Přejít k článku

Přejít na obsah

Odvěký boj o lepší zdraví

Odvěký boj o lepší zdraví

 Odvěký boj o lepší zdraví

JOANNE, která žila v New Yorku, měla tuberkulózu (TBC). Nejednalo se ale o typický případ. Šlo o mutovaný tuberkulózní bacil, který je rezistentní prakticky na všechny léky a který zabíjí polovinu nakažených lidí. Joanne se však neléčila řádně, a proto již nejméně jednoho člověka nakazila. „Měla by být pod zámkem,“ řekla znechuceně její lékařka.

TBC je dávný zabiják. Na tuto nemoc zemřely doslova miliony lidí. Důkazy o výskytu této choroby byly nalezeny na mumiích ve starověkém Egyptě a Peru. Dnešní kmeny tuberkulózních bacilů zabíjejí každoročně asi dva miliony lidí.

Carlitos leží na lůžku v africké chatrči a má na čele kapky potu. Kvůli malárii je tak slabý, že ani nemůže plakat. Jeho rodiče si o něj dělají velké starosti, ale nemají peníze na léky a v blízkosti není žádná nemocnice, kde by jejich dítě mohlo dostat lékařskou péči. Horečka nepolevuje a po 48 hodinách Carlitos umírá.

Malárie zabíjí ročně skoro jeden milion dětí, jako je Carlitos. Dětem ve vesnicích východní Afriky se běžně stává, že je asi 50krát až 80krát za měsíc kousne komár přenášející malárii. Komáři se šíří do nových oblastí a antimalarické léky jsou čím dál méně účinné. Odhaduje se, že akutní formou malárie trpí každoročně 300 milionů lidí.

Kenneth, 30letý muž ze San Francisca v Kalifornii, poprvé navštívil lékaře v roce 1980. Stěžoval si na průjem a únavu. Do roka zemřel. Přes vynikající lékařskou péči stále hubnul a nakonec podlehl zápalu plic.

O dva roky později začala jedna mladá žena v severní Tanzanii — vzdálené od San Francisca 16 000 kilometrů — trpět podobnými příznaky. Za několik týdnů již nebyla schopna ani chodit a brzy potom zemřela. Vesničané tuto podivnou chorobu pojmenovali julianská nemoc, protože tuto i další místní ženy zjevně nakazil muž, který prodával tkaninu, na níž bylo natištěno jméno Juliana.

Kenneth i žena z Tanzanie měli stejnou chorobu — AIDS. Tato nová infekční nemoc začala pronásledovat lidstvo začátkem 80. let 20. století, tedy v době, kdy to vypadalo, že lékařská věda se s nejnebezpečnějšími mikroorganismy již vypořádala. Během dvou desetiletí byl počet lidí, kteří zemřeli na AIDS, srovnatelný s počtem obětí moru, který se ve 14. století přehnal Eurasií. Na tuto pohromu Evropa nemůže nikdy zapomenout.

Černá smrt

K vypuknutí této strašné pohromy, které se říká černá smrt, došlo v roce 1347, když  v messinském přístavu na Sicílii zakotvila loď z Krymu. Kromě obvyklého nákladu přivezla také mor. * Brzy se černá smrt začala šířit po celé Itálii.

O rok později Agnolo di Tura z italské Sieny popsal hrůzu ve svém domovském městě: ‚V Sieně začali lidé umírat během května. Mor byl krutý a hrozný. Nemocní zemřeli téměř okamžitě. Dnem i nocí umírali po stovkách.‘ A dodal: ‚Podobně jako jiní lidé jsem i já vlastníma rukama pohřbil pět svých dětí. Nikdo neoplakával mrtvé, ať jich bylo sebevíc, protože skoro každý očekával smrt. Zemřelo tolik lidí, že všichni byli přesvědčeni, že nadešel konec světa.‘

Historikové říkají, že mor se během čtyř let rozšířil po celé Evropě a zemřela třetina tehdejší populace — možná 20 až 30 milionů lidí. Tato nemoc zdecimovala dokonce i odlehlý Island. Na Dálném východě se počet obyvatel Číny údajně snížil kvůli moru a následnému hladu z původních 123 milionů počátkem 13. století na 65 milionů ve 14. století.

Žádná epidemie, válka ani hlad předtím nezpůsobily tak rozsáhlé utrpení. „Byla to pohroma,  kterou v lidských dějinách nelze s ničím srovnat,“ uvádí kniha Man and Microbes (Člověk a mikroby). „Zahynula čtvrtina až polovina obyvatel Evropy, severní Afriky a části Asie.“

Americký kontinent unikl ničivému vlivu černé smrti díky tomu, že byl od ostatního světa izolovaný. Zaoceánské lodi však tuto izolaci brzy ukončily. V 16. století zpustošila Nový svět vlna ještě horší epidemie.

Neštovice dobývají americký kontinent

Když v roce 1492 připlul Kolumbus na Antily, napsal o místních lidech, že mají ‚příjemný vzhled, jemné rysy, střední výšku a vypracované tělo‘. Vypadali sice zdravě, ale proti nemocem Starého světa byli bezbranní.

V roce 1518 propukla na ostrově Hispaniola epidemie neštovic. Indiáni se nikdy předtím s touto nemocí nesetkali a její dopad byl katastrofální. Podle jednoho Španěla, který toho byl očitým svědkem, přežilo na ostrově jen asi tisíc lidí. Epidemie brzy zachvátila také Mexiko a Peru, kde měla podobné následky.

