Přejít k článku

Přejít na obsah

Važme si svých jedinečných darů

Važme si svých jedinečných darů

 Važme si svých jedinečných darů

LIDSKÉ tělo je úžasně všestranné. Žádné zvíře nemá tak širokou škálu schopností, jako mají lidé. Jedním předpokladem naší všestrannosti je vzpřímený postoj, díky kterému máme nejen dobrý rozhled, ale také volné ruce pro mnoho různých činností. Představte si, jak omezující by bylo, kdybychom museli chodit po čtyřech.

Dalším kladem je naše důmyslné a složité smyslové ústrojí, kterému se budeme více věnovat v tomto článku. Postupně si rozebereme, jak fungují naše ruce, uši, oči a samozřejmě neobyčejný mozek.

Lidská ruka

Naše ruce jsou krásným a precizním nástrojem. Můžeme s nimi navlékat nit do jehly nebo sekat dříví, malovat portrét nebo hrát na klavír. Ruce jsou také vysoce citlivé. I letmým dotykem můžeme zjistit, zda saháme na srst, papír, kůži, kov, vodu nebo dřevo. Naše ruce jsou skutečně víc než jen nástroj pro uchopení a manipulaci. Jsou prostředkem k tomu, abychom poznávali svět kolem nás, a také jimi můžeme druhým projevit svou náklonnost.

Jak to, že je lidská ruka tak obratná, citlivá a všestranná? Důvodů je mnoho. Zde jsou čtyři z nich.

1. Naše ruce mají dohromady více než 50 kostí, což je asi čtvrtina všech kostí v lidském těle. Díky důmyslnému mechanismu, který sestává z kostí, kloubů a vazů, je ruka mimořádně pohyblivá.

2. Na ruce máme protistojný palec posazený v sedlovém kloubu, což je sestava dvou kostí sedlovitého tvaru, které svírají správný úhel. Tento kloub spolu se svaly a dalšími tkáněmi dává palci úžasnou pohyblivost a sílu.

3. Ruku ovládají tři skupiny svalů. Dvě nejvýkonnější — tedy natahovače a ohýbače — jsou na předloktí a ovládají prsty pomocí šlach. Kdyby tyto svaly byly na dlani či prstech, ruka by byla příliš objemná a nemotorná. Třetí skupina svalů se nachází na dlani a prstech, je mnohem menší a umožňuje prstům vykonávat přesné pohyby.

4. Naše prsty jsou v podstatě živými senzory. Na konečcích prstů je na jednom centimetru čtverečním asi 2 500 receptorů. Navíc je jich několik druhů a každý má specifickou funkci. Díky tomu můžeme vnímat strukturu povrchu, teplotu, vlhkost, vibrace, tlak nebo bolest. Lidský prst je proto nejcitlivějším dotykovým senzorem, jaký známe.

 Lidské ucho

Je sice pravda, že některá zvířata vnímají zvukové frekvence, které člověk neslyší, ale podle odborníků v oblasti akustiky je kombinace lidského ucha a mozku výjimečná. Naše sluchové ústrojí nám umožňuje rozlišovat hlasitost, výšku a barvu zvuku a také odhadnout, odkud a z jaké vzdálenosti zvuk přichází. Zdravé lidské ucho vnímá zvukové frekvence v rozsahu 20 až 20 000 hertzů (počet cyklů zvukové vlny za sekundu), přičemž nejvyšší citlivost sluchu je v oblasti od 1 000 do 5 000 hertzů. Navíc dokážeme rozpoznat změnu zvuku i jen o jeden hertz, například ze 440 na 441 hertzů.

Zdravé ucho je tak citlivé, že zaregistruje zvuk, když ušní bubínek zachytí vibrace vzduchu o amplitudě menší, než je průměr atomu. Podle univerzitních přednášek o sluchu „se lidské sluchové ústrojí blíží teoreticky daným limitům citlivosti. . . . Nemělo by význam, aby na zvuk bylo citlivější, protože jediné, co bychom pak slyšeli, by bylo syčení“ způsobené nahodilým pohybem atomů a molekul, které tvoří vzduch.

