Přejít k článku

Přejít na obsah

Jak se Bible dochovala až dodnes?

Jak se Bible dochovala až dodnes?

 Jak se Bible dochovala až dodnes?

To, že se Bible v nezměněné podobě dochovala až dodnes, je skutečný zázrak. Byla napsána před více než 1 900 lety na materiály, které snadno podléhají zkáze — tedy na papír vyrobený ze stonků papyru a na pergamen vyrobený z kůže. Původně byla navíc zapsána v jazycích, kterými dnes mluví už jen málokdo. Kromě toho se mocní vládcové i duchovní zuřivě snažili Bibli vymýtit.

JAK toto pozoruhodné literární dílo obstálo ve zkoušce času a jak se stalo tou nejznámější knihou vůbec? Uvažujme jen o dvou faktorech, které k tomu přispěly.

Neporušenost textu se zachovala díky mnoha opisům

Izraelité jakožto strážci nejranějších biblických textů pečlivě uchovávali původní svitky a pořizovali jejich četné opisy. Například izraelští králové dostali za úkol napsat si „opis tohoto zákona z toho, který je svěřen kněžím, Levitům“. (5. Mojžíšova 17:18)

Mnozí Izraelité si Písmo četli velmi rádi, protože si uvědomovali, že je to Boží slovo. Opisy textu tedy pořizovali kvalitně vyškolení písaři, kteří svou práci dělali s největší pečlivostí. O jednom bohabojném písaři jménem Ezra je řečeno, že to byl „zručný opisovač v Mojžíšově zákoně, který dal Jehova, Bůh Izraele“. (Ezra 7:6) Masoreti, kteří v šestém až desátém století n. l. opisovali Hebrejská písma neboli „Starý zákon“, se tak úzkostlivě chtěli vyhnout chybám, že v textu počítali dokonce jednotlivá písmena. Takové přepečlivé opisování bylo jednak zárukou přesnosti textu a také se díky němu dochovala Bible jako taková, a to i navzdory zuřivým a opakovaným snahám nepřátel o její zničení.

Například v roce 168 př. n. l. se syrský vládce Antiochos IV. snažil zničit všechny opisy Hebrejských písem, které po celé Palestině našel. Židovské dějiny k tomu uvádějí: „Všechny svitky zákona, které našli, roztrhali na kusy a spálili.“ Dílo The Jewish Encyclopedia k tomu říká: „Úředníci pověření vykonáním těchto příkazů se svého úkolu chopili s velkým zápalem . . . Vlastnictví nějaké posvátné knihy . . . se trestalo smrtí.“ Ale opisy Hebrejských písem se i přesto dochovaly jak mezi Židy žijícími v Palestině, tak mezi těmi, kteří žili v jiných zemích.

Brzy poté, co pisatelé Křesťanských řeckých písem neboli „Nového zákona“ dokončili svou práci, začaly se šířit kopie jejich inspirovaných dopisů, proroctví i historických zpráv. Například Jan napsal své evangelium přímo v Efezu nebo někde poblíž. Přesto se zlomek jeho evangelia, který byl podle odborníků součástí opisu pořízeného ani ne 50 let po sepsání onoho evangelia, našel až v Egyptě, tedy stovky kilometrů odtud. Tento objev ukazuje, že i křesťané ve vzdálených zemích měli opisy inspirovaných textů, které byly tehdy sepsané teprve krátce.

Široká dostupnost Božího slova přispěla k jeho přežití i stovky let po Kristu. Například o římském císaři Diocletianovi se říká, že 23. února 303 n. l. při úsvitu osobně dohlížel na své vojáky, jak vyrazili dveře jednoho kostela a spálili opisy Svatého Písma. Diocletianus se domníval, že křesťanství vymýtí tak, že zničí jeho posvátné spisy. Následující den nařídil, že po celé Římské říši mají být veřejně spáleny všechny opisy Bible. Některé z nich se však zachovaly a byly dále rozmnožovány. Až do dnešní doby se dochovaly dokonce rozsáhlé  části dvou opisů Bible v řečtině, které byly zhotoveny pravděpodobně nedlouho po Diocletianově pronásledování. Jeden z nich je v Římě; druhý v Britské knihovně v Londýně.

