Přejít k článku

Přejít na obsah

Co je příčinou krize v zemědělství?

Co je příčinou krize v zemědělství?

 Co je příčinou krize v zemědělství?

„Pracovníci Tísňové linky pro zemědělce jsou vyškoleni, aby vám pomohli odolávat stresu, který je způsoben vaším zaměstnáním. Stejně jako vy, i my jsme zemědělci nebo bývalí zemědělci a rozumíme problémům vesnických rodin. Můžeme vám zprostředkovat kontakt s lidmi, kteří vám mohou pomoci. . . . Všechny hovory jsou důvěrné.“ (Internetová stránka kanadské vlády)

MNOZÍ zdravotníci dnes považují stres způsobený prací v zemědělství za nemoc z povolání. V současné době zemědělcům pomáhají specializovaní kliničtí psychologové a nabízejí takové služby, jako jsou podpůrné skupiny a linky tísňového volání pro zemědělce trpící stresem.

Jane, vdova po jednom farmáři, navštívila ve čtvrtek večer schůzku takové podpůrné skupiny. „Přišla jsem proto, že manžel spáchal sebevraždu,“ vysvětluje Jane. „Jeho snem bylo, aby mohl pracovat na rodinné farmě. Myslím, že když to nešlo, nechtěl už dělat nic jiného.“

Mnozí lidé si povšimli, že počet zemědělců, kteří vyhledávají pomoc kvůli stresu, mimořádně roste. Jaké jsou však příčiny krize, které mnozí zemědělci čelí?

 Přírodní katastrofy a choroby

Na internetové stránce citované v úvodu se také píše: „Samotná podstata zemědělských prací znamená, že značnou část svého každodenního života — počasí, tržní ceny, úrokové sazby, poruchy zařízení — nemáte pod kontrolou. Dokonce i volba mezi dvěma možnostmi, jako například kterou plodinu pěstovat nebo zda prodat půdu, [či] ji převést na věřitele, může vést ke stresu, protože nevíte, zda výsledek bude dobrý, či špatný.“ Když k těmto faktorům přidáme hrozbu velkého sucha, nemoci nebo možnost ztráty farmy, pak stres může být ohromný.

Například sucho může mít dvojí dopad. Farmář Howard Paulsen uvedl, že sucho v roce 2001, které bylo nejhorším v kanadských dějinách, zasáhlo nejen úrodu, ale i dobytek. Pastviny uschly, nevyrostlo nic, čím by se zvířata mohla živit, a tak bylo nutné krmivo nakupovat. „Za krmivo jsem už utratil 10 000 dolarů a teď musím dobytek krmit tím, co jsem pro něj měl připraveno na zimu,“ vysvětloval. „Jakmile začnete takhle postupovat, už nevyděláváte ani na chovu dobytka.“ Na jiných územích bylo mnoho zemědělských usedlostí postiženo povodněmi. Voda zničila všechno, co se urodilo.

Když v Británii vypukla v roce 2001 epidemie slintavky a kulhavky, byla to jen poslední ze série ran, které postihly britské zemědělce. Už předtím se museli potýkat s nemocí šílených krav a s prasečím morem. Všechny tyto nemoci a také strach, který mezi veřejností vyvolávají, nevedou jen k ekonomickým škodám. Tisková agentura Agence France-Presse uvedla: „Rázní zemědělci, které hned tak něco nepohne k slzám, plakali, když sledovali, jak vládní veterináři spalují na hranicích hospodářská zvířata, která oni sami po celý život chovali.“ Při epidemii slintavky a kulhavky policie dokonce začala zabavovat lovecké zbraně zemědělcům, u kterých se zdálo, že by mohli spáchat sebevraždu. Poradenské služby se ocitly pod záplavou telefonátů od zoufalých zemědělců.

Ekonomická nejistota

Dramatickým změnám se nevyhnula ani ekonomika. „V letech 1940 až 1985 se na americkém středozápadě náklady na zemědělskou výrobu ztrojnásobily, investice do výrobních prostředků se zvýšily čtyřnásobně, úrokové sazby desetinásobně, zisky klesly o 10 procent, počet farmářů se snížil o dvě třetiny a prakticky v každé farmářské komunitě klesl počet obyvatel, ubylo služeb a zmizela ekonomická stabilita,“ píše se na přebalu knihy Broken Heartland (Středozápad v troskách).

Jak je možné, že s rostoucími náklady nestoupaly i zisky? V dnešní globální komunitě jsou zemědělci vystaveni silám mezinárodního trhu. Musí tedy soupeřit s jinými výrobci potravin, kteří žijí tisíce kilometrů daleko. Je sice pravda, že díky mezinárodnímu obchodu se pro zemědělské výrobky otevřela nová odbytiště, ale světový trh přesto může být nebezpečně nestabilní. Například v roce 1998 zbankrotovalo několik kanadských farmářů, kteří produkovali obilí a vepřové maso. Příčinou bylo to, že jejich zákazníci v Asii měli ekonomické problémy.

Krize venkova

Profesor Mike Jacobsen z Iowské univerzity, který se specializuje na problémy venkovských komunit, uvádí, že krize v zemědělství je také krizí venkova. Říká o tom: „Lidé, kteří tam žijí, se soustřeďují na děti, je tam čisto a jsou to přesně taková místa, kde byste si chtěli založit rodinu a vychovat děti. Jsou tam pěkné školy, kde dětem nic nehrozí. Tak nějak si lidé  představují venkov, že? Ekonomická situace takových obcí je však velmi závislá na počtu malých rodinných farem v okolí.“ Krize v zemědělství se tudíž na venkově projevuje také zavřenými nemocnicemi, školami, restauracemi, obchody a kostely. Jedno z největších kouzel farmářského života, totiž semknutá komunita, pomalu mizí.

