Přejít k článku

Přejít na obsah

Sněhobílí tuleni z Magdaleniných ostrovů

Sněhobílí tuleni z Magdaleniných ostrovů

 Sněhobílí tuleni z Magdaleniných ostrovů

DO OČÍ se mi draly slzy, když jsem se díval na bílé chlupaté stvoření, které leželo přímo přede mnou. Splnilo se mi to, o čem jsem snil dvacet let. Ani jsem nemohl uvěřit tomu, že ležím na ledové kře doslova několik centimetrů od malého tuleně grónského. Když jsem se díval do jeho uhlově černých očí, běhal mi mráz po zádech. Ne však kvůli tomu, že by mi byla zima, ale nadšením z tohoto zážitku. Nechtěl jsem, aby mi uniklo jediné mrknutí očí nebo pohyb vousků té huňaté kuličky.

Toto setkání se odehrálo asi 100 kilometrů od pobřeží na rozlehlé ledové kře uprostřed zálivu svatého Vavřince mezi Newfoundlandem a kanadskou pevninou. Manželka a já jsme nejprve přiletěli na Magdaleniny ostrovy. Právě poblíž nich je totiž největší stádo tuleňů grónských. Museli jsme si obléknout zateplené kombinézy, které měly zářivě oranžovou barvu. Průvodce nás ujistil, že tulení mláďata tato barva nijak nevyděsí.

Tuleň grónský

Tuleni patří mezi ploutvonožce. Jak toto slovo naznačuje, jejich končetiny vypadají jako ploutve. Dospělí tuleni grónští mají na zádech charakteristickou skvrnu ve tvaru lyry.

Jsou to savci, takže dýchají vzduch a rodí živá mláďata, která sají mateřské mléko. Většinu svého života  tráví tuleni grónští v mrazivých vodách severního Atlantiku. Jsou však k životu v těchto ledových podmínkách dobře vybaveni. Dospělí tuleni váží více než 130 kilogramů a měří asi 160 centimetrů.

Na předních ploutvích má tuleň ostré drápy, které mu pomáhají pohybovat se po ledu, vyhrabávat v něm dýchací otvory a také se v nich při vynořování udržet. Zadní ploutve jsou větší než přední a tuleň je používá především při plavání. Ve vodě je neuvěřitelně pohyblivý a za rok může uplavat až 8 000 kilometrů.

Tuleň nemá ušní boltce. To však neznamená, že je hluchý. Na každé straně hlavy má malý ušní otvor, který se uzavře, jakmile se tuleň ponoří pod hladinu. Slyší velmi dobře a na rozdíl od lidí dokáže i pod vodou určit, odkud zvuk přichází.

Tuleni mají nápadně velké oči, díky kterým dobře vidí i v šeru, jež panuje pod vodou. Když se vynoří nad hladinu, do světa zářivě bílého ledu, zorničky se jim stáhnou na úzkou svislou štěrbinu, takže dobře vidí i za plného světla.

 Život mláďat

Samice ve stádu, které jsme pozorovali, pocházely z Grónska. Aby se dostaly na Magdaleniny ostrovy, kde přivádějí na svět mláďata, musely obeplout část pobřeží severní Kanady. Ledová kra, která slouží jako plovoucí mateřská školka, poskytuje mláďatům ochranu před predátory. Porod probíhá u tuleňů velmi rychle. Někdy je malý tuleň na světě za necelou minutu. Sotva si stihnete připravit fotoaparát, už vám mládě kouká do objektivu. Hned po porodu se matka otočí k mláděti a vzájemně se dotýkají svými čumáčky. Matka si tak zapamatuje pach a hlas mláděte. Jen toto mládě a žádné jiné pak bude asi dva týdny kojit.

Malí tuleni rychle pátrají po zdroji výživného mateřského mléka. Když mají hlad, vydávají zvuk, který zní jako „ma ma“. Když se nasytí, uvelebí se ve sněhu a usnou. Protože na stejném místě odpočívají opakovaně, vyleží si tam útulnou „ledovou kolébku“.

