Přejít k článku

Přejít na obsah

 NAPODOBUJTE JEJICH VÍRU | ENOCH

„Měl svědectví, že se líbí Bohu“

„Měl svědectví, že se líbí Bohu“

ENOCHOVI je 365 let. Tak dlouhý život si možná ani neumíme představit, protože dnes se lidé dožívají zhruba čtyřikrát nižšího věku. Z pohledu tehdejších lidí ale zas tak starý není. Tenkrát, před víc než 50 stoletími, žili lidé o hodně delší dobu než dnes. Když se Enoch narodil, bylo prvnímu muži Adamovi víc než 600 let a měl ještě asi 300 let života před sebou. A někteří Adamovi potomci žili ještě déle. Ve věku 365 let je tedy Enoch zřejmě stále plný energie, jako někdo, kdo má před sebou ještě dlouhý život. To už ale Enoch nemá.

Enoch je ve velkém nebezpečí. Představte si ho, jak utíká. Stále má před očima reakce lidí, kterým před chvílí sdělil zprávu od Boha. Byli rudí vzteky. Tito lidé nenávidí Enocha i Boha, který ho za nimi poslal, a pohrdají tím, co jim Enoch řekl. Jeho Bohu Jehovovi sice ublížit nemůžou, ale Enochovi ano. Enoch si možná říká, jestli ještě někdy uvidí svoji rodinu. Možná myslí na svoji manželku, dcery, syna Metuzaléma nebo vnuka Lameka. (1. Mojžíšova 5:21–23, 25) Jak to s ním dopadne?

O Enochovi se toho z Bible moc nedozvídáme. Jsou tam o něm jenom tři krátké zmínky. (1. Mojžíšova 5:21–24; Hebrejcům 11:5; Juda 14, 15) Ale i díky těmto několika veršům vidíme, že měl pevnou víru. Pokud se staráte o rodinu nebo jste někdy byli v situaci, kdy jste se museli postavit za to, co je správné, příklad Enocha vám může pomoct.

„ENOCH STÁLE CHODIL S PRAVÝM BOHEM“

V době, kdy se Enoch narodil, na tom lidé nebyli vůbec dobře. Byla to teprve sedmá generace lidí – byli tedy velmi blízko fyzické dokonalosti, o kterou Adam s Evou přišli. Proto tehdy žili tak dlouho. Po duchovní a morální stránce to ale s nimi bylo velmi špatné. Násilí bylo na denním pořádku. Začalo to už v době, kdy Adamův syn Kain zabil svého bratra Abela. A zdá se, že jeden z Kainových potomků byl dokonce pyšný na to, že je agresivnější a pomstychtivější než Kain. Ve druhé generaci Adamových potomků ale dostala špatnost nový rozměr. Lidé začali „vzývat Jehovovo jméno“, ale tak, že to Boha uráželo. (1. Mojžíšova 4:8, 23–26)

V době, kdy žil Enoch, byl tento špatný způsob uctívání zřejmě už velmi rozšířený. Když Enoch vyrostl, musel se rozhodnout, jestli bude dělat to, co většina lidí, nebo bude uctívat pravého Boha Jehovu, který vytvořil nebe a zemi. Muselo na něj hluboce zapůsobit, když se dozvěděl o Abelovi, který proto, že uctíval Jehovu správným způsobem, dokonce zemřel. Enoch se rozhodl pro uctívání Jehovy. V 1. Mojžíšově 5:22 se píše: „Enoch dále chodil s pravým Bohem.“ Toto zajímavé vyjádření ukazuje, že Enoch byl zbožný  muž v bezbožném světě. Je to první člověk, kterého Bible tak popisuje.

V tom samém biblickém verši taky čteme, že Enoch „chodil“ s Jehovou i potom, co se stal otcem Metuzaléma. To mu bylo asi 65 let. Měl manželku, jejíž jméno se z Bible nedozvídáme, a blíže neurčený počet „synů a dcer“. Pokud chce nějaký otec, který živí rodinu a vychovává děti, „chodit s Bohem“, musí se o ně starat tak, jak se to Bohu líbí. Enoch věděl, že Jehova od něj očekává, že se věrně „přidrží ... své manželky“. (1. Mojžíšova 2:24) A určitě se taky ze všech sil snažil učit o Jehovovi svoje děti. Jaký to mělo výsledek?

