Sjednotí někdy náboženství lidstvo?

„UDĚLEJME svět lepším. Zbavme se náboženství.“ Tuto vybídku předložil ve své přednášce zveřejněné pod názvem „How to Get Rid of Religion, and Why“ (Jak se zbavit náboženství a proč) nizozemský filozof Floris van den Berg. Ve všech částech světa se odborníci v nejrůznějších oblastech vědění snaží prosadit zrušení náboženství.

Nositel Nobelovy ceny a fyzik Steven Weinberg prohlásil: „Náboženství je hrozný sen, ze kterého se svět musí konečně probudit.“ Názor, že na světě by bylo mnohem méně problémů, kdyby se odstranilo náboženství, v posledních letech zaznívá stále častěji. Na trhu se objevuje čím dál víc knih zaměřených proti náboženství a jsou poměrně populární.

O otázce vymýcení náboženství začali diskutovat významní vědci, protože ji považují za naléhavou. Nová skupina ateistů zaplavuje média svou neskrývanou nenávistí vůči náboženství. Vydali se všichni tito uznávaní myslitelé správným směrem?

Existuje pravé náboženství?

Pokud jsou všechna náboženství špatná a žádný Bůh neexistuje, pak by se zdálo rozumné je odstranit. Co když ale Bůh existuje? Co když je na zemi společenství lidí, které schvaluje? Co když tu opravdu je pravé náboženství?

Z pečlivého studia dějin náboženství vyplývá, že jeden způsob uctívání se od všech ostatních velmi liší. Tímto způsobem dnes Boha uctívá poměrně málo lidí. Jedná se o náboženství, které založil Ježíš Kristus a jeho apoštolové. Avšak s tím, co v průběhu staletí praktikovaly církve křesťanstva, nemá mnoho společného.

V čem se od sebe liší církve křesťanstva a náboženství založené Ježíšem Kristem? V mnoha směrech. Prozkoumejme teď jeden z nich.

„Není částí tohoto světa“

První křesťané se v politických otázkách nepřikláněli na žádnou stranu. Bylo to v souladu s neutrálním postojem, který měl sám Ježíš. Podle biblické zprávy Ježíš minimálně při dvou příležitostech rozhodně odmítl možnost získat velkou politickou moc. (Matouš 4:8–10; Jan 6:15) Své učedníky dokonce přísně napomenul, když chtěli použít násilí, aby zabránili jeho zatčení. (Matouš 26:51, 52; Lukáš 22:49–51; Jan 18:10, 11)

Když se Ježíše římský místodržitel Judeje konkrétně zeptal na jeho údajné politické ambice, Ježíš se jednoznačně vyjádřil: „Mé království není částí tohoto světa. Kdyby mé království bylo částí tohoto světa, moji sloužící by byli bojovali, abych nebyl vydán Židům. Mé království však není z tohoto zdroje.“ (Jan 18:36) Z Ježíšovy odpovědi jasně vyplývá, že nechtěl mít nic společného s tehdejšími politickými či vojenskými složkami.

Podle Ježíšova vzoru jednali i jeho učedníci. Výzkumníci, o kterých jsme se již zmínili v předchozích článcích, ve své studii o úloze náboženství ve válkách napsali: „První křesťané věřili v nenásilí. . . . Většina z nich odmítala vstoupit do vojska a bojovat.“ Učení Ježíše a jeho apoštolů vyzdvihovalo lásku k bližním, a to včetně těch, kteří nebyli členy jejich národa a měli jiný etnický nebo rasový původ. (Skutky 10:34, 35; Jakub 3:17)  Toto náboženství lidi skutečně sjednocovalo.

Původní křesťanské učení však bylo postupně znečištěno rozdělujícím vlivem filozofie, tradic a nacionalismu. Zmíněné historické pojednání o úloze náboženství ve válečných konfliktech k tomu uvedlo: „Konverze [římského císaře] Konstantina přinesla militarizaci křesťanského hnutí — již nebylo vedeno láskyplným učením Krista, ale snahou císaře o rozšíření politického a územního vlivu. Křesťané včetně samotného císaře si pro své války museli najít náboženské důvody.“ Tak se zrodila falešná forma křesťanství.

Skupina, která se odlišuje

Bylo tím pravé křesťanství navždy ztraceno? Rozhodně ne. Jedna náboženská skupina si zaslouží zvláštní pozornost. Svědkové Jehovovi napodobují první křesťany v takové míře, v jaké se to nedaří žádnému jinému náboženství. Nejsou spojeni s žádnou církví křesťanstva. The Encyclopedia of Religion je popisuje jako „odlišné“, protože celé své učení zakládají „na Bibli, a ne na tradicích“.

