Pevnost Terezín — Nedokázala ochránit před utrpením

ASI v polovině cesty mezi Drážďany a Prahou stojí rozlehlá pevnost s mohutným opevněním, známá jako Terezín. Byla vybudována za účelem obrany země před vpádem nepřátelských vojsk a měla poskytovat ochranu obyvatelům této oblasti.

Josef II., římskoněmecký císař, který její stavbu nařídil, byl na podzim roku 1780 osobně přítomen vyměřování půdorysu i položení základního kamene. Pevnost byla postavena k poctě jeho matky, císařovny Marie Terezie, podle které dostala německé jméno Theresienstadt. * V určité době na staveništi pracovalo až 14 000 dělníků. Většina prací byla hotová za čtyři roky.

Terezín byl po svém dokončení v roce 1784 největší pevností v celé habsburské monarchii. Při jeho budování byly uplatněny nejmodernější techniky, které se do té doby při stavbách pevností používaly. Avšak už v době jeho výstavby se výrazně změnila vojenská taktika a strategie.

Nepřátelská vojska se již nesnažila dobývat pevnosti, ale obklíčila okolní vesnice a vydrancovala je. A tak v roce 1888 Terezín ztratil statut vojenské pevnosti. Plochy rozlehlých valů byly proměněny v poetické sady s procházkovými cestičkami a s lavičkami.

Pevnostní město

Terezínská pevnost byla koncipována jako opevněné město. Za jejími mohutnými valy byli ubytovaní vojáci, jejich rodiny i další civilní obyvatelstvo.

V těsném sousedství tohoto města byla postavena menší pevnost, která sloužila jako vojenská věznice. Ale už v první polovině 19. století sem byli umísťováni i političtí odpůrci habsburské monarchie. Asi o sto let později k nim patřila skupina mladíků, kteří se v roce 1914 podíleli na atentátu na arcivévodu Františka Ferdinanda v Sarajevu. Trestu smrti unikli pouze proto, že jim ještě nebylo dvacet let. Většina z nich však krátce po uvěznění zemřela. Byli mučeni a někteří zešíleli. Samotný atentátník Gavrilo Princip zemřel v Terezíně ještě v průběhu první světové války.

 Malá pevnost měla pověst jednoho z nejhorších žalářů celého Rakousko-Uherska. Vězni byli často drženi ve studených vlhkých kobkách a v těžkých okovech. Během druhé světové války však byla pevnost používána k ještě horšímu účelu.

„Lázeňské“ město Terezín

Poté co nacisté obsadili území dnešní České republiky, začali od roku 1941 v hlavní pevnosti shromažďovat Židy a z Terezína udělali uzavřené židovské ghetto. Tvrdili, že aby se předešlo konfliktům mezi Židy a nežidovským obyvatelstvem, je nutná rasová segregace. Na veřejnosti nacisté prezentovali Terezín jako uzavřené lázeňské město, kde se Židé léčí, ale přitom tajně plánovali všechny Židy vyhladit.

Ve východní části Evropy vybudovali několik vyhlazovacích táborů, do nichž byli Židé z Terezína a jiných podobných míst postupně odváženi a kde byli hromadně vražděni. * Od poloviny třicátých let se o existenci táborů sice všeobecně vědělo, ale nacistická propaganda je popisovala jako standardní nápravná zařízení. Postupně však rostl počet zpráv o krutých podmínkách v těchto táborech, takže na představitele nacistického Německa byl vyvíjen nátlak, aby podali vysvětlení. Nacisté vymysleli způsob, jak světovou veřejnost oklamat. Jak to udělali?

V letech 1944 a 1945, tedy v průběhu druhé světové války, byli do hlavní pevnosti pozváni zástupci Mezinárodního červeného kříže, aby se na vlastní oči přesvědčili, jak to tam vypadá. Aby vznikla iluze lázeňského města, museli nacisté provést velké množství zkrášlovacích úprav.

Strohé číselné označení domovních bloků bylo nahrazeno libozvučnými jmény ulic. Vznikla tam fiktivní banka, školka a obchody a uprostřed ghetta byla otevřena kavárna. Fasády domů byly opraveny, centrální terezínský park byl osázen novou zelení a byl postaven taneční pavilon, ve kterém hrála promenádní hudba.

Zástupci Červeného kříže pak byli pozváni na exkurzi a směli pohovořit s představiteli židovské „samosprávy“. Ti byli pečlivě  vybráni z místních obyvatel a odpovídali na otázky tak, jak byli předtím při nácvicích instruováni. Při dvou různých kontrolních návštěvách se nacistům podařilo členy mezinárodní delegace oklamat. Ti Terezín ohodnotili jako normální židovské město, o jehož obyvatele je dobře postaráno. Poté, co město opustili, Židé uvěznění za hradbami ghetta nadále trpěli, hladověli a umírali. Většina z nich se konce druhé světové války nedožila.

Malá pevnost

Také Malou pevnost využívali nacisté jako vězení. Podmínky v ní byly srovnatelné s jinými koncentračními tábory. Pro mnohé z desetitisíců zde vězněných mužů a žen byla Malá pevnost pouhou přestupní stanicí před transportem do některého z větších táborů na území Německé říše.

V Malé pevnosti bylo vězněno přinejmenším dvacet svědků Jehovových z Prahy, Plzně a dalších částí země. Jakého zločinu se dopustili? Svědkové odmítali podporovat nacisty, zachovávali politickou neutralitu a přes úřední zákaz vytrvale kázali mezi lidmi dobrou zprávu z Bible. Trpěli jen kvůli své víře a někteří byli popraveni nebo umučeni.

Poučení pro nás

Bible říká: „Nevkládejte důvěru v urozené ani v syna pozemského člověka, kterému nepatří záchrana. Jeho duch vychází, on jde zpět do své zemské půdy; v ten den opravdu zanikají jeho myšlenky.“ (Žalm 146:3, 4) Historie terezínské pevnosti je toho živým důkazem.

[Poznámky pod čarou]

[Rámeček na straně 20]

SVĚDKOVÉ JEHOVOVI V MALÉ PEVNOSTI

Většina svědků Jehovových, kteří byli uvězněni v Terezíně, nejdříve prošla výslechy v pražské úřadovně gestapa. Z Terezína byli obvykle převezeni do jiných koncentračních táborů v Německu. Jak se dokázali vyrovnat nejen s hroznými podmínkami ve vězení, ale také s odloučením od spoluvěřících?

Jedna svědkyně, která byla v Terezíně vězněna, vyprávěla: „Abych nezapomínala biblické nauky, snažila jsem se stále si je připomínat. V každém vězení, kam jsem se dostala, jsem pátrala, zda tam nejsou nějací svědkové, a když byli, pokusila jsem se s nimi spojit. Současně jsem se snažila o vydávání svědectví v té míře, jak to bylo možné.“

Zjevně to fungovalo. Tato žena zůstala Bohu věrná po celou dobu věznění i v následujících letech.

[Obrázek na straně 18]

Idylický obraz Terezína na známce z druhé světové války

[Obrázek na straně 19]

Noví vězni jsou vedeni k barákům. Nápis v němčině Arbeit macht frei (Práce osvobozuje)

[Obrázek na straně 19]

Pryčny v ženské části pevnosti

[Obrázek na straně 20]

Hlavní vstup do Malé pevnosti

[Podpisek obrázku na straně 19]

Obě fotografie: S laskavým svolením Památníku Terezín