Přejít k článku

Přejít na obsah

Rok, kdy zčervenalo slunce

Rok, kdy zčervenalo slunce

 Rok, kdy zčervenalo slunce

V LÉTĚ roku 1783 zahalila rozsáhlé oblasti severní polokoule na několik měsíců podivná suchá mlha. Slunce zčervenalo, velká část vegetace uschla a mnoho lidí zemřelo. Odhaduje se, že jen ve Francii a Anglii přišly o život desetitisíce lidí. Mnozí další onemocněli — bylo jich tolik, že hospodáři jen obtížně sháněli pracovníky, kteří by sklidili plodiny, jež tato pohroma nezasáhla.

Tato zvláštní mlha byla označena jako „jeden z nejpozoruhodnějších meteorologických a geofyzikálních jevů uplynulého tisíciletí“. V té době však pouze obyvatelé Islandu věděli, co je jeho příčinou. Na tomto ostrově totiž nastala sopečná erupce, k jaké podle odborníků dochází jen jednou za několik století. Island byl pochopitelně nejhůře zasaženou zemí — počet místních obyvatel klesl přibližně o 20 procent.

Erupce v trhlině Laki

Dne 8. června 1783 uviděli obyvatelé oblasti Síða, která se nachází na jihu Islandu, první zlověstné známky toho, o čem se později začalo mluvit jako o erupci v trhlině Laki. Průběh katastrofy sledovali pozorovatelé v mnoha zemích, a tak jsou dnes odborníci schopni sestavit jakousi mapu, která zachycuje, jak sopečný oblak den za dnem postupoval. Jeden z očitých svědků, Islanďan Jón Steingrímsson, který veškeré dění sledoval osm měsíců, uvedl, že spatřil „černý mrak“ šířící se ze severu. Obloha se zatměla a na všem okolo se usazoval jemný popel. Země se začala třást. Podle Steingrímssonovy zprávy se o týden později „z kaňonu [řeky] Skaftá vyvalil hrozivý ohnivý proud“, který strávil všechno, co mu stálo v cestě.

Z trhliny v zemské kůře, která měřila přibližně 25 kilometrů, bylo během takzvané lineární erupce vyvrženo 15 kilometrů krychlových bazické neboli čedičové lávy. To bylo více než při kterékoli jiné dosud zaznamenané sopečné erupci. Ohnivé gejzíry roztavené horniny tryskaly stovky metrů vysoko. Láva se vylila až do vzdálenosti přibližně 80 kilometrů, pokryla plochu o rozloze 580 kilometrů čtverečních a zaplnila koryto řeky Skaftá.

Popel a toxické látky, které se usadily na islandské trávě, zapříčinily v následujícím roce úhyn více než 50 procent dobytka a přibližně 80 procent koní a ovcí. Zavládl hladomor. Z trhliny Laki také uniklo přibližně 122 milionů tun oxidu siřičitého, který v atmosféře reagoval s vodní párou. Vzniklo tak asi 200 milionů tun kyselého aerosolu. *

Dalekosáhlé následky

V průběhu léta 1783 se sopečný oblak působením větru rozšířil i do vzdálených oblastí. Lidé v Británii a ve Francii popisovali „zvláštní opar nebo kouřovou mlhu“. Nic takového nikdo z místních nepamatoval. Mlha páchnoucí sírou způsobovala dýchací obtíže, průjmová onemocnění, bolesti hlavy, pálení očí, bolesti v krku a další zdravotní problémy. Hustý mrak oxidu siřičitého  a kyseliny sírové rozséval smrt mezi mladými i letitými.

V Německu jedovatý oblak spálil za jedinou noc listy na stromech, které lemovaly řeku Emži. V Anglii seschla zelenina a listy rostlin vypadaly, jako by je sežehl oheň. Podobné zprávy přicházely i z Francie, Itálie, Maďarska, Nizozemska, Rumunska, Skandinávie a Slovenska. Siřičitý oblak se dostal dokonce až do Portugalska, Tuniska, Sýrie, Ruska, západní Číny a na Newfoundland.

Erupce podle všeho způsobila také pokles teplot. Silně znečištěnou atmosférou totiž pronikalo méně slunečních paprsků. Oproti průměrné teplotě ve druhé polovině 18. století bylo v roce 1784 v kontinentální Evropě přibližně o dva stupně Celsia chladněji. Na Islandu činil rozdíl téměř pět stupňů. V Severní Americe byla zima na přelomu let 1783 a 1784 tak mrazivá, že podle jednoho zdroje „ledové kry pluly po řece Mississippi . . . až do Mexického zálivu“.

Někteří odborníci se domnívají, že jedním z důsledků hladomoru způsobeného erupcí v trhlině Laki bylo to, že téměř vymřeli Kauwerakové, inuitský kmen žijící na severozápadě Aljašky. Zkoumáním letokruhů bylo zjištěno, že roku 1783 bylo na Aljašce vůbec nejchladnější léto za více než 400 let. I mezi samotnými Kauweraky se traduje, že jednoho roku skončilo teplé počasí už v červnu a poté přišel krutý mráz a hladomor.

Laki očima současnosti

Na katastrofu z roku 1783 se už téměř zapomnělo. Je to jednak proto, že k ní došlo před mnoha lety, a jednak proto, že většina z těch, kdo ji zažili, neznala její příčinu. Na Islandu se ovšem o erupci v trhlině Laki mluví dodnes. Je považována za největší přírodní pohromu v historii této země.

Někteří lidé prohlašovali, že to, co se stalo, je trestem od Boha. Bible však takovou domněnku nepodporuje. (Jakub 1:13) Když Bůh vykonává rozsudek, vždy rozlišuje mezi dobrými a špatnými, protože „všechny jeho cesty jsou právo“. (5. Mojžíšova 32:4) Svůj smysl pro právo dá úžasným způsobem najevo, až se v budoucnu vloží do lidských záležitostí. Bible říká, že Bůh odstraní všechny příčiny smrti a utrpení, včetně přírodních katastrof. (Izajáš 25:8; Zjevení 21:3, 4)

[Poznámka pod čarou]

^ 7. odst. I v dnešní době oxid siřičitý závažným způsobem znečišťuje ovzduší a je příčinou kyselých dešťů. Vzniká spalováním fosilních paliv, jako je uhlí, zemní plyn a ropa.

[Obrázek na straně 14 a 15]

Letecký snímek trhliny Laki

[Obrázek na straně 14 a 15]

Gejzír rozžhavené lávy

[Obrázek na straně 15]

Satelitní snímek Islandu

[Podpisky obrázku na straně 14]

Gejzír lávy: © Tom Pfeiffer; letecký snímek: U.S. Geological Survey; satelitní snímek: Jacques Descloitres, MODIS Rapid Response Team, NASA/GSFC