Přejít k článku

Přejít na obsah

Jak se projevují afektivní poruchy

Jak se projevují afektivní poruchy

 Jak se projevují afektivní poruchy

AFEKTIVNÍ poruchy neboli poruchy nálady jsou znepokojivě časté. Odhaduje se například, že více než 330 milionů lidí na světě trpí těžkou depresí, což je stav zdrcujícího smutku a ztráta radosti z běžných činností. Předpokládá se, že za dvacet let bude depresí trpět největší počet pacientů hned po kardiovaskulárních chorobách. Není divu, vždyť někteří odborníci říkají, že mezi psychickými poruchami se toto onemocnění vyskytuje stejně často jako chřipka mezi virovými onemocněními.

V posledních letech se bipolární porucha dostává do středu zájmu veřejnosti. K příznakům této nemoci patří prudké výkyvy nálady, které oscilují mezi depresí a mánií. „V depresivní fázi vás pronásledují myšlenky na sebevraždu,“ uvádí se v knize, kterou nedávno vydala Americká lékařská asociace. „Během manické fáze ztrácíte zdravý úsudek a nejste schopni vidět, jakou škodu vaše jednání působí.“

Bipolární porucha postihuje asi dvě procenta populace Spojených států, to znamená, že jen v této zemi jsou miliony psychicky nemocných lidí. Avšak utrpení těchto lidí se pouhými čísly nedá vyjádřit.

Deprese — zdrcující smutek

Přechodný smutek jsme zažili skoro všichni. Za nějakou dobu — možná za několik hodin či dnů — však tento pocit ustoupí. Klinická deprese je ale mnohem závažnější. V jakém směru? „Těm, kdo netrpí depresí, je jasné, že nápor emocí, jež na ně dolehl, nakonec odezní,“ vysvětluje dr. Mitch Golant. „Člověk trpící depresí však prožívá střídavě pocit radosti a smutku, tedy časté výkyvy nálady. Je to podobné, jako kdyby seděl v neřízeném vlaku a nevěděl, jak a kdy — nebo zda vůbec — z něho vystoupí.“

Klinická deprese může mít mnoho forem. Někteří lidé například mívají takzvanou sezónní afektivní poruchu, která se projeví jenom v určitém ročním období, obvykle v zimě. „Lidé trpící sezónní afektivní poruchou uvádějí, že čím dále na sever žijí a čím více je zamračeno, tím je deprese horší,“ píše se v knize, kterou vydalo nakladatelství People’s Medical Society. „Sezónní afektivní porucha je spojována převážně s ponurými zimními dny. V některých případech však tato porucha může souviset i s temnými pracovními místy uvnitř budovy nebo s nenadálým obdobím  velké oblačnosti, ale také se zrakovými potížemi.“

Co klinickou depresi vyvolává? Odpověď není zcela jasná. Někdy se může jednat o genetickou zátěž, nicméně se zdá, že ve většině případů hrají důležitou roli osobní zážitky. Bylo také zjištěno, že tato porucha je dvakrát častější u žen než u mužů. * To ale neznamená, že muži by těmito problémy netrpěli. Naopak, odhaduje se, že klinickou depresi prožije během svého života 5 až 12 procent mužů.

Klinická deprese zasáhne doslova všechny oblasti života. „Otřese vámi do morku kostí,“ říká pacientka  Sheila. „Podkope vaši sebedůvěru, sebeúctu a také schopnost jasně myslet a rozhodovat se. A když jste na dně, uštědří vám ještě několik dalších kopanců a čeká, zda se z toho vzpamatujete.“

Lidem trpícím depresí může přinést značnou úlevu, když budou o svých pocitech mluvit s vnímavým posluchačem. (Job 10:1) Je však třeba mít na paměti, že pokud je deprese způsobena biochemickou nerovnováhou, nestačí k jejímu odstranění jenom vůle a pozitivní smýšlení. V těchto případech totiž není v silách pacienta zvládnout své pesimistické naladění. Nemocný člověk i členové rodiny a přátelé navíc mohou být v takové situaci bezradní.

