterém si myslel, že by mu mohl udělat radost. Ten bratr ale zůstal uražený. Přes to všechno ho Mark podle Ježíšova příkazu dál miloval a odpouštěl mu. (Přečti Kolosanům 3:13, 14.) I když někdo  na naše snahy o usmíření nereaguje, křesťanská láska nás motivuje, abychom mu dál odpouštěli a modlili se, aby se náš vztah zase urovnal. (Mat. 18:21, 22; Gal. 6:9)

Pro usmíření možná nestačí udělat jenom jednu věc (7. a 8. odstavec) *

7. a) Co máme podle Ježíše dělat? b) Co náročného zažila jedna sestra?

7 Ježíš nás vybídl, abychom se k druhým chovali tak, jak bychom chtěli, aby se oni chovali k nám. A dodal, že naše láska by se neměla omezovat jenom na ty, kdo mají rádi nás. (Luk. 6:31–33) Co když se nám ale někdo ve sboru vyhýbá, a dokonce nás ani nepozdraví? I to se může stát. Lara, která to zažila, říká: „Jedna sestra mě naprosto ignorovala, a já jsem nevěděla proč. Dost mě to stresovalo, takže jsem už na shromáždění nechodila tak ráda.“ Nejdřív si Lara říkala: Není to moje chyba. Vždyť i ostatní ze sboru si myslí, že se ta sestra chová divně.

8. Co Lara udělala, aby se se sestrou usmířily, a co se z toho můžeme naučit?

8 Pak ale Lara začala podnikat kroky k tomu, aby se se sestrou usmířily. Modlila se a rozhodla se, že si s ní promluví. Společně si o tom problému popovídaly, objaly se a udobřily. Všechno se zdálo být fajn. Lara vypráví: „Později se ta sestra ale začala chovat tak jako dřív. Byla jsem z toho nešťastná.“ Nejdřív si Lara myslela, že aby byla zase v pohodě, musí se ta sestra změnit. Potom ale pochopila, že nejlepší, co může udělat, je dál mít tu sestru ráda a velkoryse jí odpouštět. (Ef. 4:32–5:2) Připomínala si, že křesťanská láska „nepočítá urážky. Všechno snáší, všemu věří, ve vše doufá, ve všem vytrvává.“ (1. Kor. 13:5, 7) Lara si s tím přestala dělat hlavu. A časem k ní ta sestra začala být přátelštější. Když se budeme snažit, abychom měli s bratry a sestrami dobré vztahy, a budeme  je dál milovat, „Bůh lásky a pokoje bude s [námi]“. (2. Kor. 13:11)

BUĎ NESTRANNÝ

9. Proč bychom měli být podle Skutků 10:34 a 35 nestranní?

9 Jehova je nestranný. (Přečti Skutky 10:34, 35.) Když jsme nestranní i my, ukazujeme tím, že jsme jeho děti. Posloucháme příkaz, abychom milovali druhé jako sami sebe, a snažíme se udržovat dobré vztahy s našimi bratry a sestrami. (Řím. 12:9, 10; Jak. 2:8, 9)

10., 11. Jak jedna sestra překonala svoje negativní pocity?

10 Pro někoho není lehké být nestranný. To může potvrdit Ruth. Když dospívala, jedna žena z jiné země ublížila její rodině. Jak to Ruth ovlivnilo? Přiznává: „Nenáviděla jsem všechno, co s tou zemí nějak souviselo. Myslela jsem si, že všichni odtamtud jsou stejní, a to i bratři a sestry.“ Jak Ruth svoje negativní pocity překonala?

11 Uvědomila si, že takhle přemýšlet nemůže a musí s tím něco udělat. Četla si o té zemi v Ročence. Říká: „Vědomě jsem se snažila dívat se na lidi z té země pozitivně. Začala jsem si všímat toho, že bratři a sestry tam nadšeně slouží Jehovovi. Pochopila jsem, že i oni jsou součástí naší celosvětové duchovní rodiny.“ Ruth postupně došlo, že musí udělat ještě něco víc. Vysvětluje: „Kdykoli jsem se s bratry a sestrami z té země potkala, o to víc jsem se snažila být k nim přátelská. Povídala jsem si s nimi a líp je poznala.“ Jak to nakonec dopadlo? Ruth říká: „Časem jsem se svých negativních pocitů zbavila.“

Pokud milujeme „všechny své bratry“, budeme nestranní (12. a 13. odstavec) *

12. S čím měla Sarah problém?

12 Někdo může mít s nestranností problém a přitom si to vůbec neuvědomuje. Bylo to tak v případě Sary. Myslela si, že je nestranná, protože neposuzovala lidi podle jejich rasy, finanční situace ani podle toho, jak odpovědné postavení v Jehovově organizaci mají. Sarah říká: „Začalo mi docházet, že ve skutečnosti nestranná nejsem.“ V jakém směru? Sarah pocházela z rodiny, která si zakládala na dobrém vzdělání, a ráda se stýkala s lidmi na stejné úrovni. Jednou dokonce svému kamarádovi řekla: „Stýkám se jenom s bratry a sestrami, kteří jsou vzdělaní. Ty ostatní moc nemusím.“ Sarah rozhodně potřebovala svůj přístup změnit.

