Přejít k článku

Přejít na obsah

Životodárná zrnka pylu

Životodárná zrnka pylu

 Životodárná zrnka pylu

KDYŽ přijde jaro, včely se pilně pustí do práce a vzduch je plný pylu. Ti, kdo trpí alergií, se na pyl dívají spíše jako na prokletí než na požehnání. Místo abychom však pyl považovali za nevyhnutelné zlo, zkusme se zamyslet nad tím, jakému účelu tato jedinečná zrnka vlastně slouží. Možná vás překvapí, do jaké míry je na pylu náš život závislý.

Co přesně pyl je? The World Book Encyclopedia vysvětluje: „Pyl se skládá z drobných zrnek, která jsou produkována samčími orgány kvetoucích a jehličnatých rostlin.“ Jednoduše řečeno, rostliny vytvářejí pyl proto, aby se mohly rozmnožovat. Například u savců přijde potomek na svět tehdy, pokud je samičí vajíčko oplodněno samčí  spermií. Podobně je tomu u rostlin. K oplození a k následnému vytvoření plodů je potřeba, aby se na samičí orgán (bliznu) dostal pyl ze samčího orgánu (tyčinky). *

Pylová zrnka jsou tak drobná, že je lze sotva spatřit prostým okem. Jiné to však je, když se na ně podíváme mikroskopem. Člověk si pak hned všimne, že u každého druhu rostliny mají jinou velikost a tvar. Kromě toho pyl odolává rozkladu. Když tedy vědci najdou pylová zrnka při vykopávkách, mohou určit, jaké rostliny lidé před staletími pěstovali. Důležité také je, že díky jedinečnému tvaru a velikosti pylových zrn rostliny dokáží rozeznat pyl svého vlastního druhu.

Jak pyl cestuje

Pyl mnoha rostlin se přenáší vzduchem. Například u jehněd a šišek se pyl uvolní závanem větru. U některých vodních rostlin je dopravním prostředkem zase voda. Jelikož opylování větrem je do značné míry závislé na náhodě, stromy a rostliny, které jsou na tuto metodu opylování odkázané, produkují pylu astronomické množství. * Vysoká koncentrace pylu v ovzduší je velkou komplikací pro lidi trpící sennou rýmou.

 I když je vítr účinným opylovačem mnoha druhů stromů a travin, kvetoucí rostliny, které se nevyskytují ve velkém množství blízko sebe, potřebují účinnější systém opylování. Jak se ale pyl z jedné rostliny dostane k jiným rostlinám stejného druhu, které jsou od sebe vzdálené několik kilometrů? Velmi kvalitní služby poskytují v tomto ohledu netopýři, ptáci a hmyz. Pyl z jedné rostliny na druhou však nepřepravují zadarmo.

Rostliny nabízejí těmto opylovačům nektar — pochoutku, kterou je těžké odmítnout. Opylovač si chce dát doušek nektaru a chtě nechtě je při tom hojně posypán pylem. Pak odletí hledat další dávku nektaru a přitom přenese pyl na jinou rostlinu.

Naprostou většinu opylování provádí hmyz, a to zvláště v zemích mírného pásma. Příslušníci této skupiny živočichů denně navštěvují bezpočet květů a sytí se nektarem i pylem. * Profesorka May Berenbaumová vysvětluje: „Asi největším přínosem hmyzu pro lidské zdraví a blaho je právě opylování. A přitom se mu za to dostává jen malého uznání.“ Například k tomu, aby většina ovocných stromů přinesla dobrou úrodu, je zapotřebí cizosprašnosti. Je tedy zřejmé, jak důležité pro nás je, aby byl přenos pylu zajištěn.

Čím jsou opylovači lákáni

Jestliže se má opylovač nasytit nektarem, musí ho květina napřed nějak přilákat. Jaké prostředky k tomu květiny používají? Poskytují opylovačům sluncem vyhřáté místo k odpočinku. Na zboží v podobě nektaru a pylu také upozorňují různými reklamními triky — obvykle lákavým vzhledem a vůní. Mnohé květiny navíc ukazují opylovačům cestu k nektaru pomocí barevných skvrn nebo pruhů.

