Přejít k článku

Přejít na obsah

Boj proti Božímu jménu

Boj proti Božímu jménu

 Boj proti Božímu jménu

JMENOVAL se Chananja ben Teradjon. Byl židovským učencem a žil ve druhém století n. l. Bylo o něm známo, že pořádá veřejná shromáždění, kde vyučuje ze Sefer Tóry, což byl svitek obsahující prvních pět knih Bible. O Ben Teradjonovi se také vědělo, že používá Boží jméno a učí o něm druhé. Jelikož v prvních pěti knihách Bible se Boží jméno objevuje více než 1 800krát, sotva mohl učit Tóru a neučit přitom o Božím jménu.

Ben Teradjon však žil v době, která byla pro židovské učence nebezpečná. Židovští historikové uvádějí, že římský císař zakázal vyučovat či praktikovat judaismus. Kdo by zákaz porušil, měl být potrestán smrtí. Římané Ben Teradjona nakonec uvěznili. Když jej zatýkali, držel v ruce svitek Sefer Tóry. Při výslechu svým žalobcům otevřeně řekl, že když vyučoval z Bible, jen tím plnil Boží příkaz. Přesto byl odsouzen k smrti.

V den popravy omotali Ben Teradjona právě tím svitkem, který držel při svém zatčení. Pak jej připoutali ke kůlu a upálili. Encyclopaedia Judaica uvádí, že „aby jeho utrpení bylo prodlouženo, vložili mu na prsa mokrou vlnu, aby nezemřel tak rychle“. K trestu patřilo i to, že byla popravena také jeho manželka a že jeho dcera byla prodána do nevěstince.

Za Ben Teradjonovu krutou popravu sice nesli odpovědnost Římané, nicméně Talmud * prohlašuje, že „trest upálením na něj přišel kvůli tomu, že vyslovoval Jméno v jeho  plné podobě“. Ano, pro Židy bylo vyslovování Božího jména velmi vážným přestupkem.

Třetí přikázání

Je zřejmé, že během druhého a třetího století n. l. zakořenila mezi Židy pověra týkající se používání Božího jména. Mišna (soubor rabínských komentářů, který se stal základem Talmudu) prohlašuje, že „ten, kdo vysloví Boží jméno tak, jak je psáno,“ nemá podíl v budoucím pozemském ráji, který Bůh zaslíbil.

Odkud tento zákaz pocházel? Někteří znalci tvrdí, že Židé považovali Boží jméno za příliš posvátné na to, aby je vyslovovali nedokonalí lidé. Nakonec se Židé zdráhali toto jméno i psát. Podle jednoho zdroje se obávali toho, že by dokument, v němž bylo jméno napsáno, mohl být vyhozen mezi odpadky, čímž by Boží jméno bylo znesvěceno.

Encyclopaedia Judaica uvádí, že „nevyslovování jména JHVH je . . . způsobeno nepochopením třetího přikázání“. Třetí z Deseti přikázání, která Bůh dal Izraelitům, zní: „Nepoužiješ jméno Jehovy, svého Boha, nehodným způsobem, neboť Jehova nenechá bez trestu toho, kdo používá jeho jméno nehodným způsobem.“ (2. Mojžíšova 20:7) Boží výnos proti nesprávnému používání jeho jména byl tedy překroucen a stal se pověrou.

Nikdo by dnes už samozřejmě netvrdil, že Bůh nechá někoho upálit kvůli tomu, že dotyčný vyslovuje jeho jméno. Židovské pověry týkající se Božího jména však přetrvávají. Mnozí lidé stále mluví o tetragrammatu jako o „Nevyslovitelném Jménu“. V některých kruzích jsou všechny zmínky o Bohu záměrně vyslovovány nesprávně, aby nebyla porušena tradice. Například slovo Jah, zkrácená forma Božího jména, je vyslovováno jako Kah. Halelujah je vyslovováno Halelukah. Někteří se dokonce vyhýbají psaní slova „Bůh“ a nahrazují v něm jedno nebo více písmen pomlčkou.