Podobně jako první křesťané se svědkové Jehovovi nezapojují do politických konfliktů. Národní akademie věd na Ukrajině v jednom svém dokumentu uvedla, že svědkové Jehovovi usilují o to, aby překonali „rasové, národnostní, náboženské, sociální a ekonomické rozdíly“. V dokumentu bylo dále vysvětleno, že se svědkové neúčastní „protistátní činnosti“ a jsou „poslušní zákonů své země“.

Profesor Wojciech Modzelewski z univerzity ve Varšavě se ve své knize Pacyfizm i okolice (Pacifismus a okolí) vyjádřil: „Svědkové Jehovovi dnes tvoří v celosvětovém měřítku nejpočetnější společenství lidí, jež se staví proti válčení.“ Vzhledem k tomu, že se důsledně řídí vzorem křesťanů z prvního století, lze o nich říct, že se jim podařilo obnovit způsob uctívání, který zavedl Kristus a jeho apoštolové. Představují tedy pravé křesťanství, které lidi skutečně sjednocuje. (Viz rámeček na vedlejší straně.)

Světlá budoucnost

Mnozí upřímní věřící, a dokonce i celá řada náboženských vůdců jsou znechuceni pokrytectvím svého vlastního náboženství. Všichni nábožensky založení lidé, kteří usilují o mír a pokoj na zemi, si zaslouží uznání.

I když lidé mají upřímnou snahu vyřešit světové problémy, jejich možnosti jsou omezené. Jeremjáš, prorok ze starověku, napsal: „Pozemskému člověku nepatří jeho cesta. Muži, který kráčí, ani nepatří, aby řídil svůj krok.“ (Jeremjáš 10:23)

Před námi je ale světlá budoucnost. Boží Slovo říká, že na zemi bude nová, pokojná lidská společnost, v níž budou panovat láskyplné vztahy. Lidé všech ras budou žít v souladu a nebudou je už rozdělovat územní hranice,  etnická nenávist ani náboženské ideologie. Budou totiž sjednoceni uctíváním Jehovy Boha.

Bible také předpovídá, že náboženství, jež Boha zneuctívá, zanikne. Ježíš řekl: „Každé království rozdělené samo proti sobě bývá zpustošeno a žádné město nebo dům rozdělený sám proti sobě neobstojí.“ (Matouš 12:25) Bůh zajistí, aby se v pravý čas tato slova splnila na falešném náboženství.

Bible také před dávnou dobou předpověděla, že Bůh „jistě vykoná soud mezi národy a urovná záležitosti“. Toto proroctví dále říká, že lidé překují „své meče v radlice a svá kopí v zahradnické nůžky. Národ nepozvedne meč proti národu ani se již nebudou učit válce.“ (Izajáš 2:4) Splňování těchto slov můžeme vidět už v dnešní době mezi svědky Jehovovými. Prokazují se tak jako pravé náboženství, které lidi skutečně sjednocuje.

[Praporek na straně 8]

Svědkové Jehovovi jsou jednotní díky lásce

[Rámeček na straně 9]

V čem se svědkové Jehovovi odlišují

Mnozí lidé jsou překvapeni, když zjistí, jak se svědkové Jehovovi liší od ostatních náboženství, která také tvrdí, že následují Krista. V čem jsou svědkové Jehovovi jedineční?

USPOŘÁDÁNÍ

● Nemají třídu duchovenstva.

● Jejich sboroví starší, učitelé ani misionáři nejsou placeni.

● Neodevzdávají desátky ani nepořádají peněžní sbírky v sálech Království, což jsou místa, kde se shromažďují.

● Veškerá jejich činnost je podporována anonymními dobrovolnými dary.

● Jsou politicky neutrální.

● Zastávají se míru a neúčastní se válek.

● Na celém světě je sjednocuje pevná víra a stejné nauky založené na Bibli.

● Nedělají mezi sebou společenské, rasové nebo třídní rozdíly.

● Nejsou spojeni s žádným jiným křesťanským náboženstvím, ať už katolickým, pravoslavným nebo evangelickým.

NAUKY

● Věří v jediného pravého Boha, jehož jméno je Jehova.

● Ježíše Krista nepovažují za všemohoucího Boha ani neuznávají nauku o Trojici.

● Řídí se učením Ježíše a prokazují mu úctu jako Božímu Synovi.

● Neuctívají kříž a nepoužívají žádné modly.

● Nevěří, že existuje ohnivé peklo, kam se po smrti dostávají zlí lidé.

● Věří, že Bůh odmění poslušné lidstvo dokonalým věčným životem v pozemském ráji.

Svědkové Jehovovi jsou přesvědčeni, že se jim podařilo obnovit křesťanství, ke kterému v prvním století patřili Ježíšovi apoštolové.

[Obrázek na straně 8]

Srb, Bosňan a Chorvat