Přejít k článku

Přejít na obsah

Krása pravdy mě přivedla ke Stvořiteli

Krása pravdy mě přivedla ke Stvořiteli

 Krása pravdy mě přivedla ke Stvořiteli

VYPRÁVÍ CUJOŠI FUDŽII

PŘED mnoha lety se mi naskytla jedna vzácná příležitost. Byl jsem pomocníkem Seneie Ikenoba, mistra školy Ikenobo pro aranžování květin, a dostal jsem za úkol připravit květinovou výzdobu do jednoho elegantního pokoje v císařském paláci v Tokiu. Pracovali jsme za přísných bezpečnostních opatření. Atmosféra byla napjatá a já jsem dbal na to, abych nikde nerozlil ani kapku vody. Byl to jeden z vrcholných okamžiků mé kariéry ve světě aranžování květin. Rád bych vám nyní vyprávěl, jak jsem se do tohoto světa vlastně dostal.

Narodil jsem se v roce 1948 ve městě Nišiwaki, které leží na severozápad od Kóbe. Už v dětství mě uchvátila měnící se krása čtyř ročních období, které se v květinách zrcadlily. Vychovávala mě babička, která byla horlivou buddhistkou, a tak jsem nikdy ani nepomyslel na to, že by existoval nějaký Stvořitel.

V našem rodném městě maminka učila a stále ještě učí umění aranžovat květiny. Tomuto umění se říká ikebana neboli kado (cesta květin) a v Japonsku je chováno ve velké úctě. I když mě osobně maminka ikebanu nikdy přímo neučila, velmi mě ovlivnila. Když přišel čas, abych uvažoval o své budoucnosti, rozhodl jsem se vstoupit do světa ikebany. Můj učitel i maminka doporučovali, abych raději studoval nějaký běžný univerzitní obor, ale já jsem si bez váhání zvolil vysokou školu Ikenobo, což je nejstarší škola ikebany v Japonsku. Po přijetí na školu jsem se s nadšením pustil do studia.

Ve světě ikebany

Námětem tradičního japonského umění ikebany je život. Dovolte, abych vám to vysvětlil. Květiny ve váze v květinářství sice vypadají hezky, ale copak se dají srovnat s drobnými kvítky, které rostou na louce, nebo s kvetoucími stromy v horách? V přírodě na vás z květů dýchá život i roční období. A právě to se dotýká vašeho srdce. Ikebana je prostředkem, kterým můžete pomocí květů a rostlin takovou krásu přírody vyjádřit, a to motivem, jenž na vás hluboce působí.

Chcete-li navodit dojem podzimu, můžete toho dosáhnout tak, že použijete podzimní květiny, například hořec a patrinii, a také podzimní listy. Chtěli byste zachytit i osvěžující vánek? Dojem podzimního vánku vyvolá několik stonků ozdobnice čínské, které se zlehka pohybují. Ikebana byla mým životem. Vyjadřovat své pocity kombinováním květů a rostlin mi přinášelo mnoho radosti.

Velká „rodina“

Historie ikebany jako dekorativního umění sahá 500 let do minulosti. Školy ikebany jsou řízeny systémem, který by se dal jednoduše popsat slovy „mistr je vládcem“. Jeho postavení je dědičné. Je dědicem uměleckých tradic, a proto si udržuje patriarchální autoritu nad velkou „rodinou“ svých žáků. Spolu s tradicemi  předá další generaci nové aranžérské styly, které vytvořil v souladu s dobou, v níž žije.

Po absolvování vysoké školy Ikenobo a následném dvouletém technickém kurzu kado jsem v lednu 1971 začal pracovat v Nadaci Ikenobo. Po celém Japonsku jsem plánoval a organizoval výstavy ikebany pořádané naší nadací. Také jsem na cestách po Japonsku doprovázel mistra jako jeden z jeho asistentů při aranžování jeho uměleckých děl.

Dodnes si pamatuji, jak jsem poprvé stál na pódiu ve Sportovní hale ve Fukuoce a pomáhal jsem mistrovi, který předváděl aranžování květin. Byly tam tisíce lidí, a tréma mi úplně svázala ruce. Ohýbal jsem stonky a stříhal větvičky, ačkoli jsem nic takového dělat neměl. Mistr to však vzal s humorem. Když divákům vysvětloval, co vlastně dělá, okomentoval má pochybení několika veselými poznámkami. Díky tomu moje tréma trochu opadla.

Mistrovi jsem s aranžováním květin pomáhal i při významných státních příležitostech, kdy Japonsko navštěvovali vážení hosté ze zahraničí. A tak jsem se jednou dostal až do elegantního pokoje v císařském paláci, jak jsem se o tom zmínil v úvodu.

Později byla založena Ústřední škola Ikenobo, jež měla poskytovat dodatečné školení instruktorům v celém Japonsku. Byla mi svěřena práce, která se týkala samotného vyučování ve škole — připravoval jsem školní osnovy a dohlížel na výrobu učebnic a filmů, které se měly používat při školení asi 200 000 studentů v 300 pobočkách školy. Jezdil jsem po celé zemi, abych na výuku dohlížel. Jelikož škola Ikenobo má pobočky i v zahraničí, cestoval jsem několikrát ročně na Tchaj-wan. Díky tomu všemu jsem si získal důvěru mistra a zastával jsem odpovědné postavení.

