Přejít k článku

Přejít na obsah

Měli by se věřící dělit na duchovenstvo a laiky?

Měli by se věřící dělit na duchovenstvo a laiky?

 Co říká Bible

Měli by se věřící dělit na duchovenstvo a laiky?

Důstojný Pán, Otec, Velebnost, Nejsvětější Otec, Rabbi, Jeho Eminence, Jeho Excelence, Jeho Svatost — to je pouze několik titulů, které odlišují duchovenstvo různých náboženství od laiků. Takové rozdělování je běžné v mnoha náboženstvích. Je to ale uspořádání, které pochází od Boha, nebo jen lidská tradice? A především, má Boží schválení?

„V NOVÉM Zákoně není žádná zmínka o duchovenstvu nebo laicích, a stejně tak žádná nepochází z doby apoštolů,“ napsal profesor teologie Cletus Wessels. Dílo The Encyclopedia of Christianity uvádí: „Věřící se postupně začali dělit na duchovenstvo, tedy na ty, kteří zastávali nějaký úřad, a na laiky, kteří tvořili zbytek věřících . . . Na ‚běžné‘ členy církve se pohlíželo jako na nekvalifikovanou masu.“ Toto rozdělení se zřetelně projevilo v průběhu třetího století n. l. — více než dvě stě let po Ježíši Kristu.

Pokud tedy rozdělení na duchovenstvo a laiky neodpovídá vzoru, který dali apoštolové a další první křesťané, znamená to, že není správné? Podle Bible skutečně není. Podívejme se proč.

„Vy všichni jste bratři“

Boží Slovo říká, že všichni křesťané jsou Boží služebníci a nikdo není vyšší nebo nižší než druzí. (2. Korinťanům 3:5, 6) „Jednoznačně se kladl důraz na to, aby [mezi prvními křesťany] nebylo žádné rozdělení na třídy,“ říká Alexandre Faivre, autor knih o křesťanství. Je to v souladu s Ježíšovými slovy, která řekl svým následovníkům: „Vy všichni jste bratři.“ (Matouš 23:8)

Ve sboru tehdy pochopitelně sloužili dozorci. Byli to duchovně smýšlející muži, kteří vykonávali například pastýřskou a vyučovací činnost. (Skutky 20:28) Nikdy se však nejednalo o placené duchovní. Většina z nich byli obyčejní pracující muži, kteří měli manželku a děti. Navíc svou způsobilost sloužit jako dozorci nezískali v náboženských seminářích, ale tím, že důkladně studovali Boží Slovo a rozvíjeli vlastnosti, které Bůh od svých služebníků vyžaduje. Měli být ‚umírnění v návycích, zdravé mysli, pořádní, pohostinní, způsobilí vyučovat, rozumní, ne útoční, ne milovníci peněz‘ a také měli ‚předsedat znamenitým způsobem své vlastní domácnosti‘. (1. Timoteovi 3:1–7)

Proč je moudré držet se Bible

„Nejděte nad to, co je napsáno,“ říká Bible. (1. Korinťanům 4:6) Je smutné, že když lidé nerespektují tento inspirovaný příkaz, obvykle si tím duchovně uškodí. A přesně tak je to v případě rozdělování věřících na duchovenstvo a laiky. Proč? Uvažujte o následujících šesti bodech.

1. Vyčlenění třídy duchovenstva nutně vede k závěru, že k tomu, aby člověk mohl sloužit Bohu, musí obdržet nějaké zvláštní povolání. Bible nicméně říká, že sloužit Bohu a chválit jeho jméno by měl každý pravý křesťan. (Římanům 10:9, 10) Co se týče služby ve sboru, všichni křesťanští muži jsou vybízeni, aby o tuto výsadu usilovali. Tak to dělají svědkové Jehovovi. (1. Timoteovi 3:1)

2. Rozdělení na duchovenstvo a laiky vyvyšuje třídu duchovenstva. Dokladem toho jsou  lichotivé náboženské tituly. Ježíš však řekl: „Ten, kdo se chová jako menší mezi vámi všemi, ten je velký.“ (Lukáš 9:48) V souladu s tímto pokorným postojem je i další Ježíšova vybídka, kterou dal svým učedníkům, totiž aby žádné náboženské tituly nepřijímali. (Matouš 23:8–12)

3. Existence placené třídy duchovenstva může pro laiky znamenat těžké finanční břemeno, obzvláště když duchovní vedou rozmařilý způsob života. Křesťanští dozorci naproti tomu získávají peněžní prostředky tím, že vykonávají běžnou světskou práci, a dávají tak dobrý příklad druhým. * (Skutky 18:1–3; 20:33, 34; 2. Tesaloničanům 3:7–10)

4. Duchovní, kteří jsou závislí na finanční podpoře od druhých, mohou být v pokušení ředit biblické poselství, aby se svým ovečkám zalíbili. Bible předpověděla, že k tomu opravdu dojde. „Nastane totiž časové období, kdy nesnesou zdravé učení, ale budou si shromažďovat učitele ve shodě se svými vlastními touhami, aby jim lechtali uši.“ (2. Timoteovi 4:3)

5. Rozdělení na duchovenstvo a laiky může vést k tomu, že laici nechávají náboženské záležitosti na duchovních a sami se spokojí s tím, že jednou týdně přijdou na bohoslužbu. Avšak každý křesťan si musí být vědom svých duchovních potřeb a pečlivě zkoumat Bibli. (Matouš 4:4; 5:3)

6. Když laici neznají Bibli, mohou je duchovní snadno zavést na scestí, a dokonce je využívat. V dějinách k tomu došlo mnohokrát. * (Skutky 20:29, 30)

Svědkové Jehovovi se chtějí důsledně řídit Biblí, a proto nemají třídu duchovenstva, ale duchovní pastýře a učitele, kteří bezplatně a ochotně slouží Božímu stádu. Co kdybyste se sami přišli přesvědčit do místního sálu Království?

[Poznámky pod čarou]

^ 13. odst. V prvním století někteří cestující dozorci občas přijímali pohostinnost a příspěvky, které jim spolukřesťané ochotně poskytovali, a tak „žili prostřednictvím dobré zprávy“. (1. Korinťanům 9:14)

^ 16. odst. Příkladem takového jednání je prodej odpustků, katolická inkvizice, a dokonce pálení Biblí duchovními, kteří nechtěli, aby jejich ovečky měly přístup k Božímu Slovu. (Viz časopis Strážná věž z 15. listopadu 2002, strana 27.)

ZAJÍMALO BY VÁS?

▪ Jaký postoj by Boží služebníci měli mít jeden k druhému? (Matouš 23:8)

▪ Jaké předpoklady musí křesťanští muži splňovat, aby mohli sloužit jako dozorci ve sboru? (1. Timoteovi 3:1–7)

▪ Proč rozdělení na duchovenstvo a laiky nemá Boží požehnání? (1. Korinťanům 4:6)

[Praporek na straně 23]

Na rozdíl od duchovenstva se Ježíš choval „jako menší“