Přejít k článku

Přejít na obsah

Mladí, kteří se nebojí mluvit o své víře

Mladí, kteří se nebojí mluvit o své víře

 Mladí, kteří se nebojí mluvit o své víře

MEZI svědky Jehovovými je mnoho mladých lidí. Milují Boha a snaží se žít podle jeho měřítek zaznamenaných v Bibli. Jsou hrdí na svou víru a nebojí se o ní mluvit se spolužáky i učiteli. Uvažujme o některých příkladech.

▪ Když chodila Holly do šesté třídy, dostali za úkol napsat esej na námět „Jak byste bez použití násilí řešili problém terorismu?“. Holly toho využila a napsala o své biblické naději do budoucnosti. Vysvětlila, že v průběhu celých lidských dějin „člověk panuje nad člověkem k jeho škodě“. (Kazatel 8:9) Potom poukázala na to, že jedinou nadějí pro lidstvo je Boží Království. Napsala: „Protože v tomto Království je ustanoveným Králem Ježíš, všechny problémy, včetně terorismu, budou odstraněny.“ Holly podrobně vysvětlila, jak Ježíš dosáhne toho, co nemůže udělat žádný lidský vládce, a pokračovala: „Když byl Ježíš na zemi, ukázal, jakým bude panovníkem. Měl rád lidi a zajímal se o ně. Dal najevo, jakou má moc, když léčil nemocné a křísil mrtvé. Přivést k životu ty, kdo zemřeli, nemůže žádná lidská vláda. Ale Boží Království ano.“ Svoji esej Holly ukončila slovy: „Řešení přijde od Boha, ne od lidí.“

Na konec eseje učitelka napsala: „Moc hezké, Holly. Je to velmi působivé a skvěle promyšlené.“ Učitelku také zaujaly uvedené odkazy na Bibli. Díky tomu měla Holly možnost mluvit s ní o teokratické škole, což je každotýdenní řečnický a vyučovací program, který pořádají svědkové Jehovovi. Učitelka si ráda vzala knihu, která se v teokratické škole používá.

▪ Také Jessica, když vypracovávala úkoly do  školy, hledala příležitost, jak dát najevo svou víru. „Ve třech esejích jsem mohla psát o své víře,“ říká. „Jednou jsem psala o svědcích Jehovových a jejich náboženských právech. Učitelka mou esej dala do knihovny, takže kdo chtěl, mohl si ji přečíst. Nedávno jsem psala o svém křtu a o tom, jak byl tento den pro mě důležitý. Ve třídě jsme si navzájem půjčovali ještě nedokončené práce, a tak si spolužáci mohli přečíst i tu moji. Jedna dívka řekla: ‚Dobře jsi to napsala. Jsem ráda, že vím, jaké povinnosti vyplývají z toho, že je někdo svědkem Jehovovým. Blahopřeji ti ke křtu.‘ Jiná dívka řekla: ‚Tvoje vyprávění bylo působivé. Jsem ráda, že máš tak silnou víru.‘ Jeden spolužák jednoduše napsal: ‚Gratuluji. Vidím, že máš ve věcech jasno.‘“

▪ Když bylo Melisse jedenáct let, měla jedinečnou příležitost otevřeně promluvit o své víře. „Školní zdravotní sestra k nám přišla na hodinu přírodopisu, protože nás měla učit o imunitním systému. Vyvstala otázka týkající se krevní transfuze. Po hodině jsem našemu učiteli přírodopisu řekla, že mám videokazety o bezkrevní léčbě. Další den jsem kazetu přinesla do školy a učitel si ji doma s rodinou promítl. Druhý den ji promítl celé třídě. Potom se o svědcích Jehovových příznivě vyjadřoval a třídě řekl, že nebýt svědků, alternativní léčba by nebyla tak snadno dostupná. Pak videokazetu promítl ještě v jedné třídě. Když mi ji vracel, zeptal se mě: ‚Dalo by se nějak zařídit, abych měl jednu kopii pro školní knihovnu?‘ Přinesla jsem mu ji. Byl nadšený a já také.“

Holly, Jessica a Melissa patří k mnoha mladým svědkům Jehovovým, kteří poslouchají biblickou vybídku, aby pamatovali na svého Stvořitele. (Kazatel 12:1) Děláte to také? Pokud ano, můžete si být jisti, že rozradostňujete Jehovovo srdce. (Přísloví 27:11; Hebrejcům 6:10)

Když vy, mladí, mluvíte o své víře se spolužáky a učiteli, vydáváte tím mocné svědectví o Jehovovi Bohu a jeho záměru. Navíc se tím posiluje vaše víra a prohlubuje vaše ocenění za to, že můžete patřit k Božím služebníkům. (Jeremjáš 9:24) Vydávání svědectví ve škole je také ochranou. Jessica o tom říká: „Díky tomu, že otevřeně mluvím o své víře, spolužáci na mě nenaléhají, abych dělala věci, které nejsou v souladu s tím, co říká Bible.“

[Obrázky na straně 12]

Holly

[Obrázky na straně 12 a 13]

Jessica

[Obrázky na straně 13]

Melissa