Přejít k článku

Přejít na obsah

 HLAVNÍ TÉMA

Opravdu Ježíš žil?

Opravdu Ježíš žil?

NEBYL bohatý ani mocný. Neměl ani vlastní dům. Přesto jeho učení ovlivnilo miliony lidí. Opravdu ale Ježíš Kristus žil? Pojďme se teď podívat, co o tom říkají odborníci z nedávné doby, ale i z dávné minulosti.

  • Michael Grant, historik a odborník na antickou civilizaci, poznamenal: „Jestliže postupujeme tak, jak bychom postupovat měli, totiž jestliže uplatňujeme na Nový zákon stejná kritéria, jaká bychom měli uplatňovat na jiné starověké spisy obsahující historickou látku, pak již nemůžeme popírat existenci Ježíše, stejně jako nemůžeme popírat existenci mnoha pohanských osobností, o nichž se jakožto o historických osobách nikdy nepochybovalo.“

  • Rudolf Bultmann, profesor zabývající se studiem Nového zákona, uvedl: „Pochybnosti o tom, jestli Ježíš skutečně existoval, nejsou ničím podložené, a tak nestojí za to se jimi zabývat. Žádný rozumně uvažující člověk nemůže pochybovat, že Ježíš je zakladatelem hnutí [křesťanů], jehož počátky nacházíme ve starověké Palestině.“

  • Will Durant, historik, spisovatel a filozof, napsal: „Kdyby několik prostých mužů [pisatelé evangelií] v jedné generaci vymyslelo tak silnou a přitažlivou osobnost s tak vysokou etikou a natolik podněcující představu o lidském bratrství, byl by to mnohem neuvěřitelnější zázrak než všechny ty, které jsou zaznamenány v evangeliích.“

  • Albert Einstein, německý fyzik židovského původu, prohlásil: „Jsem Žid, ale zářivá postava z Nazareta mě fascinuje.“ Na otázku, jestli považuje Ježíše za skutečnou osobu, odpověděl: „Rozhodně! Člověk nemůže číst evangelia a nevnímat při tom Ježíšovu přítomnost. Jeho osobnost rezonuje v každém slově. Mýtus by v sobě neměl tolik života.“

    „Člověk nemůže číst evangelia a nevnímat při tom Ježíšovu přítomnost.“ (Albert Einstein)

 CO ODHALUJÍ HISTORICKÁ FAKTA?

Nejpodrobnější zprávu o Ježíšově životě a činnosti nacházíme v Matoušově, Markově, Lukášově a Janově evangeliu – biblických knihách, které nesou jména svých pisatelů. Ježíšovo jméno se ale nevyskytuje jenom v křesťanských spisech.

  • TACITUS

    (asi 56–120 n. l.) Tacitus patří mezi nejvýznamnější římské historiky. Ve svém díle Letopisy popisuje Římskou říši od roku 14 do roku 68 n. l. (Ježíš zemřel v roce 33 n. l.) Tacitus napsal, že když v roce 64 vypukl v Římě velký požár, mělo se za to, že ho založil císař Nero. Dále uvedl, že Nero obvinil z požáru křesťany, aby „potlačil tu pověst“. Pak vysvětlil: „Původce [jejich] jména Kristus byl za vlády Tiberiovy prokurátorem Pontiem Pilatem popraven.“ (Letopisy, XV. kniha, 44, přeložili A. Minařík a A. Hartman)

  • SUETONIUS

    (asi 69–122 n. l.) V díle Životopisy dvanácti císařů tento římský historik zaznamenal události během vlády prvních římských císařů. V oddíle věnovaném Claudiovi popisuje nepokoje mezi Židy v Římě, které pravděpodobně vznikly kvůli neshodám ohledně Ježíše. (Skutky 18:2) Suetonius napsal: „[Claudius] Židy vypudil z Říma, protože tam z podněcování Chréstova [Kristova] vytrvale tropili nepokoje.“ (V. kniha, 25, přeložili B. Ryba a J. Nechutová) Suetonius sice Ježíše z podněcování nepokojů obvinil neprávem, ale jeho existenci nezpochybňoval.

  • PLINIUS MLADŠÍ

    (asi 61–113 n. l.) Tento římský spisovatel a místodržitel Bithýnie (dnešní Turecko) napsal římskému císaři Trajánovi, jak zacházel s křesťany ve své provincii. Snažil se je donutit, aby se zřekli své víry, a ty, kteří odmítli, dal popravit. Napsal: „Uznal jsem za vhodné propustit ty, kdo . . . vzývali [pohanské] bohy podle formule, kterou jsem jim předříkával, obětovali kadidlo a víno před tvým portrétem . . . a kromě toho proklínali Krista.“ (Plinius Mladší – Dopisy, X. kniha, XCVI, přeložil L. Vidman)

  •  FLAVIUS JOSEPHUS

    (asi 37–100 n. l.) Tento židovský kněz a historik uvádí, že Ananus, velekněz s velkým politickým vlivem, „svolal soudce Sanhedrinu a přivedl před ně muže jménem Jakub, bratra Ježíše, který byl nazýván Kristus“. (Židovské starožitnosti, XX. kniha, 200, řecky)