Vibrace ušního bubínku jsou zesilovány pákovým mechanismem a přenášeny do vnitřního ucha pomocí kůstek, kterým se říká kladívko, kovadlinka a třmínek. Co když je ale naše sluchové ústrojí zasaženo ohlušujícím zvukem? V takovém případě dojde k ochrannému akustickému reflexu, kdy se svaly připevněné ke kůstkám uvolní a sníží tak sílu zvukových vibrací. Uši však nejsou vybaveny k tomu, aby mohly být hluku vystaveny dlouhodobě. Pokud k tomu dojde, může se sluchové ústrojí trvale poškodit. O tento ‚podivuhodně udělaný‘ dar od  našeho Stvořitele se proto dobře starejme. (Žalm 139:14)

Sluchové ústrojí nám také pomáhá lokalizovat zdroj zvuku. Tajemství spočívá v řadě faktorů. Patří k nim to, že boltec má tvar mušle a jsou na něm záhyby, že uši mají mezi sebou určitou vzdálenost a že mozek má úžasnou schopnost zpracovávat informace. Pokud se intenzita zvuku u jednoho ucha jen nepatrně liší od intenzity zvuku u druhého ucha nebo pokud zvuk dolehne k jednomu uchu jen o 30 miliontin sekundy dříve než ke druhému, náš mozek okamžitě nasměruje oči k jeho zdroji.

Představte si, že byste měli všechny tyto výpočty dělat vědomě. V takovém případě byste museli používat vysokou matematiku, a to rychlostí světla. Kdyby nějaký technik navrhl sluchové ústrojí, které by bylo jen trochu podobné tomu, jaké máme od našeho Stvořitele, dostal by mnoho vyznamenání. Jak často je ale slyšet chválu na adresu Boha, který tyto úžasné věci vytvořil? (Římanům 1:20)

Lidské oko

Někteří výzkumníci odhadují, že očima lidé získávají asi 80 procent informací o svém okolí. Díky propojení s mozkem vidíme celé spektrum barev, dokážeme plynule sledovat pohybující se objekty a obrazy, rozpoznat vzory a tvary a vidět prostorově. Navíc náš zrak funguje i za různých světelných podmínek.

To je možné díky jednotlivým částem zrakového ústrojí. Například zornička se může roztáhnout od 1,5 do 8 milimetrů v průměru a tak až 30násobně zvýšit množství světla, které do oka vstupuje. Světlo pak prochází čočkou, která ho soustředí na sítnici a zvyšuje hustotu světelné energie 100 000násobně. Nikdy se proto nedívejte do slunce, aniž byste si chránili oči.

Sítnice obsahuje dva druhy fotoreceptorů — čípky (přibližně 6 milionů), díky kterým vidíme barevně a s vysokým rozlišením, a tyčinky (120–140 milionů), které jsou více než tisíckrát citlivější než čípky a pomáhají nám vidět i za šera. Za optimálních podmínek může tyčinka zaregistrovat i jediný foton neboli elementární částici světla.

Součástí sítnice je také vrstva neuronů, které jsou spojeny s čípky a tyčinkami. Tyto neurony se dokážou přizpůsobit „během několika sekund a zlepšit noční vidění deseti- i vícenásobně,“ uvádí Americké optometrické sdružení. „Schopnost adaptace neuronů je, jako kdybyste ve svém fotoaparátu měli film s nízkou i vysokou citlivostí současně.“

Odborníci obvykle navrhují fotoaparáty, skenery a počítače společně s kompatibilním softwarem. Úroveň této kompatibility a důmyslnost těchto zařízení se však zdaleka nedá srovnat s naším smyslovým ústrojím. Je užitečné, když se sami sebe zeptáme: Bylo by rozumné připisovat naše jedinečné smyslové ústrojí slepé náhodě, tak jak to dělají evolucionisté? Job, Boží služebník ze starověku, měl ve srovnání s námi o lidském těle jen velmi omezené poznání. Ale i to málo, co věděl, ho podnítilo, aby Bohu řekl: „Tvé vlastní ruce mi daly tvar.“ (Job 10:8)

Lidský mozek

Mozek neuvěřitelně efektivně zpracovává signály, které od smyslových orgánů dostává přes síť nervů. Tyto signály navíc spojuje s konkrétními informacemi v paměti. Určitá vůně tak okamžitě připomene dávno zapomenutou událost nebo zážitek. A pokud zahlédnete jen malou část něčeho známého, například špičku ocasu vaší kočky, mozek doplní chybějící podrobnosti, takže si uvědomíte, že vaše kočka je poblíž.

