Přejít k článku

Přejít na obsah

Lefèvre d’Étaples – chtěl, aby obyčejní lidé znali Boží Slovo

Lefèvre d’Étaples – chtěl, aby obyčejní lidé znali Boží Slovo

ZAČÁTKEM 20. let 16. století se jednoho nedělního rána obyvatelé městečka Meaux poblíž Paříže sešli v kostele a nemohli uvěřit svým uším. Neslyšeli totiž čtení evangelií v latině, ale ve svém rodném jazyce, ve francouzštině!

Zásluhu na tom měl překladatel Bible Jacques Lefèvre d’Étaples (latinsky Jacobus Faber Stapulensis). Později jednomu blízkému příteli napsal: „Stěží si dokážeš představit, jak úžasným způsobem Bůh pomáhá mnoha prostým [lidem], aby porozuměli jeho Slovu.“

Katolická církev a teologové v Paříži tehdy byli proti tomu, aby se používaly Bible v jazycích, kterými lidé běžně mluvili. Co tedy Lefèvra podnítilo, aby přeložil Bibli do francouzštiny? A jak se mu dařilo pomáhat obyčejným lidem rozumět Božímu Slovu?

SNAŽIL SE POCHOPIT, CO BIBLE OPRAVDU ŘÍKÁ

Než začal Lefèvre překládat Bibli, zabýval se klasickými díly z oblasti filozofie a teologie. Chtěl jim vrátit jejich původní význam. Všiml si totiž, že mnohé starověké texty jsou za ta staletí poznamenané špatným překladem a přepisováním. Při zkoumání skutečného významu starověkých rukopisů začal podrobně studovat i Bibli, kterou běžně používala katolická církev – latinskou Vulgátu.

Během upřímného zkoumání Bible došel Lefèvre k závěru, že „studování božské pravdy přináší . . . to největší štěstí“. Proto se přestal zabývat filozofií a veškerou energii věnoval překládání Bible.

V roce 1509 Lefèvre uveřejnil srovnávací studii, která zahrnovala pět latinských verzí Žalmů, včetně jeho vlastní opravené verze Vulgáty. * Na rozdíl od tehdejších teologů se snažil vystihnout smysl biblických pasáží jednoduše a přirozeně. Způsob, jakým vysvětloval Bibli, měl velký vliv i na další znalce Bible a reformátory. (Viz rámeček „ Jak Lefèvre ovlivnil Martina Luthera“.)

Tabulka titulů, kterými je v Žalmech označován Bůh (Psalterium Quintuplex, vydání z roku 1513)

Lefèvre, který byl katolík, věřil, že obroda církve může proběhnout jedině za podmínky, že prostí lidé budou náležitě vyučováni myšlenkám z Bible. Jak z ní ale mohli mít užitek, když byla tehdy dostupná většinou jenom v latině?

CHTĚL BIBLI ZPŘÍSTUPNIT VŠEM LIDEM

V předmluvě k evangeliím Lefèvre vyjádřil touhu zpřístupnit všem lidem Bibli v jejich rodném jazyce

Lefèvre měl Boží Slovo ze srdce rád, a proto se rozhodl, že ho zpřístupní co největšímu počtu lidí. Aby tohoto cíle dosáhl, uveřejnil v červnu 1523 dvousvazkový francouzský překlad evangelií v kapesním vydání. Tento malý formát stál polovinu toho co klasický formát, a tak si mohla Bibli pořídit i chudší vrstva obyvatel.

 Reakce prostých lidí na sebe nenechala dlouho čekat. Byli nadšení. Tolik se těšili, až si budou moct číst Ježíšovy výroky ve své mateřštině, že prvních 1 200 výtisků zmizelo z obchodů během pouhých několika měsíců.