Ačkoli ještě nebyl nalezen žádný původní rukopis Bible, tisíce opisů, ať už celé Bible nebo jejích částí, se dochovalo až dodnes. Některé z těchto rukopisů jsou velmi staré. Došlo snad při neustálém opisování původních textů k pozměnění myšlenek, které jsou v nich obsaženy? Učenec W. H. Green o Hebrejských písmech řekl: „Spolehlivě můžeme říct, že žádné jiné starověké dílo se nepřepisovalo s takovou pečlivostí.“ Pokud jde o Křesťanská řecká písma, přední odborník na biblické rukopisy, Sir Frederic Kenyon, o nich napsal: „Rozmezí mezi daty původního sepsání a nejstarším existujícím dokladem se tak zmenšilo, že je ve skutečnosti zanedbatelné, a tak byl nyní odstraněn poslední podklad pro jakoukoli pochybnost, že Písmo se nám zachovalo v podstatě tak, jak bylo napsáno. Věrohodnost celkový vnitřní soulad knih Nového zákona se mohou považovat za ověřené s konečnou platností.“ Pan Kenyon dodal: „Není ani možné dost zdůraznit, že text Bible je v podstatě spolehlivý. . . . To není možné říci o žádné jiné starověké knize na světě.“

Překládání Bible

Druhým zásadním faktorem, který přispěl k tomu, že Bible se stala nejrozšířenější knihou v dějinách, je její dostupnost v mnoha jazycích. Tato skutečnost je v souladu s Božím záměrem, totiž aby lidé ze všech národů a jazykových skupin poznali Boha a uctívali jej „duchem a pravdou“. (Jan 4:23, 24; Micheáš 4:2)

Prvním známým překladem Hebrejských písem byla řecká Septuaginta. Byla zhotovena pro řecky mluvící Židy žijící mimo Palestinu a byla dokončena asi 200 let před tím, než Ježíš přišel na zem. Celá Bible, včetně Křesťanských řeckých písem, byla přeložena do mnoha jazyků jen pár set let po jejím dokončení. Posléze však králové, a dokonce i duchovní — kteří měli udělat všechno pro to, aby se Bible dostala lidem do rukou — dělali pravý opak. Snažili se udržet svá stáda v duchovní tmě tím, že překládání Bible do běžných jazyků bránili.

Navzdory církvi a státu odvážní muži riskovali svůj život, aby Bibli přeložili do jazyka prostých lidí. Například v roce 1530 Angličan William Tyndale, který vystudoval univerzitu v Oxfordu, vydal Pentateuch neboli prvních pět knih Hebrejských písem. Navzdory prudkému odporu se stal prvním člověkem, který přeložil Bibli do angličtiny přímo z hebrejštiny. Tyndale byl také prvním anglickým překladatelem, který použil jméno Jehova. Španělskému znalci Bible Casiodorovi de Reinovi neustále hrozila smrt z rukou katolických perzekutorů, protože pracoval na jednom z prvních překladů Bible do španělštiny. Ve snaze svůj překlad dokončit cestoval do Anglie, Německa, Francie, Holandska a Švýcarska. *

Dnes se Bible překládá do stále dalších jazyků a jsou jí vydávány miliony kusů. To, že se Bible dochovala až dodnes a že je tou nejrozšířenější knihou v dějinách, je dokladem pravdivosti inspirovaných slov apoštola Petra: „Tráva vadne a květina opadává, ale Jehovův výrok trvá navždy.“ (1. Petra 1:24, 25)

[Poznámka pod čarou]

^ 14. odst. Reinův překlad byl vydán v roce 1569 a později ho v roce 1602 revidoval Cipriano de Valera.

 [Rámeček a obrázky na straně 14]

KTERÝ PŘEKLAD BYCH MĚL ČÍST?

V mnoha jazycích existuje mnoho překladů Bible. Některé z nich jsou psány archaickým, obtížným jazykem. Jiné překlady jsou volně převyprávěné, protože v nich nejde o přesnost podání, ale mají se snadno číst. Existují také překlady, které jsou doslovné, téměř slovo od slova.

