Přejít k článku

Přejít na obsah

Jak můžeš přispívat ke křesťanské jednotě?

Jak můžeš přispívat ke křesťanské jednotě?

„Celé tělo . . . je spolu harmonicky spojeno a utvořeno ke spolupráci.“ (EF. 4:16)

PÍSNĚ: 53, 107

1. Čím se už od začátku vyznačovala činnost Jehovy a jeho služebníků?

JEHOVA a Ježíš už od začátku úzce spolupracovali. Ježíš byl tím prvním, koho Jehova vytvořil, a stal se „vedle něho mistrem v díle“. (Přísl. 8:30) Výsledkem jejich spolupráce je ta nádherná rozmanitost, kterou dnes vidíme v přírodě. Také Boží služebníci vzájemně spolupracovali. Například Noe a jeho rodina společně postavili archu. Izraelité zase spolupracovali, když bylo během putování pustinou potřeba postavit svatostánek nebo ho naopak složit a přenést na jiné místo. A později v chrámu zpěváci a hudebníci společně chválili Jehovu nádhernými písněmi. Ve všech těchto případech vedla k úspěchu právě dobrá spolupráce. (1. Mojž. 6:14–16, 22; 4. Mojž. 4:4–32; 1. Par. 25:1–8)

2. a) Co platilo o křesťanském sboru v prvním století? b) Nad čím se v tomto článku zamyslíme?

 2 Také křesťané v prvním století ochotně spolupracovali. Apoštol Pavel jim napsal, že i když mají různé schopnosti a úkoly, jsou jednotní, protože se všichni podřizují Hlavě sboru, Ježíši Kristu. Přirovnal proto sbor k tělu, jehož jednotlivé části harmonicky spolupracují. (Přečti 1. Korinťanům 12:4–6, 12.) A jak je to dnes? Jak můžeme spolupracovat v kazatelské službě, ve sboru a v rodině?

SPOLUPRÁCE VE SLUŽBĚ

3. Co apoštol Jan spatřil ve vidění?

3 Koncem prvního století n. l. spatřil apoštol Jan ve vidění sedm andělů, kteří postupně troubili na trubky. Když zatroubil pátý anděl, Jan uviděl „hvězdu, která spadla z nebe na zem“. Hvězda měla klíč, kterým otevřela propast. Z propasti se vyvalil hustý dým a z něho vylétlo hejno kobylek. Ty ale nezačaly ničit stromy a rostliny. Zaútočily na lidi, „kteří nemají na čele Boží pečeť“. (Zjev. 9:1–4) Jan určitě věděl, jakou spoušť dokáže takové hejno kobylek napáchat – jasně se to ukázalo v Egyptě za doby Mojžíše. (2. Mojž. 10:12–15) Kobylky z Janova vidění představují pomazané křesťany, kteří oznamují Jehovův rozsudek nad falešným náboženstvím. K nim se připojují i miliony lidí s pozemskou nadějí. Díky této jednotné kazatelské činnosti už mnozí falešné náboženství opustili a vymanili se tak ze Satanovy nadvlády.

4. Jaký úkol jsme dostali a jedině díky čemu ho můžeme splnit?

4 Dostali jsme náročný úkol – kázat dobrou zprávu po celém světě, dřív než přijde konec. (Mat. 24:14; 28:19, 20) Ty, „kdo žízní“, máme zvát, aby pili „zdarma vodu života“. (Zjev. 22:17) Co je potřeba k tomu, abychom tento úkol dokázali splnit? Musíme být jednotní a se svými bratry a sestrami harmonicky spolupracovat. (Ef. 4:16)

5., 6. V jakých činnostech se projevuje naše jednota?

