Přejít k článku

Přejít na obsah

Hračky — Včera a dnes

Hračky — Včera a dnes

 Hračky — Včera a dnes

PHILIP * a jeho kamarádi s radostí sledují poskakující míč, který udělali ze smotaných provázků. Zkoušejí si s ním kopat a fotbalové utkání začíná. Mike je nadšený z toho, jak jeho autíčko reaguje na povely z dálkového ovládání, které drží v ruce. Autíčko bez problémů jezdí sem a tam. Andrea a její malé kamarádky si doma společně hrají s panenkami. Oblékají jim různé šaty a boty, a celou dobu si povídají o tom, jak se budou oblékat, až vyrostou.

Co mají tyto děti společného? Mají hračky, se kterými si vydrží hrát celé hodiny. Někdy se hračka, například plyšový medvídek, stane nerozlučným společníkem dítěte na řadu let. Fotografie některých hraček se dokonce dostanou i do rodinného alba. Jaká je vlastně historie hraček? A proč jsou pro děti tak důležité?

Původ hraček

V jedné encyklopedii je uvedeno: „Hračka je obvykle předmět, který slouží ke hře. Hračky a hry existují od dávné minulosti a pocházejí  z nejrůznějších kultur. Jejich škála sahá od nejjednodušších až po nejsložitější, od kousku dřeva, který se v dětské představivosti stane koníkem, až po složitá mechanická zařízení.“ Hračkou tedy může být jakýkoli předmět, který se použije k zábavě a hře. A jelikož přirozenou součástí lidské povahy je touha po rozptýlení, je velmi pravděpodobné, že hračky jsou téměř tak staré jako lidstvo samo.

Například panenky, nebo přinejmenším části z nich, byly objeveny na území starověké Babylónie a Egypta. Je docela dobře možné, že panenky patří mezi ty nejstarší hračky. Jinou starověkou hračkou je míč a koule. Dnes se již nedá zjistit, kdy si vlastně lidé s nimi začali hrát. Nicméně v hrobce jednoho egyptského dítěte byly objeveny kamenné kuželky, do kterých se trefovalo kamennou koulí.

Kamenné jojo bylo v Řecku známé před více než 3 000 lety a z některých nálezů vyplývá, že bylo oblíbené i ve staré Číně. Loutky a geometricky opracované kousky slonoviny, které do sebe zapadaly, patřily k hračkám římských dětí. Řečtí a římští chlapci si hráli také s miniaturními vozíky, což ukazuje, že hračky v podobě dopravních prostředků byly v oblibě od nepaměti. V jednom muzeu je vystavena hliněná figurka zvířete na kolečkách, která pochází z rané mexické kultury. Je možné, že se také jedná o hračku. Za zmínku stojí i to, že u této kultury nebyl objeven žádný jiný nález potvrzující používání kola. Ve středověku se oválné nebo kulaté míče dělaly z nafouknutých měchýřů zvířat. Podobně jako u mnoha dnešních míčových her, i tehdy bylo cílem, aby hráči dopravili míč na určité místo.

Později, v 18. století se v Anglii objevily skládanky neboli puzzle. Byly vytvořeny pro vzdělávací účely a počátkem 20. století si získaly velkou oblibu. Ve stejné době začaly být populární pastelky. Jedna firma ve Spojených státech vyrobila za dobu své existence více než 100 miliard pastelek. Jak vidíte, některé současné hračky pocházejí z dávné minulosti a v životě lidí sehrály významnou roli.

Proč si hrát a mít hračky?

„Hra je přirozenou činností každého dítěte. Hra dětem poskytuje mnoho příležitostí učit se a růst — tělesně, duševně i společensky. Jelikož hra je pro dítě vlastně prací, pak hračky jsou jeho pracovní nástroje. Vhodné hračky tedy mohou dětem pomáhat, aby svou práci vykonávaly dobře.“ Takto vysvětluje důležitost hraček jedna vládní organizace ve své příručce o tom, jak vybírat dětem vhodné hračky.

