Přejít k článku

Přejít na obsah

Gabon — Ráj divokých zvířat

Gabon — Ráj divokých zvířat

 Gabon — Ráj divokých zvířat

OD NAŠEHO DOPISOVATELE V GABONU

PODÉL tropické pláže se pasou sloni, ve vodě odpočívají hroši a v moři dál od břehu plavou velryby a delfíni. Už jste něco takového viděli? Na africkém pobřeží je asi 100 kilometrů pláží, na kterých je možné tuto idylickou scénu vidět běžně.

Tato jedinečná pobřežní oblast by jistě měla zůstat zachována i pro budoucí generace. Naštěstí už byly pro její ochranu podniknuty potřebné kroky. Dne 4. září 2002 gabonský prezident oznámil, že 10 procent Gabonu, včetně některých nedotčených pobřežních oblastí, bude prohlášeno za národní parky.

Chráněná území o rozloze asi 30 000 kilometrů čtverečních, což odpovídá velikosti Belgie, mají opravdu co nabídnout. Prezident Omar Bongo Ondimba prohlásil: „Gabon se může stát mekou pro poutníky z celého světa, kteří hledají poslední nedotčená místa na zemi.“

Čím jsou tato území tak významná? Asi na 85 procentech Gabonu jsou stále ještě pralesy a až 20 procent místních druhů rostlin se nevyskytuje nikde jinde na světě. Rovníkové pralesy jsou kromě toho útočištěm nížinných goril, šimpanzů, pralesních slonů a mnoha dalších ohrožených druhů zvířat. Díky nedávno založeným národním parkům má Gabon vyhlídku stát se předním ochráncem africké přírody.

Loango — Pláž jako žádná jiná

Národní park Loango je pravděpodobně jedním z nejvýznamnějších míst, kde je v Africe možné pozorovat zvířata ve volné přírodě. Součástí parku je mnoho kilometrů bělostných pláží, které jsou lemovány sladkovodními jezery a hustým rovníkovým pralesem. Pláže jsou však jedinečné především proto, že se po nich procházejí hroši, pralesní sloni, buvoli, levharti nebo gorily.

Proč písečné pláže přitahují zvířata, která jinak žijí v pralese? Jsou podél nich pastviny, které poskytují potravu hrochům a buvolům. U pláží také roste určitý druh palem, jehož hojné ovoce láká slony. Je pro ně takovou pochoutkou jako zmrzlina pro děti. Zvířata sem však přicházejí především proto, že je tu neruší žádní lidé. Všechny stopy v písku patří jen jim.

Osamělé pláže vyhovují i ohroženým kožatkám. Tyto mořské želvy sem připlouvají proto, aby do písku nakladly vajíčka. Klidná pláž se líbí také vlhám růžovým, které si tu založily svou kolonii. V písku si vyhrabaly hnízda jen několik metrů nad hranicí přílivu. Během letních měsíců se v nerušených vodách Loanga shromažďuje k námluvám přes tisíc keporkaků.

Dvě rozlehlá jezera, která oddělují pláže od rovníkového pralesa, jsou ideálním domovem pro krokodýly, hrochy a také mnoho ryb. Na  březích rostou mangrovové lesy. Nad jezery létají orli jasnohlasí a orlovci říční a hledají ve vodě kořist. Na mělčinách loví ryby pestří ledňáčci, kterých tu žije několik druhů. Vodu mají rádi i sloni. S potěšením plavou přes jezera, aby se dostali na pláž, kde se mohou dosyta najíst svého zamilovaného ovoce.

V pralese dovádějí ve vrcholcích stromů opice a na prosluněných mýtinách poletují barevní motýli. Na svých oblíbených stromech spí přes den kaloni. V noci se však věnují velmi důležité práci — po pralese roznášejí semena. Z kvetoucích stromů a keřů na okrajích pralesa sají nektar strdimilové. Není divu, že Loango bylo příhodně označeno za „místo, kde si můžete vychutnat atmosféru rovníkové Afriky“.

Lopé — Jedno z posledních útočišť goril

K Národnímu parku Lopé patří rozsáhlé plochy nedotčeného deštného pralesa a na severu také mozaika savan a galeriových lesů. * Je to ideální místo pro milovníky zvířat, kteří chtějí ve volné přírodě pozorovat gorily, šimpanze nebo mandrily, což je druh velkých paviánů. Na chráněném území o rozloze 5 000 kilometrů čtverečních žije 3 000 až 5 000 goril.