Podívejme se na Paulu. * Předtím než byla u této křesťanky stanovena diagnóza, trpěla ochromujícími záchvaty intenzivního smutku. „Někdy se stávalo, že jsem po křesťanském shromáždění spěchala do svého auta a tam jsem se rozbrečela, aniž bych k tomu ale měla jakýkoli důvod,“ říká Paula. „Pociťovala jsem zkrátka zdrcující osamělost a zármutek. I když všechno nasvědčovalo tomu, že o mě přátelé mají zájem, já to neviděla.“

Něco podobného se stalo Ellen, která musela být kvůli depresi hospitalizována. „Mám dva syny, dvě skvělé snachy a manžela. A vím, že mě velmi milují,“ vypráví Ellen. Logika jí říkala, že život je dobrý a že členům rodiny na ní záleží. Avšak při depresi mohou člověka zaplavit ponuré myšlenky, a je úplně jedno, že jsou zcela iracionální.

Nelze přehlédnout ani to, jaký dopad může mít deprese jednoho člena rodiny na ostatní. „Když někdo blízký trpí depresí,“ píše dr. Golant, „žijete v trvalém pocitu nejistoty, protože v podstatě nevíte, kdy se váš blízký dostane z depresivní fáze nebo kdy se tato fáze vrátí. Můžete také pociťovat těžkou ztrátu, dokonce zármutek a hněv, že váš život se možná trvale odchýlil od toho, co je normální.“

Depresi jednoho z rodičů mohou často odhalit děti. „Dítě matky, která trpí depresí, je mimořádně vnímavé k matčinu emocionálnímu stavu a velmi citlivě zaznamená každou nepatrnou změnu,“ píše dr. Golant. Podle doktorky Carol Watkinsové je u dítěte depresivního rodiče „větší pravděpodobnost, že bude mít problémy s chováním a s učením a že bude obtížně vycházet s vrstevníky. A je také náchylnější k depresi.“

Bipolární porucha — neustálá změna

Klinická deprese je sama o sobě závažný problém. Pokud se k ní přidá mánie, jedná se o bipolární poruchu. * „Jediná jistá věc u bipolární poruchy je neustálá změna,“ říká Lucia, která trpí touto poruchou. Publikace The Harvard Mental Health Letter uvádí, že pacienti s bipolární poruchou „mohou být nesnesitelně dotěrní a pánovití. Jejich lehkomyslná a neklidná euforie se může náhle změnit v podrážděnost nebo zuřivost.“

Lenore vzpomíná na svou rozjařenost v době mánie. Říká: „Překypovala jsem energií. Mnozí lidé mi říkali, že jsem superžena a že by chtěli být jako já. Často jsem měla opojný pocit, že můžu dosáhnout čehokoli. Intenzivně jsem cvičila. V tu dobu mi stačilo spát v noci jen velmi málo — dvě nebo tři hodiny. A přesto jsem se probudila plná energie.“

Časem se však začal na Lenore snášet temný mrak. „Na vrcholu euforie jsem cítila kdesi hluboko v sobě určitý neklid, jako by tam  běžel motor, který nelze vypnout,“ říká o tom. „Ve vteřině se moje příjemná nálada dokázala změnit a začala jsem být agresivní a destruktivní. Bez zjevného důvodu jsem slovně napadala členy rodiny. Byla jsem zuřivá, nenávistná a zcela nezvladatelná. Po takovém děsivém výstupu jsem se najednou cítila vyčerpaná, nesmírně sklíčená a chtělo se mi brečet. Měla jsem pocit, že jsem bezcenná a špatná. A pak jsem se najednou zase dostala do neuvěřitelně příjemného rozpoložení, jako kdyby se předtím vůbec nic nestalo.“

