Přejít k článku

Přejít na obsah

Hedvábí — „Královna tkanin“

Hedvábí — „Královna tkanin“

 Hedvábí — „Královna tkanin“

OD NAŠEHO DOPISOVATELE V JAPONSKU

NĚKTERÉ z nejkrásnějších oděvů na světě, například japonská kimona, indická sárí nebo korejské hanboky, mají něco společného. Často jsou ušity z hedvábí, což je lesklá látka, která bývá označována za královnu tkanin. Elegance hedvábí uchvacovala v minulosti příslušníky královských dvorů a stejně působí i na běžné lidi dnes. Ale ne vždy bylo hedvábí dostupné širokým vrstvám obyvatelstva.

Ve starověku měla monopol na produkci hedvábí Čína. Nikde jinde nevěděli, z čeho se hedvábí vlastně dělá. A kdyby kdokoli v Číně vyzradil tajemství housenek bource morušového, mohl být popraven jako zrádce. Není divu, že kvůli takovému monopolu bylo hedvábí velmi drahé. Například v Římské říši se hedvábí vyvažovalo zlatem.

Časem však kontrolu nad hedvábím exportovaným z Číny získala Persie. Cena přesto zůstala vysoká a snahy obejít perské obchodníky byly marné. Byzantský císař Justinián však vymyslel plán. Kolem roku 550 n. l. poslal do Číny dva mnichy na tajnou misi. O dva roky později se mniši vrátili. V dutině svých bambusových holí měli ukrytý vytoužený poklad — vajíčka bource morušového. Tajemství bylo prozrazeno a čínský monopol na výrobu hedvábí skončil.

Tajemství hedvábí

Hedvábí je vlákno produkované housenkami určitých druhů motýlů. Dá se říci, že se jedná o stovky druhů. Nejkvalitnější hedvábné vlákno však poskytují housenky bource morušového, latinsky Bombyx mori. K výrobě hedvábné látky je ale zapotřebí velkého počtu housenek. Proto vzniklo hedvábnictví neboli chov bourců morušových v zajetí. Rodina Šoičiho Kawaharady z prefektury Gunma patří k asi 2 000 rodinám, které se v Japonsku této náročné práci věnují. Jeho dvoupatrový dům stojí na úbočí kopce nad morušovým hájem. Je postaven tak, aby ideálně vyhovoval potřebám hedvábnictví (1).

 Samička bource morušového klade až 500 vajíček o velikosti špendlíkové hlavičky (2). Asi po 20 dnech se z nich vylíhnou malinké housenky. Mají neukojitelnou chuť k jídlu. Ve dne v noci hodují, ale pouze na listech morušovníků (3, 4). Za pouhých 18 dní zvětší svou velikost 70krát a během této doby se čtyřikrát svléknou.

V chovu pana Kawaharady je asi 120 000 housenek. Když si pochutnávají, zní to jako zvuk silného deště dopadajícího na listí. Než housenka doroste, zvětší svou hmotnost 10 000krát! Pak je připravena upříst si zámotek.

Tiché přadleny

Když je housenka plně dorostlá, její tělo zprůsvitní, což je signál, že přišel čas předení. Housenky zneklidní a začnou hledat místo, kde by se mohly zakuklit. Chovatel je přenese do krabice rozdělené na mnoho čtverhranných přihrádek. Tam housenky začnou vypouštět jemné bílé vlákno (5), kterým se omotají.

Pro pana Kawaharadu je to nejrušnější období, protože všech 120 000 housenek začne spřádat vlákno přibližně ve stejnou dobu. Ve druhém patře domu je pod střechou vzdušná chladná místnost, kde jsou zavěšeny celé řady krabic s housenkami (6).

V těle housenky se mezitím odehrává úžasná změna. Strávené listy morušovníků se změnily ve fibroin. Je to druh bílkoviny, která je uložena ve dvou žlázách probíhajících celým tělem housenky. Když je fibroin z těchto žláz vytlačován, nanáší se na něj vrstva klihovité látky zvané sericin. Dvě fibroinová vlákna se díky sericinu spojí v jedno těsně před tím, než vyjdou ze snovací bradavky, která je umístěna v ústním ústrojí  housenky. Tekuté hedvábí na vzduchu ihned tuhne a stává se z něj pevné vlákno.

Jakmile housenka začne spřádat vlákno, už se nedokáže zastavit. Točí hlavou a vypouští 30 až 40 centimetrů vlákna za minutu. V jednom odborném článku bylo uvedeno, že housenka otočí hlavou asi 150 000krát, než upřede zámotek. Po dvou dnech a dvou nocích předení housenka vyprodukuje jediné vlákno dlouhé až 1 500 metrů. To je asi čtyřikrát víc než výška mrakodrapu.

Během jediného týdne pan Kawaharada sklidí 120 000 zámotků, které pak odešle ke zpracování. Na výrobu kimona je zapotřebí asi 9 000 zámotků, na kravatu kolem 140 a na hedvábný šátek více než 100.

Jak se dělá hedvábná tkanina

Ze zámotků je potřeba odvinout vlákno. Kdy a jak se ale přišlo na to, že je něco takového možné? To je opředeno mnoha mýty a legendami. Jedna říká, že když čínská císařovna Si Ling Š’ seděla pod morušovníkem, uvolnil se na stromě jeden zámotek a spadl jí rovnou do šálku s čajem. Když se jej snažila vytáhnout, všimla si, že ze zámotku se odvinul kousek jemného vlákna. Tak se přišlo na to, že se vlákno dá odmotávat. Dnes se to dělá strojově.

