Přejít k článku

Přejít na obsah

Jak se vyrovnat s problémy stáří

Jak se vyrovnat s problémy stáří

Jak se vyrovnat s problémy stáří

„NAŠICH let je sedmdesát roků, jsme-li při síle, pak osmdesát; přinášejí nám však jen trápení a smutek; život rychle pomine a my odcházíme.“ (Žalm 90:10, Today’s English Version) Tato 3 000 let stará lyrická píseň potvrzuje, že pokročilý věk je odvěkým problémem. Přestože v medicíně došlo k velkým pokrokům, některé stránky stáří stále přinášejí značné „trápení a smutek“. Které to jsou a jak se s nimi někteří lidé vyrovnávají?

Duševní čilost

„Největší strach mám z toho, že budu senilní,“ říká 79letý Hans. Stejně jako mnoho jiných starších lidí, i Hanse zneklidňuje jeho zapomnětlivost. Bojí se, že již nebude mít pod kontrolou to, co jeden starověký básník poeticky označil jako „zlatá miska“ — totiž svůj mozek a paměť. (Kazatel 12:6) Hans si klade otázku: „Je duševní úpadek přirozenou součástí stárnutí?“

Tak jako Hans, i vy možná zapomínáte jména nebo si říkáte, zda takové výpadky paměti nejsou počátkem závažného zhoršení duševních schopností. Buďte si jisti, že zapomnětlivost existuje v každém věku a že změny rozumových schopností u starších lidí obvykle nejsou projevem demence. * V pozdějším věku je sice určité zhoršení paměti běžné, ale „většina letitých lidí plně využívá své duševní schopnosti až do konce života,“ píše dr. Michael T. Levy, který se ve fakultní nemocnici univerzity Staten Island v New Yorku zabývá studiem chování.

Je pravda, že mladší lidé si obvykle dokážou vybavit určitá fakta rychleji. Když „pomineme hledisko rychlosti,“ říká neurolog Richard Restak, „tak starší lidé většinou dosahují přinejmenším stejného výkonu jako ti mladší.“ Pokud někdo má přiměřené vzdělání a navykl si rozvíjet své myšlenkové schopnosti, není pro něj ve stáří problém učit se, pamatovat si fakta, a určité schopnosti dokonce i zlepšovat.

Léčitelné poruchy paměti

Co ale v případě, že někdo trpí závažnými poruchami paměti? Ani za těchto okolností by neměl automaticky dospět k závěru, že se jedná o demenci. V pozdějším věku vzniká řada zdravotních problémů, které se projevují poruchami paměti a náhlými stavy zmatenosti. Mnohé z těchto potíží se ale dají vyléčit. Nicméně často bývají nesprávně označeny — někdy dokonce i špatně informovanými odborníky — jako „stáří“ nebo „senilita“. Pro starší pacienty je to jednak ponižující a jednak se může stát, že kvůli tomu nedostanou potřebnou léčbu. O jaké poruchy se může jednat?

Náhlé neobvyklé stavy zmatenosti mohou být způsobeny podvýživou, dehydratací, anémií, poraněním hlavy, špatnou funkcí štítné žlázy, nedostatkem vitaminů nebo se může jednat o nežádoucí účinek nějakého léku. Pacient může být dezorientován i v důsledku změn v bezprostředním okolí. K problémům s pamětí může vést i dlouhodobý stres a je známo, že stavy zmatenosti u letitých lidí mohou být vyvolány také infekčním onemocněním. Další možnou příčinou je deprese. Doktor Levy radí: „Stav zmatenosti, který začne náhle, byste nikdy neměli přehlížet ani ho pokládat za beznadějný případ senility.“ Příčinu tohoto stavu může prokázat důkladné lékařské vyšetření.

Deprese

Deprese není pro lidi ničím novým, a to ani pro věrné Boží služebníky. Téměř před dvěma tisíci lety musel apoštol Pavel dát spolukřesťanům radu: „Mluvte utěšujícím způsobem ke sklíčeným duším.“ (1. Tesaloničanům 5:14) A v dnešní náročné době to lidé potřebují daleko víc. Je smutné, že deprese u letitých lidí často není diagnostikována správně nebo není rozpoznána vůbec.