Bible se k tomu moc nevyjadřuje. Nedozvídáme se z ní nic o víře Enochova syna Metuzaléma. Víme jen, že to byl nejdéle žijící člověk, o kterém je v Bibli zmínka, a že zemřel v roce, kdy přišla potopa. Taky víme, že Metuzalémův syn se jmenoval Lamek. Lamekův život se víc než sto let překrýval s životem jeho dědečka Enocha. I Lamek měl výjimečnou víru. Jehova ho inspiroval, aby pronesl proroctví o svém synovi Noemovi, které se splnilo po potopě. Noe stejně jako jeho pradědeček Enoch vynikal svojí věrností Bohu. S Enochem se sice nikdy nepotkal, ale ten mu přesto zanechal vzácné dědictví. O tomto dědictví se Noe mohl dozvědět od svého otce Lameka, od svého dědečka Metuzaléma, nebo dokonce od Enochova otce Jareda, který zemřel, když bylo Noemovi 366 let. (1. Mojžíšova 5:25–29; 6:9; 9:1)

Uvažujme teď o tom, jaký byl rozdíl mezi Enochem a Adamem. I když byl Adam dokonalý, zhřešil proti Jehovovi a zanechal svým potomkům dědictví v podobě vzpoury a trápení. Naproti tomu nedokonalý Enoch byl věrný Bohu a předal svým potomkům dědictví v podobě víry. Adam zemřel, když bylo Enochovi 308 let. Truchlila Adamova rodina nad smrtí svého sobeckého praotce? To nevíme. Ať už to ale bylo jakkoli, „Enoch stále chodil s pravým Bohem“. (1. Mojžíšova 5:24)

Co se od Enocha můžou naučit ti, kdo se starají o rodinu? Je samozřejmě nezbytné zajistit svoji rodinu po hmotné stránce, ale nejdůležitější je starat se o ni duchovně. (1. Timoteovi 5:8) Nezáleží při tom jenom na slovech, ale hlavně na jednání. Pokud se stejně jako Enoch rozhodnete být věrní Bohu a necháte se v životě vést Božím Slovem, předáte tak svojí rodině cenné dědictví – skvělý příklad, který můžou napodobovat.

ENOCH „O NICH PROROKOVAL“

Enoch byl i v tak hrozném světě věrný Bohu. Přesto se možná někdy cítil sám. Reagoval na to nějak Jehova? Jednoho dne tomuto věrnému služebníkovi sdělil zprávu, kterou měl oznámit ostatním lidem. Z Enocha se tak stal první prorok, jehož prohlášení je zaznamenané v Bibli. Víme o tom proto, že ho o mnoho století  později zapsal pod inspirací Juda, nevlastní bratr Ježíše. *

Jaké proroctví tedy Enoch oznamoval? Říkal: „Pohleďte, Jehova přišel se svými svatými myriádami, aby vykonal soud nad všemi a aby všechny bezbožné usvědčil ze všech jejich bezbožných skutků, které bezbožně činili, a ze všech otřesných věcí, které proti němu mluvili bezbožní hříšníci.“ (Juda 14, 15) První, čeho si člověk možná všimne, je, že Enoch mluvil v minulém čase, jako kdyby to, co popisuje, Bůh už udělal. Tak byla později pronesena spousta proroctví. Proč? Proroci si byli jejich splněním tak jistí, že o událostech mluvili, jako by se už staly. (Izajáš 46:10)

Enoch odvážně oznamoval zprávu od Boha, i když se to druhým nelíbilo

Jak se asi Enoch cítil, když měl toto prohlášení oznámit všem kolem sebe? Vidíme, že to varování bylo velmi důrazné – čtyřikrát je v něm v různých tvarech použité slovo „bezbožný“. Mělo to poukázat na špatnost tehdejších lidí a na hrozné věci, které dělali. Proroctví mělo lidem pomoct, aby si uvědomili, že svět, který od vyhnání z Edenu vybudovali, je naprosto zkažený a čeká ho zničení. To mělo nastat, až Jehova přijde se svými „svatými myriádami“, tedy spoustou mocných andělů připravených k bitvě. Enoch varování od Boha odvážně oznamoval a byl na to úplně sám. Nebylo by se čemu divit, kdyby mladý Lamek s úžasem sledoval, jakou má jeho dědeček odvahu.

Když vidíme Enochovu víru, může nás to motivovat, abychom se zamysleli, jestli svět, ve kterém žijeme, vnímáme stejně jako Bůh. To, co Enoch odvážně oznamoval, je totiž stále aktuální – vztahuje se to i na dnešní společnost. Enochova slova se splnila, když za doby Noema přišla potopa. Ta mimo jiné poukázala na větší zničení, které má teprve přijít. (Matouš 24:38, 39; 2. Petra 2:4–6) Stejně jako tenkrát je Bůh i dnes připravený se svými „svatými myriádami“, aby vykonal spravedlivý soud nad tímto bezbožným světem. Každý z nás by si proto měl vzít Enochova slova k srdci a mluvit o nich s druhými. Může se stát, že se kvůli tomu proti nám postaví rodina nebo přátelé, a tak se někdy možná budeme cítit sami. Jehova nás ale nikdy neopustí, stejně jako neopustil Enocha.