Další snahy zatajit Boží jméno

Judaismus rozhodně není jediným náboženstvím, které se vyhýbá používání Božího jména. Je to patrné z příkladu Jeronýma, katolického kněze a tajemníka papeže Damasa I. V roce 405 n. l. Jeroným dokončil překlad celé Bible do latiny. Tomuto překladu se začalo říkat Vulgáta. Jeroným v něm Boží jméno nepoužil. Řídil se naopak tehdejším zvykem a nahradil Boží jméno slovy „Pán“ a „Bůh“. Latinská Vulgáta se nejen stala prvním oficiálním katolickým překladem Bible, ale stala se i základem pro mnoho dalších překladů do celé řady jazyků.

 Například katolický překlad Douay z roku 1610 je vlastně Vulgáta přeložená do angličtiny. Není proto divu, že v něm Boží jméno vůbec není. Douay však není jen tak ledajakým překladem Bible. Pro anglicky mluvící katolíky byl totiž až do čtyřicátých let 20. století jedinou oficiální Biblí. Ano, milionům oddaných katolíků bylo Boží jméno skryto po celá staletí.

Jiným příkladem je překlad King James Version. V roce 1604 anglický král Jakub I. pověřil skupinu učenců, aby vytvořili anglický překlad Bible. Asi o sedm let později byl vydán překlad označovaný jako King James Version nebo Authorized Version.

I v tomto případě se překladatelé rozhodli, že se Božímu jménu pokud možno vyhnou, a použili je jen v několika verších. Na většině míst je nahradili slovy „PÁN“ nebo „BŮH“, která tak měla reprezentovat tetragrammaton. King James Version se stal standardním překladem pro miliony lidí. Dílo World Book Encyclopedia uvádí, že „během více než 200 let od vydání King James Version se neobjevily žádné významné anglické překlady Bible. Po celou tu dobu byl King James Version nejpoužívanějším překladem v anglicky mluvícím světě.“

Uvedli jsme si pouze tři z mnoha překladů Bible, které byly během uplynulých staletí vydány a které vynechávají Boží jméno nebo snižují jeho význam. Není proto divu, že většina lidí, kteří se hlásí ke křesťanství, nepoužívá Boží jméno, nebo je dokonce vůbec nezná. Je pravda, že někteří překladatelé do svých překladů Bible Boží jméno zahrnuli. Většinou se však jedná o překlady, které vyšly poměrně nedávno a mají minimální dopad na všeobecný postoj k Božímu jménu.

Zvyk, který je v rozporu s Boží vůlí

To, že většina lidí Boží jméno nepoužívá, je založeno výlučně na lidské tradici a ne na tom, co Bible učí. „Nic v Tóře nezakazuje člověku vyslovovat Jméno Boží. Z textů je naopak patrné, že Boží jméno bylo vyslovováno běžně,“ vysvětluje badatel Tracey R. Rich, autor internetové stránky Judaism 101. Ano, lidé, kteří v biblických dobách Boha uctívali, používali jeho jméno.

Je nepochybné, že když Boží jméno známe a používáme, jsme blíže ke správnému způsobu uctívání, jak tomu bylo v biblických dobách. Může to být prvním krokem k tomu, abychom si ke Stvořiteli vytvořili osobní vztah, což je mnohem důležitější než jen vědět, jak se Bůh jmenuje. Jehova Bůh nás vlastně sám vybízí, abychom si k němu takový vztah vytvořili. Inspiroval k vřelému pozvání, které říká: „Přibližte se k Bohu a on se přiblíží k vám.“ (Jakub 4:8) Možná vás ale napadne: ‚Jak si může smrtelný člověk vytvořit důvěrný vztah ke Všemohoucímu Bohu?‘ Následující článek vysvětluje, jak je možné si takový vztah k Jehovovi vybudovat.

[Poznámka pod čarou]

^ 5. odst. Talmud je soubor starých židovských tradic a je považován za jedno z nejsvětějších a nejvlivnějších děl židovského náboženství.

[Rámeček na straně 6]

Halelujah

Co vás napadne, když slyšíte výraz „Halelujah“ nebo „Aleluja“? Možná se vám vybaví Händelův „Mesiáš“, mistrovské hudební dílo z 18. století, které obsahuje dramatický „Chór Halelujah“. Nebo si možná vzpomenete na známou píseň o Johnu Brownovi, v níž se zpívá „Glory aleluja“. Ano, slovo „Halelujah“ můžete slyšet z nejrůznějších zdrojů. Možná že i vy sami toto slovo občas používáte. Víte ale, co vlastně znamená?

