Přejít k článku

Přejít na obsah

Kniha, které můžete důvěřovat — 3. část

Biblické dějiny a Babylón

Kniha, které můžete důvěřovat — 3. část

Toto je třetí ze série článků, které postupně rozebírají sedm světových velmocí biblických dějin. Cílem je ukázat, že Bible je důvěryhodná a inspirovaná Bohem a že obsahuje poselství naděje — naděje na to, že utrpení způsobené krutou vládou člověka nad člověkem skončí.

Umělecké ztvárnění starověkého města Babylónu

STAROVĚKÝ Babylón ležel na úrodné planině přibližně 80 kilometrů na jih od dnešního Bagdádu. Byl opravdu velkolepým městem. Měl masivní dvojité hradby, kolem kterých se vinul vodní příkop. Zdálo se, že Babylón je nedobytný. Byl známý svými impozantními chrámy, visutými zahradami a chrámovými věžemi. Nedávno bylo toto významné město starověkého světa označeno jako „město divů“.

Babylón je v Bibli nazván „Paní mnoha království“. (Izajáš 47:5) Byl hlavním městem třetí světové velmoci biblických dějin. Podobně jako dříve Egyptská a Asyrská říše, také Babylónská říše hrála v biblických dějinách významnou úlohu. Díky tomu můžeme porovnat to, co o ní říká Bible, s tím, co uvádějí světské zdroje.

Spolehlivý historický záznam

Biblická kniha Daniel mluví o muži, který se jmenoval Belšacar a vládl jako babylónský král. (Daniel 5:1) Některé světské zdroje však v minulosti uváděly, že Belšacar měl sice velkou moc, ale nebyl králem. Je  tedy v Bibli chyba? Archeologové později vykopali ve zříceninách Uru v Mezopotámii mnoho hliněných válečků. Na jednom z nich byl klínopisný záznam modlitby, ve které se babylónský král Nabonid zmiňoval o ‚Bel-sar-ussurovi, svém nejstarším synovi‘. Pozdější nálezy potvrdily skutečnost, že Belšacar „spravoval zemi po více než polovinu doby panování svého otce,“ píše se v The New Bible Dictionary. „Během této doby v podstatě vládl jako král.“

Z dějin také vyplývá, že starověký Babylón byl mimořádně nábožensky zaměřeným městem, kde se ve velké míře provozovala astrologie a věštění. Ezekiel 21:21 například uvádí, že když se babylónský král rozhodoval, zda zaútočit na Jeruzalém, použil věštění. Píše se tam: „Díval se do jater.“ Proč do jater? Babylóňané pomocí tohoto orgánu zjišťovali znamení. Kniha Mesopotamian Astrology se zmiňuje o tom, že na jednom jediném místě ve starověkém Babylóně archeologové našli „32 [hliněných] replik jater a na každé z nich byl uveden“ výklad znamení.

Významný archeolog Nelson Glueck kdysi řekl: „Třicet let jsem prováděl vykopávky s lopatou v jedné ruce a Biblí ve druhé, a co se historických záznamů týče, nikdy jsem se nesetkal s tím, že by se Bible mýlila.“

„Třicet let jsem prováděl vykopávky . . ., a co se historických záznamů týče, nikdy jsem se nesetkal s tím, že by se Bible mýlila.“ Nelson Glueck

Spolehlivá proroctví

Kdyby vám někdo řekl, že některé z takových velkých měst jako například Peking, Moskva nebo Washington se změní v opuštěné rozvaliny, určitě byste o tom pochybovali. Přesně to se ale stalo v případě starověkého Babylónu. V roce 732 př. n. l., tedy asi 200 let předem, Jehova Bůh inspiroval hebrejského proroka Izajáše, aby pronesl proroctví, že mocný Babylón zanikne. Izajáš napsal: „Babylón, okrasa království, . . . bude, jako když Bůh rozvrátil Sodomu a Gomoru. Nikdy nebude obýván ani nebude přebývat po generaci za generací.“ (Izajáš 13:19, 20)

Proč ale měl být Babylón podle Boží předpovědi zničen? V roce 607 př. n. l. babylónská vojska zničila Jeruzalém a odvedla ty, kteří to přežili, do Babylónu. Tam se s nimi zacházelo velmi krutě. (Žalm 137:8, 9) Byl to trest za jejich ničemné skutky. Jehova však prohlásil, že po sedmdesáti letech svůj lid osvobodí a umožní mu vrátit se do vlasti. (Jeremjáš 25:11; 29:10)

V souladu s Božím prorockým slovem bylo v roce 539 př. n. l. — tedy když se  sedmdesátileté vyhnanství Judy chýlilo ke konci — zdánlivě neporazitelné město Babylón dobyto médo-perskými vojsky. Časem se stalo hromadou trosek, přesně jak bylo předpovězeno. Takový nečekaný vývoj událostí nemohl předpovědět žádný člověk. Prorokování neboli předpovídání událostí naprosto odlišuje autora Bible, pravého Boha Jehovu, od všech jiných bohů. (Izajáš 46:9, 10)

Biblické naději lze důvěřovat

V dnešních dnech se pozoruhodně splňuje další proroctví. Týká se snu, který měl babylónský král Nebukadnecar. Viděl velkou sochu, která se skládala z pěti částí — první část tvořila hlava, druhou prsa a paže, třetí břicho a stehna, čtvrtou holeně a pátou chodidla. Každá část byla z jiného druhu kovu. (Daniel 2:31–33) Jednotlivé části znázorňovaly po sobě jdoucí vlády neboli království, počínaje Babylónem a konče sedmou světovou velmocí biblických dějin, Anglo-Amerikou. (Daniel 2:36–41)

Daniel odhaluje, že chodidla i prsty sochy se od jejích předchozích částí výrazně liší. Čím? Místo čistého kovu je to směs železa a vlhké hlíny. Daniel Nebukadnecarovi  vysvětlil: „Jelikož jsi spatřil železo smíšené s vlhkou hlínou, smíchají se s potomstvem lidstva; ale nebudou držet pohromadě, jeden s druhým, právě jako se železo nemísí s tvarovanou hlínou.“ (Daniel 2:43) Směs železa s hlínou nemá žádnou pevnost, ‚nedrží pohromadě‘. To opravdu přesně vystihuje politicky rozdělený svět, ve kterém dnes žijeme.

Daniel také ukazuje další významný vývoj událostí. Král Nebukadnecar viděl ve snu kámen, který byl vysekán z velké hory. Tento kámen „udeřil sochu do jejích chodidel ze železa a z tvarované hlíny a rozdrtil je“. (Daniel 2:34) Co to znamenalo? Daniel na to dává odpověď: „Za dnů těch králů [v době poslední světové velmoci] zřídí nebeský Bůh království, které nebude nikdy zničeno. A království nebude přeneseno na žádný jiný lid. Rozdrtí a ukončí všechna tato království a samo bude stát na neurčité časy.“ (Daniel 2:44) Uvedené proroctví poukazovalo na vládu, jakou lidé nikdy nezažili. V jejím čele je Ježíš Kristus, Mesiáš. Jak už uváděly předchozí články této série, Ježíš rozdrtí Satana a odstraní všechny lidi i duchovní tvory, kteří ho podporují. Nastolí tak pokoj a soulad v celém vesmíru. (1. Korinťanům 15:25)