Přejít k článku

Přejít na obsah

Projevuj úctu těm, kdo si ji zaslouží

Projevuj úctu těm, kdo si ji zaslouží

„Tomu, který sedí na trůnu, a Beránkovi buď požehnání a čest a sláva a moc po celou věčnost.“ (ZJEV. 5:13)

PÍSNĚ: 9, 108

1. Proč si někteří lidé zaslouží úctu a čím se teď budeme zabývat?

CTÍT někoho znamená projevovat mu zvláštní pozornost a úctu. Pochopitelně předpokládáme, že takový člověk udělal něco, čím si úctu zaslouží, nebo že má nějaké významné postavení. Zamyslíme se proto nad otázkou, koho bychom měli ctít a proč.

2., 3. a) Proč si úctu zaslouží zejména Jehova? (Viz úvodní obrázek.) b) Kdo je Beránek ze Zjevení 5:13 a proč mu náleží čest?

2 Jak ukazuje Zjevení 5:13, čest určitě náleží „tomu, který sedí na trůnu, a Beránkovi“. Ve čtvrté kapitole této biblické knihy se dozvídáme jeden důvod, proč si ji zaslouží Jehova – ten, „který žije po celou věčnost“. Duchovní tvorové v nebi ho chválí slovy: „Hoden jsi, Jehovo, ano náš Bože, přijmout slávu a čest a moc, protože jsi stvořil všechny věci a z tvé vůle existovaly a byly stvořeny.“ (Zjev. 4:9–11)

3 Beránek je Ježíš Kristus. Během života na zemi byl  označen jako „Boží Beránek, který snímá hřích světa“. (Jan 1:29) Z Bible poznáváme, že daleko převyšuje všechny krále, kteří kdy vládli. Píše se v ní, že je „Král těch, kdo kralují, a Pán těch, kdo panují, jediný, jenž má nesmrtelnost, který přebývá v nepřístupném světle, jehož žádný z lidí neviděl, ani nemůže vidět“. (1. Tim. 6:14–16) Dal snad někdy nějaký jiný král svůj život jako výkupné za svoje poddané? Zřejmě to cítíš podobně jako myriády nebeských tvorů, kteří zpívají: „Beránek, který byl zabit, je hoden přijmout moc a bohatství a moudrost a sílu a čest a slávu a požehnání.“ (Zjev. 5:12)

4. Proč je důležité ctít Jehovu a Krista?

4 Jana 5:22, 23 se dozvídáme, že Jehova jmenoval Krista do postavení soudce všech lidí. To je hlavní důvod, proč bychom Krista měli ctít. A když to děláme, projevujeme čest i Jehovovi. Pokud je oba ctíme, můžeme žít věčně. (Přečti Žalm 2:11, 12.)

5. Proč bychom měli do určité míry ctít a respektovat všechny lidi?

5 Lidé byli stvořeni „k obrazu Božímu“. (1. Mojž. 1:27) Většina z nich tedy v té či oné míře projevuje stejné vlastnosti, jaké má Bůh. Lidé jsou schopní projevovat si lásku, prokazovat si laskavost a být soucitní. Jelikož dostali svědomí, za normálních okolností mají vrozený smysl pro to, co je správné a co špatné, co je poctivé a co nepoctivé a co je vhodné a co nevhodné. (Řím. 2:14, 15) Většinu lidí přitahuje čistota a krása. Obecně vzato si přejí žít s druhými v míru. Ať už si to uvědomují, nebo ne, nějakým způsobem odrážejí Boží slávu, a proto si zaslouží čest a úctu. (Žalm 8:5)

MĚJ DOBRÝ ÚSUDEK

6., 7. V čem se svědkové Jehovovi liší od mnoha lidí, pokud jde o projevování úcty?

6 Abychom rozlišili, jakým způsobem a v jaké míře druhé ctít, potřebujeme dobrý úsudek. Většina lidí je dnes silně ovlivněna duchem Satanova světa, a tak místo aby druhým projevovali náležitou úctu, zbožňují je. Vzhlížejí k náboženským a politickým vůdcům, sportovcům, hvězdám šoubyznysu a dalším celebritám, často jako by to byli nějací nadlidé. Mladí i staří si je dávají za vzor a napodobují například jejich vystupování, chování nebo styl oblékání.

7 Praví křesťané vědí, že ctít lidi takovým způsobem není správné. Jediným člověkem, kterého můžeme pokládat za dokonalý vzor, byl Kristus. (1. Petra 2:21) Bohu by se nelíbilo, kdybychom lidem vzdávali větší čest, než si zaslouží. Musíme mít na mysli tuto základní pravdu: „Všichni zhřešili a nedosahují Boží slávy.“ (Řím. 3:23) Je jasné, že žádný člověk nemá nárok na takové prokazování úcty, jaké hraničí s modlářstvím.