Mláďata tuleňů grónských váží při narození asi 10 kilogramů a měří přibližně 90 centimetrů. Zpočátku nemají žádnou tukovou vrstvu, která by je chránila před chladem, ale to se rychle mění. Během prvních asi dvanácti dní přibírají jeden až dva kilogramy denně. Rychlý růst je dán výživným  mateřským mlékem, které obsahuje asi 50 procent tuku. * Za necelé dva týdny mládě dosáhne úctyhodné váhy 35 kilogramů.

Změna barvy

Stáří mláděte se dá snadno odhadnout podle barvy srsti. Na konci prvního dne života, kdy mládě oschne, má chmýřovitou srst nažloutlé barvy. To je způsobeno plodovou vodou. Během tří až čtyř dnů srst vybledne a tuleň dostane sněhobílou barvu. Asi po dvou týdnech matka mládě opustí a už se nikdy nevrátí.

Mládě matku volá, ale nikdo na jeho hlas nereaguje. Mláďata hledají společnost, a tak se někdy stává, že se na kře shlukují do malých skupin. Na jejich bílé srsti se brzy začnou objevovat šedé skvrny. V období mezi 12. a 21. dnem srst dostává šedou barvu. Bílá chmýřovitá srst postupně vypadává a ke konci prvního měsíce života už mláďata mají hladkou šedou srst, která odpuzuje vodu.

Další období života

Mladí tuleni grónští pak žijí ze svých tukových zásob, dokud je hlad nedonutí vydat se do vody a hledat potravu. Nedokáží se však ponořit, protože mají tolik tuku, že je voda nadnáší. Instinktivně plácají ploutvemi, voda stříká na všechny strany, ale stejně zůstávají na hladině. Tato činnost však vede k tomu, že ploutve zesilují, a z mláďat se stávají zdatnější plavci. Současně tím mladí tuleni spalují tuk, takže nakonec  je voda přestane tolik nadnášet a dokáží se ponořit. Teď konečně mohou ukojit nesnesitelný hlad. Moře je totiž plné drobných korýšů a malých ryb.

Ve stáří jednoho roku shodí mladí tuleni srst podruhé. Mezi 3. až 7. rokem dosáhnou pohlavní dospělosti. To už mají na zádech typickou lyrovitou skvrnu. Tuleni grónští se dožívají až 35 let.

Setkání tváří v tvář

Oblékli jsme si speciální oranžové kombinézy, ujistili jsme se, že máme zahřívací sáčky do bot a do rukavic, a pak jsme nastoupili do helikoptéry. Celkem nás bylo sedmnáct. Helikoptéra nás měla dopravit na místo vzdálené asi 80 kilometrů. Když jsme se během letu dívali ven, všude, kam oko dohlédlo, byl zářivě bílý led, který na horizontu splýval s modrou oblohou. Nakonec jsme přistáli na zamrzlém moři. Na boty jsme si nasadili kovové hroty, aby se nám po ledu lépe chodilo, a vyrazili jsme směrem k tuleňům. Snažili jsme se jít tak potichu, jak jen to křupavý povrch pod nohama umožňoval. Za jednou ze samic jsme náhle spatřili bílé mládě. Ze všech sil se snažilo udržet tempo s maminkou a vypadalo při tom jako velká bílá housenka. Z mé strany to byla láska na první pohled.

Lehl jsem si na led. Kdybych totiž zůstal stát, tuleni by mě mohli považovat za ledního medvěda. Tulení samice dokážou být agresivní, a proto jsem raději počkal, až se samice ponoří do díry v ledu. Její mládě, které jsem pojmenoval Sadie, spokojeně spalo asi šest metrů ode mne. Plížil jsem se k němu blíž a blíž. Mládě pomalu otevřelo oči a upřeně se na mě zadívalo.