Samozřejmě tím hlavním důvodem, proč jsou hračky oblíbené, je to, že hrát si s nimi je zábava. Jejich přínos k rozvoji dítěte je nicméně velmi významný. Tak například, když dítě tlačí kočárek nebo podobnou hračku, zlepšuje své motorické schopnosti. Když skáče přes švihadlo, zlepšuje koordinaci pohybů. Když kope do míče a stojí přitom na jedné noze nebo když jezdí na kole, učí se udržovat rovnováhu.  A když staví z kostek nebo kreslí obrázky, učí se přesně ovládat své pohyby.

A co jeho intelekt? Jazykové schopnosti se zlepšují tehdy, když ke hře patří písničky a říkanky, například při skákání přes švihadlo nebo při hře na schovávanou. Myšlení a tvořivost jsou podněcovány, když si dítě hraje se stavebnicí nebo když něco sestavuje podle návodu, když skládá puzzle, když něco předvádí nebo když se při hře převleče za nějakou postavu. Totéž platí, když hraje na hudební nástroj, kreslí, modeluje nebo dělá nějaké ruční práce.

Neméně důležité je to, že hra dítěti pomáhá získat potřebné společenské dovednosti — jinými slovy, dítě se učí jednat s druhými. Příkladem mohou být kolektivní míčové hry. Doktor Bruce Duncan Perry říká: „Dítě se učí chápat druhé, takže pak může být soucitnější a méně zaměřené na sebe. Když si hraje se svými vrstevníky, učí se systému společenských pravidel, k čemuž patří i způsoby, jak se ovládat a jak se v kolektivu vyrovnat se situací, kdy se mu něco nepodaří.“

Děti používají hračky i k tomu, aby napodobovaly jednání, které vidí u dospělých. Řecký filozof Aristoteles řekl: „Napodobování je člověku přirozené už od dětství.“ Ano, děti při hře napodobují mnohé každodenní činnosti a tím se je i učí. Asi jste už viděli malé děvčátko, jak při hře „vaří“ pro své kamarádky nebo jak kolébáním uspává panenku. Až dospěje, bude takto uspávat své skutečné dítě. Chlapci si zase hrají s autíčky, napodobují zvuk motoru a připravují se na to, až jednou skutečně usednou za volant. Když tedy pro své dítě vybíráte nějakou  hračku, existují důležité faktory, které byste měli vzít v úvahu. Které to jsou?

Pečlivě vybírejte

„Hračky dnes podporují vizi násilné a bezzákonné společnosti,“ uvedl londýnský list The Daily Telegraph. I když se tento výrok určitě nevztahuje na všechny hračky, skutečnost je taková, že ubývá klasických hraček a přibývá „deformovaných svalnatých figurek . . . agresivního vzhledu“, jak napsaly mexické noviny La Jornada. V uvedeném článku byla citována slova Patricie Ehrlichové, která je pedagožkou a výzkumnou pracovnicí na Nezávislé městské univerzitě v mexickém městě Xochimilco. Sdělila, že mnoho hraček, které se v dnešní době vyskytují na trhu, propaguje ideologii nadvlády, v níž je prosazována síla, agrese, moc, podřízenost a strach.

Americká Národní asociace školních psychologů potvrzuje, že pokud si děti hrají s hračkami, které propagují násilí, „může to mít negativní dopad na jejich učení a rozvoj a může to mít nepříjemné následky“. Studie ukazují, že násilné elektronické hry mohou vést k agresivnímu chování a k trestným činům. Proto ten, kdo má za dítě odpovědnost, by měl pečlivě zvažovat, jakou hračku pro ně vybere. (Viz rámeček na straně 26.)