Anglické vydání Svatého Písma — Překladu nového světa, které uveřejnili svědkové Jehovovi, bylo vytvořeno anonymním výborem, a to přímo z původních jazyků. Tento překlad se potom stal základním textem, z něhož byly pořízeny překlady do dalších asi 60 jazyků. Překladatelé do těchto jazyků však provedli rozsáhlé srovnávání s textem v původním jazyce. Cílem Překladu nového světa je tlumočit text původního jazyka doslovně, a to ve všech případech, kdy se tím nezkreslí smysl textu. Překladatelé se snaží dosáhnout toho, aby Bible byla pro dnešního čtenáře stejně srozumitelná, jako byl původní text srozumitelný pro čtenáře v biblických dobách.

Někteří lingvisté zkoumali dnešní překlady Bible — včetně Překladu nového světa — a zaměřovali se na příklady, které by svědčily o nepřesnosti nebo předpojatosti. Jedním z těchto znalců je Jason David BeDuhn, mimořádný profesor religionistiky na Northern Arizona University ve Spojených státech. V roce 2003 vydal studii, která má 200 stran a porovnává devět „Biblí, jež se v anglicky mluvícím světě používají nejčastěji“. * Ve své studii zkoumal několik biblických pasáží, které jsou sporné. Právě v těch je totiž „s největší pravděpodobností překlad ovlivněn předpojatými názory“. V každé z těchto pasáží profesor BeDuhn srovnával řecký text s jednotlivými anglickými překlady, aby zjistil, zda se v nich neprojevuje snaha předpojatým způsobem změnit význam textu. K jakému hodnocení dospěl?

Profesor BeDuhn poukazuje na názor, který je rozšířen mezi veřejností a také mezi mnoha znalci Bible, totiž že odlišnosti v Překladu nového světa (NS) jsou důsledkem náboženské předpojatosti překladatelů. On sám však říká: „Většina odlišností vyplývá z toho, že NS jakožto doslovný překlad vyznačující se opatrností je přesnější.“ S překladem některých pasáží v Překladu nového světa sice nesouhlasí, ale říká, že tento překlad „se ze všech srovnávaných překladů jeví jako nejpřesnější“. Hodnotí jej jako „pozoruhodně dobrý“.

Dr. Benjamin Kedar, izraelský znalec hebrejštiny, se o Překladu nového světa vyjádřil podobně. V roce 1989 řekl: „V tomto díle [se] zračí poctivé úsilí dospět k co nejpřesnějšímu porozumění textu. . . . Nikdy jsem . . . v Překladu nového světa nenašel žádnou tendenční snahu vložit do textu smysl, který v něm není.“

Položte si otázku: Co je mým cílem, když čtu Bibli? Chci, aby četba byla snadná, a na přesnosti mi příliš nezáleží? Anebo chci, aby myšlenky, které čtu, vyjadřovaly co nejpřesněji to, co je obsaženo v původním inspirovaném textu? (2. Petra 1:20, 21) Překlad byste si měli vybrat podle toho, jaký cíl sledujete.

[Poznámka pod čarou]

^ 22. odst. Kromě Překladu nového světa to byly překlady The Amplified New Testament, The Living Bible, The New American Bible With Revised New Testament, New American Standard Bible, The Holy BibleNew International Version, The New Revised Standard Version, The Bible in Today’s English Version King James Version.

[Obrázek]

„Svaté Písmo — Překlad nového světa“ je nyní k dispozici v mnoha jazycích

[Obrázek na straně 12 a 13]

Masoretské rukopisy

[Obrázek na straně 13]

Fragment obsahující slova z Lukáše 12:7, „. . . nemějte strach; jste cennější než mnoho vrabců“

[Podpisky obrázku na straně 13]

První strana, Ruská národní knihovna, Sankt Petěrburg; druhá a třetí strana, Bibelmuseum, Münster; pozadí, © The Trustees of the Chester Beatty Library, Dublin