Přejít k článku

Přejít na obsah

Králíci a ropuchy útočí na kontinent

Králíci a ropuchy útočí na kontinent

 Králíci a ropuchy útočí na kontinent

OD NAŠEHO DOPISOVATELE V AUSTRÁLII

BOJIŠTĚM je zničená pustá země. Tam, kde kdysi byla úrodná pole, je plno hlubokých děr. Všude leží těla pobitých vojáků. Nemají však na sobě zelené maskovací uniformy a vysoké boty ani nejsou vyzbrojeni bajonety. Mají hebkou srst a ostré zuby. Jsou to divocí králíci — metla Austrálie.

Všude samí králíci

Invaze králíků začala v roce 1859 v jihovýchodním cípu Austrálie. Byli dovezeni z Evropy, aby sloužili jako kořist pro místní sportovní lovce. Brzy však byli pobíjeni ne ze sportu, ale v zoufalé snaze udržet jejich počet pod kontrolou.

Než králíci obsadili celou Británii, trvalo to 900 let, ale v Austrálii dokázali za pouhých 50 let osídlit plochu větší, než je polovina Evropy. Samice může ročně přivést na svět až 40 mladých, takže se králíkům dařilo každý rok posunovat útočnou linii o 100 kilometrů hlouběji do vnitrozemí. Zpráva vydaná Úřadem pro vědecký výzkum přírodních zdrojů uvádí: „Byl to nejrychlejší postup invazních savců, k jakému kdy na kterémkoli kontinentu došlo.“ Následky byly devastující.

Králíci konzumují rostlinstvo, kterým se živí původní australská zvířata, a zabírají jejich nory. Dává se jim za vinu lokální vyhynutí řady místních druhů. Dokonce nesou odpovědnost za zmizení lesů. Jeden odborník vysvětluje: „Sežerou semenáčky stromů, takže když staré stromy odumřou, není tu nic, co by je  nahradilo.“ Když se králíci dostanou na malý ostrov, může dojít ke katastrofě. „Králíci byli na ostrov Laysan vysazeni v roce 1903. Do roku 1936 zlikvidovali tři endemické druhy ptáků a 22 z 26 druhů rostlin. . . . Už v roce 1923 byl však ostrov nehostinnou písečnou pustinou s několika zakrslými stromy,“ píše se ve zprávě Úřadu pro vědecký výzkum přírodních zdrojů.

Jsou použity zbraně hromadného ničení

Králíci byli v Austrálii stříleni, chytáni do pastí i tráveni. Ve snaze zamezit jejich postupu byl ve státě Západní Austrálie postaven slavný „Plot proti králíkům“, který měřil 1 830 kilometrů. * Zdálo se však, že invazní armádu nezastaví vůbec nic.

V roce 1950 však byl podniknut protiútok s použitím biologické zbraně — viru myxomatózy. Virus radikálně zmenšil populaci králíků, která tehdy dosahovala ohromujících 600 milionů. Myxomatózu přenášejí komáři a blechy a tato nemoc postihuje pouze králíky. Během dvou let virus zabil 500 milionů nájezdníků. Došlo však k tomu, že králíci začali být imunní, a ti, kteří přežili, se pomstychtivě rozmnožovali. V devadesátých letech 20. století se jejich počet znovu vyšplhal asi na 300 milionů. Byl zapotřebí nový způsob obrany.

Pohroma je dobrou zprávou

V roce 1995 byla v Austrálii použita druhá biologická zbraň — hemoragické onemocnění králíků. Tato nemoc, označovaná také jako mor králíků, se poprvé vyskytla v roce 1984 v Číně. Do roku 1998 se rozšířila i do Evropy a krátce nato vyhladila 30 milionů domácích králíků v Itálii. Pro evropské chovatele byl mor králíků pohromou, ale pro australské farmáře to byla dobrá zpráva. Během prvních dvou měsíců po vypuštění tohoto viru uhynulo deset milionů králíků. Králíci hynou bez viditelných známek utrpení za 30 až 40 hodin po infikování. Zdá se, že virus postihuje pouze králíky. Do roku 2003 se díky této nemoci počet králíků v mnoha sušších částech Austrálie snížil o 85 i více procent.

V jednom národním parku v Jižní Austrálii se za necelých pět let osminásobně zvýšil počet místních orchidejí, protože králíci si už nepochutnávají na jejich listech. V jiných částech tohoto státu nastala „významná časná obnova původních křovin . . . na těch místech, kde došlo k řízenému výskytu této nemoci,“ uvádí časopis Ecos. V některých oblastech také ubylo predátorů, kteří tam byli vysazeni, jako jsou například lišky a zdivočelé domácí kočky, protože už zde nebylo dost králíků. Ekologové i farmáři mají z účinnosti této nové zbraně radost. Králíci totiž každý rok stáli australskou ekonomiku 600 milionů australských dolarů [350 milionů eur].  Jaký dlouhodobý dopad však tato nemoc bude mít na odolné australské králíky se teprve uvidí.