5 Dobrou zprávu chceme předat co největšímu počtu lidí, a proto musí být naše činnost správně zorganizovaná. K tomu přispívají i pokyny, které dostáváme v našich sborech, například na schůzkách před službou. O Božím království mluvíme s lidmi po celém světě a rozšiřujeme miliony biblických publikací. Čas od času máme příležitost zapojit se do různých kampaní. Když se na nich podílíme, spolupracujeme s miliony bratrů a sester, kteří ve stejnou dobu kážou stejné poselství, a také s anděly, kteří nám ve službě pomáhají. (Zjevení 14:6)

6 Máme určitě velkou radost, když můžeme v Ročence číst o tom, jaké výsledky kazatelská činnost po celém světě přináší. Naše jednota se projevuje i tehdy, když lidi zveme na sjezdy. Na těchto setkáních všichni  nasloucháme stejným myšlenkám. Proslovy, dramatizace i scénky nás povzbuzují, abychom Jehovovi dávali to nejlepší. To, že jsme jednotní, je vždy patrné také v období Památné slavnosti. (1. Kor. 11:23–26) Čtrnáctého nisanu po západu slunce se v souladu s Ježíšovým pokynem scházíme, abychom Jehovovi dali najevo svoji vděčnost za to, co pro nás udělal. A v týdnech před Památnou slavností se společně snažíme co nejvíc lidí pozvat, aby se této významné události zúčastnili s námi.

7. K čemu vede to, že vzájemně spolupracujeme?

7 Jedna kobylka sama o sobě moc nezmůže. Něco podobného platí i o nás. Ale díky tomu, že vzájemně spolupracujeme, dokážeme o Jehovovi mluvit s miliony lidí a některým z nich pomoct, aby ho začali uctívat.

SPOLUPRÁCE VE SBORU

8., 9. a) Pomocí jakého přirovnání Pavel ukázal, že křesťané musí být jednotní? b) Jak můžeme ve sboru spolupracovat?

8 V dopise Efezanům Pavel vysvětlil, jak je sbor zorganizován, a zdůraznil, že je důležité, aby duchovně rostl „ve všem“. (Přečti Efezanům 4:15, 16.) Sbor přirovnal k lidskému tělu a ukázal, že každý křesťan může přispívat k tomu, aby byl sbor jednotný a podřizoval se Ježíšovu vedení. Napsal, že části těla spolupracují „prostřednictvím každého kloubu, který dává, co je zapotřebí“. Jak může každý z nás, ať už jsme mladí, nebo staří, přispívat k jednotě a duchovnímu zdraví sboru?

9 Velmi důležité je podřizovat se těm, kterým Ježíš svěřil ve sboru vedení, tedy starším. (Hebr. 13:7, 17) Někdy to nemusí být snadné. Můžeme ale Jehovu prosit, aby nás v tom podpořil. Jeho svatý duch nám dokáže pomoct, abychom ochotně přijímali pokyny, které od starších dostaneme. A když se nám někdy nechce poslechnout, pamatujme na to, že svojí pokorou a ochotou spolupracovat přispějeme k jednotě a lásce ve sboru.

10. Jak k jednotě ve sboru přispívají služební pomocníci? (Viz úvodní obrázek.)

10 K jednotě ve sboru přispívají i služební pomocníci. Ať jsou mladí, nebo staří, ochotně spolupracují se staršími a plní úkoly, ze kterých máme užitek my všichni. Například se starají o to, abychom měli dost publikací do služby, věnují se úklidu a údržbě sálu Království a vítají ty, kdo přicházejí na naše shromáždění. Když s těmito bratry spolupracujeme, přispíváme k tomu, aby sbor dobře fungoval. (Srovnej se Skutky 6:3–6.)

11. Co můžou pro jednotu ve sboru udělat mladší bratři?

11 Mnozí starší pro sbor usilovně pracují řadu let. Pokročilý věk jim už ale možná nedovoluje dělat toho tolik co dřív. Velkou pomocí pak můžou být mladší bratři. I když ještě nemají tolik zkušeností, díky školení se časem můžou ujmout dalších  odpovědných úkolů a později sloužit jako starší. (1. Tim. 3:1, 10) Někteří z nich dokonce udělali takový pokrok, že mohli být jmenováni krajskými dozorci a teď pomáhají spolukřesťanům v mnoha sborech. Jsme těmto mladým bratrům za jejich ochotu velmi vděční. (Přečti Žalm 110:3; Kazatele 12:1.)

SPOLUPRÁCE V RODINĚ

12., 13. Co může přispět k dobré spolupráci v rodině?