8., 9. a) Jak svědkové Jehovovi pohlížejí na státní úředníky? b) Do jaké míry úředníky posloucháme?

8 Někteří lidé ve světě mají určitou autoritu. Například úkolem státních úředníků je dohlížet na to, aby se dodržoval zákon a pořádek a aby bylo  postaráno o potřeby občanů. Z toho máme užitek všichni. Bylo namístě, že apoštol Pavel vybídl křesťany, aby takové autority považovali za nadřazené a podřizovali se jim. Napsal: „Dávejte všem, co jim patří: daň tomu, kdo vyžaduje daň; ... čest tomu, kdo vyžaduje takovou čest.“ (Řím. 13:1, 7)

9 Svědkové Jehovovi proto ochotně projevují státním úředníkům úctu v souladu se zákony a zvyky dané země. Spolupracujeme s nimi, když vykonávají svoje povinnosti. To, nakolik je ctíme a podporujeme, má ale hranice stanovené Písmem. Nemůžeme udělat nic, čím bychom neposlechli Boha nebo nebyli politicky neutrální. (Přečti 1. Petra 2:13–17.)

10. V čem jsou pro nás příkladem Jehovovi služebníci z minulosti?

10 Dobrý vzor v tom, jak projevovat úctu vládě a jejím zaměstnancům, dali Jehovovi služebníci v minulosti. Když se v Římské říši konalo sčítání lidu, Josef a Marie se vydali do Betléma, aby tam byli zapsáni. Šli přesto, že Marie měla krátce před porodem svého prvního dítěte. (Luk. 2:1–5) A později, když byl apoštol Pavel obviněn z přestupku, uctivě se hájil před králem Herodem Agrippou a Festem, místodržitelem římské provincie Judeje. (Sk. 25:1–12; 26:1–3)

11., 12. a) Proč děláme rozdíl mezi státními úředníky a náboženskými představiteli? b) K čemu to vedlo, když jeden bratr z Rakouska projevil úctu jistému politikovi?

11 Svědkové Jehovovi ale neprojevují žádnou mimořádnou úctu náboženským představitelům, ani když ji vyžadují. Falešná náboženství učí o Bohu lži a překrucují nauky z jeho Slova. Proto náboženským představitelům projevujeme úctu jako jiným lidem, ale žádnou zvláštní čest jim nevzdáváme. Dobře víme, že Ježíš ve své době takové lidi odsoudil jako pokrytce a slepé vůdce. (Mat. 23:23, 24) Když ale budeme projevovat patřičnou úctu státním úředníkům, může to přinést dobré výsledky, které bychom možná ani nečekali.

12 Leopold Engleitner byl horlivý svědek Jehovův z Rakouska. Byl zatčen nacisty a poslán do koncentračního tábora Buchenwald. Ve vlaku byl spolu s ním doktor práv Heinrich Gleissner, rakouský politik, který upadl v nemilost nacistů. Během cesty bratr Engleitner panu Gleissnerovi uctivě vysvětlil, čemu věří, a on mu pozorně naslouchal. Po válce pan Gleissner opakovaně využil svého vlivu ve prospěch svědků v Rakousku. Možná si vzpomínáš i na další případy, kdy svědkové projevili náležitou úctu veřejným činitelům a přineslo to dobré výsledky.

KDO DALŠÍ SI ZASLOUŽÍ ÚCTU

13. Zejména kdo si zaslouží úctu a proč?

13 Čest a úctu si určitě zaslouží ti, kdo jsou nám příbuzní ve víře. Zejména to platí o bratrech, kteří nám poskytují vedení, jako jsou sboroví starší, krajští dozorci, členové výborů poboček a členové vedoucího sboru. (Přečti 1. Timoteovi 5:17.) Tyto  bratry ctíme bez ohledu na jejich národnost, vzdělání, společenské postavení nebo finanční situaci. V Bibli jsou označeni jako „dary v podobě lidí“ a mají klíčovou úlohu v tom, jak Bůh pečuje o svůj lid. (Ef. 4:8) V prvním století si křesťané těch, kdo je měli za úkol vést, hluboce vážili. A my to cítíme podobně. Ze známých zástupců křesťanského sboru si neděláme modly ani se v jejich přítomnosti nechováme, jako by to byli andělé. Za jejich tvrdou práci a pokoru si jich ale vážíme a projevujeme jim úctu. (Přečti 2. Korinťanům 1:24; Zjevení 19:10.)

14., 15. Jaký je rozdíl mezi křesťanskými staršími a mnoha náboženskými představiteli?

