Přejít k článku

Přejít na obsah

Je rozumné věřit v Boha?

Je rozumné věřit v Boha?

 Je rozumné věřit v Boha?

PODIVOVALI jste se někdy nad tím, že všechno ve vesmíru — od elementárních částic po ohromné galaxie — je řízeno přesnými matematickými zákony? Přemýšleli jste o životě kolem nás — o jeho rozmanitosti, složitosti a úžasném designu? Mnozí lidé se domnívají, že vesmír a život v něm jsou výsledkem náhodného kosmického výbuchu a evoluce. Jiní připisují zásluhu inteligentnímu Stvořiteli. Který názor je podle vás rozumnější?

Oba názory samozřejmě předpokládají víru. Pro přesvědčení o existenci Boha je víra základní podmínkou. Jak totiž říká Bible, Boha „žádný člověk nikdy neviděl“. (Jan 1:18) Stejně tak platí, že žádný člověk neviděl utváření vesmíru ani počátek života. Nikdo také nikdy neviděl, jak se jeden živočišný druh vyvíjí v jiný, natož v nějaký vyšší. Nalezené zkameněliny ukazují, že hlavní skupiny zvířat se objevily náhle a v podstatě zůstaly nezměněné. * Klíčovou otázkou tedy je: Která víra stojí na pevných základech — víra v evoluci, nebo víra ve Stvořitele?

Zakládá se vaše víra na spolehlivých důkazech?

Víra, jak ji definuje Bible, je „zřejmý projev skutečností, ačkoli je nelze spatřit“. (Hebrejcům 11:1) V jiném překladu Bible je na tomto místě napsáno, že víra dává „pevné přesvědčení o věcech, které nevidíme“. (Petrů) I vy byste bezpochyby mohli uvést řadu věcí, o kterých jste pevně přesvědčeni, přestože jste je nikdy neviděli.

Znázorněme si to: Mnoho uznávaných historiků věří, že kdysi žil Alexandr Veliký, Julius Caesar a Ježíš Kristus. Je toto přesvědčení rozumné? Ano, protože se zakládá na věrohodných historických pramenech.

Také přírodovědci jsou přesvědčeni o některých neviditelných skutečnostech, protože pozorují ‚zřejmé projevy‘ jejich existence. Například ruského chemika Dimitrije Mendělejeva, který žil v 19. století, fascinovaly vztahy mezi prvky. Pochopil, že tyto základní stavební kameny vesmíru mají některé rysy společné a že mohou být uspořádány do skupin podle atomové hmotnosti a chemických vlastností. Na základě víry v tyto zákonitosti dokázal sestavit periodickou soustavu a správně předpokládal existenci prvků, které v jeho době ještě nebyly známy.

Když se archeologové snaží rekonstruovat život dávných civilizací, často své závěry zakládají na předmětech, které byly po tisíciletí ukryty v zemi. Představte si například, že nějaký archeolog při vykopávkách najde desítky pečlivě otesaných kamenů stejné velikosti, které jsou úhledně naskládány na sebe. Navíc jsou uspořádány do nápadných geometrických útvarů, které se v přírodě běžně nevyskytují. K jakému závěru archeolog asi dospěje? Bude vznik těchto útvarů připisovat náhodě? Velmi pravděpodobně ne. Spíše je bude považovat za výsledek lidské činnosti. Takový závěr bychom jistě označili za rozumný.

Co myslíte, nebylo by poctivé používat stejný myšlenkový postup, když přemýšlíme o plánovitosti  patrné v přírodě? Dělá to tak mnoho lidí včetně řady uznávaných vědců.

Slepá náhoda, nebo promyšlený plán?

Britský matematik, fyzik a astronom sir James Jeans už před mnoha lety napsal, že ve světle nových vědeckých poznatků „se nám [vesmír] začíná jevit spíše jako veliká myšlenka než jako veliký stroj“. Také prohlásil, že vesmír „byl projektován“ a že jeho „Velký Stavitel se . . . počíná jevit jako ryzí matematik“. Dodal: „Vesmír připouští existenci síly, která jej chápe a sleduje; síly, která má cosi společného s každým z nás . . . s jeho schopností mysliti.“ (Tajemný vesmír, přeložil Zdeněk Kopal)

Od doby, kdy sir James Jeans tato slova napsal, dospěli k podobnému závěru i další vědci. „Mnoho moderních astronomů je toho názoru, že celková uspořádanost vesmíru prozrazuje určitou plánovitost,“ poznamenal fyzik Paul Davies. A jeden z nejslavnějších fyziků a matematiků všech dob Albert Einstein se vyjádřil: „Skutečnost, že [svět kolem nás] je pochopitelný, je zázrak.“ Mnozí lidé považují za něco zázračného už samotný život, od základních součástí buňky až po úžasný lidský mozek.

