Přejít k článku

Přejít na obsah

Poušť se znovu stává rájem

Poušť se znovu stává rájem

 Poušť se znovu stává rájem

Od našeho dopisovatele v Litvě

VE DRUHÉ polovině 18. století začali obyvatelé jedné rybářské vesničky tušit, že jejich domovu hrozí záhuba. K vesnici se totiž už řadu let přibližoval obrovský písečný přesyp. Marně se tomu snažili zabránit tím, že postavili trojhranné dřevěné bariéry. V roce 1797 tato duna zasypala jejich vesničku úplně.

To je pouze jedna z epizod dramatu trvajícího osmdesát let, během nichž duny pohltily více než deset vesnic.  Výsledek je, že z Kuršské kosy — stokilometrového cípu pevniny, který vybíhá do Baltského moře a dnes patří Rusku a Litvě — se stala poušť. Příčiny devastace a obnovy této oblasti, jež je nyní lákavou turistickou atrakcí, jsou velmi zajímavé.

Následky špatného hospodaření a bojů

Po mnoho staletí pokrývala písečné podloží Kuršské kosy bujná vegetace. Lesy poskytovaly místním lidem mnoho lovné zvěře. Význam této oblasti vzrostl začátkem 18. století, kdy se stala součástí poštovní cesty mezi západní Evropou a Ruskou říší. Když zde počet obyvatel v období míru vzrostl, nadměrně se těžilo dříví a stáda dobytka spásla trávu. Nikdo tehdy netušil, že rostlinný porost, na němž jsou závislí, je tak křehký.

Lesy dostaly smrtící ránu v roce 1757. Do těchto míst tehdy vpadla ruská armáda a vykácela všechny stromy, aby mohla postavit stovky mělkých člunů potřebných k obléhání významného pruského města Královce (Kaliningradu). Během následujících desetiletí vítr vytvořil písečné přesypy, a došlo ke zmíněné katastrofě.

Je možné krajinu, která je tak zničená, ještě obnovit? Georg David Kuwert, cílevědomý zaměstnanec pošty, a jeho otec Gottlieb, byli přesvědčeni, že ano. V roce 1825 se pustili do zalesňování Kosy. Byl to dlouhý a vyčerpávající zápas. Na tomto projektu se více než sto let lopotily stovky lidí. Nejdříve bylo nutné zpevnit půdu pomocí nejrůznějších druhů travin, které mají dlouhé kořeny a dobře se jim daří v písku. Potom byly tisíce hektarů osázeny různými druhy borovic a bříz. Boj skončil vítězně. V současnosti je znovu  zalesněno asi 70 procent pevniny. Jak to tam dnes vypadá?

Turistický ráj

Denně navštíví Kuršskou kosu až 8 000 turistů. Není divu, protože je zde velmi mnoho zajímavostí. Při turistice, cyklistice nebo projížďce autem se okolní krajina rychle mění. V lesích žijí losi, srnci, lišky a divoká prasata. Hnízdí zde stovky druhů ptáků a každý rok jich přes Kuršskou kosu migruje skoro milion. Najdeme tu 900 druhů rostlin a stále je zde ještě mnoho dun, přestože se dnes vyskytují jen na 12 procentech pevniny.

Některé písečné přesypy dosahují výšky 50 metrů. Když člověk kráčí po jejich zvlněném povrchu a vidí jenom písek a oblohu, je to nezapomenutelný zážitek. Při výstupu si všimnete, že vítr vyformoval některé duny do klasického miskovitého tvaru. Když se pak dostanete až na hranu duny, kde větrem navátý písek klouže na druhou stranu, čímž dunu posouvá o krůček dále, naskytne se vám nádherný výhled. Uvědomíte si, že stojíte na úzkém pruhu země, který se táhne do dálky a je ozdobený vesničkami, lesy, pasekami a majáky. Jednu jeho stranu omývají vlny Baltského moře a druhou klidnější vody v Kuršském zálivu.

Je zde pronikavě chladný mořský vzduch, ale návštěvníci jej pokládají za osvěžující. Mnozí si užívají windsurfingu nebo jachtingu, jiní zase klidných procházek starodávnými vesničkami. Domy jsou natřené jasnými barvami a mají střechy pokryté došky nebo taškami — to vše navozuje atmosféru klidnějších dob v dávné minulosti. Ostrý pach vznikající při konzervování ryb a rozložené sušící se sítě návštěvníkovi připomínají, že rybaření vždy patřilo k hlavní formě obživy místních lidí. Běžně jsou tu k vidění větrné korouhvičky, protože pro rybáře byl směr větru velmi důležitý. Tyto korouhvičky představují určitou formu umění, a stojí za to dozvědět se o nich něco víc. Korouhvička zdobí stožár každé plachetnice, takže je možné poznat, ve které vesnici byla loď vyrobena. Nádherným zážitkem je také to, když člověk najde kousky jantaru, které moře vyplavilo na pláž. Jantarové šperky turisté obdivují v muzeích, kam chodí zvláště za oblačného počasí. Uvnitř některých šperků je možné vidět fosilie rostlin nebo hmyzu.

Není tedy divu, že zástupkyně Litvy v Organizaci OSN pro výchovu, vědu a kulturu označila Kuršskou kosu za „ráj“. Je to země, která byla zničena špatným hospodařením a válkou, ale ze které se znovu stává ráj. Na celém světě je samozřejmě mnoho míst, která jsou stále ještě devastována. Bible nás však ujišťuje, že pod vládou Božího Království se z celé naší planety stane nádherný ráj, v němž budou navždy žít čestní lidé. (Izajáš 65:17, 21–25; 2. Petra 3:13, 14)

[Mapy na straně 16]

(Úplný, upravený text — viz publikaci)

BALTSKÉ MOŘE

LITVA

KURŠSKÁ KOSA

Kuršský záliv

RUSKO

Kaliningrad

[Obrázky na straně 16 a 17]

V Kuršské kose je mnoho ptáků, rostlin, borovic a dun

[Podpisky]

Tři vložené obrázky dole: Gedimino Graz̆ulevic̆iaus nuotrauka

Pták a tráva: Gedimino Graz̆ulevic̆iaus nuotrauka; v pozadí: UAB „Laiko spalvos“

FOTO: A. VARANKA

[Obrázky na straně 18]

Divoká prasata

Labutě velké

Jantar

[Podpisek]

Tři horní obrázky: Gedimino Graz̆ulevic̆iaus nuotrauka

[Obrázek na straně 18]

Kuršskou kosu denně navštíví tisíce turistů