14 Takoví starší se chovají jako pokorní duchovní pastýři. O jejich pokoře svědčí to, že si nepřejí, aby se s nimi jednalo jako s celebritami. V tom se liší od mnoha současných náboženských představitelů i od těch v prvním století, o kterých Ježíš řekl: „Mají rádi nejvýznamnější místo na večeřích a přední sedadla v synagógách a pozdravy na tržištích.“ (Mat. 23:6, 7)

15 Starší poslouchají tato Ježíšova slova: „Vy se nenechte nazývat Rabbi, protože jeden je váš učitel, zatímco vy všichni jste bratři. Kromě toho, nikoho na zemi nenazývejte svým otcem, neboť jeden je váš Otec, Ten nebeský. Ani se nenechte nazývat ‚vůdci‘, protože váš Vůdce je jeden, Kristus. Ale největší mezi vámi bude vaším služebníkem. Kdokoli se vyvyšuje, bude pokořen, a kdokoli se pokořuje, bude vyvýšen.“ (Mat. 23:8–12) Jistě tedy chápeš, čím si sboroví starší po celém světě získávají lásku a úctu svých spoluvěřících.

Starší pokorně slouží druhým a tím si získávají jejich lásku a úctu (13. až 15. odstavec)

16. Proč bychom se měli dál snažit osvojit si biblický pohled na projevování úcty?

16 Je pravda, že může chvíli trvat, než se naučíme projevovat dobrý úsudek v tom, komu a jak budeme prokazovat čest. Tak tomu bylo i v případě prvních křesťanů. (Sk. 10:22–26; 3. Jana 9, 10) Naše úsilí se ale vyplatí. Když se naučíme ctít druhé tak, jak si to přeje Jehova, přinese nám to velký užitek.

 UŽITEK Z PROJEVOVÁNÍ NÁLEŽITÉ ÚCTY

17. Například jaký užitek přináší projevování úcty těm, kdo mají nějakou autoritu?

17 Když projevujeme úctu těm, kdo mají ve světě nějakou autoritu, je pravděpodobnější, že se zastanou našeho práva kázat. Na naši kazatelskou činnost pak často pohlížejí příznivě. Birgit, průkopnice z Německa, se před několika lety zúčastnila slavnostního zakončení studia své dcery. Učitelky jí řekly, že je celé ty roky těší pracovat s dětmi svědků. Vyjádřily se, že by jim bylo líto, kdyby ve škole žádné takové děti neměli. Birgit jim vysvětlila: „Naše děti učíme, aby se chovaly tak, jak si to přeje Bůh, a k tomu patří vážit si učitelů a jednat s nimi s úctou.“ Jedna učitelka řekla, že kdyby všechny děti byly takové, bylo by to ve škole jako v ráji. O několik týdnů později přišla jiná učitelka na sjezd, který se konal v Lipsku.

18., 19. Co to znamená projevovat starším patřičnou úctu?

18 Projevovat patřičnou úctu starším samozřejmě musíme v souladu s dokonalými a moudrými zásadami zapsanými v Božím Slově. (Přečti Hebrejcům 13:7, 17.) Můžeme a měli bychom starší chválit za jejich namáhavou práci a snažit se jednat podle pokynů, které od nich dostáváme. Tím jim pomůžeme, aby svoje úkoly dál plnili s radostí. To ale neznamená, že se budeme snažit kopírovat způsob oblékání, vyučování, nebo dokonce vyjadřování nějakého „známého“ staršího. Kdybychom to dělali, mohlo by to ve druhých vyvolávat špatný dojem. Neměli bychom zapomínat, že i on je nedokonalý člověk. Vzorem, který máme napodobovat, je Kristus.

19 Když starším projevujeme patřičnou úctu a nechováme se k nim jako k celebritám, vlastně jim tím pomáháme. Je pak pro ně totiž snazší ubránit se pýše, pocitům nadřazenosti a sklonu prosazovat vlastní měřítka.

20. Jak to, že projevujeme úctu druhým, pomáhá nám samotným?

20 Když projevujeme úctu druhým, máme z toho užitek i my. Pomáhá nám to, abychom nebyli sobečtí a nezačali být namyšlení, když je úcta projevována nám. Také nám to pomáhá sloužit v jednotě s Jehovovou organizací, která nevzdává nepatřičnou čest lidem, ať věřícím nebo nevěřícím. Je to navíc i moudré, protože pak neztroskotáme na tom, když nás někdo, koho si vážíme, zklame.

21. Co je největší užitek z toho, když projevujeme úctu těm, kdo si ji zaslouží?

21 Co je největší užitek z toho, když projevujeme úctu těm, kdo si ji zaslouží? Děláme tak radost Bohu. Jednáme, jak si přeje, a tím ukazujeme, že jsme mu věrní. Díky tomu má odpověď pro kohokoli, kdo by se mu chtěl vysmívat. (Přísl. 27:11) Ve světě je plno lidí, kteří mají zkreslený pohled na to, jak druhým projevovat úctu. Proto jsme vděční, že víme, jaký způsob je správný v Jehovových očích.