Konkrétní podoba reklamních triků se u jednotlivých rostlin liší. Některé vydávají zápach zkaženého masa, čímž lákají mouchy. Jiné si zajišťují opylení jednoznačným podvodem. Například květy tořiče, což je druh orchideje, vypadají jako včelí samička. Zamilovaného samečka to poplete do té míry, že na květ přiletí. Některé květiny hmyz dokonce polapí a pustí jej až tehdy, když splnil opylovací povinnost. Botanik Malcolm Wilkins napsal: „Nikde v rostlinné říši nejsou botanická konstrukční řešení tak jemná, dokonalá a geniální jako v této životně důležité záležitosti, kterou je snaha zajistit opylení.“

Rostliny udělal přitažlivými Stvořitel a tímto způsobem se postaral o jejich opylování. Nebýt toho, miliony rostlin by se nemohly rozmnožovat. O výsledku, kterého přitom Stvořitel dosáhl, Ježíš řekl: „Vezměte si poučení z polních lilií, jak rostou; nelopotí se ani nepředou; ale říkám vám, že ani Šalomoun v celé své slávě nebyl oděn jako jedna z nich.“ (Matouš 6:25, 28, 29)

Díky opylování se rostlinám dobře daří a jsou zdrojem potravin, na kterých jsme závislí. Je pravda, že některým z nás působí pyl problémy, ale všichni bychom přesto měli být vděční za to, že se pilní opylovači starají o přepravu těchto životodárných zrnek. Úspěšná sklizeň do značné míry závisí na tomto úžasném přírodním procesu, který svědčí o důmyslu našeho Stvořitele.

[Poznámky pod čarou]

^ 3. odst. K oplození může dojít buď cizosprašností (pylem z jiné rostliny), nebo samosprašností (pylem z téže rostliny). Cizosprašnost nicméně zaručuje rozmanitost, a výsledkem jsou tudíž zdravější a odolnější rostliny.

^ 6. odst. Například z jediné březové jehnědy se může uvolnit přes pět milionů pylových zrnek. Bříza přitom obvykle mívá několik tisíc jehněd.

^ 9. odst. K získání jednoho kilogramu medu musí včely vykonat asi 10 milionů cest k jednotlivým květům.

[Rámeček a obrázky na straně 16 a 17]

Opylovači

MOUCHY A BROUCI

Patří k přehlíženým mistrům v opylování. Pokud si rádi pochutnáváte na čokoládě, můžete poděkovat jedné drobné mouše, která opyluje květy kakaovníku.

NETOPÝŘI A VAČNATCI

Mnohé z největších druhů stromů na světě, například ceiby a baobaby, jsou v záležitosti opylování závislé na netopýrech. Někteří kaloni se živí nejen nektarem, ale i plody a díky tomu roznášejí semena. Vlastně vykonávají dvojí službu. Vakoplch a possum, kteří patří k drobným australským vačnatcům, se živí nektarem. Na srsti se jim při tom zachytí pyl, který pak přenášejí z jednoho květu na druhý.

MOTÝLI

Tito krásní tvorové jsou do značné míry závislí na nektaru jako zdroji potravy. Když létají z květu na květ, přenášejí pyl. Některé nádherné orchideje mohou být úspěšně opyleny pouze nočními motýly.

STRDIMILOVÉ A KOLIBŘÍCI

Tito barevní ptáci neustále přelétávají z jednoho květu na druhý a sají nektar. Pyl se jim zachycuje na přední části hlavy a na hrudi.

VČELY, ČMELÁCI A VOSY

Na chlupatá tělíčka včel a čmeláků se pyl zachycuje stejně snadno jako prach na skla brýlí, a proto jsou ideálními opylovači. Jediný čmelák může na sobě mít až 15 000 pylových zrnek. V 19. století byli čmeláci převezeni z Británie na Nový Zéland a díky tomu jsou tam dnes rozsáhlé porosty jetele, které představují významný zdroj píce pro místní hospodářská zvířata.

Nejdůležitějšími opylovači na světě jsou včely. Obvykle se soustřeďují na jediný druh rostlin, který se hojně vyskytuje poblíž jejich úlu. Entomolog Christopher O’Toole dospěl k závěru, že „až 30 procent lidské potravy je přímo či nepřímo závislé na opylování včelami“. Včely opylují například mandloně, jabloně, švestky, třešně a kiwi. Zemědělci často platí včelařům za služby, které jim obyvatelé každého úlu poskytují.

[Obrázek na straně 18]

Kvetoucí tořiče