Augustin, bývalý zaměstnanec parku, popisuje jedinečný zážitek, jak se v roce 2002 setkal s gorilami: „V pralese jsem narazil na rodinu čtyř goril. Přede mnou se vztyčil obrovský stříbrohřbetý samec, kterému mohlo být asi 35 let. Musel vážit nejméně třikrát víc než já. Udělal jsem to, co se v takových situacích doporučuje — ihned jsem si sedl, sklonil hlavu a díval se do země na znamení podřízenosti. Gorilí samec přišel až ke mně, také se posadil a dal mi tlapu na rameno. Pak mě chytil za ruku a pozorně si prohlížel mou dlaň. Když se ujistil, že pro jeho rodinu nejsem nebezpečný, pomalu se vrátil do džungle. V ten nezapomenutelný den jsem zjistil, jak úžasné je být v přímém kontaktu se zvířaty v jejich přirozeném prostředí. Lidé zabíjejí gorily pro maso nebo proto, že se jich bojí. Mylně se domnívají, že jsou nebezpečné, avšak ve skutečnosti jsou mírumilovné a zaslouží si, abychom je chránili.“

Mandrilové žijící v Lopé vytvářejí velké tlupy, v nichž bývá i více než tisíc jedinců. Jsou to jedny z největších a také nejhlučnějších skupin primátů na světě. Jeden návštěvník z Kamerunu o svém setkání s velkou tlupou mandrilů vypráví:

„Náš průvodce zjistil, kde mandrilové jsou, protože někteří z nich měli na krku obojek s vysílačkou. Dostali jsme se před tlupu, rychle jsme postavili maskovaný přístřešek a čekali jsme, až se opice objeví. Asi dvacet minut jsme naslouchali příjemným zvukům pralesa, které pocházely od množství ptáků a hmyzu. Blížící se mandrilové však klid přerušili. Hluk lámajících se větví a hlasité vřeštění mi zněly, jako když přichází silná bouře. Velcí samci, kteří tlupu vedli, vypadali jako vojenský průzkumný  oddíl. Rychle šli po zemi, zatímco samice a mladší jedinci skákali z větve na větev. Náhle se jeden velký samec zastavil a podezíravě se rozhlédl. Mladý mandril, který se pohyboval ve větvích, si nás totiž všiml a křikem na nás upozornil. Celá tlupa zrychlila a byla ještě hlučnější, protože opice na nás reagovaly rozčilenými skřeky. Během chvilky byly pryč. Průvodce odhadl, že jich kolem nás prošlo asi čtyři sta.“

Stejně hluční jako mandrilové jsou šimpanzi. Vidět je však může být ještě obtížnější, protože při neustálém hledání potravy se v pralese rychle přesunují z místa na místo. Naproti tomu kočkodany bělonosé, kteří dovádějí na rozhraní pralesa a savany, mohou návštěvníci vidět běžně. Asi nejvzácnějšími obyvateli Lopé jsou kočkodani sluneční. Byli objeveni před pouhými dvaceti lety a nežijí nikde jinde na světě.

Hlasitými zvuky upozorňují na svou přítomnost velcí a barevní pralesní ptáci, jako jsou turakové a zoborožci. Podle oficiálních údajů se v parku vyskytuje asi 400 druhů ptáků, takže je to ráj pro všechny, kdo je rádi pozorují.

Rozmanitost přírody zachována

Loango a Lopé jsou pouze dva ze třinácti gabonských národních parků. Ty další poskytují ochranu mangrovovým lesům, vzácným rostlinám, stromům a také místům, kde se objevují tažní ptáci. Lee White ze Společnosti pro ochranu volně žijících zvířat vysvětluje: „V Gabonu byly vyčleněny ty nejlepší ekosystémy, které v této zemi jsou. Důležitá je totiž nejen velikost chráněných území, ale také jejich kvalita. V roce 2002 byla prakticky ze dne na den vytvořena optimální soustava národních parků, která zahrnuje veškerou rozmanitost gabonské přírody.“

Samozřejmě však bude potřeba překonat ještě mnoho dalších překážek. Prezident Bongo Ondimba to otevřeně uznal, když řekl: „Máme-li dosáhnout svého cíle — totiž zachovat tyto přírodní krásy pro budoucí generace —, bude nutné vynaložit celosvětové úsilí, při němž budeme bezpochyby muset z krátkodobého i dlouhodobého hlediska přinášet oběti.“

[Poznámka pod čarou]

^ 14. odst. Galeriový les je pás stromů rostoucích podél vodního toku v savaně.

[Mapy na straně 17]

(Úplný, upravený text — viz publikaci)

AFRIKA

GABON

Třináct národních parků

Národní park Lopé

Národní park Loango

[Obrázky na straně 16 a 17]

Keporkak a letecký pohled na Loango

[Podpisek]

Keporkak: Wildlife Conservation Society

[Obrázky na straně 16 a 17]

Mandril (vlevo) a gorila (vpravo)

[Podpisek obrázku na straně 15]

Robert J. Ross