DNA a lidský mozek

DNA je nositelkou genetických informací všech buněčných organismů a molekulárním základem dědičnosti. * Tato složitá kyselina bývá přirovnávána k návodu nebo k receptu. Obsahuje totiž informace zakódované v chemické podobě a uložené v molekulárním prostředí, které tento kód dokáže přečíst a postupovat podle něj. Jak velké množství informací je v DNA uloženo? Kdyby se její základní jednotky, označované jako nukleotidy, převedly na písmena abecedy, pak by podle jedné encyklopedie „zaplnily více než milion stránek středně velké knihy“.

Ve většině organismů je DNA svinutá uvnitř pentlicovitých tělísek, kterým se říká chromozomy a které jsou bezpečně uloženy v jádru každé buňky. Toto jádro má v průměru asi 0,005 milimetru. Jen si to představte! Veškeré informace, které byly zapotřebí pro vytvoření vašeho jedinečného těla, se nacházejí v nepatrných uzlíčcích viditelných pouze pod mikroskopem. Lze souhlasit s názorem jednoho chemika, že živé organismy jsou „bezkonkurenčně tím nejkompaktnějším systémem  ukládání a vyhledávání informací, který známe“. Když si uvědomíte, jakou paměťovou kapacitu mají dnešní počítačové čipy, DVD a další elektronické nosiče, je to jistě pozoruhodné. A to o DNA ještě zdaleka nevíme všechno. V časopise New Scientist bylo uvedeno: „S každým dalším objevem se ukazuje, že DNA je složitější, než jsme si mysleli.“ *

Je snad rozumné připisovat tento vrchol plánovitosti a uspořádanosti slepé náhodě? Kdybyste někde našli velmi složitý manuál, který by měl milion stránek a byl by napsán v důmyslném, elegantním kódu, domnívali byste se, že se nějak vytvořil sám? A kdyby tento manuál byl tak malý, že byste ho mohli číst jen pod silným mikroskopem? A co kdyby obsahoval přesné instrukce pro výrobu inteligentního přístroje, který by se sám dokázal opravovat a vytvářet vlastní kopie a který by se skládal z miliard součástek, z nichž každá musí být zapojena ve správný čas a správným způsobem? Myšlenka, že takový manuál vznikl sám od sebe, by nikoho ani nenapadla.

Britský filozof Antony Flew byl dříve předním zastáncem ateismu, ale po důkladném studiu nových poznatků o vnitřním uspořádání buňky se vyjádřil takto: „Procesy potřebné pro vznik (života) jsou téměř neuvěřitelně složité, takže . . . ve hře musela být nějaká inteligence.“ Tento filozof zastává názor, že člověk by měl „následovat argumenty, ať ho vedou kamkoli“. V jeho případě to znamenalo úplný obrat v uvažování a přivedlo ho to k víře v Boha.

Mnozí vědci žasnou i nad jedním z produktů DNA, totiž lidským mozkem. Ten byl popsán jako „nejsložitější předmět v celém vesmíru“. Ve srovnání s touto růžovo-šedou hmotou, která váží asi 1,5 kilogramu a obsahuje nervové buňky a vlákna, vypadají i ty  nejmodernější superpočítače velmi primitivně. Jeden neurofyzik prohlásil, že čím více se toho vědci o lidském mozku a mysli dozvídají, „tím podivuhodnější a záhadnější se jim jeví“.

Mozek nám umožňuje například dýchat, smát se, plakat, luštit hádanky, vyrábět počítače, jezdit na kole, psát poezii a s posvátnou úctou vzhlížet k noční obloze. Je snad rozumné — a poctivé — připisovat tyto schopnosti a vlastnosti slepým evolučním pochodům?

