Přejít k článku

Přejít na obsah

Ježíš navštívil Petrovu tchyni a uzdravil ji (Matouš 8:14, 15; Marek 1:29–31)

Vyžaduje Bůh život v celibátu?

Vyžaduje Bůh život v celibátu?

RŮZNÁ náboženství po celém světě, například římskokatolická církev, pravoslavné církve, buddhismus a další, vyžadují, aby jejich představitelé žili v celibátu. Někteří lidé ale zastávají názor, že právě celibát vede k sexuálním skandálům duchovních, které v posledních letech vycházejí najevo.

Je proto namístě otázka: Píše se v Bibli o tom, že Bůh od někoho život v celibátu vyžaduje? Odpověď zjistíme, když se zamyslíme nad historií tohoto zvyku a taky nad tím, jak se na něj dívá Bůh.

HISTORIE CELIBÁTU

Encyclopædia Britannica uvádí, že celibát je „život bez manželství, a tudíž bez pohlavních styků. Je tradičně spjat s náboženskými představiteli a s těmi, kdo žijí mnišským způsobem života.“ V roce 2006 papež Benedikt XVI. v projevu k římské kurii řekl, že povinný celibát je „tradice, která sahá až do doby těsně po apoštolech“.

V prvním století ale křesťané v celibátu nežili. Apoštol Pavel je dokonce varoval před těmi, kdo pronášejí „zavádějící inspirované výroky“ a „zakazují manželství“. (1. Timoteovi 4:1–3)

Celibát se začal dodržovat až ve druhém století v „křesťanských“ hnutích, ze kterých se později zformovala římskokatolická církev. Podle knihy Celibacy and Religious Traditions to bylo „v souladu s novým směrem, který se začal rozvíjet v Římské říši a zastával sexuální zdrženlivost“.

V následujících stoletích byl kněžský celibát prosazován na různých církevních koncilech a zastávali se ho takzvaní církevní otcové. Ti učili, že sexuální styky člověka znesvěcují, a jsou proto neslučitelné s vykonáváním kněžských  povinností. Encyclopædia Britannica nicméně uvádí, že „až do 10. století byli ženatí mnozí kněží, a dokonce i někteří biskupové“.

Kněžský celibát byl oficiálně uveden v platnost na lateránských koncilech, které se konaly v Římě v letech 1123 a 1139. Římskokatolická církev ho vyžaduje až dodnes. Tím si zajistila, že nepřijde o svůj vliv a majetek, jako by to bylo v případě, kdyby se kněží oženili a církevní majetek odkázali svým dětem.

JAK SE NA CELIBÁT DÍVÁ BŮH?

Boží názor na celibát je jasně vyjádřený v jeho Slově, Bibli. Dozvídáme se z ní, co Ježíš říkal o těch, kteří stejně jako on zůstanou svobodní „kvůli nebeskému království“. (Matouš 19:12) Podobně apoštol Pavel mluvil o těch, kdo chtějí jako on zůstat svobodní „kvůli dobré zprávě“. (1. Korinťanům 7:37, 38; 9:23)

Ježíš ani Pavel ale nikoho k celibátu nenutili. Ježíš řekl, že být svobodný je „dar“, který však nemají všichni jeho učedníci. A přestože Pavel doporučoval, že je lepší zůstat svobodný, otevřeně uvedl: „Nemám žádný příkaz od Pána, uvádím však svůj názor.“ (Matouš 19:11; 1. Korinťanům 7:25)

Z Bible se navíc dozvídáme, že mnoho mužů, kteří se v prvním století starali o sbory, bylo ženatých. Jedním z nich byl apoštol Petr. (Matouš 8:14; Marek 1:29–31; 1. Korinťanům 9:5) A kvůli tomu, že v tehdejší době byla běžná sexuální nemravnost, apoštol Pavel napsal, že ten, kdo má mezi křesťany odpovědné postavení, má být „věrný své jediné manželce“ a vychovávat své „děti ... k poslušnosti“. (1. Timoteovi 3:2, 4, Slovo na cestu)

Určitě se nejednalo o celibátní manželství, protože Bible otevřeně říká: „Pohlavní touha je přirozená a její naplnění by si manželé neměli vzájemně odepírat.“ (1. Korinťanům 7:3–5, Slovo na cestu) Je z toho vidět, že Bůh od nikoho ze svých služebníků celibát nevyžaduje.

„KVŮLI DOBRÉ ZPRÁVĚ“

Pokud není povinné dodržovat celibát, proč Ježíš a Pavel mluvili o výhodách toho, když je někdo svobodný? Svobodní lidé totiž mají víc možností, jak s druhými mluvit o dobré zprávě od Boha, a můžou do toho dát víc, protože nemají starosti, které řeší ti, kdo jsou v manželství. (1. Korinťanům 7:32–35)

Například David se rozhodl opustit dobře placenou práci v Mexico City a přestěhovat se do venkovské oblasti Kostariky, aby tam mohl mluvit s druhými o Bibli. Pomohlo mu, že je svobodný? Říká: „Rozhodně! Bylo náročné přizpůsobit se nové kultuře a jinému životnímu stylu. Nemusel jsem se ale starat o někoho dalšího, a tak jsem si dokázal líp zvyknout.“

Svobodná křesťanka Claudia, která se už několikrát přestěhovala tam, kde je víc zapotřebí mluvit o dobré zprávě, říká: „Sloužit Bohu mě baví. Když cítím, jak se o mě stará, moje víra a vztah k němu jsou stále silnější.“

„Nezáleží na tom, jestli jste svobodní, nebo v manželství. Když sloužíte Bohu Jehovovi naplno, budete šťastní.“ (Claudia)

Být svobodný nemusí znamenat život plný odříkání. Claudia dodává: „Nezáleží na tom, jestli jste svobodní, nebo v manželství. Když sloužíte Bohu Jehovovi naplno, budete šťastní.“ (Žalm 119:1, 2)