Práce mi sice přinášela radost, ale se svým životem jsem příliš spokojený nebyl. Pod třpytivým pozlátkem se skrývaly věci, které se mi vůbec nelíbily. Mezi studenty byla žárlivost a závist, jež vedly k pomluvám. Místní instruktoři se na mě často obraceli, abych jim nějak poradil. Avšak v organizaci, kde vládly staré zvyky a síla autority, bylo mnoho věcí, se kterými jsem nemohl nic dělat. Na druhou stranu mnozí studenti měli k ikebaně ryzí vztah a brali kurz vážně, takže jsem se upřímně snažil, aby jim učení přinášelo radost.

První kontakt s krásou pravdy

Náboženství jsem rád neměl. Myslel jsem si, že vede k zaslepenosti. A navíc jsem viděl, že mezi lidmi, kteří mluvili o míru a štěstí, je mnoho pokrytectví. Avšak moje manželka Keiko už od dětství hledala pravdu. Zajímala se o různá náboženství a jejich nauky. Žádné z nich však neuspokojilo její duchovní hlad.

Když u nás tedy jednoho dne zazvonila žena, která se představila jako svědek Jehovův, manželka přijala nabídku studia Bible. Pokaždé mi pak povídala o všem, co se dozvěděla a co na ni zvlášť zapůsobilo. To, co mi Keiko říkala, znělo hezky, ale její nadšení jsem přesto nesdílel.

Ona mi však dál s opravdovým přesvědčením vyprávěla, co se z Bible dozvídala. Když jsem někam cestoval, vždy mi do tašky dala pár časopisů o Bibli. Já jsem je ale odmítal číst. Snažil jsem se chránit to, co jsem si za ta léta vybudoval. Tehdy jsme si právě koupili vlastní dům a já jsem si z nějakého důvodu myslel, že kdybych uvěřil tomu, co učí Bible, museli bychom se domu vzdát. Mezitím Keiko horlivě uplatňovala to, čemu uvěřila. Cítil jsem se opuštěný. I když jsem věděl, že to, co mi Keiko říká, je správné, začal jsem jí odporovat.

Přestože odporuji, pravda mě přitahuje

Z práce jsem se vracel domů pozdě v noci. V ty dny, kdy Keiko večer chodila na shromáždění svědků Jehovových, jsem se záměrně vracel ještě později. Ale i když jsem domů přišel ve dvě nebo ve tři hodiny ráno, Keiko na mě vždy čekala. Jednak si o mě dělala starost a jednak mi chtěla povědět, co se během dne stalo. Já  jsem se však nemohl smířit s myšlenkou, že moje rodina opouští na několik hodin dům a jde na křesťanské shromáždění. Začal jsem odporovat ještě víc, a dokonce jsem mluvil o rozvodu. Keiko se ale nenechala zlomit.

Nemohl jsem jednání své manželky pochopit. Navzdory napjatým vztahům a jejím astmatickým záchvatům byla šťastná při všem, co dělala. Na Keiko mě už od začátku přitahovalo to, že měla čisté srdce a byla jemná a bezelstná. Právě proto jsem se teď bál, že když začala studovat Bibli, byla snadno oklamána.

Ona se však stále řídila tím, co se z Bible naučila, a snažila se být dobrou manželkou a matkou. Někdy mě moc prosila, abych šel na křesťanské shromáždění nebo na sjezd. I když jsem pravdě odporoval, čas od času jsem tam šel, možná proto, že jsem byl na Keiko hrdý.

Současně jsem ale na Jehovu žárlil. Když jsem viděl, jak se Keiko snaží pracovat na své osobnosti, přemýšlel jsem o tom, jak je možné, že biblické učení má na lidi takový obrovský vliv. Říkal jsem si: ‚Proč je moje manželka ochotná snášet kvůli Jehovovi takové obtíže?‘

Křesťanští bratři ze sboru, kam Keiko chodila, měli snahu přiblížit se mi, ale já jsem neměl v úmyslu trávit s nimi čas. Současně mě však zajímalo, díky čemu je Keiko tak klidná a spokojená. Nakonec ve mně zvítězila zvědavost a souhlasil jsem s tím, že budu studovat Bibli. Když jsem se sblížil s těmi, kdo nás navštěvovali, zjistil jsem, že jsou to velmi příjemní lidé. Studovali jsme každý týden. Biblické pravdy mi postupně pronikly do srdce a mé názory už nebyly tak vyhraněné.

Krása přírody a pravdy

Pomocí ikebany jsem se snažil vyjádřit krásu a kouzlo přírody, ale nedařilo se mi zachytit její velkolepost. Teď, když jsem se dozvěděl, že Tvůrcem krás přírody je Jehova, všechno to začalo dávat smysl. Jak by se pouhý člověk mohl měřit s uměleckými schopnostmi Stvořitele? Jehova je ten nejlepší Umělec, takže když jsem se snažil napodobovat ho, dokázal jsem květiny aranžovat mnohem lépe. Potom, co jsem začal studovat Bibli, lidé si všimli, že se má díla změnila — k energii přibyla jemnost.