„PŘENESEN, ABY NEVIDĚL SMRT“

Jak to s Enochem nakonec dopadlo? Jeho smrt je možná ještě víc fascinující a záhadnější než jeho život. Zpráva v 1. Mojžíšově prostě říká: „Enoch stále chodil s pravým Bohem. Pak již nebyl, neboť Bůh ho vzal.“ (1. Mojžíšova 5:24) Co znamená, že Bůh Enocha „vzal“? Apoštol Pavel to později vysvětlil: „Vírou byl Enoch přenesen, aby neviděl smrt, a nikde nebyl k nalezení, protože ho Bůh přenesl, neboť předtím, než byl přenesen, měl svědectví, že se líbí Bohu.“ (Hebrejcům 11:5) Co Pavel myslel tím, že Enoch byl „přenesen, aby neviděl smrt“? V některých překladech Bible je uvedeno, že Bůh vzal Enocha do nebe. Tak to ale být nemohlo. Z Bible se totiž dozvídáme, že první, kdo byl vzkříšený do nebe, byl Ježíš Kristus. (Jan 3:13)

Jak byl tedy Enoch „přenesen, aby neviděl smrt“? Jehova pravděpodobně s citem ukončil  jeho život, takže nezažil bolestnou smrt. Ještě předtím ale Enoch dostal „svědectví, že se líbí Bohu“. Jakým způsobem? Možná od Boha dostal nějaké vidění, třeba pozemského ráje. S tímto jasným projevem Jehovova schválení Enoch usnul ve smrti. O něm a o dalších věrných mužích a ženách apoštol Pavel napsal: „Ti všichni zemřeli ve víře.“ (Hebrejcům 11:13) Enochovi nepřátelé pak možná hledali jeho tělo, ale nebylo „nikde ... k nalezení“. Pravděpodobně se o to postaral Jehova a předešel tak tomu, aby se s Enochovým tělem zacházelo s neúctou nebo aby ho někdo použil při falešném uctívání. *

S pomocí těchto informací z Bible si můžeme zkusit představit, jak asi Enochův život skončil. Je to samozřejmě jen jedna z možností. Enoch utíká a je na pokraji sil. Ti, kdo ho pronásledují, jsou rozzuření kvůli tomu, co jim oznámil. Teď se schoval, aby si mohl na chvíli odpočinout, ale ví, že nedokáže utíkat do nekonečna. Zdá se, že má před sebou bolestivou smrt. Zatímco odpočívá, modlí se k Bohu. Najednou ho zaplaví pocit klidu. Dostává vidění, které je tak realistické, že má pocit, jako by byl jeho součástí a ocitnul se někde úplně jinde.

Enochovi zřejmě hrozilo vážné nebezpečí, ale Jehova ho „vzal“

Představte si, co asi Enoch vidí. Ocitnul se v úplně jiném světě, než jaký zná. Zdá se mu tak krásný jako zahrada Eden, ale nejsou tam cherubíni, kteří by lidem bránili vstoupit. Je tam tolik mužů a žen a všichni jsou mladí, zdraví a plní energie. Taky tam panuje pokojná atmosféra. Nevidí ani náznak nenávisti nebo pronásledování, které tak důvěrně zná. Enoch jasně cítí, že ho Jehova miluje a taky že má jeho schválení. Má pocit, že přesně na takovém místě by chtěl žít a že to jednou bude jeho domov. Pocit klidu je stále intenzivnější. Zavírá oči a upadá do hlubokého bezesného spánku.

A ve smrti spí až dodnes. Je bezpečně uložen v nekonečné paměti Boha Jehovy. Později Ježíš slíbil, že přijde den, kdy všichni, kdo jsou v Boží paměti, uslyší jeho hlas a probudí se ze smrti do krásného a pokojného nového světa. (Jan 5:28, 29)

Chtěli byste tam být? Představte si, jak úžasné bude se s Enochem setkat. Budeme se toho od něj moct tolik dozvědět. Třeba nám bude vyprávět, jak blízko skutečnosti byla naše představa o konci jeho života. Něco se od něj ale potřebujeme naučit už teď. Potom co Pavel mluvil o Enochovi, napsal: „Bez víry je ... nemožné líbit se [Bohu].“ (Hebrejcům 11:6) To je pádný důvod k tomu, abychom Enochovu odvahu a víru napodobovali!

^ 14. odst. Někteří znalci Bible tvrdí, že Juda citoval z apokryfního díla Kniha Enochova, které je Enochovi chybně připisováno. Toto dílo má nejasný původ a některé informace v něm jsou smyšlené. Obsahuje sice přesné znění Enochova proroctví, ale může to být díky tomu, že vychází z nějakého starověkého zdroje, který dnes nemáme k dispozici – ať už z nějakého dokumentu, nebo z ústně předávané tradice. Juda možná čerpal ze stejného zdroje anebo se o Enochovi dozvěděl od Ježíše, který celý Enochův život viděl z nebe.

^ 20. odst. Z podobných důvodů Bůh pravděpodobně zařídil, aby se něco takového stalo i s těly Mojžíše a Ježíše. (5. Mojžíšova 34:5, 6; Lukáš 24:3–6; Juda 9)