Přejít k článku

Přejít na obsah

Na návštěvě u „vyhynulého“ ptáka

Na návštěvě u „vyhynulého“ ptáka

 Na návštěvě u „vyhynulého“ ptáka

VŽDYCKY mě fascinoval svět rozmanitých a krásných ptáků. Když jsem se chystal navštívit Bermudy, narazil jsem na zmínku o vzácném ptáku, který se jmenuje buřňák bermudský. V jedné příručce se psalo: „Malá přežívající populace tohoto druhu obývá skupinu ostrovů Castle Harbour v nejodlehlejší části Bermud. Zde jsou tito ptáci přísně chráněni a střeženi.“

Okamžitě to upoutalo mou pozornost. Rozhodl jsem se, že tohoto exotického ptáka musím vidět. Obrátil jsem se tedy na dr. Davida Wingatea, bývalého bermudského vládního úředníka pro ochranu přírody. Dnes je již v důchodu, ale v době mé návštěvy pracoval jako strážce parku na ostrovech Castle Harbour. Doktor Wingate mi dovolil, abych se s ním jel podívat na chráněné hnízdiště buřňáků.

„Živé muzeum“

Bermudy jsou souostrovím v Atlantském oceánu asi 900 kilometrů východně od amerického státu Severní Karolína. Přírodní rezervace Castle Harbour leží blízko hlavních bermudských ostrovů. K rezervaci patří devět malých ostrovů, z nichž největší je ostrov Nonsuch. Má rozlohu asi šest hektarů a nachází se ve východním cípu celého souostroví. Pod vedením dr. Wingatea se Nonsuch stal „živým muzeem“, kde je možné vysadit původní bermudské rostliny a zvířata, které se podařilo zachránit před vyhynutím.

 Když jsme s dr. Wingatem vyplouvali od ostrova Nonsuch, byl krásný bezmračný den. V malém motorovém člunu jsme mířili k nedalekému ostrůvku. Nad klidnou hladinou se vznášel orlovec. Bílé peří na spodní straně jeho křídel odráželo sytě tyrkysovou barvu moře. Kolem kroužili faetoni a předváděli svůj svatební let, při kterém jim dlouhá ocasní pera vlála nahoru a dolů. Za normálních okolností by mě takový pohled uchvátil, ale ten den jsem myslel jen na buřňáky.

„Vyhynulý“ buřňák bermudský se znovu objevuje

Doktor Wingate cestou vysvětloval: „První osadníci vyprávěli o mořských ptácích, kteří se na pevninu vraceli jen přenocovat nebo hnízdit, což je charakteristické právě pro buřňáky bermudské. Tehdy jich byly desetitisíce. To se ale změnilo. Okolo roku 1560 Španělé přivezli na Bermudy prasata. Pro populaci buřňáků to byla katastrofa. Prasata se živila vajíčky, mláďaty, a dokonce i dospělými buřňáky. Tito ptáci navíc měli významné místo i v jídelníčku osadníků. V roce 1614 se na Bermudy náhodou dostali potkani, a to mělo za následek smrt mnoha dalších buřňáků. Potkani totiž dokázali přeplavat na malé ostrůvky, kde ptáci hnízdili, a tam se pustili do jejich vajíček a mláďat. Ačkoli buřňáků původně bylo mnoho tisíc, zdálo se, že do roku 1630 úplně vyhynuli.“

Snažil jsem se překřičet hluk motoru a zeptal jsem se: „Jak se stalo, že byli buřňáci znovu objeveni?“

Doktor Wingate odpověděl: „V roce 1906 přírodovědec Louis Mowbray našel na jednom z ostrovů Castle Harbour zvláštního mořského ptáka. Nakonec se zjistilo, že to je buřňák bermudský. V roce 1935 byl nalezen mladý buřňák bermudský, který narazil do majáku a uhynul. A roku 1945 moře vyplavilo mrtvého buřňáka na pláž Cooperova ostrova. Tyto nálezy byly dostatečným důvodem k vyslání expedice, která měla najít další exempláře tohoto ‚vyhynulého‘ druhu. Expedici vedl dr. Robert Cushman Murphy z amerického  Přírodovědeckého muzea a také Louis S. Mowbray, kurátor Bermudského státního akvária, syn Louise Mowbraye, který našel buřňáka v roce 1906.“

Doktor Wingate s úsměvem vyprávěl: „Považoval jsem to za velkou poctu, že jsem se k expedici mohl připojit. Byl jsem jenom patnáctiletý školák, který se hodně zajímal o ptáky. Ten den, byla to neděle 28. ledna 1951, ovlivnil celý zbytek mého života. Nikdy nezapomenu na to, jak byli doktor Murphy a Louis Mowbray šťastní, když se jim z hluboké štěrbiny podařilo smyčkou vytáhnout živého buřňáka bermudského. Ostrůvky v oblasti Castle Harbour vláda okamžitě vyhlásila za rezervaci pro ochranu buřňáků. Ostrov Nonsuch byl k rezervaci připojen v roce 1961. V následujícím roce jsem se tam s manželkou přestěhoval, abych mohl pracovat jako strážce rezervace.“

Když jsme se blížili k přírodní rezervaci, zeptal jsem se: „Kolik buřňáků jste při první expedici našli?“

„Během prvního roku se našlo pouze osm hnízdících párů,“ zněla odpověď. „Najít hnízda bylo tak obtížné, že to trvalo deset let, než se nám podařilo zmapovat celou populaci, která tehdy čítala osmnáct hnízdících párů. Po dalších 35 letech, kdy byli ptáci chráněni, stoupl jejich počet na 52 párů.“