Obraz kočky, stejně jako vůně růže, zvuk proudící vody nebo pocit, který vzniká, když se dotkneme srsti, samozřejmě nebyly do našeho mozku naprogramovány předem. Mozek si tato spojení musel vytvořit. Tato skutečnost se potvrdila, když lidé, kteří byli od  narození nevidomí, začali například díky operaci vidět. Jejich mozek se najednou musel učit zpracovávat záplavu zrakových vjemů. Jak se s tím srovnali?

Velmi brzy byli schopní vnímat barvu, pohyb a jednoduché tvary. Další pokroky se však případ od případu lišily. Děti, zvláště ty nejmenší, pokračovaly v učení poměrně dobře. Jiné to však bylo u dospělých. Bylo pro ně dokonce těžké rozpoznávat lidi podle obličeje. A co je nejsmutnější, společným rysem těchto dospělých „bylo, že jejich počáteční euforii vystřídalo zklamání a dezorientace způsobená obnovením zraku, což často vedlo k těžké depresi,“ uvádí Kochova laboratoř při Kalifornském technologickém institutu.

Díky těmto skutečnostem můžeme ještě více docenit to, jakým způsobem léčil Ježíš Kristus, když byl na zemi. Slepým a hluchým byly nejen otevřeny oči a uši, ale také začali rozpoznávat obrazy a zvuky kolem sebe. I němí začali srozumitelně mluvit, což bylo zvláště pozoruhodné u těch, kdo se s touto poruchou narodili. (Matouš 15:30; Marek 8:22–25; Lukáš 7:21, 22) A můžeme si být jisti, že nikdo z těch, kterým byl obnoven zrak, neupadl do deprese. Jeden uzdravený muž dokonce odvážně bránil Ježíše, když jeho nepřátelům řekl: „Odedávna nebylo nikdy slyšet, že někdo otevřel oči od narození slepého. Kdyby ten člověk nebyl od Boha, nemohl by učinit vůbec nic.“ (Jan 9:1–38)

V následujícím článku prozkoumáme ještě významnější dary, které máme. Patří k nim takové vlastnosti, jako je odvaha a láska. Už jste si někdy říkali, proč lidé mají potenciál je projevovat v takové míře, v jaké to zvířata nedokážou? Existence těchto jedinečných rysů lidské osobnosti představuje zásadní problém pro ty, kdo by rádi dokázali, že jsme pouze vyšší forma zvířat.

[Rámeček na straně 7]

NÁŠ ÚŽASNÝ MOZEK

Jak to mozek dělá, že můžeme vidět, slyšet nebo vnímat vůni a dotyk? Pro vědce to je stále tajemstvím. Jeden z nich, Gerald L. Schroeder, například řekl: „Nejsme zatím schopni vysvětlit, jakým způsobem jsou slova, která právě čtete, převáděna do vaší mysli.“

Také napsal: „Odhalení složitých činností mozku, o kterých vědci dříve neměli ani tušení, zpochybnilo zjednodušující teorii nahodilého vývoje života.“ Dále uvedl: „Domnívám se, že kdyby Darwin věděl, jaká moudrost se za životem skrývá, teorie, kterou by předložil, by byla zcela odlišná.“

[Nákres a obrázky na straně 5]

(Úplný, upravený text — viz publikaci)

složitý systém kostí

sedlový kloub

svaly a šlachy

hmatové receptory

[Obrázek]

Díky čemu je naše ruka tak všestranná?

[Obrázek na straně 7]

Mozek zpracovává signály od smyslových orgánů a spojuje je s konkrétními informacemi v paměti