Vzhledem k převládající mylné představě, že s postupujícím věkem bývají lidé sklíčení nebo náladoví, mohou členové rodiny i sami starší lidé pokládat příznaky deprese za normální součást stárnutí. „Tak to ale rozhodně není,“ uvádí kniha Treating the Elderly (Jak léčit lidi pokročilého věku). „Deprese ve stáří není součástí normálního procesu stárnutí.“

Dlouhodobá klinická deprese — na rozdíl od běžného smutku nebo mrzuté nálady — je těžké onemocnění, které může mít závažné následky, a neměli bychom jej tudíž ignorovat. Neléčená deprese se může natolik prohloubit, že někteří zoufalí pacienti spáchají sebevraždu. Tragickou stránkou deprese u starších pacientů je podle doktora Levyho to, že u nich „může nejčastěji vést ke smrti právě ta psychická porucha, kterou je možné tak snadno léčit“. Pokud deprese přetrvává, měl by se pacient svěřit do rukou odborníka. * (Marek 2:17)

Lidé, kteří trpí depresí, si mohou být jisti, že Jehova „je velmi něžný v náklonnosti a soucitný“. (Jakub 5:11, poznámka pod čarou) Je totiž „blízko těm, kdo mají zlomené srdce“. (Žalm 34:18) Především je to on, kdo „těší sklíčené“. (2. Korinťanům 7:6, Ekumenický překlad)

Pocit neužitečnosti

„Neodvrhuj mě v čase stáří; právě když selhává má síla, mě neopouštěj,“ modlil se před více než 3 000 lety věrný král David. (Žalm 71:9) Tyto pocity nejsou ani v 21. století ničím neobvyklým, protože starší lidé mívají obavy, že budou pokládáni za neužitečné. Pocit nedostatečnosti snadno vznikne kvůli omezení, jež je způsobeno špatným zdravím. Podkopat sebeúctu může i nucený odchod do penze.

Člověk si však může zachovat sebeúctu a pocit užitečnosti, jestliže se soustředí na to, co je schopen dělat, místo aby se deptal tím, co už dělat nedokáže. Jedna zpráva OSN doporučovala, aby se starší lidé ‚dále rozvíjeli prostřednictvím klasického i neformálního vzdělávání, podíleli se na činnosti místních organizací a na aktivitě náboženské‘. Na příkladu svědka Jehovova ze Švýcarska, který se jmenuje Ernest, si můžeme ukázat, jaký užitek to přináší. Ernest býval pekařský mistr a nyní je v penzi. Když mu bylo něco přes sedmdesát let, rozhodl se, že si koupí počítač a naučí se s ním zacházet. Proč se do toho pustil, když mnozí lidé v jeho věku se nových technologií bojí? „Za prvé jsem chtěl s přibývajícími lety udržovat svou mysl v činnosti,“ vysvětluje. „A za druhé jsem chtěl využívat technologii, která mi pomáhá jak s biblickým výzkumem, tak s aktivitami v křesťanském sboru.“

Když se starší člověk zabývá nějakou tvůrčí činností, může tím uspokojovat mnoho svých základních potřeb. Přináší mu to pocit spokojenosti a osobní hodnoty, a někdy dokonce i určitý výdělek. Moudrý král Šalomoun si uvědomil, že je to dar od Boha, aby se lidé „radovali a činili za svého života dobro; a také že by každý člověk měl jíst a vskutku pít a vidět dobré za všechnu svou tvrdou práci“. (Kazatel 3:12, 13)

Co dělat můžete?