Víra založená na důkazech

Když chceme porozumět sami sobě, měli bychom snad hledat vysvětlení u nižších forem živočichů, například u opic, jak to dělají evolucionisté? Nebo bychom se měli obracet k vyššímu zdroji, k Bohu? Je pravda, že v něčem se zvířatům podobáme — například musíme jíst, pít a spát a jsme schopni se rozmnožovat. V mnoha ohledech jsme však jedineční. Logicky vzato musejí schopnosti a vlastnosti charakteristické pro člověka pocházet od bytosti vyšší, než jsme my sami, totiž od Boha. Tuto myšlenku výstižně vyjadřuje Bible. Říká, že v mravním a duchovním ohledu jsme stvořeni „k obrazu Božímu“. (1. Mojžíšova 1:27) Některé Boží vlastnosti, nad nimiž byste se mohli zamyslet, jsou uvedeny v 5. Mojžíšově 32:4; Jakubovi 3:17, 18 a 1. Jana 4:7, 8.

Stvořitel nám dal „rozumovou schopnost“ zkoumat svět kolem nás a nacházet uspokojující odpovědi na naše otázky. (1. Jana 5:20) V této souvislosti je zajímavý výrok fyzika a nositele Nobelovy ceny Williama D. Phillipse, který napsal: „Když se zabývám uspořádaností, pochopitelností a nádherou vesmíru, docházím k závěru, že to, co vidím, vytvořila nějaká vyšší inteligence. Poznání, které jsem jako vědec získal o promyšlenosti a krásné jednoduchosti fyzikálních zákonů, upevňuje mou víru v Boha.“

Asi před dvěma tisíci lety jeden vnímavý člověk, který pozoroval přírodu, napsal: „[Boží] neviditelné vlastnosti jsou . . . jasně patrné od stvoření světa, protože je lze pochopit z učiněných věcí, dokonce i jeho věčnou moc a Božství.“ (Římanům 1:20) Autor těchto slov, křesťanský apoštol Pavel, byl inteligentní a velmi vzdělaný, byl to znalec mojžíšského Zákona. Jelikož měl rozumem podloženou víru, byla pro něj existence Boha nezpochybnitelným faktem. A jeho vyvinutý smysl pro spravedlnost ho podněcoval k tomu, aby Bohu připisoval náležitou čest za jeho stvořitelská díla.

Velmi bychom vám přáli, abyste také dospěli k závěru, že věřit v Boha není vůbec nerozumné. A nemusíte zůstat jen u toho. Tak jako kdysi Pavel — a od té doby miliony dalších lidí — se můžete přesvědčit, že Bůh Jehova je duchovní osoba s krásnými vlastnostmi, které působí na naše srdce a přitahují nás k němu. (Žalm 83:18; Jan 6:44; Jakub 4:8)

[Poznámky pod čarou]

^ 3. odst. Viz článek „Je evoluce fakt?“Probuďte se! ze září 2006.

^ 14. odst. DNA je zkratka deoxyribonukleové kyseliny.

^ 15. odst. Když Charles Darwin formuloval svou evoluční teorii, neměl ani ponětí o složitosti živé buňky.

[Rámeček na straně 24]

JSOU NÁBOŽENSKÁ ZVĚRSTVA OPRÁVNĚNÝM DŮVODEM PROČ NEVĚŘIT V BOHA?

Mnozí lidé nevěří ve Stvořitele kvůli bezpráví a zvrácenosti, kterými jsou potřísněny dějiny mnoha náboženství. Je takový argument logický? Není. V předmluvě ke knize There Is a God od Antonyho Flewa je v této souvislosti uveden zajímavý postřeh. Roy Abraham Varghese, který je sám autorem mnoha vědeckých publikací, se tam vyjádřil: „Excesy a zvěrstva organizovaného náboženství nemají s otázkou existence Boha nic společného, stejně jako hrozba šíření jaderných zbraní nemá nic společného s tím, zda E = mc2.“ *

[Poznámka pod čarou]

^ 31. odst. Energie rovná se hmotnost krát druhá mocnina rychlosti světla.

[Obrázky na straně 23]

Jestliže vznik těchto starověkých útvarů připisujeme lidem, komu připíšeme vznik přírodních děl?

[Obrázek na straně 23]

Albert Einstein

[Obrázky na straně 24 a 25]

DNA je jako mikroskopická kniha, která obsahuje přesné instrukce pro vytvoření inteligentního života

[Obrázky na straně 25]

Lidský mozek byl popsán jako „nejsložitější předmět v celém vesmíru“

[Podpisek obrázku na straně 22]

© The Print Collector/age fotostock