Díky moderním technologiím je dnes k dispozici nepřeberný výběr hraček, které často bývají technicky velmi propracované. Takové hračky však mohou být dost drahé nebo dítě brzy přestanou bavit. A navíc ani nemusí být pro dítě vhodné. Leanne, která žije v Austrálii a sama vychovává pět dětí, říká: „Moji starší synové jsou ovlivněni reklamou a často chtějí drahé hračky. Zdá se však, že daleko víc legrace i pohybu si užijí tehdy, když si na zahradě hrají s levnou basebalovou pálkou a gumovým míčem. Zjistila jsem, že jednoduché hračky bývají trvanlivější a dávají dětem více příležitostí k tomu, aby rozvíjely svou fantazii.“

Zkus si hračku udělat sám

Tato slova jsou určena dětem. Pokud jsou nejnovější hračky moc drahé, může ti udělat radost, když využiješ svou tvořivost a představivost, a nějakou hračku si vyrobíš. Dělají to tak děti v mnoha částech světa.

Podívej se na obrázky na protější straně. Vidíš, jak si ty děti vesele hrají? Sestavit takové autíčko není úplně snadné. Potřebuješ kousky starého drátu, které správně vytvaruješ. Na kola se ti bude hodit guma nebo umělá hmota, ze které vystřihneš požadovaný tvar. Co říkáš tomu vlaku, který je udělaný z plechovek od limonády a z plastových lahví? A jak se ti líbí to nákladní auto ze dřeva? A na této koloběžce, kterou si děti z Afriky udělaly samy, se dokonce dá jezdit. Všechny děti, které vidíš na obrázcích, si rády hrají, a to i s hračkami, které nejsou drahé. A spoustu legrace můžeš zažít už při tom, když takové hračky vyrábíš. Chceš to vyzkoušet i ty?

[Poznámka pod čarou]

^ 2. odst. Jména byla změněna.

[Rámeček a obrázek na straně 26]

Dobrá hračka . . .

● je vhodná a bezpečná vzhledem k věku, dovednostem a fyzickým schopnostem dítěte

● je dobře udělaná a odolná (děti rády věci rozebírají)

● je přitažlivá a zajímavá natolik, že dítě upoutá

● podněcuje tvořivost a představivost dítěte

● je cenově dostupná

● je zdravotně nezávadná

[Rámeček a obrázek na straně 27]

Aby hračky nebyly nebezpečné

● Hračky pro starší děti by měly být mimo dosah mladších dětí

● Pokud je na hračce štítek s nějakým upozorněním nebo návodem, pečlivě si ho přečtěte, pokud možno i s dítětem

● Naučte dítě správně hračky používat i uklízet

● Nekupujte dětem hračky, které vydávají tak silné zvuky, že by mohly poškodit sluch

● Pravidelně hračky kontrolujte. V mnoha případech je potřeba poškozenou hračku buď okamžitě opravit, nebo vyhodit

● Některé hračky mohou být nebezpečné, například ty, kterými se trefuje na cíl, které mají ostré hrany nebo elektrický pohon. S nimi by si menší děti měly hrát jen pod dozorem starších dětí nebo dospělých

● Hračky skládající se z drobných dílů, které by malé dítě mohlo spolknout, by měly být uloženy mimo jeho dosah

[Obrázek na straně 24]

Lev a ježek na kolečkách, druhé tisíciletí př. n. l., Írán

[Podpisek]

Lev a ježek: Erich Lessing/Art Resource, NY

[Obrázek na straně 25]

Hliněná panenka, asi 600 př. n. l., Itálie

[Obrázek na straně 25]

Káča, asi 480 př. n. l., Řecko

[Obrázek na straně 25]

Panenka z kukuřičných listů, koloniální Amerika

[Obrázek na straně 25]

Pastelky, počátek 20. století, Spojené státy

[Obrázky na straně 26]

Děti si hrají s hračkami, které si samy udělaly

[Podpisky obrázku na straně 25]

Hliněná panenka: Erich Lessing/Art Resource, NY; káča: Réunion des Musées Nationaux/Art Resource, NY; panenka z kukuřičných listů: Art Resource, NY