Když do oblasti Massachusetts v Severní Americe připluli v následujícím století poutníci, zjistili, že v důsledku epidemie neštovic, která tam proběhla, nežili v této oblasti téměř žádní lidé. „Na neštovice zemřeli skoro všichni domorodci,“ napsal vůdce poutníků John Winthrop.

Potom následovaly další epidemie. Jedna publikace uvádí, že během sta let od Kolumbova příchodu vyhubily importované nemoci 90 procent populace Nového světa. Počet obyvatel Mexika klesl z 30 milionů na 3 miliony a počet obyvatel Peru z 8 milionů na jeden milion. Samozřejmě, že oběťmi neštovic nebyli jen Indiáni. „V průběhu lidských dějin si neštovice vyžádaly stamiliony lidských životů, tedy daleko více než mor ... a více než všechny války, k nimž došlo ve dvacátém století,“ uvádí kniha Scourge—The Once and Future Threat of Smallpox (Metla — Bývalá a budoucí hrozba neštovic).

Válka ještě není vybojována

Dnes nám hrozné epidemie moru a neštovic mohou připadat jako vzdálené pohromy, které existují pouze na stránkách dějin. Během 20. století lidstvo ve svém boji proti infekčním nemocem mnohokrát zvítězilo, a to zvláště v průmyslově vyspělých zemích. Lékaři objevili příčiny většiny nemocí, a také na ně našli léčbu. (Viz rámeček „Fakta versus pověry“.) Nové vakcíny a antibiotika se zdály být  univerzálními léky, jež odstraní i ty nejúpornější nemoci.

Bývalý ředitel amerického Národního institutu alergie a infekčních nemocí dr. Richard Krause však říká, že „stejně jako nelze uniknout smrti a daním, nelze uniknout ani morovým ranám“. TBC a malárii se dosud nepodařilo odstranit. A nedávná pandemie AIDS je chmurnou připomínkou, že mory stále ohrožují naši planetu. „V celosvětovém měřítku jsou infekční nemoci i nadále hlavní příčinou smrti. A ještě dlouhou dobu to tak bude,“ uvádí kniha Man and Microbes.

Někteří lékaři se obávají, že i přes pozoruhodný pokrok v boji proti nemocem jsou úspěchy, kterých bylo za posledních několik desetiletí dosaženo, pouze dočasné. „Nebezpečí, které infekční nemoci představují, nezmizelo, ale naopak vzrostlo,“ varuje epidemiolog Robert Shope. Následující článek ukáže proč.

[Poznámka pod čarou]

^ 10. odst. Toto onemocnění má několik forem, například dýmějový nebo plicní mor. Dýmějovou formu přenášejí krysí blechy, kdežto plicní formu šíří nakažení lidé kapénkovou cestou.

[Praporek na straně 5]

Během dvou desetiletí byl počet lidí, kteří zemřeli na AIDS, srovnatelný s počtem obětí moru, který se ve 14. století přehnal Eurasií

[Rámeček a obrázky na straně 6]

Fakta versus pověry

Když ve 14. století hrozila černá smrt papežově domácnosti v Avignonu, lékař mu sdělil, že hlavní příčinou této pohromy je konjunkce tří planet — Saturna, Jupitera a Marsu — v souhvězdí Vodnáře.

O čtyři staletí později onemocněl George Washington angínou. Tři přední lékaři ho léčili tím, že mu odebrali dva litry krve. Pacient za několik hodin zemřel. Pouštění žilou bylo základním lékařským postupem po celých 2 500 let — od dob Hippokrata až do poloviny 19. století.

Pověry a tradice sice pokrok v medicíně zpomalovaly, ale zapálení lékaři tvrdě pracovali na tom, aby odhalili příčiny infekčních nemocí a nalezli na ně léčbu. Uvádíme některé významné objevy.

Neštovice. V roce 1798 se Edwardu Jennerovi podařilo vyrobit vakcínu proti neštovicím. Během 20. století byly připraveny účinné vakcíny proti dalším nemocem, jako je například obrna, žlutá zimnice a spalničky.

Tuberkulóza. V roce 1882 Robert Koch identifikoval tuberkulózní bacil a vytvořil testy na tuto nemoc. Asi o 60 let později bylo objeveno účinné antibiotikum na léčbu TBC — streptomycin. Ukázalo se, že tento lék lze také použít k léčbě dýmějového moru.

Malárie. Chinin získávaný z kůry chinovníku zachránil od 17. století miliony lidí nakažených malárií. V roce 1897 Ronald Ross zjistil, že tuto nemoc přenáší komár rodu Anopheles. Později se podařilo výskyt těchto komárů omezit, takže úmrtnost na malárii se v tropických zemích snížila.

[Obrázky]

Zvěrokruh (nahoře) a pouštění žilou

[Podpisek]

Obě kresby: Biblioteca Histórica „Marqués de Valdecilla“

[Obrázky na straně 3]

Dnešní kmeny TBC bacilů zabíjejí každoročně asi dva miliony lidí

[Podpisky]

Rentgenový snímek: New Jersey Medical School–National Tuberculosis Center; muž: Foto: WHO/Thierry Falise

[Obrázek na straně 4]

Německá rytina z doby kolem roku 1500 zobrazující lékaře s ochrannou maskou proti černé smrti. Zobák obsahoval parfém

[Podpisek]

Godo-Foto

[Obrázek na straně 4]

Bakterie vyvolávající dýmějový mor

[Podpisek]

© Gary Gaugler/Visuals Unlimited