Přejít k článku

Přejít na obsah

 OKÉNKO DO MINULOSTI

Platón

Platón

Platón (asi 427–347 př. n. l.) byl řecký filozof. Narodil se v Aténách v aristokratické rodině a získal vzdělání, které bylo běžné u bohatých řeckých mladíků. Silně ho ovlivnil slavný filozof Sokrates a následovníci filozofa a matematika Pythagora.

POTOM co Platón procestoval oblast Středomoří a zapojil se do politiky v Syrakusách, řeckém městě na Sicílii, vrátil se do Atén a založil tam Akademii. Ta se stala centrem matematického a filozofického bádání a často se o ní mluví jako o první evropské univerzitě.

PROČ SE O NĚJ ZAJÍMAT?

Platónovo učení silně ovlivnilo náboženské názory milionů lidí, včetně těch, kdo se hlásí ke křesťanství. Mnozí z nich se mylně domnívají, že jejich názory mají oporu v Bibli. Proslavila se především Platónova představa, že lidé mají nesmrtelnou duši, která přežívá smrt těla.

„Nesmrtelnost duše je jedním z nejoblíbenějších Platónových námětů.“ Body and Soul in Ancient Philosophy

Platóna život po smrti velmi zajímal. V knize Body and Soul in Ancient Philosophy se píše, že „nesmrtelnost duše je jedním z nejoblíbenějších Platónových námětů“. Byl pevně přesvědčený, že „duše přežívá své nynější vtělení, aby byla náležitě odměněna, nebo potrestána“ v posmrtném životě, podle toho, jak člověk žil na zemi. *

 JAK SE PLATÓNOVO UČENÍ ŠÍŘILO?

V průběhu devíti století své existence (od roku 387 př. n. l. do roku 529 n. l.) měla Akademie značný vliv. Platónovy názory získaly oblibu v zemích, které byly pod nadvládou Řecka a Říma. Platonismus přijal židovský filozof Filón Alexandrijský a také mnozí náboženští vůdci křesťanstva. Výsledkem bylo, že pohanské filozofické názory, včetně toho, že je duše nesmrtelná, se vloudily do učení judaismu a křesťanství.

„Celá křesťanská teologie alespoň do určité míry závisí na řecké filozofii, především na platonismu,“ píše se v díle The Anchor Bible Dictionary, „ale někteří křesťanští myslitelé . . . si zasluhují titul křesťanští platonisté.“ Zamyslete se nad tím, co uvádí následující zdroje.

Co Platón řekl: „[Ve smrti] skutečná bytost každého z nás, co nazýváme nesmrtelnou duší, odchází k jiným bohům vydat počet, . . . počet pro dobrého bezpečný, ale pro zlého velmi strašný.“ (Platón, Zákony, Kniha dvanáctá, přeložil František Novotný)

Co říká Bible: Duše je samotný člověk nebo jeho život. Duše jsou i zvířata. Při smrti duše přestává existovat. * Uvažujte o těchto biblických verších:

  • „První člověk Adam se stal živou duší.“ (1. Korinťanům 15:45)

  • „Bůh přikročil k tomu, aby řekl: ‚Ať země vydá živé duše podle jejich druhů, domácí zvíře a pohybujícího se živočicha a divoké zemské zvíře.‘“ (1. Mojžíšova 1:24)

  • „Ať má duše zemře.“ (4. Mojžíšova 23:10)

  • „Duše, která hřeší — ta zemře.“ (Ezekiel 18:4)

Bible tedy neříká, že duše přežívá smrt těla. Položte si proto otázku: Je moje přesvědčení založeno na Bibli, nebo na Platónově filozofii?

^ 7. odst. I když Platón pojetí nesmrtelné duše zpopularizoval, nebyl tím, kdo ho zavedl. Už předtím bylo v různých podobách součástí pohanských náboženství, včetně těch v Egyptě a Babylóně.

^ 12. odst. Bible říká, že mrtví jakoby spí a čekají na vzkříšení. (Kazatel 9:5; Jan 11:11–14; Skutky 24:15) To je v kontrastu s tím, že takzvané nesmrtelné duše nemohou zemřít a nepotřebují vzkříšení.