Nevyzpytatelné chování lidí s bipolární poruchou vyvolává u členů rodiny zmatek. Mary, jejíž manžel trpí bipolární poruchou, říká: „Působí to rozporuplně, když je manžel šťastný a hovorný, a pak z ničeho nic najednou začne být skleslý a uzavřený. Je pro nás opravdu velmi těžké smířit se s tím, že to nemůže vůbec ovládnout.“

Je ironií, že i pro nemocného bývá bipolární porucha stejně stresující jako pro okolí. „Závidím lidem, kteří žijí vyrovnaným, stabilním způsobem života,“ říká pacientka, která se jmenuje Gloria. „Stabilita je místo, kam pacienti s bipolární poruchou chodí jen na návštěvu. Žádný z nás tam v podstatě nežije.“

Co je příčinou bipolární poruchy? Genetický vliv je zde silnější než v případě deprese. Podle Americké lékařské asociace „vyplývá z některých vědeckých studií, že pravděpodobnost vzniku této poruchy je u nejbližších rodinných příslušníků pacienta s bipolární depresí — tedy u rodičů, sourozenců nebo dětí — osmkrát až osmnáctkrát vyšší než u příbuzných zdravých lidí. Navíc ti, kdo mají blízkého příbuzného s bipolární poruchou, mají i větší předpoklad pro vznik velké deprese.“

Na rozdíl od deprese se zdá, že bipolární poruchou trpí muži stejně často jako ženy. Tato porucha je nejčastěji diagnostikována na začátku dospělosti, ale byla zjištěna již u dospívajících, a dokonce i u dětí. Nicméně i pro odborníka může být velmi náročné analyzovat příznaky a dospět ke správnému závěru. „Bipolární porucha je chameleon, který mění své projevy od jedné epizody ke druhé, a to i u stejného pacienta,“ píše dr. Francis Mark Mondimore z Lékařské fakulty Univerzity Johnse Hopkinse. „Je to fantom, který se ke své oběti připlíží, hodí na ni temný plášť melancholie, a pak na několik let zmizí, aby se vrátil v nádherném, avšak sžíravém rouchu mánie.“

Je jasné, že diagnostikovat afektivní poruchu je sice obtížné, ale ještě obtížnější je s touto chorobou žít. Nicméně pro tyto lidi existuje naděje.

[Poznámky pod čarou]

^ 8. odst. Je to zčásti způsobeno tím, že ženy mohou mít poporodní depresi, ale také procházejí hormonálními změnami v menopauze. Navíc ženy obvykle nemají tak velké zábrany vyhledat lékařskou pomoc, díky čemuž je pak u deprese stanovena diagnóza.

^ 11. odst. Některá jména v této sérii článků byla změněna.

^ 16. odst. Lékaři popisují, že každá z těchto nálad často trvá mnoho měsíců. Někdy se ovšem může jednat o „rychlé cykly“, kdy je mánie vystřídána depresí několikrát za rok. Ve vzácných případech mohou pacienti přecházet z jednoho extrému do druhého během 24 hodin.

[Praporek na straně 6]

„Stabilita je místo, kam pacienti s bipolární poruchou chodí jen na návštěvu. Žádný z nás tam v podstatě nežije.“ GLORIA

[Rámeček a obrázek na straně 5]

Příznaky velké deprese *

● Depresivní nálada trvá převážnou část dne, a to skoro každý den nejméně po dva týdny

● Ztráta zájmu o činnosti, které člověku dříve působily radost

● Výrazný váhový pokles nebo přibývání na váze

● Nadměrná spavost nebo naopak nespavost

● Abnormální zrychlení nebo zpomalení motorické činnosti

● Nadměrná únava bez zjevné příčiny

● Pocity bezcennosti anebo nepřiměřené viny

● Zhoršené soustředění

● Opakované myšlenky na sebevraždu

Některé z těchto příznaků se objevují také u dysthymie, což je mírná, chronická forma deprese

[Poznámka pod čarou]

^ 31. odst. Tento výčet slouží jako přehled a není určen k tomu, aby si člověk na jeho základě stanovil diagnózu. Rovněž některé ze symptomů samy o sobě mohou být příznakem i jiných onemocnění.