  • TALMUD

    Z této sbírky rabínských spisů, která vznikala od 3. do 6. století n. l., je patrné, že i Ježíšovi nepřátelé ho považovali za skutečnou osobu. Jedna pasáž říká, že o „Pesachu byl Ješu [Ježíš] Nazaretský popraven“, což odpovídá historickým záznamům. (Babylonský talmud, Sanhedrin 43a, Mnichovský kodex; viz Jana 19:14–16.) V jiné se píše: „Kéž z našich řad nevzejde žádný syn nebo žák, který by se veřejně zhanobil tak jako ten Nazarejec.“ Tímto pojmem byl často označován Ježíš. (Babylonský talmud, Berakoth 17b, poznámka pod čarou, Mnichovský kodex; viz Lukáše 18:37.)

DŮKAZY Z BIBLE

Evangelia poskytují ucelený záznam o Ježíšově životě a činnosti, včetně přesných údajů o lidech, místech a čase. Takové detaily jsou charakteristické pro spolehlivé historické doklady. Příkladem jsou slova u Lukáše 3:1 a 2, díky kterým můžeme přesně určit rok, kdy Jan Křtitel, což byl předchůdce Ježíše, začal svoji službu.

„Celé Písmo je inspirováno Bohem“ (2. Timoteovi 3:16)

Lukáš napsal: „V patnáctém roce vlády Tiberia Caesara, když byl Pontský Pilát místodržitelem Judeje a Herodes byl oblastním vládcem Galileje, ale jeho bratr Filip byl oblastním vládcem země Iturea a Trachonitis a Lysanias byl oblastním vládcem Abilény, za dnů předního kněze Annáše Kaifáše, přišlo v pustině Boží prohlášení k Janovi, synu Zecharjášovu.“ Díky tomuto podrobnému a přesnému záznamu můžeme určit, že Jan dostal pověření od Boha v roce 29 n. l.

 Těchto sedm jmen představuje významné osoby, které dnes historikové dobře znají. Existenci Pontského Piláta a Lysania ale určitou dobu někteří kritikové zpochybňovali. Jejich závěr byl však unáhlený, protože se později našly starověké nápisy se jmény těchto dvou mužů, které přesnost Lukášova záznamu potvrdily. *

PROČ NA TOM ZÁLEŽÍ?

Ježíš vyučoval o Božím království, které bude vládnout celému světu

Pokud by Ježíš nebyl historickou postavou, nemělo by cenu zabývat se jeho učením. To by ale byla škoda, protože má nesmírnou hodnotu. Ježíš například druhé učil, jak můžou dosáhnout toho, aby byli spokojení a jejich život měl smysl. * Také slíbil, že přijde doba, kdy všichni lidé budou žít v pokojných podmínkách pod celosvětovou vládou Božího království. (Lukáš 4:43)

Této vládě se říká Boží království proto, že jejím prostřednictvím bude nad celou zemí vládnout Bůh. (Zjevení 11:15) Je to patrné například z Ježíšovy vzorové modlitby: „Náš Otče v nebesích, . . . ať přijde tvé království. Ať se stane tvá vůle . . . na zemi.“ (Matouš 6:9, 10) Jaký bude život pod vládou Božího království?

  • Skončí války a nepokoje. (Žalm 46:8–11)

  • Na zemi už nebude místo pro špatné jednání, jako je například chamtivost a korupce, ani pro lidi, kteří se bouří proti Bohu. (Žalm 37:10, 11)

  • Občané Božího království budou mít radost ze smysluplné práce. (Izajáš 65:21, 22)

  • Na celé planetě bude obnovena krásná příroda a všude bude dostatek potravy. (Žalm 72:16; Izajáš 11:9)

Někdo si může myslet, že to jsou jen naivní představy. Není ale spíš naivní spoléhat na to, co udělají lidé? I když se v oblasti vzdělání, vědy a techniky dosáhlo skvělých výsledků, miliony lidí žijí v neustálé nejistotě a strachu. Každý den vidíme doklady toho, že lidé zažívají ekonomický, politický i náboženský útlak a stávají se oběťmi chamtivosti a korupce. Realitou je, že snahy lidí vládnout naprosto selhaly. (Kazatel 8:9)

Otázka, zda Ježíš skutečně žil, si určitě zaslouží, abychom ji pečlivě prozkoumali. * Jak říká 2. Korinťanům 1:19 a 20: „Ať je totiž Božích slibů jakkoli mnoho, staly se Ano [Kristovým] prostřednictvím.“

^ 23. odst. Byl objeven nápis, ve kterém je zmínka o tetrarchovi neboli oblastním vládci Lysaniovi. (Lukáš 3:1, poznámka pod čarou) Vládl nad Abilénou právě v době, o které píše Lukáš.

^ 25. odst. Krásný příklad Ježíšova vyučování je v 5. až 7. kapitole Matoušova evangelia. Této pasáži se často říká Kázání na hoře.

^ 32. odst. Víc informací o Ježíšovi a jeho učení najdete na www.jw.org v sekci CO ŘÍKÁ BIBLE > ODPOVĚDI NA OTÁZKY.