KDYŽ do této oblasti asi před pěti stoletími poprvé zavítali španělští mořeplavci, nazvali ji Costa Rica, což v překladu znamená Bohaté pobřeží. Mysleli si totiž, že zde najdou velké množství zlata. To se ale nestalo. Ani dnes není tato země proslulá nalezišti drahých kovů. Je ale výjimečná něčím jiným – patří mezi země s největší biodiverzitou na světě.

Kostaričané si říkají Ticos. Toto označení vychází z jejich zvyku přidávat ke slovům příponu -ico a vytvářet tak zdrobněliny. Když například chtějí říct „moment“, často neřeknou „un momento“, ale „un momentico“ neboli „momentíček“. V každodenní konverzaci se také hodně vyskytuje výraz „¡pura vida!“, doslova „čistý život“. Slouží k vyjádření souhlasu a ocenění, ale používá se i místo pozdravu či rozloučení.

Jedním z oblíbených kostarických jídel je gallo pinto, v překladu „kropenatý kohout“. Tento pokrm tvoří rýže a fazole, které se uvaří zvlášť a potom se smíchají  a okoření. Podává se k snídani, k obědu nebo k večeři. Tradičním nápojem je café chorreado. Připravuje se tak, že se horká voda přelije přes kávu v látkovém filtru, který je obvykle upevněný v dřevěném stojánku.

V Kostarice je asi 450 sborů svědků Jehovových. Shromáždění probíhají v deseti jazycích včetně kostarického znakového jazyka a dvou domorodých jazyků – bribri a kabekar.