12 Co můžeme udělat pro to, aby spolupráce fungovala také v naší rodině? Velkou pomocí je každotýdenní rodinné uctívání. Když se rodiče a děti společně učí o Jehovovi, prohlubuje se jejich vzájemná láska. Když si zkoušejí, co budou říkat lidem ve službě, jsou pak na ni lépe připravení. A když slyší, jak ostatní členové rodiny mluví o své víře, a vidí, že i oni milují Jehovu a chtějí mu dělat radost, hodně je to sbližuje.

Rodinné uctívání posiluje pouto mezi rodiči a dětmi (12. a 15. odstavec)

13 Jehova si přeje, aby i manželé dobře spolupracovali. Když oba Jehovu milují a společně mu slouží, jejich manželství bude šťastné a pevné. Je také důležité, aby si projevovali lásku – tak jako Abraham a Sára, Izák a Rebeka nebo Elkana a Hana. (1. Mojž. 26:8; 1. Sam. 1:5, 8; 1. Petra 3:5, 6) Tím posilují vzájemné pouto a zároveň upevňují svůj vztah s Jehovou. (Přečti Kazatele 4:12.)

14. Jak můžou svoje manželství upevňovat ti, kdo mají nevěřícího partnera?

14 Bible jasně říká, že bychom si neměli vzít nikoho, kdo neslouží Jehovovi. (2. Kor. 6:14) Někteří naši bratři a sestry ale nevěřícího partnera mají. Často je to proto, že poznali pravdu až po svatbě a jejich partner se svědkem nestal. Někdy také jeden z manželů přestane Jehovovi sloužit. Uplatňovat v takových případech biblické zásady není vždycky snadné, ale na manželství to může mít blahodárný vliv. Například Mary a David nějakou dobu sloužili Jehovovi společně. Potom ale David přestal chodit na shromáždění. Mary se i přesto snažila být dobrou manželkou a projevovat křesťanské vlastnosti. Zároveň vedla jejich šest dětí k Jehovovi a dál chodila na shromáždění a sjezdy. Když děti vyrostly a odstěhovaly se, Mary se cítila osamělá. Potom si ale David začal číst časopisy, které pro něj Mary občas nachystala, a za nějakou dobu už zase chodil na shromáždění. Jejich šestiletý vnuk mu pokaždé držel místo, a když David někdy nepřišel, řekl mu: „Dědo, to je škoda, že jsi dneska na shromáždění nebyl.“ David a Mary teď mají velkou radost, že po 25 letech znovu společně slouží Jehovovi.

15. Jak můžou starší manželské páry pomáhat těm mladším?

15 Rodiny jsou dnes vystaveny Satanovým útokům. Proto je tak důležité, aby manželé dobře spolupracovali. Ať už jsi v manželství jakkoli dlouho, přemýšlej o tom, jak bys tím, co říkáš nebo děláš, mohl váš vztah posílit.  Starší manželské páry v tom můžou dát dobrý příklad těm mladším. Pokud už mnoho let máte hezké manželství, možná byste mohli nějaké mladší manžele pozvat na vaše rodinné uctívání. Když uvidí, jak se k sobě chováte, pochopí, jak je důležité, aby si i manželé, kteří jsou léta spolu, pořád projevovali lásku. (Tit. 2:3–7)

„VYSTUPME NA JEHOVOVU HORU“

16., 17. Na co se můžou Boží služebníci těšit?

16 Představ si Izraelity, kteří v biblických dobách cestovali na svátky do Jeruzaléma. Společně se připravovali, po cestě se vzájemně podporovali a pak jednotně uctívali Jehovu v chrámu. K tomu všemu byla zapotřebí spolupráce. (Luk. 2:41–44) My jsme dnes na cestě do nového světa, a proto i my musíme být jednotní a ochotně spolupracovat. K tomu je potřeba cílené úsilí. Napadá tě, jak by ses mohl v tomto ohledu ještě zlepšit?

17 Určitě máme velkou radost, že nejsme součástí tohoto rozděleného světa. Vidíme, jak se splňuje proroctví Izajáše a Micheáše – Boží lid jednotně vystupuje „na Jehovovu horu“, která je teď, „v konečné části dnů“, vyvýšena nad všechny ostatní. (Iz. 2:2–4; přečti Micheáše 4:2–4) Můžeme se ale těšit na něco ještě lepšího – na dobu, kdy budou všichni lidé sjednocení a budou společně uctívat Jehovu.