13. Co se můžeme naučit z toho, jak Sarah změnila svůj přístup k bratrům a sestrám?

13 Jeden krajský dozorce Saře pomohl, aby se nad svým přístupem zamyslela. Sarah vypráví: „Pochválil mě za to, jak věrně sloužím Jehovovi, za pěkné komentáře a za to, jak dobře znám Bibli. Pak mi vysvětlil, že s tím, jak toho z Bible známe víc a víc, bychom také měli pracovat na takových vlastnostech, jako je pokora, skromnost a soucit.“ Sarah si jeho slova vzala k srdci. Říká: „Uvědomila jsem si, že hlavní je být laskavý a mít druhé rád.“ Postupně se na svoje bratry a sestry začala dívat jinak. Pokračuje: „Snažila jsem se zjistit, kterých vlastností si na nich Jehova váží.“ Co se z toho můžeme naučit? Nikdy se nechceme kvůli svému vzdělání považovat za lepší než druzí. Pokud milujeme „všechny své bratry“, budeme vždycky nestranní. (1. Petra 2:17)

 BUĎ POHOSTINNÝ

14. Jak podle Hebrejcům 13:16 Jehova vnímá to, když jsme pohostinní?

14 Jehovovi se líbí, když jsme pohostinní. (Přečti Hebrejcům 13:16.) Je to jeden ze způsobů, jak ho uctíváme – zvlášť když pomáháme těm, kdo to potřebují. (Jak. 1:27; 2:14–17) Bible nás proto vybízí: „Buďte vždycky pohostinní.“ (Řím. 12:13) Když takoví jsme, ukazujeme tím druhým, že se o ně zajímáme, máme je rádi a chceme být jejich přáteli. Jehova je rád, když je pozveme na malé občerstvení, na něco k jídlu nebo k pití nebo jim věnujeme svůj čas a pozornost. (1. Petra 4:8–10) Některé věci nám ale můžou v pohostinnosti bránit.

„Dřív jsem nebyla moc pohostinná, ale změnila jsem se a díky tomu jsem šťastnější“ (16. odstavec) *

15., 16. a) Co nám v pohostinnosti může bránit? b) Jak se Edit naučila být pohostinná?

15 V pohostinnosti nám můžou bránit naše okolnosti, zvyky nebo výchova. Podívejme se, jak se s tím poprala vdova Edit. Než se stala svědkem Jehovovým, byla spíš samotářka. Říkala si, že by stejně nebyla tak dobrá hostitelka jako jiní.

16 Když začala sloužit Jehovovi, svůj postoj změnila. Jak se naučila být pohostinná? Vypráví: „Když se stavěl náš nový sál Království, jeden starší mi řekl o manželském páru, který přijede se stavbou pomoct. Požádal mě, jestli bych ty manžele mohla na dva týdny ubytovat. Vzpomněla jsem si, jak Jehova odměnil vdovu z Carefatu.“ (1. Král. 17:12–16) Edit souhlasila s tím, že je ubytuje. A jakou jí to přineslo odměnu? Vzpomíná: „Ze dvou týdnů byly dva měsíce. Během té doby se z nás stali dobří přátelé.“ Navíc se spřátelila i s bratry a sestrami ze sboru. Slouží teď jako průkopnice a ráda zve ty, s kým je zrovna ve službě, k sobě domů na malé občerstvení.  Říká: „Díky tomu, že druhým dávám, se cítím moc dobře. A vlastně dostávám nazpět mnohem víc.“ (Hebr. 13:1, 2)

17. Co si Luke a jeho manželka uvědomili?

17 Možná už pohostinní jsme, ale mohli bychom se v tom ještě zlepšit? Například Luke a jeho manželka měli ve zvyku zvát k sobě domů rodiče, další příbuzné, dobré přátele a cestujícího dozorce s manželkou. Luke ale říká: „Uvědomili jsme si, že zveme na návštěvu jenom ty, ke kterým máme blízko.“ Co v té věci udělali?

18. Co Lukovi a jeho manželce pomohlo, aby byli ještě pohostinnější?

18 Luke a jeho manželka líp pochopili, co je pohostinnost, když přemýšleli o Ježíšových slovech: „Pokud milujete ty, kdo milují vás, zasloužíte si snad nějakou odměnu?“ (Mat. 5:45–47) Uvědomili si, že by měli jednat stejně jako Jehova, který je štědrý ke všem. A tak se rozhodli, že budou zvát na návštěvu bratry a sestry, kteří u nich ještě nebyli. Luke říká: „Všichni si ty společné chvíle moc užíváme. Povzbudíme se a přibližuje nás to k sobě navzájem i k Jehovovi.“

19. Jak ukazujeme, že jsme Ježíšovi učedníci, a co jsi rozhodnutý dělat?

19 V tomto článku jsme si řekli, jak nám může láska pomáhat, abychom s druhými udržovali dobré vztahy a byli nestranní a pohostinní. Musíme se bránit jakýmkoli negativním pocitům a milovat své bratry a sestry „vřele ze srdce“. Když se nám to bude dařit, budeme šťastní a ukážeme tím, že jsme praví Ježíšovi učedníci. (Jan 13:17, 35)

PÍSEŇ Č. 69 Dej mi poznat své cesty

^ 5. odst. Ježíš řekl, že praví křesťané se poznají podle toho, že k sobě mají lásku. Protože svoje bratry a sestry milujeme, snažíme se mít s nimi dobré vztahy a jsme nestranní a pohostinní. Někdy to ale nemusí být snadné. V tomto článku najdeme praktické tipy, jak můžeme druhé stále milovat vřele ze srdce.

^ 5. odst. Některá jména v tomto článku byla změněna.

^ 57. odst. POPIS OBRÁZKU: Sestra se snaží usmířit s jinou sestrou. I když je napoprvé neúspěšná, nevzdává to. Dál se jí snaží dávat najevo lásku a nakonec se udobří.

^ 59. odst. POPIS OBRÁZKU: Postarší bratr se ve sboru cítí odstrčený.

^ 61. odst. POPIS OBRÁZKU: Sestra, která nejdřív váhala projevit pohostinnost, změnila svůj postoj a je díky tomu šťastnější.