Pomoc od lidí

„Buřňák bermudský hnízdí v norách dlouhých dva až tři a půl metru. V noře je ohyb, takže na hnízdo nedopadá žádné světlo,“ pokračoval dr. Wingate. „Aby buřňáci měli víc míst k hnízdění, začali jsme pro ně dělat umělé nory. Vykopali jsme mělké příkopy a zakryli je betonem. Hnízdní komora na konci nory má odnímatelné víko. Díky tomu můžeme zkontrolovat, jestli je už v hnízdě vajíčko, jestli se z něj vylíhlo mládě nebo jestli je  vajíčko zkažené. Když ptáci přestanou na zkaženém vejci sedět, můžeme vejce vytáhnout a zkusit zjistit, v čem byl problém. V polovině 60. let minulého století se stávalo, že kvůli zbytkům insekticidu DDT bývala vaječná skořápka tenká a vejce praskala. Teď nám dělá starosti PCB [polychlorderivát bifenylu], protože je možné, že má stejné následky. V Severní Americe a v Evropě jsou sice látky na bázi PCB zakázány, ale v mnoha rozvojových zemích nikoli.“

Jsou zde však i další obtíže. Doktor Wingate vysvětluje: „Mezi buřňáky a faetony, kteří jsou agresivnější, probíhá neustálý boj o hnízdiště. Buřňák si například vybere noru, která ústí do mělké prohlubně, pak přijde faeton a udělá si hnízdo přímo u vchodu do nory. Agresivní vetřelec zničí buřňákům vejce nebo zaútočí na mládě a zabije je. Jelikož oba druhy každý rok hnízdí na stejném místě, tento problém se stále opakuje. Abychom buřňáky ochránili, dáváme před vchod do jejich nory jednoduchou dřevěnou bariéru. V bariéře je eliptický otvor, který je jen tak velký, aby se jím protáhl buřňák. Faeton, který je o něco větší, se však už do nory nedostane. Tři milimetry v tomto případě znamenají rozdíl mezi životem a smrtí.“

V rezervaci

Konečně jsme připluli k ostrůvku. Loď se v příboji zvedala a klesala a my jsme z ní opatrně vystupovali na skalnatý břeh. Abychom se dostali k hnízdům, museli jsme vyšplhat po příkrých ostrých skalách. K jednomu hnízdu bylo možné dostat se pouze po žebříku. Pro dr. Wingatea to možná byla běžná záležitost, ale pro mě to byl jedinečný, i když vysilující zážitek.

Doktor Wingate pozorně zkoumal prostor kolem každé nory, aby zjistil, zda je obývána. Navštěvuje hnízdící pár toto místo? Jsou zde stopy vedoucí do nory a ven? Jsou v ní nějaká zkažená vejce? Jedno takové vejce jsme našli, ale protože je ptáci ještě neopustili, dr. Wingate ponechal vajíčko v hnízdě. Často se stává, že buřňáci dále na zkaženém vejci sedí a nechtějí se ho vzdát. Doktor Wingate pak udělal nečekaný objev — našel vylíhlé mládě v noře, o níž ani nevěděl, že zde bylo sneseno vejce. Tento nález vyvážil zklamání ze zkaženého vejce.

To, že úsilí o záchranu buřňáka bermudského není marné, bylo zřejmé, když dr. Wingate odstranil víko hnízdní komory. Dole seděl malý šedivý chomáč prachového peří — mladý buřňák. Chvílemi se pohnul, protože jej rušilo světlo. V další noře, do které jsme nahlédli, seděl dospělý buřňák na vejci.

Doktor Wingate už mnoho mladých buřňáků zachránil. Jednou se stalo, že faeton zaútočil na malého buřňáka a zlomil mu zobák. V zoufalé snaze nějak buřňákovi pomoci dr. Wingate zobák jednoduše slepil lepidlem. K jeho překvapení a radosti se pták zotavil. Jindy našel zesláblého buřňáka, kterého rodiče předčasně opustili. Choval jej potom v krabici a krmil krevetami, sépiemi, rybím tukem a vitaminy. Nakonec buřňák zesílil a odletěl na moře. Úsilí znovu vysadit buřňáky přináší pomalu výsledky. Tento pták byl dokonce nazván symbolem naděje pro ochránce přírody na celém světě. Cílem dr. Wingatea je, aby na ostrově Nonsuch byla kolonie 1 000 párů buřňáků. Uvidíme, zda se jeho sen uskuteční.

Návštěva u „vyhynulého“ ptáka mě vedla k zamyšlení. Když Stvořitel ví o jediném vrabci, který spadne na zem, co teprve, když je ohrožen celý druh? (Matouš 10:29) Je velkým povzbuzením vědět, že přijde doba, kdy lidé již nebudou ohrožovat existenci žádného druhu na této zemi. (Izajáš 11:6–9) Zasláno.

[Mapy na straně 16]

(Úplný, upravený text — viz publikaci)

BERMUDY

ostrov Nonsuch

[Obrázek na straně 18]

Buřňák v noře

[Podpisek]

Jeremy Madeiros, Conservation Officer, Bermuda

[Obrázek na straně 18]

Vstup do nory

[Obrázek na straně 18]

Doktor Wingate ukazuje bariéru u vchodu do nory

[Podpisky obrázku na straně 16]

Jeremy Madeiros, Conservation Officer, Bermuda

Zeměkoule: Mountain High Maps® Copyright © 1997 Digital Wisdom, Inc.

[Podpisky obrázku na straně 17]

© Brian Patteson

Jeremy Madeiros, Conservation Officer, Bermuda