Přejít k článku

Přejít na obsah

Když se zájem o vzhled stane posedlostí

Když se zájem o vzhled stane posedlostí

Když se zájem o vzhled stane posedlostí

PŘI pohledu do zrcadla většina z nás vidí, co bychom na sobě chtěli vylepšit. A tak se převlékneme nebo se jinak učešeme, uděláme si make-up a vydáme se za svými každodenními povinnostmi. Takový zájem o vzhled je normální a je na místě. Avšak pozornost, kterou někteří lidé věnují tomu, jak vypadají, jde do extrému a vzniká stav, který se nazývá dysmorfofobie neboli strach z vlastní ošklivosti.

Jedna publikace definuje dysmorfickou poruchu jako „nadměrné zabývání se vzhledovým nedostatkem, které člověka silně obtěžuje nebo mu brání ve společenské, pracovní či jiné důležité činnosti“. (The Merck Manual of Diagnosis and Therapy) * Vzhledem k tomu, že lidé trpící touto poruchou si buď vadu jen vymýšlejí nebo malou vzhledovou vadu zveličují, lze jejich pohled na sebe označit jako „ošklivost, která je výplodem fantazie“.

Profesor J. Kevin Thompson z University of South Florida ve Spojených státech se domnívá, že dysmorfofobie je poměrně vzácná a „postihuje asi jen 1 až 2 % běžné populace a 10 až 15 % ambulantních psychiatrických pacientů“. Dodává však: „Podle některých vědců počet těchto případů stoupá, protože se zlepšují diagnostické metody při zjišťování dysmorfofobie a protože lidé jsou čím dál více zaměřeni na svůj vzhled.“ Tato porucha se může objevit u lidí každé věkové kategorie, ale obvykle začíná v dospívání. Co se týče dospělých, postihuje zřejmě muže i ženy ve stejné míře. To je zásadní rozdíl oproti poruchám příjmu potravy, které jsou daleko běžnější u žen.

Pro lidi s dysmorfofobií je typické chorobné zabývání se svým vzhledem, jež obvykle vede k nutkavému kontrolování svého vzezření v zrcadle, a někdy má dokonce za následek sociální izolaci. Ještě horší je, že „nepříjemné pocity a dysfunkce spojené s touto poruchou mohou vést k opakované hospitalizaci a sebevražednému jednání,“ uvádí publikace Merck Manual. Není tedy divu, že někteří lidé trpící touto poruchou podstoupí kosmetickou operaci. „Obvykle to nedoporučuji,“ říká dr. Katharine Phillipsová, autorka knihy o dysmorfofobii. Vysvětluje: „Výsledek operace je nevratný a většina lidí s dysmorfofobií má obvykle pocit, že jim to stejně nepomohlo.“ *

Někdy se dysmorfofobie objeví ve velmi raném věku. Informační bulletin George Street Journal * uvádí případ jednoho šestiletého chlapce, „který byl přesvědčen, že má žluté zuby, tlusté břicho a nemožné vlasy. Nikdo na něm žádnou z těchto ‚vad‘ ale neviděl. Chlapec si každé ráno asi hodinu česal vlasy, a pokud se mu to nepodařilo podle jeho představ, znovu si namočil hlavu a celé se to opakovalo. Často kvůli tomu přišel pozdě do školy.“ Jednou si v lékařově pracovně dokonce klekl, aby se v chromovaných částech židle mohl prohlédnout.

Nenechte se ovládnout postojem světa

V populárních časopisech, novinách a v televizních reklamách se objevuje záplava ideálních těl. Logika tvůrců reklam je jednoduchá — předloží určitý obraz jako normu a lidé pak své těžce vydělané peníze investují do toho, aby takového vzhledu dosáhli. Když se k tomu přidá ještě tlak vrstevníků a případně několik nerozvážných poznámek členů rodiny nebo přátel, není divu, že někteří mladí lidé zaujmou ke svému vzhledu nevyrovnaný postoj. * To ale samozřejmě není žádná nutkavá psychiatrická porucha.

Je nesprávné a zavádějící myslet si, že pokud nejste krásní, nikdo o vás nebude mít zájem. Lidé si obvykle své přátele nevybírají podle tělesného vzhledu. Je sice pravda, že to zpočátku může hrát určitou roli, ale skutečným pojítkem je osobnost, mravní měřítka a životní hodnoty. V určitém smyslu lze každého z nás přirovnat ke knize. Může mít atraktivní obálku, ale pokud je obsah nudný, čtenáři ji brzy odloží. Pokud je ale kniha zajímavá, pak se jí lidé budou věnovat bez ohledu na to, jaký obal má. Proč se tedy nezaměřit na své vlastnosti? Vybízí nás k tomu i Boží slovo, Bible. (Přísloví 11:22; Kolosanům 3:8; 1. Petra 3:3, 4)

A realisticky vzato — náš vzhled se s věkem bude stejně měnit. Pokud by ale život, přátelství a štěstí závisely na našem mladistvém a hezkém vzhledu, pak bychom měli velmi neradostnou vyhlídku. Může to být ale úplně jinak. Jak to?

Trvalá krása

Přísloví 16:31 uvádějí: „Šediny jsou korunou krásy, když se nalézají na cestě spravedlnosti.“ Lidé, kteří ve službě Bohu zestárli, jsou v očích Jehovy Boha — a také v očích těch, kdo mají na věci stejný náhled — pořád stejně přitažliví. Díky mnoha letům horlivé služby a zbožné oddanosti se jejich šedivé vlasy stávají korunou krásy. Takoví lidé si zaslouží naši lásku a hlubokou úctu. (3. Mojžíšova 19:32)

A navíc, Jehova slíbil, že přijde nový svět, a tam Bůh odstraní účinky zděděného hříchu. A tak všichni, kdo jsou mu věrni — ať jsou staří nebo mladí —, budou vidět a cítit, že jsou na tom den ode dne lépe, až nakonec dosáhnou tělesné dokonalosti. (Job 33:25; Zjevení 21:3, 4) To je nádherná vyhlídka. Chtěli byste to zažít i vy? Pokud ano, zaměřte se na krásu, která je opravdu důležitá, a nepřipusťte, aby vás ovlivnil povrchní a často bezcitný způsob uvažování, jímž se řídí tento svět. Stanete se tak mnohem šťastnějšími a přitažlivějšími lidmi. (Přísloví 31:30)

[Poznámky pod čarou]

^ 3. odst. The Medical Journal of Australia uvádí: „Nadměrné zabývání se fyzickým vzhledem je běžným příznakem řady psychických poruch.“ Jedná se o depresi, obsesivně-kompulzivní neurózu a poruchy příjmu potravy, jako je anorexia nervosa. Stanovit diagnózu dysmorfofobie tedy může být poměrně obtížné.

^ 5. odst. O tomto námětu pojednává článek „Mladí lidé se ptají . . . Mám podstoupit kosmetickou operaci?“ v Probuďte se! z 22. srpna 2002. Člověk se závažnou psychickou poruchou pochopitelně potřebuje pomoc odborníka.

^ 6. odst. Publikaci vydává Brown University, Rhode Island, USA.

^ 8. odst. Další informace najdete v kapitole „Je důležité, jak vypadáš?“ v knize Otázky mladých lidí — Praktické odpovědi. Vydali svědkové Jehovovi.