Halelujah — Český přepis hebrejského výrazu ha·lelu-Jahʹ, který znamená „chvalte Jah“.

Jah — Poetická zkrácená forma Božího jména Jehova. V Bibli se objevuje více než 50krát, často jako součást výrazu „Halelujah“.

[Rámeček na straně 7]

Boží jméno ve vašem jménu?

Mnohá biblická jména jsou oblíbená dodnes. V některých případech bylo v původním hebrejském tvaru těchto jmen obsaženo Boží jméno. Zde je několik příkladů. Možná je mezi nimi i vaše jméno.

Johana — „Jehova byl milostivý“

Joel — „Jehova je Bůh“

Jan, Jana — „Jehova projevil přízeň“

Jonatan — „Jehova dal“

Josef — „Kéž Jah přidá“ *

Matouš — „Dar od Jehovy“

[Poznámka pod čarou]

^ 34. odst. „Jah“ je zkrácená forma jména „Jehova“.

 [Rámeček na straně 8]

Jiné výrazy označující Boha

Hebrejský text Svatého Písma používá různé výrazy, kterými je Bůh označován, například Všemohoucí, Stvořitel, Otec a Pán. Avšak případy, kdy je označován svým vlastním jménem, mnohonásobně převyšují použití všech ostatních popisných výrazů. Je zřejmé, že Boží vůlí je, abychom jeho jméno používali. Podívejte se na následující seznam popisných výrazů, které se objevují v Hebrejských písmech. *

Jehova — 6 973krát

Bůh — 2 605krát

Všemohoucí — 48krát

Pán — 40krát

Původce — 25krát

Otec — 7krát

Stvořitel — 7krát

Prastarý na dny — 3krát

Vznešený Učitel — 2krát

[Poznámka pod čarou]

^ 40. odst. Přibližný počet výskytů ve Svatém Písmu — Překladu nového světa. Vydali svědkové Jehovovi.

 [Rámeček na straně 9]

Bůh, který působí, že se stane

Učenci nedospěli k úplné shodě v tom, co Boží jméno Jehova znamená. Po intenzivním studiu této problematiky jsou však mnozí toho názoru, že toto jméno je tvarem hebrejského slovesa ha·wahʹ (stát se) a že znamená „Působí, že se stane“.

Zpráva ve 2. Mojžíšově 3:14, kde se Mojžíš ptá Boha na jeho jméno, je proto ve Svatém Písmu — Překladu nového světa * přeložena takto: „Na to Bůh řekl Mojžíšovi: ‚Prokáži se být tím, čím se prokáži být.‘ A dodal: ‚Tak máš říci izraelským synům: ‚Prokáži se být mě k vám poslal.‘“

Tento překlad je vhodný, protože Bůh se může stát čímkoli potřebuje být. Nic mu nemůže zabránit, aby na sebe vzal takovou úlohu, jaká je potřebná ke splnění jeho vůle. Jeho záměry a sliby se vždy splní. Významné je také to, že Bůh se prokázal být Stvořitelem, který má neomezenou schopnost způsobit, aby věci začaly existovat. Vytvořil vesmír a také ohromný počet duchovních tvorů. Ano, je skutečně Bohem, který působí, aby věci začaly existovat.

[Poznámka pod čarou]

^ 55. odst. Vydali svědkové Jehovovi.

[Obrázek na straně 5]

Reliéf zobrazující upálení Chananji ben Teradjona

[Obrázky na straně 8 a 9]

Boží jméno je možné vidět na těchto místech:

1. Kostel v Lomborgu, Dánsko, 17. století

2. Okno z barevného skla, katedrála v Bernu, Švýcarsko

3. Svitek od Mrtvého moře psaný starým hebrejským písmem, Izrael, asi 30–50 n. l.

[Podpisek]

Shrine of the Book, Israel Museum, Jerusalem

4. Švédská mince, rok 1600

[Podpisek]

Kungl. Myntkabinettet, Sveriges Ekonomiska Museum

5. Německá modlitební knížka, rok 1770

[Podpisek]

Z knihy Die Lust der Heiligen an Jehova. Oder: Gebaet-Buch, 1770

6. Nápis na kameni, Bavorsko

7. Moabský kámen, Paříž, 830 př. n. l.

[Podpisek]

Musée du Louvre, Paris

8. Malba na chrámové kopuli, Olten, Švýcarsko