Není tedy divu, že podle časopisu Newsweek žije téměř 16 procent obyvatel amerického venkova pod hranicí chudoby. V článku „Krize venkova u protinožců“, který se zabývá situací v Austrálii, Geoffrey Lawrence píše, že pokud jde o „nezaměstnanost, nedostatek pracovních příležitostí a chudobu, je na tom venkov mnohem hůře než města“. Ekonomická nejistota donutila mnoho rodin, zvláště mladých, aby se přestěhovaly do měst. Sheila, která se svou rodinou pracuje na farmě, říká: „Pokud to tak půjde dál, nezůstane tu nikdo, kdo by byl ochoten pracovat v zemědělství.“

Vzhledem k tomu, že mladší generace odchází do měst, populace v mnoha venkovských oblastech výrazně stárne. Nejenže tam chybí energie mládí, ale také tam není zajištěna péče o letité, a to často v době, kdy ji nejvíce potřebují. Není tudíž divu, že starší lidé jsou těmito rychlými změnami zmateni a vyděšeni.

Krize v zemědělství je tedy ničivá a rozsáhlá. Dotýká se nás všech. Následující článek však uvádí důvody, proč můžeme věřit, že krize v zemědělství bude vyřešena.

[Praporek na straně 6]

V dnešní globální komunitě jsou zemědělci vystaveni silám mezinárodního trhu

[Praporek na straně 6]

„Pokud to tak půjde dál, nezůstane tu nikdo, kdo by byl ochoten pracovat v zemědělství“

 [Rámeček a obrázky na straně 7]

ORGANICKÉ ZEMĚDĚLSTVÍ

Organické potraviny jsou stále oblíbenější. V Kanadě maloobchodní trh s organickými potravinami každoročně vzroste o 15 procent.

Co jsou to organické potraviny? Zpráva Úřadu pro zemědělství, výživu a rozvoj venkova v kanadské provincii Alberta to definuje takto: „Jsou to potraviny produkované v systému hospodaření, kde se kromě absence syntetických chemických látek klade důraz na zdraví půdy, biodiverzitu, etický chov zvířat a šetrné zacházení s životním prostředím.“

Zemědělci, kteří se této metodě hospodaření věnují, říkají, že organické zemědělství je opakem produkce potravin na klasických velkých farmách. „Na velkých farmách převládá trend osévat rozsáhlé plochy jedním druhem plodin, který má velké výnosy díky intenzivní mechanizaci a ohromnému množství syntetických pesticidů a hnojiv,“ píše Katharine Vansittartová v časopise Canadian Geographic. „Kromě toho, že v potravinách zůstávají zbytky těchto chemických látek, výživná hodnota takových potravin klesá, pokud je úroda sklizena před dozráním. To je ovšem nevyhnutelné, protože k tomu, aby se plodiny dostaly až ke spotřebiteli, je potřeba přepravovat je na dlouhé vzdálenosti. Plodiny mohou dorazit na místo určení nezkažené také díky tomu, že jsou předem ošetřeny plynem, voskem nebo ionizačním zářením.“

Kdo kupuje organické potraviny? Výše citovaná zpráva z Alberty uvádí, že zákazníky jsou „dospívající, kteří dbají o své zdraví, starostlivé matky a lidé narození těsně po druhé světové válce. . . . Už to nejsou jen květinové děti ze šedesátých let.“

Ne všichni jsou však přesvědčeni o tom, že organické potraviny jsou lepší. V časopise Canadian Geographic se píše: „Jelikož přínos organických potravin zatím není vědecky prokázán, jejich obecně vyšší cena vede skeptiky k tomu, že zpochybňují jejich hodnotu. Jiní se obávají dvoutřídního potravinového systému, který znevýhodňuje chudé.“ Zastánci organických potravin naproti tomu argumentují tím, že změní-li se stravovací návyky, odbyt a zásobování, mohou být organické potraviny dostupné pro každého bez ohledu na jeho ekonomickou situaci. Vzhledem k širokému spektru názorů a vědeckých závěrů se dá očekávat, že diskuse o organických potravinách hned tak neskončí.

[Rámeček a obrázek na straně 8]

PESTICIDY DILEMA ZEMĚDĚLCŮ

Až 75 procent úrody bývá v některých částech světa zničeno škůdci a chorobami rostlin. Jednoduchým řešením se zdá být osetí větší plochy, aby úroda byla větší. List The Globe and Mail uvádí: „Kanadští farmáři se snaží udržet si náskok tím, že začali používat metody, díky kterým se zvyšují výnosy, takže mají větší úrodu, kterou pak mohou prodat.“ Terence McRae z kanadského úřadu pro ochranu životního prostředí však upozorňuje: „Mnohé z těchto změn vedou k tomu, že zemědělství představuje rostoucí hrozbu pro životní prostředí.“

A jak je to s používáním pesticidů? I v této otázce je pro zemědělce těžké se rozhodovat. Vážně se totiž diskutuje o účinnosti pesticidů a také o hrozbě, kterou představují pro lidské zdraví. Zpráva Světové zdravotnické organizace uznává, že jedovatost a rizika většiny pesticidů ještě stále nejsou plně známy. Případné nebezpečí může narůstat s tím, jak pesticidy procházejí potravním řetězcem. Vegetaci ošetřenou pesticidy zkonzumují zvířata. Ta jsou pak zkonzumována lidmi.

[Podpisek]

USDA foto od Douga Wilsona