Ležel jsem a ani nedýchal. Najednou se Sadie rozhodla, že se vydá na výzvědy. Překvapující rychlostí vyrazila vlnivým pohybem směrem ke mně. Najednou se mi zdála nějak velká, i když podle nažloutlé srsti se dalo usuzovat, že jsou jí jen dva nebo tři dny. Zastavila se několik centimetrů ode mne. Kývala hlavou ze strany na stranu, hýbala malým čumákem a hlasitě čenichala. Pak se přiblížila těsně ke mně a vlhkým čumákem se několikrát dotkla mého obličeje a krku.

K mému překvapení se pak to roztomilé tulení mládě ke mně přitulilo a usnulo. Dokonce jsem na ně mohl položit ruku. Jak jsem ho hladil, jeho měkká srst se lepila dohromady. Překvapilo mě, jak je mládě teplé na dotek. Hladil jsem je až do chvíle, kdy jsme měli nastoupit do helikoptéry a vydat se nazpět. Opatrně jsem vstal, ale Sadie se ani nepohnula.

Bylo to těžké loučení, ale v duchu jsem děkoval našemu Bohu Jehovovi za to, že vytvořil tak krásná zvířata. Měl jsem pocit, že setkání s mládětem tuleně grónského bylo něco jako malý zázrak. Tento zážitek mi připomněl slova ze Žalmu 104:24, 25: „Jak mnohá jsou tvá díla, Jehovo! Všechna jsi je udělal v moudrosti. . . . Pokud jde o toto moře, tak veliké a širé, tam se pohybuje věcí bezpočtu, živých tvorů, malých stejně jako velkých.“ (Zasláno)

[Poznámka pod čarou]

^ 13. odst. Pro srovnání, kravské mléko má 4 procenta tuku.

[Rámeček na straně 26]

Věděli jste to?

▪ Když nastanou bouře nebo není možné najít vhodnou ledovou kru, samice tuleně grónského pozdrží porod o několik dní, než najde příhodné místo.

▪ Tuleň grónský se může ponořit do hloubky 240 metrů a zůstat pod vodou až 30 minut.

▪ Tuleni dokáží spát pod vodou. Každých pět až deset minut vynoří hlavu nad hladinu, nadechnou se a opět se ponoří, aniž by se vzbudili.

[Rámeček na straně 27]

Prodloužená březost

Kniha Seasons of the Seal (Život tuleňů) uvádí: „S výjimkou tří týdnů v roce je dospělá samice tuleně grónského neustále březí. Ve skutečnosti však březost trvá jen sedm a půl měsíce.“ Jak je to možné? Kniha vysvětluje: „Oplozené vajíčko se několikrát rozdělí a pak se tento proces zastaví. Blastocysta, která je menší než špendlíková hlavička, přestane růst. Pluje v děloze jako spící zárodek budoucího života. O jedenáct týdnů později se blastocysta zanoří do sliznice dělohy a znovu začne růst.“ Proč ale k takové přestávce vlastně dochází? „Je nezbytně nutné, aby samice rodila téměř v přesném ročním intervalu. Díky tomu totiž mláďata přicházejí na svět v době, kdy je ledový příkrov nejsilnější a také nejrozlehlejší.“

[Mapa na straně 23]

(Úplný, upravený text — viz publikaci)

KANADA

[Podpisek]

Map: Mountain High Maps® Copyright © 1997 Digital Wisdom, Inc.

[Obrázek na straně 23]

Satelitní snímek Magdaleniných ostrovů

[Podpisek]

NASA JSC

[Obrázek na straně 24]

Čerstvě narozené mládě

[Obrázek na straně 24]

Ve stáří necelých dvou týdnů

[Obrázek na straně 25]

Bílá srst se mění v šedou

[Podpisek]

© IFAW/David White

[Obrázek na straně 25]

V době, kdy se poprvé vydává do vody

[Podpisek]

© IFAW

[Obrázek na straně 26]

Samice tuleně grónského s mládětem

[Podpisek]

© IFAW/Igor Gavrilov

[Obrázek na straně 26]

Dospělý tuleň grónský plave pod silnou vrstvou ledu

[Podpisek]

© IFAW