Přejít k článku

Přejít na obsah

Pamětihodné dny otevřených dveří

Pamětihodné dny otevřených dveří

 Pamětihodné dny otevřených dveří

OD NAŠEHO DOPISOVATELE V MEXIKU

DNE 15. března 2003 se delegáti z více než čtyřiceti zemí shromáždili nedaleko Mexico City, aby se zúčastnili zasvěcení nových budov, které jsou na obrázku dole. Tyto obytné budovy a tiskárna jsou součástí nedávno skončeného stavebního projektu, jehož cílem bylo zvětšit kapacitu odbočky svědků Jehovových v Mexiku.

První budovy odbočky byly na tomto místě zasvěceny v roce 1974, kdy bylo v Mexiku asi 65 000 svědků. Jejich počet však prudce rostl, a tak byly v roce 1985 a potom v roce 1989 zasvěceny další budovy. Při posledním stavebním projektu bylo postaveno více než dvanáct budov, včetně velké tiskárenské haly a obytných prostor. V odbočce je nyní možné ubytovat asi 1 300 pracovníků.

Dva týdny po zasvěcení byly pro ty, kdo bydlí v okolí odbočky, uspořádány dny otevřených dveří. Pozvánky byly poslány i místním úřadům a také studentům a učitelům nově otevřené univerzity, která stojí naproti odbočce. Mnozí pracovníci odbočky uvažovali, kolik lidí asi přijme pozvání.

Příjemná reakce

Celkem přišlo 272 hostů, včetně studentů a státních i místních úředníků. Návštěvníkům se budovy líbily a pochvalně se vyjadřovali o tom, jak bylo všude čisto. Byli také vděčni za pohostinnost, kterou jim pracovníci odbočky projevili. Jeden z hostů napsal do návštěvní knihy: „Vaše budovy jsem navštívil poprvé. Jsou moc pěkné. Už dříve jsem vás obdivoval a měl jsem k vám úctu, ale teď se mé pocity ještě posílily.“

Jiný host poznamenal: „Měli jsme nesprávnou představu o tom, co se tady děje. Kolovaly o vás různé zvěsti. . . . Věřím však tomu, co vidím teď. Rád vás uvítám u sebe doma, protože si myslím, že vykonáváte hodnotnou činnost.“

Jedna z univerzitních lektorek, jejíž matka je svědkem Jehovovým, přivedla do odbočky celé dvě třídy studentů. Řekla: „Chtěla jsem, aby tito mladí lidé věděli, co svědkové Jehovovi po celém světě vykonávají. Z návštěvy se mohou něco naučit.“ Jak na studenty návštěva zapůsobila?

Jedna studentka napsala: „Děkuji vám za pohostinnost. Pro mě a pro mé spolužáky to byl nezapomenutelný den.“ Jiná studentka se vyjádřila,  že ti, kdo nenaslouchají svědkům, kteří je navštíví, nemají žádnou představu o tom, jací jsou svědkové ve skutečnosti. „Musíme být tolerantní a otevření novým věcem,“ uvedla nakonec. Jeden mladý muž řekl: „Myslel jsem si o vás něco úplně jiného, ale teď vidím, že se navzájem podporujete. Jste pilní jako mravenci.“

Přišli také čtyři zástupci místní policie. Byla mezi nimi i policistka, která řekla: „Je to opravdu působivé. Není tu žádná diskriminace. Ti, kdo uklízejí, i ti, kdo pracují na zahradě, všichni jsou si rovni. . . . Je to úžasné.“

Dva chlapci ve věku devět a deset let, kteří bydlí v sousedství, řekli: „Je to pěkné, je to dost velké.“ „Nejvíc se mi líbily stroje. Jsou dost rychlé. Zvlášť se mi líbily ty stroje, co řežou papír.“

Mezi návštěvníky byl i jeden traumatolog s manželkou a dcerou, která studuje na univerzitě. Jeho manželka se během prohlídky odbočky ptala na mnoho věcí z Bible. Řekla, že ji to začalo zajímat tehdy, když svědkové navštívili jejího otce, který je evangelickým pastorem. Hrozně se při návštěvě rozčílil, ale svědkové zůstali klidní. „Teď už vím proč,“ řekla.

Lékař a jeho rodina prohlásili, že návštěva odbočky změnila jejich názor na svědky. José, který je po odbočce provázel, si povšiml jejich zájmu, a tak je pozval na Slavnost na památku Kristovy smrti a nabídl jim biblické studium. Nabídku přijali a řekli, že na studium budou rádi chodit do odbočky.

Následující týden skutečně přišli. José a jeho manželka Beatriz měli velkou radost z toho, že je mohli pozvat k sobě. Hosté měli tolik otázek, že první studium trvalo tři a půl hodiny. Celá rodina se potom 16. dubna zúčastnila Památné slavnosti. Přišel dokonce i otec lékařovy manželky, ano, právě ten, který se tak rozčílil, když ho svědkové navštívili.

Zvláštním důvodem k radosti bylo i to, že během dnů otevřených dveří hosté přijali více než 500 kusů literatury, hlavně Biblí. Někteří řekli, že ještě nikdy Bibli neměli.

Armandovi, který měl na starosti stánek s literaturou, jedna žena ze sousedství řekla: „Od této chvíle budu se svědky chodit na shromáždění, protože vím, že tohle je pravda.“ O několik týdnů později měl Armando radost z toho, že ta žena skutečně do sálu Království přišla. Vypráví o tom: „Nesla si knihu, kterou dostala během dne otevřených dveří. Když jsem ji pozdravil, řekla mi: ‚Vidíte? Dělám to, co jsem slíbila.‘“

Tři dny otevřených dveří uplynuly jako voda. Přinesly však mnoho povzbuzení. Vidět odbočku očima lidí, kteří ji navštívili poprvé v životě, pomohlo místním pracovníkům ještě prohloubit své ocenění pro výsadu sloužit v jedné z odboček svědků Jehovových.

[Obrázky na straně 24 a 25]

1. Autodílna, 2. budova služeb, 3. údržbářské dílny, 4. obytné budovy, 5. tiskárna, 6. přednáškový sál, 7. vstupní hala

[Obrázky na straně 25]

Na pozvání k návštěvě reagovalo téměř tři sta lidí, včetně studentů a místní policie