NARODIL jsem se roku 1965 v chudé rodině v Severním Irsku. Vyrůstal jsem v hrabství Derry během takzvaných Nepokojů – násilných konfliktů mezi katolíky a protestanty, které trvaly přes 30 let. Katolická menšina se cítila diskriminována většinovou protestantskou vládnoucí třídou, kterou obviňovala z nečestných praktik v souvislosti s volbami, policejním dohledem a politikou zaměstnanosti a bydlení.

Bezpráví a nerovnost byly všude, kam jsem se podíval. Už si ani nepamatuju, kolikrát mě zbili, vyvlekli z auta a mířili na mě zbraní a kolikrát mě vyslýchala a hledala policie nebo vojáci. Cítil jsem se jako oběť a říkal si: „Buď si to nechám líbit, nebo budu oplácet.“

Účastnil jsem se pochodů na připomínku takzvané Krvavé neděle z roku 1972, při níž britští vojáci zastřelili 14 lidí. Také jsem se připojil k pochodům na počest republikánských vězňů, kteří v roce 1981 zemřeli proto, že drželi hladovku. Vyvěšoval jsem zakázané vlajky a čmáral protibritské graffiti všude, kde to šlo. Zdálo se, že katolíci jsou  pořád obětí zvěrstev nebo vražd, takže stále byl nějaký důvod k protestům. To, co začalo jako pochod, často skončilo velkými výtržnostmi.

Během let na univerzitě jsem se připojil ke studentským protestům za lepší životní prostředí. Později jsem se přestěhoval do Londýna, kde jsem se účastnil socialistických pochodů proti vládní politice, která podle všeho zvýhodňovala vyšší vrstvy na úkor chudých. Zapojoval jsem se do odborářských stávek proti snižování platů a v roce 1990 jsem se účastnil pochodu proti dani z hlavy, při kterém demonstranti zdemolovali Trafalgarské náměstí.

Ze všeho jsem byl ale nakonec rozčarovaný. Protestními akcemi jsme svých cílů nedosáhli, ale často jenom přiložili polínko do ohně nenávisti.

Někdy v té době mě jeden přítel seznámil se svědky Jehovovými. V Bibli mi ukázali, že Bohu není lhostejné lidské utrpení a že lidem vynahradí všechno zlé, co je potkalo. (Izajáš 65:17; Zjevení 21:3, 4) I když lidé mají vznešené cíle, není v jejich silách nastolit spravedlnost a rovnost. Nejenže potřebujeme, aby nás Bůh vedl, ale také aby přemohl neviditelné síly, které stojí za světovými problémy. (Jeremjáš 10:23; Efezanům 6:12)

Teď chápu, že můj boj proti nespravedlnosti byl jako rovnání lehátek na palubě potápějící se lodi. Měl jsem velkou radost, když jsem se dozvěděl, že jednou na této planetě nebude žádné bezpráví a všichni lidé si budou rovni.