ODVÁŽNĚ SE ZA BIBLI POSTAVIL

V předmluvě k evangeliím Lefèvre vysvětlil, že je přeložil do francouzštiny proto, aby mohli „prostí členové“ církve „znát pravdu z evangelií stejně dobře jako ti, kdo je mají v latině“. Ale proč vlastně Lefèvre tolik chtěl pomoct obyčejným lidem, aby se vrátili k původním biblickým naukám?

Dobře si uvědomoval, že katolická církev je znečištěná lidskými názory a filozofiemi. (Marek 7:7; Kolosanům 2:8) Byl přesvědčený, že přišel čas, aby evangelia byla „v čisté podobě oznamována po celém světě, takže lidé už dál nebudou zaváděni na scestí vymyšlenými lidskými naukami“.

Lefèvre také ukazoval, že argumenty lidí, kteří nesouhlasili s překládáním Bible do francouzštiny, jsou nesprávné. Jejich pokrytectví odsoudil slovy: „Jak mohou učit [lidi], aby se drželi všech přikázání Ježíše Krista, když jsou proti tomu, aby prostý lid četl evangelia  od Boha ve svém vlastním jazyce?“ (Římanům 10:14)

Jak se dalo čekat, teologové z Pařížské univerzity (Sorbonny) se brzy pokusili Lefèvra umlčet. V srpnu 1523 se ohradili proti překladům Bible v místních jazycích a proti vysvětlujícím komentářům. Řekli, že jsou „pro církev škodlivé“. Nebýt zásahu francouzského krále Františka I. by byl Lefèvre odsouzen jako kacíř.

SVOU PRÁCI DOKONČIL V ÚSTRANÍ

Lefèvre nedovolil, aby ho ostré debaty, které se vedly ohledně jeho práce, zpomalily v překládání Bible. Dokončil překlad Řeckých písem (takzvaného Nového zákona) a potom v roce 1524 vydal ve francouzštině Žalmy. Chtěl totiž, aby se věřící mohli modlit „ještě opravdověji a procítěněji“.

Teologové ze Sorbonny na nic nečekali a Lefèvrova díla pečlivě prozkoumali. Potom nařídili, aby byl jeho překlad Řeckých písem veřejně spálen, a zavrhli i jeho další spisy, protože podle nich „podporují kacířské názory Luthera“. Když teologové Lefèvra předvolali, aby své postoje obhájil, rozhodl se, že uteče do Štrasburku. Tam obezřetně pokračoval v překládání Bible. Někteří lidé ho kvůli tomu považovali za zbabělce, ale on byl přesvědčený, že nemá smysl věnovat čas lidem, kteří si neváží „perel“ z Božího Slova. (Matouš 7:6)

Necelý rok po Lefèvrově útěku ho král František I. jmenoval učitelem svého čtyřletého syna Karla. Díky této práci měl dost času na dokončení překladu Bible. V roce 1530 byla Lefèvrova Bible se svolením císaře Karla V. vytištěna, a to v Antverpách v Belgii. *

NESPLNĚNÁ OČEKÁVÁNÍ

Lefèvre celý život doufal, že se církev přestane držet lidských tradic a vrátí se k čistému učení Bible. Byl přesvědčený, že „každý křesťan má právo, ba dokonce povinnost číst a poznávat Bibli“. Proto také věnoval tolik sil tomu, aby Bibli všem zpřístupnil. I když se jeho sny o reformě církve nenaplnily, měl zásluhu na něčem velmi důležitém – pomáhal prostým lidem poznat Boží Slovo.

^ 8. odst. V Lefèvrově díle Psalterium Quintuplex je v oddělených sloupcích pět verzí Žalmů. Obsahuje také tabulku titulů, kterými je označován Bůh. Lefèvre do ní zahrnul i tetragrammaton, což jsou čtyři hebrejská písmena tvořící Boží jméno.

^ 21. odst. O pět let později, v roce 1535, vydal francouzský překladatel Olivétan svůj překlad Bible, který vycházel z původních jazyků. Při práci na Řeckých písmech se hodně opíral o Lefèvrova díla.