Přejít k článku

Přejít na obsah

Dějiny psané krví

Dějiny psané krví

PŘED pár lety se zdálo, že terorismus je problémem jen několika málo míst, jako je Severní Irsko, Baskicko v severním Španělsku a některé oblasti Středního východu. V současnosti, a to především od 11. září 2001, kdy byly v New Yorku zničeny budovy Světového obchodního centra, se však terorismus nečekaně stal hrozbou na celém světě. K útokům od té doby došlo na rajském ostrově Bali, v Madridu, v Londýně, na Srí Lance, v Thajsku, a dokonce i v Nepálu. Přesto však terorismus není novým jevem. Co je ale přesně míněno slovem „terorismus“?

Encyklopedie Universum definuje terorismus jako „politicky motivované použití násilí proti jednotlivcům, skupinám os[ob] a majetku, jehož cílem je max[imálně] vystrašit obyvatelstvo, a tak otřást společenským a polit[ickým] systémem a konečně svrhnout stávající formu státu a společenského řádu“. Publicistka Jessica Sternová však napsala: „Člověk, který se zabývá studiem terorismu, se setkává se stovkami definic . . . Ale jen dva rysy terorismu jsou rozhodující v tom, abychom jej odlišili od ostatních forem násilí.“ Které charakteristiky to jsou? „Za prvé, terorismus je namířen proti civilistům. . . . Za druhé, teroristé používají násilí tak, aby mělo šokující dopad — vyvolat v lidech strach je často důležitější než bezprostřední následky útoku. Právě záměrné vyvolávání strachu je to, čím se terorismus odlišuje od obyčejné vraždy či napadení.“

Násilí zakořeněné v minulosti

V prvním století existovalo v Judeji hnutí, jehož příslušníkům se říkalo zélóti. Jejich cílem bylo násilím dosáhnout nezávislosti Židů na Římu. Nejradikálnějšími přívrženci tohoto hnutí byli takzvaní sikariové neboli „muži s dýkou“. Toto označení pocházelo od krátkého meče, který nosili ukrytý pod oděvem. Při jeruzalémských svátcích  se mísili s davem a podřezávali svým nepřátelům hrdla nebo jim vráželi dýky do zad. *

V roce 66 n. l. skupina zélótů obsadila Masadu, což byla pevnost blízko Mrtvého moře. Zélóti pobili římskou posádku a z pevnosti na vrcholu skalního útesu udělali základnu svých operací. Po několik let odtamtud vyráželi k útokům na představitele římské moci.  V roce 73 n. l. římská desátá legie pod velením místodržitele Flavia Silvy dobyla Masadu, ale zélóty nepokořila. Jeden tehdejší historik napsal, že než aby se zélóti vzdali Římu, raději spáchali hromadnou sebevraždu. V Masadě jich ukončilo svůj život 960. Naživu zůstaly pouze dvě ženy a pět dětí.

Někteří lidé považují povstání zélótů za počátek terorismu, jak jej známe dnes. Bez ohledu na to, zda tento názor odpovídá skutečnosti, terorismus od té doby zanechává v lidských dějinách nesmazatelnou stopu.

Terorismus vycházející z křesťanstva

Počínaje rokem 1095 křižácké armády po dvě století táhly sem a tam mezi Evropou a Středním východem. Proti nim stály muslimské síly z Asie a severní Afriky. Cílem obou znepřátelených stran bylo za každou cenu získat kontrolu nad Jeruzalémem. V mnoha bitvách se tito „svatí válečníci“ sekali navzájem na kusy. Své meče a válečné sekery však používali i proti nevinným a bezbranným. Vilém z Tyru, duchovní z 12. století, popsal vpád křižáků do Jeruzaléma roku 1099 takto:

„Společně procházeli ulicemi s meči a kopími v rukou. Každého, koho potkali, na místě zasáhli a srazili, muže, ženy i děti, a nikoho neušetřili. . . . Na ulicích pobili tolik lidí, že tam byly hromady mrtvých těl a člověk nemohl projít mezi mrtvými, ale pouze po nich. . . . Tolik krve bylo prolito, že všemi koryty a strouhami tekla samá krev, a všechny ulice města byly pokryté mrtvolami.“ *

V pozdějších staletích teroristé začali používat výbušniny a střelné zbraně, což mělo strašlivé, smrtící následky.

Miliony mrtvých

Mnozí historikové považují 28. červen 1914 za obrat v evropských dějinách. Mladý muž, považovaný některými za hrdinu, zastřelil následníka rakouského trůnu, arcivévodu Františka Ferdinanda. Následkem tohoto činu byl svět vržen do první světové války. Než Velká válka skončila, vyžádala si 20 milionů životů.

Dne 28. června 1914 byl svět vržen do války

Po první světové válce následovala druhá světová válka a s ní přišly koncentrační tábory, bombardování civilního obyvatelstva a odplaty na nevinných lidech. Vraždění pokračovalo i po válce. Přes milion lidí zahynulo v 70. letech v Kambodži na vražedných polích. A obyvatelé Rwandy se stále ještě nevzpamatovali z masakrů v 90. letech, kdy bylo pobito přes 800 000 lidí.

Od roku 1914 až dodnes lidé v mnoha zemích trpí následkem terorismu. Někteří však dnes jednají tak, jako bychom se z dějin neměli co naučit. Při teroristických útocích pravidelně umírají stovky lidí, tisíce jsou jich zmrzačeny a miliony dalších jsou připraveny o právo na klidný a bezpečný život. Na tržištích vybuchují bomby, vesnice jsou vypalovány do základů, ženy jsou znásilňovány, děti jdou do zajetí a lidé umírají. Navzdory zákonům a veřejnému odsuzování se tento kolotoč sadismu točí dál. Je nějaká naděje, že terorismus skončí?

^ 5. odst. Jak uvádí zpráva ve Skutcích 21:38, římský vojenský velitel neprávem obvinil apoštola Pavla z toho, že je vůdcem 4 000 „mužů s dýkou“.

^ 10. odst. Ježíš učil své následovníky, aby ‚milovali své nepřátele‘, ne aby je nenáviděli a zabíjeli. (Matouš 5:43–45)