V mnoha společnostech jsou to právě letití lidé, kteří předávají dalším generacím nejen poznání, ale také morální i duchovní hodnoty. Král David napsal: „Nyní, když jsem stár a zešedivěl jsem, neopouštěj mě, Bože. Buď se mnou, až budu líčit tvou sílu a moc všem dalším generacím.“ (Žalm 71:18; Today’s English Version)

Co ale v případě, že letitý člověk má výrazné omezení v důsledku zdravotních problémů nebo jiných okolností? V takové situaci se ocitla 79letá Sarah, která je svědkem Jehovovým. Když o své sklíčenosti mluvila s jedním křesťanským starším, připomněl jí biblickou zásadu, že ‚úpěnlivá prosba spravedlivého má mnoho síly‘. (Jakub 5:16) „Ty sis dlouhá léta vytvářela k Bohu důvěrný vztah. Jestliže se za nás teď budeš modlit, umožníš nám, abychom z tohoto tvého vztahu měli užitek my všichni.“ Velmi ji povzbudilo, když řekl: „Sarah, my potřebujeme, aby ses za nás modlila.“

Sarah si uvědomila, že modlitba je uspokojující a účelný způsob, jak se mnozí letití mohou dnem i nocí namáhat ve prospěch druhých. (Kolosanům 4:12; 1. Timoteovi 5:5) Díky takovým modlitbám se tito věrní lidé zároveň přibližují k Jehovovi, ‚který slyší modlitbu‘. (Žalm 65:2; Marek 11:24)

Starší lidé, kteří jsou přes svá omezení ochotni předávat zkušenosti, jsou pro společnost cenným přínosem. Prokazují, že „šediny jsou korunou krásy, když se nalézají na cestě spravedlnosti“. (Přísloví 16:31)

Nabízí se však otázka, jaká budoucnost čeká letité lidi. Je realistické předpokládat, že v pozdějších letech budeme šťastnější?

[Poznámky pod čarou]

^ 5. odst. Podle některých výzkumných pracovníků „skoro 90 procent lidí nad 65 let nemá žádné známky demence“. Více informací o léčbě demence najdete v sérii článků „Alzheimerova choroba — Jak zmírnit bolest“ v Probuďte se! z 22. září 1998.

^ 13. odst. Časopis Probuďte se! nepropaguje žádný konkrétní přístup. Křesťané by se měli ujistit, že léčba, kterou podstupují, není v rozporu s biblickými zásadami. Další informace najdete v sérii článků „Jak porozumět poruchám nálady“ v Probuďte se! z 8. ledna 2004.

[Praporek na straně 5]

Starší lidé mívají často pocit, že nestačí tempu dnešního hektického světa

[Rámeček a obrázek na straně 7]

Jak můžete pomoci letitým

Respektujte jejich důstojnost. „Musíš-li domluvit staršímu člověku, nenapadej ho, ale jednej s ním uctivě, jako by to byl někdo z tvých rodičů.“ (1. Timoteovi 5:1, 2; Slovo na cestu)

Pozorně jim naslouchejte. „Být rychlý k slyšení, pomalý k mluvení, pomalý k zlobě.“ (Jakub 1:19)

Projevujte jim empatii. „Všichni smýšlejte stejně, projevujte soucítění, mějte bratrskou náklonnost, buďte něžně soucitní, pokorní v mysli, neoplácejte urážku urážkou ani spílání spíláním.“ (1. Petra 3:8, 9)

V pravou chvíli je povzbuďte. „Jako zlatá jablka v stříbrných řezbách je slovo pronesené v pravý čas.“ (Přísloví 25:11)

Počítejte s nimi při svých akcích. „Jděte cestou pohostinnosti.“ (Římanům 12:13)

Nabídněte jim praktickou pomoc. „Kdokoli . . . má prostředky tohoto světa k podpoře života a spatří svého bratra, který má nouzi, a přesto před ním zavře dveře svého něžného soucitu, jak v něm zůstává Boží láska? Děťátka, nemilujme slovem ani jazykem, ale skutkem a pravdou.“ (1. Jana 3:17, 18)

Buďte k nim trpěliví. „Oblékněte [si] něžnou náklonnost soucitu, laskavost, poníženost mysli, mírnost a trpělivost.“ (Kolosanům 3:12)

Když projevujeme zájem o letitého člověka, dáváme tak najevo úctu k Jehovovým zásadám, protože Boží slovo říká: „Osobě starce [nebo staré ženy] projevíš ohled.“ (3. Mojžíšova 19:32)

[Obrázek na straně 6]

Prospěšné je nechat se důkladně vyšetřit