Přejít k článku

Přejít na obsah

 BIBLE MĚNÍ ŽIVOT LIDÍ

Pomoz mi, abych aspoň jeden rok prožil v klidu a spokojeně

Pomoz mi, abych aspoň jeden rok prožil v klidu a spokojeně
  • ROK NAROZENÍ: 1971

  • RODNÁ ZEMĚ: FRANCIE

  • DŘÍVE: BYL ZAPLETENÝ DO ZLOČINNOSTI, NEMRAVNOSTI A DROG

MOJE MINULOST:

S rodinou jsme žili ve vesnici Tellancourt na severovýchodě Francie. Táta byl Francouz a máma pocházela z Itálie. Když mi bylo osm, přestěhovali jsme se na chudé předměstí Říma, kde žilo hodně dělníků. Doma to pak začalo být těžké. Rodiče se hrozně hádali kvůli penězům.

Když mi bylo patnáct, máma mi řekla, ať víc chodím ven a najdu si nějaké kamarády. A tak jsem začal být venku čím dál víc. Netrvalo dlouho a dal jsem se dohromady se špatnými lidmi. Jednou za mnou přišel muž, který vypadal přátelsky. Nabídl mi drogy a já si je vzal, protože jsem chtěl vypadat dospěle. Rychle mě to vtáhlo do světa drog a nemravnosti. Druzí mě často sexuálně zneužívali. Přestal jsem si vážit života, a tak mi bylo jedno, jestli budu žít, nebo ne. Byl jsem hrozně osamělý. V šestnácti jsem se pokusil o sebevraždu. Vypil jsem lahev whisky a skočil do jezera. Dopadlo to tak, že jsem byl tři dny v kómatu.

Začal jsem si života vážit, ale taky se ze mě stal násilník a podvodník. Nabízel jsem lidem sexuální služby, u nich doma jsem je pak zdrogoval a ukradl jim všechno, co mělo nějakou cenu. Pro velké zločinecké organizace jsem po celé Itálii doručoval drogy. Často jsem měl problémy s policií. I když jsem věřil, že musí být nějaký důvod, proč existuju, měl jsem pocit, že se můj život vymkl kontrole a je zbytečný. Modlil jsem se k Bohu a prosil ho, aby mi pomohl prožít aspoň jeden rok v klidu a spokojeně.

JAK BIBLE ZMĚNILA MŮJ ŽIVOT:

Když mi bylo 24, rozhodl jsem se přestěhovat do Anglie. Kvůli ostatním drogovým dealerům už pro mě v Itálii nebylo bezpečno. Před odjezdem jsem zašel za mámou. K mému překvapení tam byl Annunziato Lugarà a mluvil s ní o Bibli. * Znal jsem jeho kriminální minulost,  a tak jsem dostal strach a zeptal se ho, co tady dělá. Řekl mi, že v životě udělal velké změny, aby se mohl stát svědkem Jehovovým. Trval na tom, abych mu slíbil, že až přijedu do Anglie, svědky vyhledám. Řekl jsem mu, že to udělám, ale po příjezdu se můj život rychle vrátil do starých kolejí.

Jednou jsem na rušné londýnské ulici potkal svědka, který nabízel časopisy Strážná věž Probuďte se! Vzpomněl jsem si na svůj slib a požádal ho, aby se mnou studoval Bibli.

To, co jsem se z Bible dozvídal, mi přišlo úžasné. Například mě silně zasáhl verš 1. Jana 1:9, který o Bohu říká: „Jestliže vyznáváme své hříchy, on je věrný a spravedlivý, aby nám odpustil naše hříchy a očistil nás.“ Kvůli svému životnímu stylu jsem si čistý rozhodně nepřipadal, a tak jsem si řekl, že se sebou musím něco udělat. Okamžitě jsem začal chodit na shromáždění do přednáškového sálu svědků Jehovových. Přijali mě tam s otevřenou náručí. Když jsem viděl, jak blízko k sobě mají – a to bylo něco, po čem jsem vždycky toužil – chtěl jsem se stát součástí jejich duchovní rodiny.

Skončit s drogami a nemravností pro mě nebyl až tak velký problém. Horší bylo pracovat na svojí povaze. Věděl jsem, že se musím k lidem chovat ohleduplně a s úctou. Ještě pořád s některými povahovými rysy bojuju, ale s Jehovovou pomocí je to čím dál lepší. Šest měsíců po tom, co jsem začal studovat Bibli, jsem se dal pokřtít jako svědek Jehovův. Bylo to v roce 1997.

JAKÝ UŽITEK MI TO PŘINESLO:

Po křtu jsem se oženil s Barbarou, která se krátce předtím taky dala pokřtít. Když jeden můj bývalý kamarád viděl, jak moc jsem se změnil, začal studovat Bibli. Po čase se on a jeho sestra stali svědky Jehovovými. Pak začala studovat i sestra mojí babičky. Bylo jí přes osmdesát a ještě před svou smrtí se dala pokřtít.

Teď sloužím v místním sboru jako starší. Se svou manželkou se naplno věnujeme tomu, abychom italsky mluvícím lidem v Londýně pomohli poznat Bibli. Někdy mě začnou deprimovat vzpomínky z minulosti, ale Barbara je mi velkou oporou. Konečně mám šťastnou rodinu a Otce, který mě miluje. Po tom všem jsem vždycky toužil. Prosil jsem Boha, aby mi pomohl prožít aspoň jeden rok v klidu a spokojeně, ale on mi dal mnohem víc.

Konečně mám šťastnou rodinu a Otce, který mě miluje. A po tom jsem vždycky toužil.

^ 10. odst. Annunziato Lugarà vypráví o svém životě v článku „Nikdy jsem nechodil bez pistole“, který vyšel ve Strážné věži z 1. července 2014 na stranách 8 a 9.