V zámotcích jsou ovšem kukly. Ty je potřeba zabít, než se z nich vylíhnou motýli, protože jedině tak si zámotky uchovají tržní hodnotu. Tento smutný krok při výrobě hedvábí se dělá pomocí horka, kterému se zámotky vystaví. Potom se vytřídí ty, jež jsou nějak poškozeny. Ostatní zámotky jsou nyní připraveny ke zpracování. Nejprve se umístí do horké vody nebo páry, aby se vlákno uvolnilo. Začátek vlákna se pak zachytí na točící se kartáče (7). Podle toho, jak silná má být příze, je možné současně odmotávat vlákna ze dvou nebo více zámotků. Příze se suší namotaná na cívce. Surové hedvábí se potom v požadované délce a váze namotá na větší cívku do přadena (8, 9).

Hedvábná tkanina je tak hladká a jemná, až má člověk chuť přiložit si ji k obličeji. Čím jsou tyto charakteristické vlastnosti hedvábí dány? Prvním faktorem je to, že z vlákna je odstraněn sericin, kterým je pokryt fibroin. Hedvábí, z něhož nebyl sericin odstraněn, je drsné a špatně se barví. Šifon má zrnitou strukturu, protože z vláken nebyl sericin odstraněn úplně.

Druhým faktorem je to, do jaké míry je příze kroucená. Japonská látka zvaná habutai je jemná a hladká, protože příze byla kroucená málo nebo vůbec. Naproti tomu krep je vlnitý, protože je utkán ze silně kroucené příze.

Další důležitou součástí výrobního procesu je barvení. Hedvábí se barví snadno. Struktura fibroinu umožňuje, aby barvivo proniklo do hloubky, takže stálost barev hedvábných tkanin je vynikající. Na rozdíl od umělých vláken obsahuje navíc hedvábí jak kladné, tak i záporné ionty, a proto se dosáhne dobrých výsledků prakticky s každým barvivem. Hedvábí je možné barvit ve formě příze, tedy ještě před tím, než se natáhne na tkalcovský stav (10), nebo i ve formě utkané látky. Při proslavené metodě barvení kimon, které se říká juzen, jsou na utkané hedvábí kresleny a pak ručně barveny překrásné motivy.

Většina hedvábí se dnes sice vyrábí v Číně a Indii, ale z hlediska módního návrhářství zaměřeného na hedvábí vede Francie a Itálie. Díky umělým vláknům, jako je například viskózové hedvábí nebo nylon, je trh samozřejmě zaplaven mnoha druhy levných látek. Hedvábí se však nic nevyrovná. Kurátor Muzea hedvábí v japonské Jokohamě říká: „Ani současný vědecký pokrok nám neumožňuje, abychom hedvábí dokázali vyrobit uměle. Víme o něm všechno, od složení molekul po strukturu, ale napodobit je nedokážeme. Říkám tomu tajemství hedvábí.“

 [Rámeček a obrázek na straně 26]

VLASTNOSTI hedvábí

Pevné: Hedvábí je tak pevné jako ocelové vlákno o stejné síle.

Lesklé: Hedvábí má elegantní perleťový lesk. Ten je způsoben mnohovrstevnou krystalickou strukturou fibroinu, který lomí světlo.

Jemné na dotek: Aminokyseliny, z nichž se hedvábí skládá, nedráždí pokožku. Hedvábí prý chrání před různými kožními nemocemi. Prášek z hedvábí se přidává do některých kosmetických výrobků.

Absorbuje vlhkost: Aminokyseliny a také drobné dutinky v hedvábném vláknu absorbují a uvolňují značné množství vlhkosti, takže v horkém počasí se nepotíte a cítíte se příjemně.

Odolává žáru: Hedvábí špatně hoří. Pokud přece jen začne hořet, neuvolňují se z něj žádné toxické látky.

Chrání: Hedvábí pohlcuje ultrafialové záření a tím chrání pokožku.

Nenabíjí se statickou elektřinou: Hedvábí obsahuje jak kladné, tak záporné ionty a absorbuje vlhkost. Proto se v něm na rozdíl od některých jiných tkanin jen těžko vytváří statický náboj.

PÉČE O hedvábí

Praní: Obvykle je nejlepší dávat hedvábné oděvy do čistírny. Pokud je přece jen perete doma, použijte neutrální saponát a teplou vodu (asi 30 stupňů Celsia). Perte jemně, látku nedrhněte ani neždímejte. Nechejte ji uschnout na vzduchu, ne v sušičce.

Žehlení: Mezi látku a žehličku vkládejte plátno. Žehlete ve směru vláken na teplotu asi 130 stupňů Celsia. Páru používejte jen málo nebo vůbec.

Odstraňování skvrn: Pokud je to opravdu nutné, udělejte to tak, že hedvábnou tkaninu položíte lícem dolů na suchý kousek látky. Z rubu pak na hedvábí klepejte vlhkou látkou. Hedvábnou tkaninu byste neměli třít. Potom dejte hedvábí do čistírny.

Skladování: Hedvábí nevystavujte vlhku, chraňte je před moly a před světlem. Oděvy a doplňky z hedvábí dávejte na polstrovaná ramínka nebo je ukládejte na rovnou plochu tak, aby na nich bylo co nejméně skladů.

[Obrázek na straně 25]

Hedvábné zámotky

[Podpisky obrázku na straně 26]

Fotografie 7–9: Matsuida Machi, Annaka City, prefektura Gunma, Japonsko; 10 a detail: Kiryu City, prefektura Gunma, Japonsko