Od chrabrého rytíře k ošklivé ropuše

Vědci možná zvítězili v boji proti divokým králíkům, ale zdá se, že se setkali s více než vyrovnaným sokem v podobě ropuchy obrovské, která je nájezdníkem poměrně nedávným. Podobně jako králík, ani tento vetřelec se do Austrálie nedostal tajně, ale byl sem záměrně dovezen. Proč?

Počátkem 20. století byly plantáže cukrové třtiny v Austrálii devastovány dvěma druhy brouků z příbuzenstva chroustů. V současnosti toto zemědělské odvětví přináší ročně australské ekonomice dvě miliardy dolarů neboli 1,2 miliardy eur. V roce 1935 někoho napadlo, že zachráncem cukrové třtiny by se mohla stát ropucha obrovská (Bufo marinus). Tento velký obojživelník je totiž pověstným žroutem brouků. Přestože někteří vědci měli pochybnosti, byly z Jižní Ameriky cestou přes Havajské ostrovy přivezeny ropuchy obrovské a byly vypuštěny na třtinové plantáže v Queenslandu.

Jakmile byli tito obojživelníci na svobodě, přestali si všímat brouků a stali se z nich zběhové. Ropucha obrovská je v každém vývojovém stadiu jedovatá, od vajíčka až po dospělou žábu. Jak se mění z pulce v žábu, tvoří se jí v pokožce zvláštní žlázy. Když se ropucha cítí ohrožena, začnou žlázy vylučovat prudce jedovatý mléčně zbarvený sliz. O ropuchách obrovských se nyní ví, že zabíjejí místní živočichy, kteří jsou natolik pošetilí, že se pokusí ropuchu sežrat. Týká se to ještěrů, hadů, divokých psů, a dokonce i krokodýlů. Ropuchy se velmi rychle množí, a tak se oblast jejich výskytu rozšířila už do vzdálenosti více než 900 kilometrů od místa, kde byly vysazeny. Hustota jejich populace je až desetkrát vyšší než ve Venezuele, jejich domovině. Situace se podobá egyptské ráně v podobě žab, jak se o ní píše v Bibli. Žáby jsou na polích, vnikají do domů, a dokonce se ukrývají v záchodových mísách. Každý rok postupují o 30 kilometrů dál a už se dostaly na místo, kde se cítí jako v ráji. Pronikly totiž do Národního parku Kakadu, který leží v Severním teritoriu a je na seznamu světového kulturního a přírodního dědictví. Australská vláda už investovala miliony dolarů do výzkumu, jehož cílem je zastavit postupující ropuchy. Žádná skutečně účinná metoda však dosud objevena nebyla. Bitva ještě neskončila, ale ropuchy zatím vyhrávají.

Proč se to vlastně stalo?

V nenarušených ekosystémech mají organismy své přirozené regulátory, kteří udržují jejich populaci pod kontrolou. Když se však zdánlivě neškodní tvorové dostanou mimo své původní prostředí, kde panovala rovnováha a kde byly určité přirozené bariéry, mohou se začít nekontrolovaně množit a způsobit katastrofu.

Nikdo z prvních evropských osadníků nepředpokládal, jaké ohromné škody způsobí zvířata a rostliny, které byly do Austrálie dovezeny a které se pak vymkly kontrole. Je pravda, že mnoho dovezených druhů přineslo užitek. Vždyť Australané jsou dnes naprosto závislí na dovezených rostlinách a zvířatech, například na ovcích, hovězím dobytku, pšenici, rýži a jiných plodinách. Králíci a ropuchy jsou však varovnou připomínkou toho, že když člověk zasahuje do složité pavučiny života, musí být velmi opatrný.

[Poznámka pod čarou]

[Obrázek na straně 26]

Z hrdiny se stal ničema — invaze ropuch obrovských pokračuje

[Podpisek]

U.S. Geological Survey/photo by Hardin Waddle

[Obrázek na straně 26]

Žízniví nájezdníci u napajedla na ostrově Wardang ve Spencerově zálivu v Jižní Austrálii

[Podpisek]

S laskavým svolením CSIRO

[Podpisky obrázku na straně 25]

Králíci: Department of Agriculture, Western Australia; ropucha: David Hancock/© SkyScans