Biblické pravdy mi pomohly, abych porozuměl mnoha věcem, které jsem si dříve neuvědomoval. Když jsem se dozvěděl, že za dnešní lidské utrpení je zodpovědný Satan Ďábel, panovník tohoto světa, a že lidské srdce je zrádné kvůli hříchu, který jsme zdědili od Adama, konečně jsem pochopil skutečný význam toho, co se děje ve světě kolem nás. (Jeremjáš 17:9; 1. Jana 5:19) Dozvěděl jsem se, že Jehova je mírumilovný Bůh, hojný v lásce, spravedlnosti, moci a moudrosti (5. Mojžíšova 32:4; Římanům 11:33; 1. Jana 4:8; Zjevení 11:17), že Bůh z lásky poslal Ježíše, aby za nás zemřel (Jan 3:16; 2. Korinťanům 5:14) a že přijde doba, kdy už nebude žádné utrpení ani smrt (Zjevení 21:4). Krása těchto pravd mě uchvátila. A svědkové Jehovovi se navíc řídí Ježíšovým pokynem „milovat svého bližního jako sám sebe“. Když jsem to viděl na vlastní oči, ujistilo mě to, že toto je pravé náboženství. (Matouš 22:39)

Překážka, kterou bylo potřeba odstranit

Pravda zakořenila v mém srdci, ale musel jsem překonat jednu překážku. Občas se stávalo, že mistr se nemohl účastnit pohřbů, a tak jsem ho při buddhistických rituálech zastupoval. Když jsem začal uvažovat o tom, že se zasvětím Jehovovi, tento problém stál přede mnou jako hora. Rozhodl jsem se však, že se na buddhistických rituálech podílet nebudu. (1. Korinťanům 10:21) Uctivě jsem mistrovi vysvětlil, že mám v úmyslu dát se brzy pokřtít a že jsem se rozhodl nemít nic společného s žádným jiným náboženstvím, i kdyby se to mělo nějak dotýkat mé práce. Mistr řekl, že nic nenamítá proti tomu, abych se stal křesťanem, a že v náboženských záležitostech mohu postupovat podle svého uvážení. Jeho odpověď  pro mě byla příjemným překvapením, protože jsem si myslel, že mi to vytkne a že přijdu o místo.

Jelikož tato překážka byla odstraněna, mohl jsem své zasvěcení dát najevo křtem. Byl jsem pokřtěn na sjezdu v červnu 1983, rok po tom, co jsem začal studovat Bibli. Když jsem vyšel z bazénu, v němž se křest konal, přivítala mě Keiko. Usmívala se a v očích měla slzy radosti. I já jsem se slzami v očích děkoval Jehovovi za to štěstí, které jsme teď spolu s Keiko sdíleli.

Vzdávám se světské kariéry

Mistr respektoval to, že jsem křesťanem, a byl velmi ohleduplný. Snažil jsem se plnit své pracovní povinnosti ještě svědomitěji než předtím. Současně jsem ale dbal na vyrovnanost mezi zaměstnáním a křesťanským životem. Po sedm let jsem se každý rok vždy několik měsíců větší měrou podílel na křesťanské službě.

Zdraví Keiko se však zhoršovalo a musel jsem také myslet na to, aby můj jediný syn byl v duchovním ohledu v pořádku. Dospěl jsem proto k závěru, že bych měl s rodinou trávit více času. Navíc jsem chtěl i nadále mít na prvním místě ve svém životě zájmy Království. Tyto potřeby a přání mě vedly k tomu, že jsem se modlil k Jehovovi o to, abych mohl skončit s prací ve škole ikebany. Mistr pochopil, že jsem se už pevně rozhodl, a bez problémů mi dovolil odejít. To se stalo v červenci roku 1990, když mi bylo 42 let.

Pomáhám druhým, aby viděli krásu pravdy

Krátce potom jsem začal s celodobou kazatelskou službou, abych dalším lidem pomáhal najít pravdu. V současné době jeden den v týdnu vyučuji aranžování květin, ale už nejsem spoután stylem školy Ikenobo. Sloužím jako starší ve sboru a Keiko se raduje z toho, že i ona může být v průkopnické službě. Má teď méně astmatických záchvatů než dříve. Náš syn se oženil a je služebním pomocníkem v jednom blízkém sboru. Je to nádherná výsada, že celá naše rodina může sloužit Jehovovi.

Těším se na to, že pod vládou Božího Království v rukou Ježíše Krista budu moci vytvářet krásné kompozice z květin vypěstovaných na vlastní zahrádce. Ze srdce toužím společně s rodinou navždy chválit velkolepé jméno Jehovy, Stvořitele všech krásných věcí.

[Obrázek na straně 23]

S manželkou, synem a jeho rodinou

[Obrázky na straně 23]

Pomocí ikebany můžete vyjádřit svůj dojem, který ve vás vyvolává krása přírody